Historie

Historie lezení v Josefovském údolí

Ing. Erhard Wagner

přeložil a upravil Petr Pokorný v září 2010 dle textu v lezeckém průvodci Kletterführer durch die Rabensteinwand (Stierfelswand) bei Brünn z roku 1938


Krkavčí skála byla známa brněnským lezcům již v období před 1. světovou válkou. Do této doby také spadají první pokusy o průstup jejími strmými stěnami. První cesta byla udělána někdy v roce 1911 Karlem Kubáskem a jeho přítelem Bažantem. Díky tvaru své linie byla nazývána W-cesta. Kubásek byl jedním ze zakladatelů tehdejšího lezeckého oddílu a je považován za jednoho z nejlepších lezců tehdejší doby. Společně se svými přáteli Klugem a Bažantem podnikali v té době nejobtížnější túry v Dolomitech a ukazovali již tehdy světu kvality brněnské lezecké školy. Tzv. W-cesta je z velké části společná s nynější Normální cestou (nyní Weruta[1]). Lezec prostupuje východními komíny, dále pak přes pilíř a záverečnou spáru. Kubásek tvrdil, že obtížnost této spáry překonává tehdy nejtěžší místa jižních věží Vajoletek.

Přímý průstup stěnou ležel Kubáskovi velmi na srdci, neděli co neděli se ubíral do Josefovského údolí a pokoušel se o výstup. O jeho marné snaze svědčí jím zatlučené jištění, tzv. Kubáskův hák, v cestě Mausiweg (nynější Kubáskova cesta, klas. 5+). Během světové války pak byli brněnští lezci rozptýleni po všemožným bojištích.

V roce 1913 byl založen v rámci Moravské sekce DAV[2] lezecký oddíl Die Deutsch-akademische Alpenvereins-gruppe Brünn. První průstup Krkavčí skály se jejím členům podařil 2. května 1916 pod vedením Prof. Ing. O. Bernhardta, který se spolulezci Lejhancem a Perntonerem využili k úspěšnému pokusu své válečné dovolenky[3]. Jejich cesta, tzv. Normalweg, je dodnes jednou z nejoblíbenějších a nejopakovanějších. V následujících letech se na Krkavčí skále příliš nelezlo. Mladá generace z našeho lezeckého oddílu byla nejprve zaměřena spíše na Pavlovské vrchy – Pálavu. Ale touha po novém a nepoznaném rostla a tak nás Prof. Ing. R. Neumann 6. listopadu 1932 poprvé zavedl na Krkavčí skálu, kde jsme několikrát vylezli Normálku. Ing. Sudasch svým tehdejším výstupem vedoucím z pilíře k altánku načal novou historii lezení na Krkavčí skále. Vyhlédli jsme si nové směry stěnou, avšak jejich zdolání muselo být odloženo na následující léto. Také článek Prof. Bernhardta v Bergwartu popisující jeho prvovýstup nás velmi inspiroval. V neděli 21. května 1933 se dvěma lanovým družstvům: Ing. Sudasch – R. Czepek a W. Czerny – K. Janda podařilo po namáhavé práci prostoupit stěnou dvěma novými směry[4] - Pílířovou cestou (nyní Direkta, klas 5-) a Mausiweg. Po této neděli se Krkavčí skála stala místo Pavlovský vrchů naší prioritou. Stále častěji jsme hledali nové směry ve stěně. Obtížnost cest na Krkavčí ty na Pavlovských vrších překonává, pouze nové cesty na Martince se s nimi dají porovnat.

Kromě Krkavčí skály jsme přiložili ruku k dílu také na okolních stěnách. Ing. Czerny prostoupil 14. října 1934 Věž modré spáry (nyní je skála nazývána Modrý rys) a společně s W. Jelinkem také Býčí skálu (25. listopadu 1934 – nynější cestou Platina IV, klas.3 a 4. listopadu 1934 - nynější cestou Idaho, klas. 4). V posledních letech byly na Krkavčí skále prostoupeny také extrémně obtížné hákovačky jako např. Bubokante (nyní Korzo, klas 5+) a Schleierkante (nyní Rohačka, klas. 6+). Autory těchto cest byli Ing. Czerny, Fr. Ertl a E. Křivy.

Také čeští lezci si v poslední době oblíbili Krkavčí jako cvičné místo. Jeden z nich zde 22. září 1935 v převisu cesty Mausiweg dokonce zahynul - první oběť Krkavčí skále[5].

Tímto průvodcem chceme uctivě přiblížit naši oblíbenou stěnu a ne opovážlivě vnucovat lidem nové směry. Tato mohutná skála nám není ani hřištěm, ani tělocvičnou. Hora a skála, jako posvátné místa bojů, jsou našimi přáteli, svobodnými a upřímnými, kouskem vlasti.



[1] kurzívou jsou uvedeny poznámky překladatele

[2] ta byla založena v Brně 15. února 1882

[3] více viz Bergwart č.18 z května 1933 nebo zde - http://fotonec.blogspot.com/2010/02/rabensteinwand.html

[4] viz Bertwart číslo 20, září 1933, nebo také zde http://fotonec.blogspot.com/2010/04/kubaskova-cesta.html

[5] v roce 2010 byla na Krkavčí skále nainstalována žulová pamětní deska připomínající toto úmrtí.







5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

hej poku o většině toho si už ale psal než?? ale předpokládám, že to má další pokračování, než?
at to dál klape a přeji zajímavé objevitelské chvíle!
asu

Anonymní řekl(a)...

on je tohle preklad predmluvy v tom starem pruvodci, kde je toho dost totozneho s temi clanky z casopisu Bergwart, ktere uz jsem prekladal...ale tady je to ucelenejsi...pokracovani bude seznam cest a jejich soucasne ekvivalenty...
Pok

Anonymní řekl(a)...

konečně jsem měla čas si to přečíst, moc zajímavé, vědče!
vermg

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Petře,
díky za kopii celého průvodčíku. Jsem rád, že můj článek Horolezectví v Moravském krasu ve Sborniku Okresního vlastivědného musea v Blansku za r. 1972 byl k něčemu užitečný... :-)
Je výborné, že jsi klíčové texty fundovaně přeložil a opatřil komentáři.
Viz moji technickou poznámku pod Krkavčí skálou a zbytek v soukromé e-mail.
Berg heil, Gluck auf nebo, jak říkáme my v Kanadě, let's go for beer... :-)
Vojtěch A. Gregor-Celofán

Anonymní řekl(a)...

Brouzdám Pokovými stránkami a čerpám z originálu a Pokova výtečného překladu německého (1938) průvodce po skalách v Josefovském údolí. To v rámci mých edičních komentářů k novému průvodci po moravských skalách (Vladimír Wolf-Vlk & Co.).
Nemohu si nepovšimnout předposlední závěrečné věty ve Wagnerově Historii lezení v Josefovském údolí: "Tato mohutná skála nám není ani hřištěm, ani tělocvičnou." Je mi z toho trochu smutno. Kam jsme dospěli? Horolezectví jsme zdegradovali na skalosapačství. Prvovýstup kdekoliv a za každou cenu. Je nás mnoho a každý se chce zviditelnit. Zmizelo kamarádství na laně, zmizely stisky rukou na vrcholu skály, posezení u táboráku. Nahradila je nezdravá kompetice v atmosféře, bohužel, často falešného kamarádství. Udržet se na vrcholu horolezecké společnosti za každou cenu. Připomíná mi to dětskou hru Na krále. Někdo se postavil na hromadu písku a zařval, já jsem král. Ostatní se na něj vrhli a svrhli ho dolů a tak to šlo dokola s každým dalším králem...
Dívám se na náhledy z Vlkova průvodčíku a v tom mraveništi cest, variant a projektů se nedokážu vyznat. Jako by někdo natáhl podél úpatí skály pásmo, na každém metru udělal na skále značku a řekl, tudy povede cesta. Bez ohledu na strukturu skály, bez ohledu na estetickou hodnotu výstupu. Některé cesty jsou kombinací několika cest. U jiných se objevují poznámky jako "leze se bez toho či onoho chytu nebo stupu, bez použití té či oné spáry, etc." Obávám se, že brzy budou stupy a chyty označovány barvami a chytneš-li se ve žluté cestě modrého chytu tak tě tvoji "přátelé" oprudí. Na skalách vznikla opravdová sportoviště -- viz např. oficielně nazvaný Sportovní sektor nad Zazděnou jeskyní v masívu Zobanů (Beraní roh a Rorejsi)v Pustém žlebu nebo ten "big mess" cest v klenbě nad vchodem do Býčí skály.
Nějak se vypařil respekt ke starším cestám, ke klasifikaci dané jejich autory (specificky mám na mysli klasifikaci ve WB stupnici, I-VI) a k originálním jistícím prostředkům. Původní klasifikace je degradována, téměř šablonovitě, na V A1. Původní skoby jsou vytlučeny a nahraženy nýty a borháky, často na jiných místech než byly původní skoby. Tak zvané "přejištění" je v mnoha případech výrazem poseroutkovství. Useky, které jsme kdysi lezli klasicky, mají dnes nýt nebo borhák na každém druhém nebo třetím metru. Za našich časů platil zákon, lez jen to na co máš. Máš-li na víc, ignoruj skoby, ale nevytloukej je. Za žádných okolností nepřidávej skoby neřku-li nýty. Jak si to mám srovnat např. s prvním výstupem Franty Plška dolní částí Hlavní stěny Macochy? Třeba jen v traverzu z jeskynky (nad Erichovou, Plškovo okno) pod spáru pod převis, je dnes pět nýtů!! Přitom tento úsek byl vylezen (a mnou několikrát přelezen) čistě, bez jakéhokoliv jistícího prostředku.
Jsou to názory zcela zkrasovělého reliktu, ale musím je vyslovit.
Ještě poznámka. Lidé, když píšete, snažte se oprostit od momentálních emocí. Než kliknete na Odeslat, přečtěte si váš příspěvěk alespon dvakrát. Je hrozné číst texty od lidí, často i s vyšším vzděláním, které se hemží hrubkami, o slohu, struktuře a vyjádření myšlenky ani nemluvě...
Vojtěch A. Gregor-Celofán