Vzhledem k přetrvávajícímu deštivému počasí opět přistoupím k recyklaci minulosti a seznámím vás s poměrně dalekou oblastí Charleston, která se nachází na západním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu.
Jedná se o meku tradičního lezení nad rozbouřeným Tasmanovým mořem na ruložulových útesech výšky až 45 metrů.
V oblasti je přes sto cest a během naší jednodenní návštěvy jsme nenarazili ani na jedno fixní jištění...což nám trochu pocuchalo nervy:-). Přece jenom lézt nad rozbouřeným mořem
bez možnosti cvaknout aspoň 1 kruh bylo na mou rozbouldrovanou mysl příliš a po jednom dni lezení jsme prchli zpět do Castle Hill...ale stálo to za to!! Nejkrásnější stěna se jmenuje Wander wall a vedou na ni dle průvodce pouze tříhvězdičkové cesty od obtížnosti 6a.
Borec vlevo nahoře leze cestu Stinger
Dopoledne jsme se "aklimatizovali" na menších útesech a po obědě jsem se staženou prdelí naběhl do cesty Stinger, 6a, 45 metrů...naštěstí jsem to přede mnou viděl lézt jednoho Amíka, takže jsem měl jakžtakž ponětí, co a jak, ale i tak to bylo docela psycho...no teď lituju, že jsme nezkusili ještě populární traverz a jeden klasický kout, ale to prostředí bylo pro nás skalkaře opravdu poněkud dramatické:-).
cesta Stinger
Následující 3 fota jsou z populární traverzu (myslím že kolem 6a), kdy vám při divočejším moři vlny olizují lezačky...leze náš kámoš Hood (hi Hood, I stole your photos from your facebook gallery, hope you dont mind:-)
Co se týká spaní, tak je tam supr kemp zdarma v zátoce Constance Bay, kde při troše štěstí můžete pozorovat tučňáky.
Jedná se o meku tradičního lezení nad rozbouřeným Tasmanovým mořem na ruložulových útesech výšky až 45 metrů.
V oblasti je přes sto cest a během naší jednodenní návštěvy jsme nenarazili ani na jedno fixní jištění...což nám trochu pocuchalo nervy:-). Přece jenom lézt nad rozbouřeným mořem
bez možnosti cvaknout aspoň 1 kruh bylo na mou rozbouldrovanou mysl příliš a po jednom dni lezení jsme prchli zpět do Castle Hill...ale stálo to za to!! Nejkrásnější stěna se jmenuje Wander wall a vedou na ni dle průvodce pouze tříhvězdičkové cesty od obtížnosti 6a.
Borec vlevo nahoře leze cestu StingerDopoledne jsme se "aklimatizovali" na menších útesech a po obědě jsem se staženou prdelí naběhl do cesty Stinger, 6a, 45 metrů...naštěstí jsem to přede mnou viděl lézt jednoho Amíka, takže jsem měl jakžtakž ponětí, co a jak, ale i tak to bylo docela psycho...no teď lituju, že jsme nezkusili ještě populární traverz a jeden klasický kout, ale to prostředí bylo pro nás skalkaře opravdu poněkud dramatické:-).
cesta StingerNásledující 3 fota jsou z populární traverzu (myslím že kolem 6a), kdy vám při divočejším moři vlny olizují lezačky...leze náš kámoš Hood (hi Hood, I stole your photos from your facebook gallery, hope you dont mind:-)
Co se týká spaní, tak je tam supr kemp zdarma v zátoce Constance Bay, kde při troše štěstí můžete pozorovat tučňáky.
"kemp"
Bizardne paradni misto, skoro jako vsude na zapadnim pobrezi NZ. Lezeni, vsudepritomne krveziznive musky, grilovani na parkale a Italcuv odchyt maleho zraloka do ruky patri k nejnezapomenutelnejsim zazitkum z naseho pobytu tam.
ReplyDeleteS
Tučňáky? Ne spíš tuleně? Fakt tučňáky? Bych tam jela už kvůli těm tučňákům! :-)
ReplyDeletejo jo , tučňáky! Jsem na ně ale čekal marně...jsou docela plaší. Kurna Straceno, napis vic o tom Italcovem lovu, to me zajima! A jak je za velkou louzi?
ReplyDeletePokac
Ona tam zrovna lezla naka zenska a pri cekani sme objevili mensi bazenek s asi 30cm zralockem. Takze asi po hodine rozhodovani pro neho Pavlos vlezl, vyfotili sme se s nim a vypustili ho na volne more.
ReplyDeleteA pac sme nemeli matros tak na udici, ty slanovaci borky ste nasli ne?
A jinak zde pohoda. Akorat si tetka spolubydlici zlomil ruku tak sme litali po spitalech, tak na psani cehokoli nebyl moc cas.
S
Si představte dnes se mi o tom zdálo a u skal jsem viděla ty tučňáky! Ale byli děsně plaší a tak jsem je nestihla ani vyfotit :-)
ReplyDelete