Rabensteinwand

Pojďme si říci pár slov o historii lezení na Krkavčí skále a trošku nahlídnout pod všeobjímající pojmenování "němečtí lezci před rokem 1945", s kterým se občas můžeme setkat v průvodcích na Moravský kras...

foto by Mára

Při studování průvodců a různých textů o Moravském krase jsem narazil na zmínku o lezeckém průvodci na okolí Byčí skály (s názvem
„Kletterführer durch die Rabensteinwand und Stierfelswand bei Brünn"), který publikovala skupinka německých lezců (pánové Czerny, Krammer a Wagner) již v roce 1938 jako přílohu časopisu Bergwart. Obsahoval popisy dvaceti horolezeckých cest a čtyři schematické mapky v textu. Nemá jej někdo k zapůjčení???

Internet zjistil, že kompletní ročníky jsou uloženy ve vědecké knihovně v Olomouci, Mára to objednal, průvodce tam však bohužel nebyl...zato ochotný Mára ofotil dva články z roku 1933 popisující prvovýstupy na Krkavčí skále (Weruta, Direkta, Kubáskova cesta). Paráda. Až na ten schwabach...no nic, oprášil jsem gymnaziální znalosti němčiny a strávil několik večerů přepisem do normální němčiny a snahou o překlad do češtiny...a vybrané vám nabízím k přelouskání...zároveň to může Vlk třeba použít i jako podklad pro opravu pár detailů v novém průvodci...

Jeden z článků, jehož autorem je Oswald Bernhardt, popisuje první přelezení Weruty v letech před 1. světovou válkou a také první průstup celou stěnou. Weruta se totiž původně nastupovala slaněním seshora, dnešním Třetím komínem..a z toho pochází i její název, neboť cesta tak měla tvar W. Hlavně nás však seznamuje s tehdejším lezeckým mistrem, Karlem Kubáskem z Bílovic, podle kterého je pojmenována Kubáskova cesta.

Takže jdeme na to...

Jeden zapomenutý výstup
autor:Oswald Bernhardt
časopis Bergwart, květen 1933

Byla překrásná červnová neděle roku 1913. V Josefově na louce u mohutné Krkavčí skály leželi v trávě dva mladíci, studovali pečlivě tu lákavou a zároveň výhružnou stěnu a občas pohlédli na oblaka plynoucí nad jejich hlavami. Tito dva lezci s oděvem opotřebovaným od tvrdé lezecké dřiny, byli můj přítel Bažant a jeho lezecký učitel a nedostižný skalní mistr Karel Kubásek, mezi předválečnými lezci známý pod přezdívkou Kubo. Jeho medvědí síla, kterou tak rád předváděl, byla příslibem, že další lezecký „problém“ v jeho domácké oblasti bude úspěšně vyřešen.

Už týdny ti dva, neděli co neděli, přicházeli k flirtující panenské stěně, s jejími dosud nezlezenými bezmála sta metry výšky, stejně jako doposud nezkrocená Martinka v Pavlovských vrších. Ze všech stran se oba dva pokoušeli o průstup. Nejprve to zkusili zleva, od úpatí stěny u výrazné jeskyně (směr 1 -2 na obrázku), ale nahoře rozprostírající se abnormálně strmé až převislé hladké stěny zmařily jakýkoliv pokus o předvedení jejich lezeckého umění. Další pokus začali slaněním z vrchního zábradlí, za podpory přátel ze skupiny brněnských akademiků, kteří zde došli pěšinou se shora.




Skrz úzké komíny v pravé části stěny (a-b, c-d) sestoupili téměř do poloviny stěny na kazatelnu (d). Později objevili pokračování přes suťovisko k jeskyni (e) a zatloukli slaňovací kruh ve výšce pilíře (f), vzdušným slaněním dosáhli suťovisko a nakonec i velkou horní jeskyni (i). Tato jeskyně byla již dříve dosažena slaněním seshora a skrývala mužika s kartou prvovýstupců. Autor těchto řádků zde během lezení uložil s Karlem Kubáskem malou stěnovou knížku. Se značnými obtížemi, bez možnosti zajištění, se skalním lvům konečně podařil volný přelez vrcholové spáry (k) až na vrchol, vlevo od horního altánku. „Kubo“, který již zdolal Vajoletky a další těžké věže v jižním Tirolsku si myslí: „Horní spára na Krkavčí je sice krátká, ale nejtěžší spáry na Vajoletkách jsou oproti ní technické“. Poutníci, jejichž pobožné písně k nim doléhali zezdola z ulic Josefova, si ukazovali jejich směrem, vyděšení, když slyšeli pokřiky lezců ozývající se ze stěny a křižujíce se spěchali urychleně dál svou cestou. Nemohlo se přece jednat o nic jiného, než že ti nahoře byli spolčeni s ďáblem, když dokázali zdolat takovou stěnu.


Pak přišla 1. světová válka. Kamarádství bylo rázem přerušeno. Přítel Kubo strávil válku jako válečný letec. O jeho odvaze svědčí např. nouzové přistání na hladině Jadranu, kdy se zachránil na plovoucím trupu svého letadla, jehož zbylé části se potopily. Se svou kapesní pistolí se bránil před zajetím posádkou anglického torpédoborce. Nakonec skončil v důstojníckém táboře v Itálii. Zrada zabránila jeho útěku a uvrhla jej do kasemat v Janově. Tam našeho Herkula, kterému nedokázala ublížit skála či led, skolila zákeřná chřipka.

Ještě před tím, než byl Kubo povolán do zbraně, prohlásil: Pokud půjde Krkavčí nějak prostoupit, pak jedině v její pravé části.“

A opět zde máme nádherný květnový den (2.5.1916), prosluněný a lákající k lezení, a my se znovu ocitáme u Krkavčí skály. Společně s mým kamarádem Duastlem, který měl válečnou dovolenku a s mým žákem Otto Berntonerem, v kterém jsem objevil opravdový lezecký talent, jsme se odebrali do Josefova zkusit své štěstí ve vytoužené stěně. Poté co jsme nejprve marně hledali možný směr v pravé části, jsme zamířili pod levou část stěny. Ani tam jsme však s pomocí velmi smělých experimentů a za použití všech myslitelných manévrů neuspěli. Přes bod (2), kde svého času ztroskotal kvůli převislým břichům také Kubo, jsme se nedokázali dostat. Naposledy jsme se odhodlali hledat štěstí v pravé části. Bez víry v úspěch jsem za pomoci svých přátel vystoupal pravou částí od suťoviště (E) do hladkého zářezu. Pomocí odtlaků jsem postupoval lámavým a strmým žlabem až k malému skalnímu výklenku (3), kolem kterého jsem traverzoval doprava. Tento úsek byl díky lámavé skále znemožňující jištění poměrně choulostivý. Na úzké, částečně drny tvořené římse, na které je horní část těla tlačena daleko od stěny, jsem přehmatal doprava k malému štandu pod velmi převislou stěnou (4). Domluva s dole stojícími přáteli již byla docela složitá, lano nepříjemně táhlo a často se kouslo. Stojíc na špičce jedné nohy, pravou rukou v madle, povedlo se mi k sobě po značné námaze dobrat několik metrů lana. Poté jsem se po malých, ale dobrých chytech, podél úzké spáry, která poskytovala dostatek prostoru akorát pro pravou ruku a pravou špišku nohy dostal vzhůru na kazatelnu (b) a ocitl jsem se na známé půdě. Nekončící jásot dole vyčkávajících přátel, klíč k prostoupení Krkavčí skály byl konečně nalezen. Dobral jsem sehora své spolulezce a s veselým nadšení jsme již známou cestou vystoupali k altánku na vrcholu Krkavčí skály. Příští neděli jsme tento výstup zopakovali třikrát. Náš přítel Kubo, toho času ve službě jako pilot , obdržel o našem výkonu zprávu na pohlednici. Velmi nám gratuloval: „Vy mizerové, nemohli jste tu moji Krkavčí skálu nechat na pokoji?“ Ještě během války jsem během prázdnin přelezl naši cestu s přáteli Rudi Neumannem a Hans Klugem, poté však Krkavčí skála osiřela a zarostla zákeřnými a zrádnými trsy trav.


To je vše přátelé...někdy v létě proběhne lezecká akce s cílem přelézání starých německých cest, ať je trochu prdel...podkladů je dost!

No a ty změny do průvodce?

Pokud jsem to dobře pochopil, tak Weruta v originále lezená shora - prvovýstupce Kubásek, Bažant v roce 1913, Weruta s nástupem odspoda Oswald Bernhardt s druhy v roce 1916. Taktéž Třetí a Čtvrtý komín byly přelezeny dříve než v současnosti uváděných 1941. Dle diplomové práce P. Bednaříka byl Třetí komín přelezen Kubáskem a Bažantem již v roce 1911. Bednařík taktéž uvadí jako datum přelezení Weruty rok 1911. Zde by to chtělo toho německého průvodce:-(. Čtvrtý komín byl dle Doležalova průvodce přelezen v roce 1934. No a správná jména autorů Kubáskovi cesty jsou W. Czerny a K. Janda (v současném průvodci uvedeni jako W. Czarny a J. Janda)

14 comments:

tah-sha-tunga said...

fuu... pekna praca!

foton said...

Danke sehr:-)

Mrnda said...

Krasné...trocha historie neurazí. Už to na mne z venku dýchá. Dneska se to zlomí a třeba příští týden....snad=)

Anonymous said...

Dneska až moc krásná neděle na počtení si o krásné červnové neděli roku 1913 :(
Nakonec jsi to zvládl přeložit sám joo?! tééda. gut.
V půlce toho pilíře E, kolem čísla 3 to vypadá na zajímavý boulder...
A altánek? Zábradlí? Weruta jako opravdu dokonalé W? Velká Zajímavost!!
mára

Anonymous said...

A ty "komíny" budou v průvodci asi fakt blbě, když byl Kubásek v 41. roce zmřelej.
mára

Anonymous said...

dobrý začátek, jen tak dál!
myslím, že někde bylo, že i třeba traverz lavicí stěny Modrého rysu byl přelezen dřív němci, navíc původně se ta stěna myslím jmenovala Riviera. a nejsu si jistý, ale sitař měl taky nějaké podklady z těch německých spřewodů, taže tam snad taky něco je, co se jmen týká....asu

Anonymous said...

Peťane - to že bádáš o historii lezení v krasu jsem tušil. Jen jsem nevěděl, že tak brutálně. Dobrá práce! Moc zajímavé. ThomasKa

Anonymous said...

jen vzhuru, skalni lvi!pekne poku
janis

Anonymous said...

držám palce chlopáku.čaj

Anonymous said...

kua to je zas dlouhy
S.

foton said...

Jojo, v tom německém průvodci z roku 1938 byl publikován popis i schematický náčrtek traversu lavicí stěny věže Modrého rysu, který I. Sitař ve svém průvodci z r. 1960 připisuje A. Flekovi a S. Plchovi z r. 1944.

Anonymous said...

jj pekne. Hary

Anonymous said...

http://zlobastream.cz/videos/videos/francie08_134_758.mpg

Anonymous said...

ještě sem se kouk na toho feryho průvodce a tam sou taky ty jména přejatá z té výše uvedené německé práce, včetně těch komínů apod. ...jo a rohačka byla nejdřív vylezena druhá délka němci v 34 a první délka dodatečně plškem a spol po válce...asu