Pískovcové loučení

Pět dní v Česko - Saském Švýcarsku vzhledem k počasí proběhlo v duchu pískovcové turistiky. 

Aspoň z masivu kouknout na vrcholovku v Tisé
Pravčický kužel při pohledu od Pravčické brány, kde by se Petříček zbláznil z Poláků
Barbarína z Pfaffensteinu...nádherná věž, kvůli geologické stabilitě již lezení zakázáno. Prvovýstup kdo jiný než Perry Smith
Sasko na malbě, perfektní výstava v Königsteinu

Prcci v Tisé
Schrammstein a Falkenstein
a macek na závěr

V Krasu je dobře

Cíle středečního odpoledne byly smělé...prostoupit Macochu, udělat novou cestu na Rorejsech, dodělat Šnekovu cestu tamtéž a umístit lebku do jeskyně v cestě Nausike. Lezecké družstvo ve složení Abt a Mrnuštík vyrazilo na Rorejse, zatímco já společně s kolegou Jedličkou a kolegyní Klimešovou jsme se ponořili do Macochy. Plánem bylo prostoupit Zábranského cestu (neboli Vršek Macochy), ale na doporučení Pavla W. jsme v půlce přestoupili do Nového Vršku (Fadrný, Koubek, 1966) a dobře udělali. Pilíř v Plškovi prý totiž hrozí zřícením, a tak jsme si mohli vychutnat parádní lezení v poměrně pevné skále, navíc přejištěné borháky. Obtíže gradují ve výlezu, vzhledem ke značné nerozlezenosti zážitky maximální, povedlo se mi viset v posledním kroku za jednu ruku zaklíněnou za stromek, zatímco mi ujely obě nohy...prostě paráda.
Hurá do akce
Sestup k nástupu byl vzhledem k mokru skvělým zážitkem
Kolegyně Klimešová medituje před startem

trojkový nástup byl díky mokru zábavnější než obvykle

ale stromu jsme dosáhli a mohli vyhlížet vzhůru k již docela suché skále

klasická expozice na druhém štandu
cesta k Dolnímu můstku je jen pro opravdové fajnšmekry

kolega Jedlička dolézá na druhý štand
a zde už na vrchol
kde ho čekám s odměnou
mezitím se kolegové Abt a Mrnuštík snaží na Rorejsech. Výsledkem je nová cesta po pilíři vedle Šnekova projektu (foto z prvních pokusů o dokončení Šneka), kterou chlapci pojmenovali Inženýr Krkovička...prý pěkné lezení kombinující italské ostré vápno a hranu ala písek...obtíže kolem 8-, jištěno dobře borháky. Díky chlapci!

během jejich snahy se podaří najít poslední útočiště pro lebku neznámého bojovníka, kterou mám již dlouhá léta v úschově...
kdysi nám posloužila jako rekvizita při hraní Hamleta a nyní konečně došla klidu v jeskyńce na štandu Nausike. Označení odvážné cesty dovedeno k dokonalosti:-)

Pozvánka na rozlučku

Nastal čas změny. Ve středu se snad rozloučím s Krasem v Macoše, pak již jen krátká dovolená v Tisé, trošku oslav a vzhůru na sever....od října budem s Belmou působit v Trondheimu. Takže kdo má chuť, nechť za námi zajde v pátek 26.9. večer na pivo na Skleněnou Louku, nahoru do Místogalerie.

Pok blok však nekončí, možná dokonce naopak. Skal bude v okolí dostatek,  Flatanger je hned za rohema a trošku doufám, že mě nové prostředí lezecky nakopne a bude o čem psát. Dlouhé zimní večery bude možné plodně využít k dokončení knihy o historii krasového lezení, která snad vyjde na jaře.

A jak tak různě uklízím a vyklízím, objevil jsem fota z mého prvního lezeckého výjezdu před cca deseti roky. Tož jsem pár naskenoval. Legendární výlet do Paklenice a mé první lezení...a rovnou vícedélky. Byl jsem tenkrát pod vedením Plazmy a Daníka, poznal také společenskou stránku lezení a už u toho zůstal... 
já a Plazma...ano, jeho expresky používám dodnes
Daník a Plazma. Na nohou převratné lezečky Copyfoot
Oslava Mosorašek stála za to...
Můj první učitel Plazma v akci

Podvečerní romantika

Je skvělé mít za humny žleby a za přítele chobota s nápady...