Nic není jednoznačné

Tak a je to tady. Dlouho připravované povídání s Tomášem Svištěm Pilkou, který již přes tři desetiletí brázdí nejtěžší směry nejen moravských skal a má na svědomí několik přelomových výstupů (jmenujme pouze Čarodějova učně, a Kudlanku 10+). Sešli jsme se po dlouhém domlouvání ve Spolku společně s Asuem a poté, co nás Svišť ujistil, že strašně lže, jsme pustili diktafon...výsledek vidíte níže. Fotky jsem si bez dovolení vypůjčil z www.pilka-kameny.cz - snad to nevadí...

…my děláme rozhovory s lezcema, co v Krase něco znamenali či znamenají…

Jo s těma, tak další…


Kdy a proč jsi začal lézt?

Další


Co tě na tom baví?

No asi to lezení. Lidi mě vůbec nebaví. Mě baví ten pohyb a že se s tím možu tak jebat. Je to takové různorodé – můžeš lézt bouldery, morálovky, normálně na klid, najdeš si v tom to svoje. Já su strašně náladový.


No a proč si začal lézt?

No s kámošama. Nebylo co dělat. Začínali jsme na Pálavě. První skála, co jsem lezl, byla Vzývající, bez lana…spadl jsem a zachytil jsem se na plošině. Byla to tam nejlehčí cesta, možná dvojka. V takovém tupém sokolíku se mi otevřely ruky a spadl jsem.


A jak jste dospěli k tomu, že budete lézt čistě?

Měli jsme takového pokrokového vedoucího v oddíle a on nás k tomu vedl, že se tak lozí v Americe. Takže to přišlo přirozeně. No a pak ty vlivy přicházely z více stran.


Ty jsi dost nacvičoval cesty na TR, což bylo asi proti srsti některým...jak se s tím ostatní vypořádavali?

Špatně. Sralo je to. Hrozně jsem je sral, že přijedu, dám si lano shora, nacvičím to a vylezu to. Tak mě pomlouvali a tak, jak je to běžné.


A to se týká i prvovýstupů? To by bylo i proti pravidlům…

Já jsem na to mrdal. Totálně mladistvý přístup. Prostě nasrat na vás, jste kreténi zaostalí a dělá se to takto. Já jsem nacvičoval shora všechno, protože mi přišlo, že nemá cenu se zdržovat. Viděl jsem to na zájezdu ve Francii, jak všichni ti borci cvičí všechno shora. Ty vole, kokotina nacvičovat něco odspodu a ztrácet čas, když si můžeš hodit lano shora a za 2 hodiny jsi hotový. Takže pro mě to bylo jasné. Ale hodně lidí to samozřejmě řešilo.


A jak jsi se dostal do Krasu?

Když jsme začínali na Pálavě, tak ta špička byla jinde. V Krasu byl Čumpelík, Mauglí a ostatní. My jsme byli úplní amatéři proti nim. Pro nás byl Kras jasná destinace. Už když jsme lezli 2 roky, tak jsme byli v Krasu, myslím že s Bokulou a lezli jsme za Indií a líbilo se nám to. Na jižní Moravě kromě Kozla a Pálavy stejně nic jinýho není. To je prostě přirozené, jak lezeš, tak se dostaneš do Krasu. A ta naše touha se zlepšovat byla přirozená. Já jsem začínal s Kamínkem, Bokulem, Dědkem, Jendou Zdražilem. A to jak nás vnímali Brňáci, to fakt nevím. To se musíte zeptat jich. To já nevím, vždyť já v podstatě ani nevím, jak jsem to vnímal já.


Podle čeho jsi si vybíral cesty?

Podle toho, které byly nepřelezené volně a kde bylo dostatek skob, aby se to dalo nacvičit. Neměl jsem nějakou oblíbenou oblast, prostě jsem to bral popořadě všecko. Spousta cest nebyla vylezených jenom proto, že do nich nikdo nenalezl, nikdo to nezkoušel. To byla úplná žatva.


A nové směry?

Tak logicky, tak jak se ti to zalíbí. Jsi mladý a potřebuješ se realizovat, tak uděláš cestu.


A co také ty tvé excesy, jak je o některých cestách známo? Sekání atd.

Jo, aji to bylo. Ani to nepovažuju za excesy. To je takové sporné doteďka a asi to ani moc není na zveřejnění, to je takové komplikované, nedořešené. Asi ani já v tom nemám jasno. I když v něčem jo. Ale zjistil jsem, že já si pamatuju nějaké historické události nějakým způsobem a jiní lidi si to pamatují úplně jinak. Takže na to hledíš a pak mávneš rukou a je to jedno. Stejně to je jedno, jak to bylo, je to tak, jak to je. Těch věcí je hrozně moc a my jsme taková generace, že každý sral na druhého a všichni si byli nejlepší sami sobě a na ostatní srali. Kdybych se sešel se Zdenálem a Weisserem, tak se nějakých věcech vůbec neshodneme. Každý si to pamatujeme jinak. O spoustě věcí se neinformovalo, když někdo něco přelezl, a potom někdo po 5-10 letech vyjde s opačnou teorií, a ty už to nemáš jak dokázat. Už je to dávno pryč a nikdo si to nepamatuje.


A ten etický pohled, když se na to podíváš zpětně?

Tak třeba s čím mám určitý problém, ale i s tím jsem se už vyrovnal, tak to je Kudlanka (10+ na Lidomorně, 1996). Tenkrát se lezly cesty rovně nahoru. Věděl jsem, že by se dalo nastoupit zprava a natraverzovat do toho problému, a potom lézt rovně, ale zdálo se mi, že bude lepší tam vysekat dva chyty a poleze se rovně. No a časem to stejně Adam Ondra vylezl volně a vylezl to zprava po takovém pilířku, pak natraverzuješ, je tam ještě sekaný spoďáček, on to lezl bez něj. Tak jsem mu říkal, ať to zamaže a cesta se zruší. On říkal, že ne, tak jsem si říkal, že to udělám já, to není žádný radikalismus, já kdybych to přelezl, tak vezmu beton, zaplácám to a jste kreténi…Ale pak jsem nad tím přemýšlel, že ta cesta je tam už dlouho a hodně lidí bych tím nasral, že bych zlikvidoval tu cestu pro ně, a že by ji museli lézt znovu anebo už by ju nelezli, tak sem to tak nechal. A to sem cítil už jako etický problém, když jsem to tam sekal, že je to asi zbytečné, ale přišlo mě to, že ta linka je dobrá a byla by škoda tam nenastoupit. Ale i když se tehdy sekalo i v cizině, tak já jsem nebyl zastánce sekání, ale přesto jsem sekal…ta doba a ty ambice tě pohltí. Jsem se nechal pohltit sám sebou.

Takže to nemám tak úplně dořešené, víš, každý dělá chyby, ale ono to je sporné, jestli to byly vlastně chyby, to byla doba taková. Tak jak borci dělali hákovačky před nama. Dneska už to je překonané.


A jaké cesty si vážíš?

Já nemám vůbec takové cesty. Já si vážím každého dne, co možu lezt. Každý den, z kterého jdeš domů zdravý, je dobrý.


Lezecká filozofie?

No dobře si zalézt. Ale to má tak každý.


A co venkovní závody, které se tenkrát konaly v Krase?

Toho jsem se taky účastnil, jednoho ročníku. Měl jsem takové to období, že jsi mladý a chceš se srovnávat. Potom jsem to úplně zavrhl, že to je úplná kokotina ty závody, protože v lezení se nedá závodit. Může někdo vyhrát, ale nejlepší je někdo úplně jiný. A všichni ví, kdo je nejlepší. Tak není důvod závodit. Ale zase, kdo je mladý, tak by měl závodit, to je takové to přímé srovnání. A tehdy před revolucí to byla i možnost, jak se dostat ven, když jsi byl v reprezentaci. Takže na závody do zahraničí se stejně jelo, aby sis tam zalezl na skalách. Stejně jsi se tam neumístil, takže to bylo takové flustrující, ani nebyla moc možnost se umístit, jsi neměl podmínky, spal jsi tam někde ve spacáku den před závodama. Byla to hnusná doba. Musel jsi řešit, že musíš na závody, to kladlo hrozné nároky.


A jak to máš s motivací?

Já lezu moc roků a různě se to mění. Ale takové to základní, ty ambice, musíš mět v sobě. Mě připadá, že nejdůležitější, abys něco vylezl, je chtět to vylezt. A proč to chceš vylezt, s tím si musíš poradit sám. To je na tobě. Někdo to má v sobě a někdo ty motivace musí hledat. Já jak su náladový, tak někdy to mám v sobě a někdy si najdeš nějakou druhotnou motivaci. Nejlepší je, když ti to jde samo, když cítíš, že chceš a žiješ tím lezením a samo ti to de do toho mozku a všechno konání přizpůsobuješ tomu cíli. Ale né plánovaně, ale přirozeně do toho sklouzneš a to jede. Hodně lidí do toho vklouzne, že mají rozdělané projekty, ale někdy máš projekt a nesklouzneš do toho. A musíš to odpracovat.


Máš někoho, kdo tě inspiroval?

Určitě. Když jsem byl mladší, tak každý, kdo je lepší. Teď to mám tak, že pro mne je guru každý, kdo se dokáže skousnout a vydat ze sebe maximum. A je jedno, jestli leze pětku.


A jak vnímáš slovo „guru“?

No že se od toho člověka máš co naučit.


A jak vnímáš to, že ty si pro někoho třeba něco jako guru?

Vůbec nijak, to nevím. Aji si myslím, že to tak není, protože vem si, že lezení je takový sport, že autority se neuznávají. Nebo málo.


Ale autority diktujou…

Lezení je takový fuckerský sport, že každý kdo leze je dost individualita, takže nemáš v povaze si z někoho dělat boha.


A v čem tě baví výjezdy?

Nejvíc mě baví nová skála a nové problémy. A máš ty různé binga, když vyjedeš s dobrú partyjů a místo je pěkné, že tě to obohatí, ale to nejsou moje priority. Třeba když mě Pólo přesvědčil , že pojedem do Thajska, tak Thajsko mě vůbec nezajímalo, mě zajímalo jen to, že jsou tam dobré skály. A to je typické pro ten můj postoj. Já su barbar.


Písky a hory?

Jasně, to je nová dimenze, dobrodružství. A v Tatrách jsem byl aspoň 20x.


Proč se tak věnuješ boulderingu?

Protože jeden z našich guru byl boulderista – John Bachar, teda on lezl aji s lanem, a taky John Gill. A bouldering byla přirozená disciplína, na Stránské to byl způsob tréninku, což je pro Brňáky strašná výhoda, že máš skálu přímo v Brně. Ale teď to mám tak napůl s lanem, hlavně kvůli zádům. Boulder mě baví v tom, že to je taková hra, můžeš lézt sám a nemáš tam žádné pravidla. Mě baví,že tam můžeš dělat co chceš.


Ještě zpátky do Krasu. Ty jsi jednu dobu přelézal cizí projekty – od Bulhara či Nešpora…

Jo, to je pravda. Víš co? To bylo pár Bulharových cest a k tomu mě vedla pomsta. Jsem přelízal Bangladéš a tam ti byla taková díra po kramli. Už ani nevím, ale asi jsem to za ni lezl, každopádně jsem to vylezl a došel Bulhar s tím, že sem kokot, a že jsem to lezl za vysekanou díru a on že to vylezl bez ní. Jako že on je bůh slunce. To mě nasralo, protože já tu díru nevyvrtal, ta díra tam byla a ničemu nevadila. Tak tím mě nasral a tak jsem si říkal…chlapče, ty budeš jebat do mne, tak já budu jebat do tebe. A co měl rozdělané projekty ve Starých, tak jsem je všechny přelezl. Aby se vidělo, kdo je tady pánem. A skoro v každém tom projektu byl vysekaný chyt. Nejvíce byla vysekaná Runway. No byla to čistá ješitná pomsta, ale tak co, pořádek se musí udržovat.

Je v Krase potenciál na nějaké supertěžké cesty a budou se přelézat ty Adamovy?

Už se na to těším, až to bude někdo přelízat…Já už dávno cesty nedělám, pro mě už je to uzavřené. To, co Adam přelízá na Lidomorně, tak to jsem samozřejmě viděl, že to by byly super projekty, a to viděl každý že…tak to su úplně rád, že to je přelezené. Ale to, jak se dělají cesty hned vedle jiných cest, to už tak rád nevidím, protože pro mě už ty prostory byly uzavřené, že jsou jakoby ideální, a teďka tam vznikají nové cesty. Jenomže to je mů pohled, ale ve skutečnost je to tak, že je to dobře, že tam vznikají nové cesty, protože když si je vylezeš, tak zjistíš, že jsou pěkné. Ale já bych nenabral motivaci je tam dělat.


Jak vnímáš to, že třeba Vlk hodně ty cesty dohušťuje?

Já si o tom nic nemyslím. Co bych si o něm měl myslet? Každý je, jaký je a každý dělá to, co chce. Což je perfektní, kvůli tomu lezeme. Já nejsu zastáncem toho, abych si o tom něco vůbec myslel. Já si o tom ani nechcu nic myslet. A nic si o tom nemyslím. Já jsem taky měl období, kdy jsem byl v rozporu s těma lidma, se Zdenálem a tak, když jsme byli mladí, protože jsme si mysleli, že ten druhý je větší kokot než ten druhý. A ve skutečnosti o nic nešlo. Každý dělá to co umí a to co može a každý to vidí z trošku jiného pohledu. Takže to, že někdo dělá něco jinak, neznamená, že to dělá blbě.


A když se zpětně podíváš na sebe, udělal bys to zas stejně?

Vůbec to neřeším. Když jsem to udělal, tak bych to určitě udělal znovu, když jsem se tak kdysi rozhodl, tak teď bych se v té samé situaci rozhodl stejně.


A kde jsi všude působil ve světě?

Mě nebaví to cestování. Já jsem ani nebyl v Americe. Říkal jsem si, že pojedu až zruší víza anebo až mi bude padesát, a teď si kurva říkám, že aji budu muset jet, když ty víza budou. I když mě vždycky připadlo, že v Evropě je lepší lezení jak v Americe, tak sem si vždycky říkal, že tam možu jet, až mi bude padesát…


A v Macoše lezeš?

Tam jsem lezl jednou v životě, s Asuem…kurva to je dobrá otázka, to bych nečekal…no já ti řeknu, že v Macoše nelezu, ani bych tam nikdy nelezl, protože mě sere, že se tam leze s povolením a to mě vůbec nesedí, to je stejné jak s tou Amerikou. Akorát jsem tam lezl jednou a bude to nadlúho naposled.


Proč sis na stará kolena založil deníček?

To sou ty motivace. Deníček tě žene, ty vole. Jak nemáš zápisky, to je špatné. Ale nesmí se to přehánět, musíš tam najít tu rovnováhu.


A jak teď trénuješ?

Nijak. Já jenom lezu. Když jsem byl mladší, tak jsem trénoval hodně. Já jsem byl ten nepoctivý, který trénoval a nadobyl to tréninkem. Dříve byl trénink nesportovní.


Co sex a lezení? Napomáhá to lezení?

Ty vole, to mě nenapadlo. Záleží jaký sex máš na mysli. To je věčná debata těch sportovců, jestli před výkonem jo nebo ne ale já nikdy neměl přístup k sexu tak snadný, abych mohl kurva zkoumat, jestli je to přínosné nebo ne. Ale jak byla ta reklama na Matonku…nejlepší před..ale i po…tak s tím sexem to bude podobné. Já s tím mám dobré i špatné zkušenosti.


Co rodinný život?

Hmm, na to já nejsu. Na to já su špatný.


Když jsme u těch holek, ty hodně lezeš s holkama…

To jo, to jo, rád lezu hodně s holkama. Nemusím s něma závodit. A navíc mi dělá dobře, když se na mě dívá ženská.


Ale některé holky by tě výkonnostně přelezly…

Jasně, šak s těma nelezu rád. Ale já třeba lezl hodně s Pólem, který lezl líp jak já, ale nerad se tím nechávám strhnout, vyhecovat, a pak dělat něco co ani nechceš.


A jak vnímáš dnešní mladou generaci?

Ať si každý dělá co chce. Leze čím dál víc lidí, ale to ničemu nevadí. Když budeš chtět, pořád najdeš skály, kde nikdo nebude.


A ve Žlebech lezeš?

Jasně, jsme přelízali cesty na Saxifraze, Henryovce. Na těch ostatních skalách ani ne, jak je to zakázané, mě to strašně sere. Mě sere, že někdo može dojít a začat do tebe jebat. Já bych ho na místě zrovna zakopal. Nerad se dostávám do situace, že začnu uvažovat, že někoho zabiju. A já nechcu tak uvažovat. Ty si tam lezeš, ničemu tam neškodíš, a někdo donde a začne tě jebat. Tak co s ním, zakopat.


My se ptáme každého na Mauglího…zažil jsi s ním něco?

Zažil jsem s ním, že mě dal smyčku. Byl jsem začínající mladý borec, možná mi bylo 12, a on měl vaťák a ten měl převázaný smyčkou, pětkou, která nebyla k sehnání, ňáká edelritka. Tak jsem za ním došel a byl jsem tak drzý, že jsem mu řekl, jestli by mi tu smyčku nemohl dat. A on že jo, ale že mu musím dát jinů, tak jsem mu dal nějaků šňůru. Roky jsem ju choval a možná bych ji ještě našel. To bylo na srazu na Pálavě.


Když jsi začínal, lezlo se už s mg?

Si pamatuju, že na Stránské se řešil maglajz. Napadlo by tě to? Víš kolik my jsme měli hospodských debat jenom o maglajzu? To bylo děsivé. Jeden rok byl taký, že jenom maglajz se řešil a pomalu furt někdo držel někoho pod krkem. Ještě že sem byl taký malý a nikdo mě nechtěl zbit, protože jinak bych dostal po tlamě, kdybych byl velký. To nikoho neuspokojí zbít malého.


Jaký máš oblíbený matroš?

Asi už písek, ten tě tolik nelimituje, na vápně potřebuješ sílu. Na tom písku ti stačí síla v prstech a v tom těle nepotřebuješ takovou sílu. I když teď už ty silné prsty nejsou moje silná stránka, to spíš zkušenosti. Na tom písku se i dobře rozlízá…ale vápno je taky supr, a žula taky.


Je něco co jsi chtěl vylézt a nevyšlo to?

Jasně, třeba Glutaman, ten už asi nikdy nevylezu (10+, Lidomorna, Pólo Kořán, 1998). Ale takových cest je mraky, to je potřeba. Třeba v Ospu jsem měl na vylezení Sanskij Par (8c, Mišja Pec), to byl ještě projekt tenkrát.


A co říkáš na lezení sportovních cest po vlastním jištění?

Proč ne. Mě to vůbec nevadí. Vždyť to je super, že si to můžeš vylézt po vlastním. Podle mě to je nová vlna. Prostor není a lidi potřebují něco dělat. A je potlačován psychický aspekt. A ti skuteční lezci potřebují ten psychický aspekt. To se rozjede. To je jisté, to vidím z boulderingu. Tam je to hra a ty hru přenášíš na lano. A navíc to hraje na tu green strunu. A můžeš si to lezení tím zpestřit. Já si stejně myslím, že se s tím roztrhne pytel a je to vymyšlené dopředu výrobcama. Každý bude vlastnit všechny ty jistítka, zruší se ty nýty, všechny ty vlny jsou podpořeny tím prodejem. Akorát my nejsme informovaní. A už je to tady. Každý si to bude muset koupit, v nýtech není žádný byznys.


A jak vidíš vývoj lezení?

To je jak vějíř, pořád se lezou větší psycha a těžší cesty a bouldery. Všechno se vyvíjí přirozeným způsobem. Lezení je dobré v tom, že to je zcela zbytečný sport.


A co říkáš tomu, že by lezení mohlo být na olympiádě?

To je pičovina. Ale zas to chápu, že ty asociace to chtějí, v tom jsou peníze. A to je stejně jiný sport, to lezení na umělých stěnách jak lezení venku. Takže klidně ať se to tam dostane. A když se to tam nedostane, tak se stejně hovno stane. To je úplně jedno. Ale bude to žít svojim životem. Tak jak závody, ty si žijou úplně svojim životem. Vem si, že koho dneska zajímají ty závody. Skoro nikoho. To vidím na Lezcovi…světový pohár někde…a když tam není náš, tak tě to vůbec nezajímá, nejlepší tam stejně není, tak co.


Lezl jsi někdy sóla?

Jo, každý dělá kokotiny. Za nejlepší svoje sólo považuju, že jsem lezl jednu cestu a ve správném bodě jsem se rozhodl, že ustoupím a slezu. Já si nemyslím, že tam jde o tu obtížnost…to sólo je přirozené, buď to na člověka přijde nebo nepřijde, a tím, že to děláš, tak si to uspokojíš, nebo si to neuspokojíš. Když si to neuspokojíš, tak musíš pokračovat dál většinou, pokaď se nezabiješ. Anebo je to tvůj styl a lezeš to. Je to styl lezení, ale je to jenom pro vybrané jedince. A ostatní to můžou párkrát za život ochutnat, ví o co de a buď je to pohltí anebo ne. Ale na to musíš být konstruovaný, to není pro každého, to je něco výjimečného.


Šlo ti někdy o život?

Jasně. Při těch sólech jsi vždycky v té situaci…


Ale to jsi byl nad věcí, když jsi se dokázal vrátit…

Víš co, to je subjektivní, kolikrát kurva lezeš s lanem, si nad věcí a zaráz visíš. U toho sóla se samozřejmě víc kontroluješ, ale i tak, můžeš spadnout, kolik těch lidí spadlo. Ale o to de, u toho sóla jde o to, že můžeš spadnout. Proto to lezeš. Aby ses probudil trošku.


A kromě sól jsi někdy byl v ohrožení života?

Jó, mockrát, ale ani si to nepamatuju. Lezení je prostě nebezpečné, pořád si v nebezpečí, že se zabiješ. Vem si ten nejblbější případ toho nenavázání, který ti hrozí pořád. Pořád se znovu navazuješ, nenavazuješ se jednou za den…navazuješ se tisíckrát a stačí jedna chyba a je konec. A nehledě k tomu, že s tebou může vypadnout skoba nebo nýt, to je normální. Všichni na to spoléhají, že tě to udrží, ale v zásadě je normální, že s tebou vypadne nýt. Myslet si, že lezení je bezpečný sport je podle mě kokotina.

16 comments:

Anonymous said...

Paráda!
To by sa dalo číst furt. Pokračování nebude? :-)
DavidK

Pok said...

toz mame plany na dalsi rozhovory, ted se snazim domluvit Drobka.
P.S. nebudes o vikendu v Krase?

Anonymous said...

super rozhovor,je to proste guru...
janis

Pok said...

musim o vikendu neco vylezt, denicek place

Pok said...

jeste film od Kuby Novaka k tematu:
http://www.youtube.com/watch?v=OFwVWyrM7lI

Anonymous said...

svišť je hodně inspirativní lezbec. a jak furt válí, to jen respekt!
jinak poku, zrovna sem chtěl to video hledat, taks mi to hodil do noty, dík...
asu

Anonymous said...

Parádní rozhovor, díky za něj! T.

Anonymous said...

Štika borec!!! "Proč tak špatně lezeš" by si měl snad každej zarámovat nad lištu... Willhem

Anonymous said...

Super rozhovor, těším se na další.
Chlupáč...

Anonymous said...

"a ve Žlebech lezeš?" ... souhlas
*Arny

Anonymous said...

"Lezení je dobré v tom, že to je zcela zbytečný sport" parádní věta, stejně jako celý rozhovor:) Díky chlapci.
Leošák

Mrnda said...

Perfektní...

Anonymous said...

Svišťu, ty by ses možná měl živit jako filozof lezení, já to hrozně ráda poslouchám, skvělý Šárka

Bibin said...

Super pocteni! Diky moc za zabavny i inspirativni rozhovor. Jen tak dal.

Anonymous said...

Genialne.

Anonymous said...

Svišť je Svišť a ať chce nebo ne, je to guru :) Dobré počtení!