Blauerrissturmige Okkupation

Neděle v Krase, za podmínek vpravdě letních, kdy lezec cítí se jak v pračce...
Je libo žlutého, modrého, růžového či fialového Rysa?
Ten, jež hledí na Měsíc, člen jedné z tlup lidoopů obývajících Josefovské údolí, narazil po cestě z neúspěšného lovu na černý monolit ve tvaru  kvádru. Monolit začal s lidoopy provádět experimenty, které rozvíjely jejich logické myšlení. Experiment však zřejmě nebyl úspěšný...
Samička z tlupy silnějších lidoopů v těžkých plotnách Býčí skály
Zapomenutý sektor Malé Stěnky (Hop-Trop) hned za Modrým Rysem čeká na průstupy, zřejmě spíše fajnšmekrů (dle starých průvodců zpracoval Asu)
Angína 5-, Bednařík, Beneš, Štark, 1977
Rýma 5-, Weisser, 1984
Hop-Trop 6-, Bajer, Krch, 1965
Varianta 5

Asu se pokouší o Angínu, nasáklý mech však znemožnil úspěšný průstup

po pěkném lezeckém dni doporučuji navštívít Speleologické muzeum ve Vilémovicích. Klíčky vám ochotně zapůjčí v místní hospodě. Tímto děkuji Hugovi Havlovi, že nás provázel!. Na fotce originál zábradlí z Dolního můstku Macochy...

Noblesní večere u Farlíků ukončuje tento pestrý výjezd...na fotce Pokáč...ehm, vlastně Stračena

Trénink vícedélek

O Höllentalu asi není nutné nic psát, tak jen pár fotek ze žhavého víkendu...

Slováci v klíčové 4.délce Absurdistánu (mne se samozřejmě povedlo spadnout až v předposlední ,6.délce...)
Petříček Lazarowski leze na hraně lidských možností kousek od nás...
Mistr Sinek v traverzu 5. délky Absurdistánu

Polák ve stěně Geisbauerwand
Další Polák ve stejné stěně v cestě Direkter Gaisbauerweg, krásných 100 metrů lezení
a Petříček Lazarowski ve stejné cestě - super klasická kýčovka!

Romantické odpoledne

Jen pár fotek z dalšího romantického odpoledne ve Žlebech...

Alča poprvé na Rorejsech, nemilosrdně onsajtuje Rorejse a vypadá to, že se jí žlebské puzzle zalíbilo...

zatímco já ze štandu trošku nervózně sleduji žlebského bratra v Beránkovi
 

Traverzový bigwall

Zas po dlouhé době s Asuem po práci do Krasu, což slibuje zábavu. a taky že ano... Chlapec se zálibou v čichání žlebských lišejníků mne naviguje na Macochu, sjedem lanovkou pod Masiv nad Punkevní jeskyní a že  prostoupíme celou stěnu kombinací cest Smích v tabletách (Šustr, Piňos, 1982), Dolní traverz (Bajer, Hýsek, 1961), Hvězdné nebe nad Atlantidou (Konečný, 1984), Rorejsi - 4.délka (Zavřel, Vlach, 1949) a Narovnaní Rorejsi (Páleníček, Myslivcová, 1971). To už je solidní krasová sebranka...celkem šest délek lezení a čtyři hodinky v podvečerní stěně, za zvuků blízké bouře, kličkujeme stěnou tam a zpátky a užíváme krásný letní den. Těžko říci, zda je tento průstup možné doporučit všem, přece jen pár míst je docela křehkých a zvláště boulder v druhé délce Hvězdného nebe je takový jakýsi podivný, že jsem byl rád na druhém konci lana. Ale pokud máte rádi traverzování a nevadí vám rozbitější místa, tak budete nadšení. Naproti tomu Narovnaní Rorejsi nabízí krásný kousek skály a ideální alternativu k poslední délce originálních Rorejsů, neboť původní, hrůzu nahánějící nýt, je nyní vyměněn za blyštivě nový kousek.


Sestup do první traverzové délky Hvězdného nebe, která je až na výlez do trav na první štand Rorejsů velmi pěkná
No nechtěli by jste tohoto milého chlapce? V první délce Hvězdného nebe
U prvního nýtu druhé délky Hvězdného nebe...před asi nejtěžším místem cesty.

Narovnaní Rorejsi

Kršlenica

Není kras jako kras...V Pezinských Karpatech, ve svazích nad Plaveckých Mikulášem, malebné vesnici v Plaveckém Krasu, nachází se plotnová lahůdka s exotickým názvem Kršlenica. 
 
Kršlenica (foto Mario Repa, www.vivo.sk)
Ideální tip na italský typ výjezdu. Místní plotny mi připomínaly ultimativní rajbasy od mistrů na Sardinii v Punta Pilocca. Vápenec nádherně neolezen, cesty dlouhé, výhledy krásné, na jeden den dokonalá destinace (vyhnout se letním slunečným dnům je vzhledem k rudické orientaci skal nezbytné). Vzhledem k výskytu dalších oblastí v blízkosti (Alternatívna stěna, Deravá skala, Dobrá voda, Plavecký hrad - Blázon, Rozbehy, Kamenné) je možné v tomto koutě Slovenska strávit i pěknou vícedenní dovolenku...


Sedmičkový rajbásek a nádherná cesta Pytačky. Vlevo vidíme starý (první = předposlední) kruh v cestě Rolandova...ultimativní plotnová osmička, ve které jsem si málem roztavil lezačky. Nyní je luxusně přejištěná...pokud to tenkrát lezli pouze s těmi dvěma kruhy, tak klobouk dolů...
Danka kde jinde než u plotny
Pěkný sokolíkový kout, téměř třicet metrů šestkového lezení
Dejva elegantně vybíhá cestu Hradná platňa
Učeň Mates málem překonal učitele....

Odpolední radovánky

Před rokem jsem si zoufal, že nevím co v Krase lézt, pokud nechci nic nacvičovat a lézt stejné cesty pořád dokola mne neláká. Skuhrání skuhrání... Přitom letos téměr při každé návštěvě narazím na nějakou perlu, která mne překvapí. Záleží asi jen na přístupu. Například minulý týden na Krkavčí to byly Pekelné zvony (Weisser, Rajf, 1982), perfektních třicet metrů lezení, kdy z nás s Petříčkem padaly výkřiky typu "wow, to je jak v Chateauvertu"...a nebylo to jen tím vedrem. A včera opět...krásná plotna s několika lehčími cestami v druhém patře Býčí skály. Ne že bych tam už nebyl, ale jaksi mi unikla mezi prsty cesta Odpolední...parádní lezení v neoklouzaném vápenci. A dole v jeskyni, člověk si dá pár mega hnusů, ale na závěr opět lahůdka, My všichni z Fakerova, velmi pěkné silové kroky...

Mára leze Pána větrů, jednu z nejvíce hnusných cest v Krase...komentář z Lezce hovoří za vše: "Fakt neuveritelnej hnus, to je moc i na krasovou dekadenci. Plazeni po spinavych sklopenych chytech, jisteni umisteny uplne na kokot. Autorum vsechna cest."
Výhled ze štandu

takhle to vypadá nic moc, ale cesta Sokol je pěkná

Valašský kůň

"Mystický" Valašký kůň (Weisser, Lidinec, 1997) se dlouhou dobu divoce pásl na lišejníku Saxifragy a snad pouze Adam Ondra si na něm kdysi zařádil. Zkazky o těžkém boulderu až pod řetězem spolu s klasifikací 9+ od Pawla a pastvinou až ve žlebech, to vše umožnilo koníkovi vésti poměrně poklidný život. To by však nebyl Asu, aby se směle nevydal poškádlit žlebskou zvířenu. A uspěl...a tvrdil, že to není tak těžké. S Mrndou jsme zavětřili jak ohaři, možnost vylézt Koně se jevila reálnou! Po dlouhé době jsem v sobě zažehl chuť po přelezu...už jen kvůli tomu názvu cesty... 

Asu cválá boulderem (foto P. Pompe)
Při první návštěvě jsme s Mrndou rozluštili hlavolam horního boulderu...čísílka označují možné chyty. Je to velmi specifický problém se špatnýma nohama a divnýma chytama, kde se člověk ocitne až téměř ve vodorovné poloze.              

Při další návštěvě to tam Mrnda s přehledem poslal....(foto V. Skořice)
Atmosféra byla v ten den velmi vzrušující a já spadl pětkrát v posledním kroku....zajímavé je, že mne z toho boulderu bolely jen nohy...(foto V. Skořice)
Cestu jsme pracovně rozložili na dvě části...spodní jsme si nazvali Valašský poník. Je to tak za 8 a je to parádní saxi lezení, kde cestou potkáte moře roztodivných chytů (foto V. Skořice)
Klíčové místo Poníka je ve výlezu z převisu, kde poskakujete/šaháte do dobrého chytu, kde dost zavazí erárka. Pak vylezete na polici, kde se posadíte a relaxujete...Pokud si netroufáte na Koně, je možné se vydat vlevo k řetězu sousední cesty nebo vpravo do slaňáku Saxi (foto V. Skořice)
Z police následuje krásné a nepříliš obtížné lezení až k poslednímu jištění, které se cvaká trochu obtížně...a pak již jen provést to, co se člověk naučil při luštění hlavolamu...(foto V. Skořice)
A jelikož skryté touhy se občas naplní, při třetí návštěvě jsem Koně zřetězil také. A byl moc rád. S klasifikací je to složité...navíc těžko říct, zda jsme třeba nepoužili trochu jiné chyty než prvolezci... shodli jsme se na 9-/9...takže to běžte někdo vyzkoušet, cesta je to fakt zajímavá a léto je na žleby ideální!