Cesta kamarádů

Povedlo se mi dnes v práci ukořistit pár volných odpoledních hodin, takže hurá do Sloupu. Že bych se konečně rozlezl? Měl bych teď lézt nějaké vděčné cesty, začít se na skále cítit zase dobře...vše je ale samozřejmě jinak...jdu vystřídat Mrndu, který leze od rána s Asuem a na odpoledne mizí pryč. Kluci postávají pod Hřebenáčem a říkají, že mají vylezeno 10, respektive 12 cest ...hmm...nevím, jestli si nedělají prdel, možné je vše. Pár neuspěšných pokusů v Zadávací tkaničce jasně ukazuje, že sedmičky mi letos dávají zabrat...co teď...nějakou vděčnou krásnou linii? No, nesmíme ale zapomenout, že jsem zde s Asuem...co takhle Cestu kamarádů? Je to v hnusákovi, 2 délky, klasifikace IV A1 poskytuje naději na jedno těžké místo se skobou...no co už, tak hurá do toho. Jsou 4 hodiny, Vlk se ještě ptá, zda máme povolení správy jeskyní, což Asu vzápětí zařídí a nic nám bohužel nebrání nastoupit do túry...od pohledu to vypadá bezvadně - zajištěný koutek (2 bh) vedoucí k traverzu délky 15 metrů nad ústím jeskyně, trávy a žádné normální jištění (kotva na zpevnění skály, pochybný vklíněnec). Záchranou je až útlý stromek, u kterého se i štanduje. Jelikož chceme oba zápis do hnusáka, Asu se od štandu nechá spustit a já jdu taky na prvním. Je to meditační traverz, maximálně za 4, ale chce to klid...Asu napodruhé vybíhá ke štandu a nastupuje druhou délku. Slunce klesá, opřen o útlý stromokeř pozoruju lano jdoucí chvilkama nahoru i dolů, Asu někde za hranou něco dělá, občas kolem proplachtí vyschlé drny travin a po hodině se konečně ozve "zruš". Původní plán lézt to taky na prvním padá, stmívá se a Asu to nedoporučuje ani vzhledem k charakteru lezení...za chvíli chápu proč...všechny jeho založené vklíněnce visí vypadlé u borovičky a nade mnou je osmimetrový nezajištěný kout, skrývající zajímavé krokové variace mezi špinavými chyty a mravenci. Skála je překvapivě pevná, ale na prvním konci docela náhul na psychiku...skobu jsem žádnou nenašli...docela by mě zajímalo, kolikátý průstup to byl...Janzen říkal, že to kdysi lezl...
No a na dolezení jsme ještě navštívili Indii, kde to bylo jak na Klajdě, a opět jsem se utvrdil v tom, že Demarkační linie není mou krevní skupinou...no pěkné odpoledne to bylo:-)

Cesta kamarádů

Asu v traverzu

Asu na štandu

Vypadlé vklíněnce

Na vrcholu

Takže shrnutí: Cesta kamarádů z roku 1970 (Páleníček, Pípal), klasifikovaná IV A1, volně lezeno asi za 6. Kdyby to bylo vyčištěné a byly tam aspoň 2 skoby, tak super cesta, takhle solidní hnus, dle Asua je to možné přirovnat v Jasperově klasifikaci E3. Tak nějak jsme se shodli, že by se vícedélkové hnusy měly započítat do Hnusáka oběma členům lanového družstva, i když se třeba ve vedení střídali, ale nikdo si neodsedl ani na druhém. Zvláště třeba v případě traverzu kolem Hřebenáče si druholezec užije možná i více legrace než prvolezec:-). Co si o tom myslí ostatní Hnusáci??