Podzim jak má být

Několik slunečných říjnových odpolední trávily různé skupiny v prvním patře Krkavčí skály. A byly to fajn chvíle u jeskyně. Asu se rozpomněl na své hnusákovské choutky a plynule přešel z Hradní spáry do jakéhosi komína...opravdu doporučeníhodná túra!

jistič z Chrlic a Asu z Jesu

Chrlický reprezentant se po dlouhé pauze bez problémů prošel Satanama...


a nakopl mě na 13. pokus až do řetězu. Radost a spíše i úleva...

klíčový krok

Zjevil se i Janis, který si odběhl z Henryovky, ale ani mocné fandění všech přítomných jej nedonutilo překonat stud z přelezu...

i David Bowie si oblíbil jeskyni

a 2 fota s Komišem, který konečně objevil kouzlo Krasu...

Ježíš a Ďábel, kdo zvítězí v nebesko-pekelné páce?

Komiš tu chlapeckou kapelu opravdu založil...

A jelikož jsme se slunce již nabažili dost, trávíme sobotu na Henryovce, kde nám reprezentant z Chrlic předvede, jak se leze 8a na druhý pokus. Komišovi málem vypadly oči z důlků...
Užívejte parádní tření a ať se daří!

Mrtví netopýři ve spáře Drobkova stropu (Klenba Idaha) a něco geologie

Celofán na reportáž o Drobkově stropu a foto pozůstatků uhynulých netopýrů upozornil člena speleologické skupiny Býčí skála, chiropterologa Vlastislava Káňu. Ten podal následující vysvětlení:

Podle fotografií se jedná o netopýry rezavé (Nyctalus noctula). Tito netopýři spáry ve stěně Býčí skály, především ve stropě, pravidelně obývají již od osmdesátých let. Nedávno jsem diskutoval na toto téma s Dr. Řehákem, který na netopýrech v Býčí skále prováděl dlouhodobý výzkum. Netopýři rezaví ve spárách klenby Býčí skály, přesně tam, kde to dotyčný lezec popisuje, sídlí snad od nepaměti; přerušení výskytu je známo z devadesátých let (pomrzli?). Od roku 2004 do letoška ani jednu zimu nevynechali. Stropní spáry v této části Býčí skály nepromrzají, často se však zvodňují a pak se netopýři musí stěhovat nebo uhynou.

místo nálezu

Kadávery na snímku pocházejí od netopýrů rezavých, kteří buď nepřežili zimu (hlad, málo tukových zásob etc.) nebo byli přepadeni náhlým náhlým zvodněním spáry a podchlazení spolu s promáčením už nerozdýchali. Drápky mrtvých netopýrů drží i po smrti, tudíž pokud se nerozpadnou nebo je někdo neuvolní, zůstanou viset tam kde uhynuli, i ve spáře. Podle stavu kadáverů tipuji, že tam nejsou déle než jednu dvě sezóny. Při dalším sčítání v únoru 2012 (a kontrolách během zimy a jara) uvidíme, zda to nemělo nějaký následek na celkovou populaci netopýrů rezavých na Býčí skále (pokud by vymizeli nebo značně ubyli); myslím ale, že takové i hromadné ztráty jsou pro netopýry rezavé běžným jevem. Nicméně, je to dobrý důkaz o jejich opravdu pravidelném výskytu ve spárách klenby nad vchody do jeskyně Býčí skály.

Tolik Vlastislav Káňa.

Celofán připojuje geologický komentář – ať lezci ví po čem lezou.

Dnešní tvářnost (morfologie) Býčí skály, tak jako ostatních skal, je výsledkem dlouhého vývoje. Svrchnodevonské vápence budující Býčí skálu jsou givetského stáří. Ve spodních polohách vystupují vápence josefovské, výše vápence lažánecké. Obsahují poměrně vysoký podíl magnesia (až 6-8 %), většinou ve formě diagenetického dolomitu, CaMg (CO3)2. Z typických fossilií lze uvést amphipory (větvičkovité stromatopory), dále kulovité a bochníkovitě stromatopory, silnostěnné skořápky ramenonožců (brachiopodů, obzvláště Bornhardtina sp.) a čtyřčetné drsnaté korály (Rugosa). Hrubá vrásová a zlomová struktura vápenců Býčí skály vznikla během variského (hercynského) vrásnění, patrně ve spodním karbonu, v nejvyšším visé. Některé variské zlomy a je doprovázející pukliny byly reaktivovány během saxonské tektogeneze ve spodní až svrchní křídě, alpinského vrásnění (paleocén až svrchní miocén) a posvrchnomiocénní neotektoniky. Hloubková eroze původního zarovnaného povrchu začala ve starších třetihorách (paleogénu?) a kulminovala v nejmladších třetihorách (pliocénu) a čtvrtohorách (pleistocénu). Zarovnaný povrch (peneplén) Moravského krasu byl rozryt hlubokými, kaňonovitými údolími – dnešními žleby. Při okraji vápencového území vznikla slepá a poloslepá údolí, ve kterých, do vznikajících jeskynních systémů, se ztrácely allogenní toky přicházející z okolních nekarbonátových výšin, specificky z kulmu Drahanské vrchoviny na severu a na východě, a z brněnské vyvřeliny na západě. Eroze obnažila a vypreparovala dnešní skalní útvary. Na jejich další modelaci se podílely především vnější (exogenní) geologické síly, jmenovitě koroze atmosférických (meteorických) vod a mrazové větrání (pleistocén, holocén a recent). Nejnápadnějšími rysy v morfologii Býčí skály jsou relativně hladké stěny (plotny), klenba nad vchodem (Drobkův strop) a koutová spára nad klenbou (Idaho). Hladké stěny jsou pravděpodobně výsledkem tektonických pohybů – tzv. tektonická zrcadla. To dokládá subhorizontální rýhování, které je místy stále viditelné (Sokol, Zrcadlo). Původní tektonická modelace zlomových ploch byla později zastřena korozí (včetně drobné dolíčkové – Einfingerloch a zřejmě další) a větráním. Drobkův (Drobek-Kouřilův) strop je pozůstatek klenby větší jeskynní prostory, jejíž součástí byl Komín alias Brána v klenbě, ústící na povrch. Jeskyně se zřítila v důsledku neotektonických pohybů (?) a intenzívního mrazového větrání. Zřícený materiál (suť) je z větší části zakryt holocénními sedimenty (hlíny, půdy). Mrazové větrání a koroze srážkových vod jsou stálými faktory v modelaci Býčí skály a všech ostatních krasových stěn i v současnosti. Srážková voda sestupuje podél puklin, smáčí je a koroduje. V zimě v nich zamrzá a led trhá skálu jako klínem. Nu, a také se postarala o ty ubohé brutopýry...

Netopýr rezavý a Superpokoma mocný

V předchozím článku byla zmínka o tom, že při nálezu do Drobkova stropu míjí lezec skupinu mrtvých netopýrů...jedná se o netopýry rezavé... V připravovaném článku bude více info jednak o netopýrech, jednak i o geologii Býčí skály...již brzo!

Takhle vypadá živý...

Netopýr rezavý vydává jeden z nejsilnějších (zachytitelný ze vzdálenosti přes 100 m) a nejsnáze rozpoznatelných hlasů, zvláště při letu ve volném prostranství - FM s terminální frekvencí 18-24 kHz a frekvencí 3-4 výkřiky za sekundu; v HE detektoru jsou slyšitelné jako pravidelně se střídající silné „plip-plop", v FD a TÉ modu jako poměrně hluboké, dlouhé a táhlé tóny. Často též slyšíme potkávací hlas (tzv. „hallo call") - dlouhé, 30-50 ms trvající téměř CF hlasy se 4 harmonickými složkami (asi 10, 20, 36 a 50 kHz) - a koncem léta a na podzim také pravidelně opakované dlouhé série lákacích hlasů samců. Tyto hlasy lze slyšet i pouhým uchem...

takže dívky pozor, až v Josefovském údolí uslyšíte lákací hlasy...není to Asu v říji, nýbrž netopýr rezavý...

...a mezitím na prohřátých skalách sluní se lezci...

Gorge du Josefov a Satanovi soustružníci (foto by Panka)

Nevím jak ostatní po sobotním zavírání skal v Holštejně, ale Koma byl v neděli mohutně nahecovaný a Soustružníky vylezl. Takže gratulace! Horní patro Krkavčí je fakt super místo na slunné chladné dny...
Radost u řětězu

Superkomiš v akci

Štěpánce se povedlo zdokumentovat pokus o průstup Satanových soustružníků v podání pana Komiše. Přinášíme fotoreport z této vzácné události...zachytit tohoto plachého lezce jinde než na Fritu je totiž těžší jak vyfotit tokající tetřevy. Podívejme se na styl tohoto junáka.

Materiálově dokonale vybaven, lezec mistrně překonává nástrahy přístupové túry na štand

Teoretická příprava, hlavně nic nepodcenit a vzhůru do pekla

díky důkladné přípravě lezec elegantně překonává obtíže cesty

a Petříček, jako správný jistič, vykazuje dostatečnou míru škodolibosti

Lezec je po návratu na zem zklamán, prý se ta cesta má lézt čistě...21.století

El Drobek Muerte Stropero

Prší, je zima a krasový podzim začíná. Krasochvíle za každého počasí. Víkend na Býčí skále a guláše u Farlíků, je vůbec nutné jezdit do Španělska? Cílem se stal Drobkův strop, netypická krasová cesta, neb valíte stropem v úžasné expozici po madlech a obtíže nejsou neřešitelné. Letos 40 let od prvovýstupu pánů Krcha a Přikryla (původně V A2, 1.RP Svišť v roce 1986), ideální doba na pokus, navíc to Asu zkoušel kdysi technicky jako svou vůbec první cestu v Krasu, takže o motivaci je postaráno. Nejprve je nutné se k lahůdce dostat, tzn. překonat bouldřík, nějaké lokry, pohřebiště netopýrů, dunivost skály a pak napumpovat svaly a hurá do toho. No, v sobotu to vypadalo, že jsme slabí. Kroky jsou jasné, jen je třeba valit, něco necvakat a nespadnout v závěru. Vlastně to není těžké. Vzhledem ke španělskému charakteru cesty jsem večer zasvětil pokuřování jointu s Fernandem.
Nedělní ráno opět prší, v jeskyni je však parádně. Přijíždí Šárka s holčičkami, objeví se i Dude. Atnosféra je velmi pozitivní, RT by zaplesal. Hroby jsou také vykopány, vše připraveno. Šárka otevře bránu přelezů onsightem Leontopoida - bravurní výkon! - a již Asu běží stropem a je ve slaňáku. Ladný přelez mě nějak namotivuje a najednou jsem také u řetězu. Po dlouhé době pocit z dobře vylezené cesty. Radost je hromadná, rychle uspokojit i žaludky, u Farlíků hostina a to je pohádky konec - autor cesty Jan "Drobek" Krch přislíbil nějakou historku ke vzniku téhle super linie, takže pokračování bude. A velké díky Štěpánce a Máje za fotky!

Túra ke štandu, po čtvrté už to ani tak netěší

po cestě v sokolíku pohřebiště vrápenců

a vzhůru do stropu, hlavně nespadnout při cvakání

neb dostat se nahoru je krajně namáhavé

ale nakonec se vše zadaří a v úžasné expozici

vás nezastaví ani závěrečný mikrobouldřík

a u Farlíků slavíme štrůdlem

i bez štrůdlu...kde je největší kanec?

a pro Celofána - nová generace před pípou u Farlíků (kupují si lízátka)

a písnička na závěr zde