Rakouské Provence

Herr Wunderbar koupil na Klajdě nejlevnějšího průvodce na světě a vyrazili jsme vstříc novým a skvělým oblastem pod Vídní. Přibrali jsme Mrňu a Vildu, díky čemuž se do auta nevešly polské stopařky v Mikulově. Taktéž jsme museli kupovat Kässeburger Mac Handschuhe zweimal. Cestou jsme s Komou uvažovali, že bychom ty dva lišáky za trest odvezli až do Paklenice, ale nakonec jsme skončili někde na pastvinách nad Waldeggem. Ráno po první rychlostní zkoušce jsme dorazili pod skálu Hohe Stube v Dürnbachtalu a protočila se nám kukadla otazníkama. 10x zmenšení Rorejsi. Tady mohou být velkohvězdičkové cesty? Nakonec ale první dojem naštěstí nebyl potvrzen lezením a strávili jsme zde příjemný lezecký den plný fiaska. Tedy kromě Vildy, který kosil vše. V podstatě odteď to v lezeckém rytmu bude jen o mocném muži z České. Pro ostatní byla klasifikace v oblasti krutá. Vidět a slyšet Mrndu řvát při skoku do spoďáku v sedmičkové cestě bylo útěchou pro mou téměř nadlidskou snahu tuto cestu také zdolat (což vyšlo až na čtvrtý pokus...).Večer přejíždíme kamsi nad Baden, abychom ráno valili bulvy znova. Setkání s Breite Wand ukazuje, že jsme soudní, pozdravíme Tulipána s Verčou, Mrnda vyhopká 9- za 8, Vilda vykyborguje sekanou 8+, kde by prý mohlo být "a", já prolezu Alter Weg a prcháme na Thalhofergrat, kde se parádně doděláme a jedeme domů. Vildu vyhodíme na Kotelně, aby se nestal Jitrnicí, Mrňa valí k PC zapsat své skalpy a já píši tohle. 



Sladcí chlapci

se probudili

Výhled ze spacáku
a z toalety
Vilda a osma
já a rozbitý dvouhvězdičkový kout
Vilda relaxuje
po celodenním lezení je nutné se trochu protáhnout




hledáme další spaní

na večeři přišel i Leošák

Kluci trošku dováděli

Breite Wand

Vilda a 8+

Poslední cesta zájezdu s názvem Zen

Slovenské léto s Dr. Láskou

Původní plán vyrazit na víkend na Sokolie byl zmařen místním zákazem lezeckých aktivit, ale jelikož Louka měl již nakoupené špekáčky, někam jsme jet museli. Volba padla na Manínskou úžinu. Suneme se ranním Valašslovenskem, Louka listuje průvodcem a četnost slovního spojení "zákaz lezení" nás trošku zneklidňuje. Ale nakonec nalezneme několik povolených oblastí nad vesnicí Záskalie. Sektory Vlna, Biela stěna, Verdon atd. nabízí krásné výhledy, dobré spaní a docela příjemné lezení. Ve vesnici se nachází klasická slovenská hospoda s chlapíkama s monterkama na těle a borovičkou v duši. Prostě pohoda. Celý den lezeme, odpoledne seběhneme do hospody a večer špekáčkujeme. 

Vlevo Ztracené věže, uprostřed sektory Vlna a spol.




sektor Vlna
Hrana Lega (6-) v sektoru Biela stěna
cesta Pila (7) a Louka
Nedělní ráno mě Louka překvapí, dává si na snídani víno...to slibuje pěkný den. A taky že jo, jaksi se nám ještě nechce na skálu, tak jdeme omrknout Ztratené veže - a to vám řeknu, je to fakt velký! Cca 60 metrů. Kouty, spáry a rajbasy. Ale jaké! A vše okolo 7-8 UIAA. Lezení je možné od 1.9.2013 a nám je jasné, že sem bychom se měli vrátit. Louka plánuje uspořádat spárařsko-rajbasový workshop na vápně, tak snad se někdo přihlásí. Zázemí je zde ideální a skála vypadá opravdu lákavě. 

Ztratená veža a kouto spáry

pod Alter Weg
60m ploten a koutů
výzva pro tanečníky manínského baletu - osmičkové (a těžší) rajbasy ohromné délky



Rozhodujeme se, že přejedeme do vedlejší doliny do Prečína, kde jsem také ještě nebyl. O oblasti už psal Čaj zde. V průvodci uvádí, že oblast je nezatížena tradicemi. Nechápu sice, co to znamená, ale lezení se mi moc líbilo. Když si člověk zvykne na slepenec a ostré dírky, tak pohoda. A některé cesty jsou opravdové perly! A mají tam tokonce skalní jehlu, na kterou vedou perfektní dlouhé sedmičky .U některých cest jsme se cítili jak v Labáku, neb železem se příjemně šetřilo.

Vzhůru na Prečín
místní Ihla

Veliká Morava

Zatímco Kyborg, Jitrnica, Mrňa a spol. plnili své lezecké deníčky rakousko-dunajským vápencem, já se v sobotu vydal na pěší výlet k lomu Gabrielka, který se stal v posledních letech cílem kultivace. Místní lezci z Moravské brány znovuobjevili, zrestaurovali, odbahnili a zajistili tuto lokalitu (více info a průvodce zde) a já byl zvědav, neb se nachází cca 10 km od Hranic, kde jsem vyrůstal. Vzal jsem tedy psa a vyrazil. Dokonce i lezečky jsem přibalil k jablku, třeba nějaká lehounká cesta půjde na sólo...

Dojmy: hafo udělané práce (ohniště, sanované vršky skal, 70 cest kvalitně odjištěných, památníček, pěkný průvodce). Bohužel kvalita skály není ideální (na sólo jsem se neodvážil ani do pětimetrových cest za 3). Lezení bude asi pestré, výška několika cest až cca 15 metrů. Pokud se lezec ocitne poblíž, tak to může být zajímavé zpestření od helfštýnských ploten. Oblast spadá do kategorie Hluzovský lom nebo Potštátské skály. 
Hlavní stěna
Pes na vyhrabávání ze závalů nutnou podmínkou
Dekadentní kout
 V neděli jsem se ocitl v klasické rozlízací jarní pískovcové oblasti - na Čertových skálách. Nohy unavené sobotním výletem odmítaly v rajbasech poslušnost (nutno říci, že i ruce - třeba takový Vildův převis, který jsem úspěšně zapytlil), ale i tak to bylo tradičně krásné. 
 
Čertovy skály v Sitařovém průvodci (19 cest v roce 1960, v současné době 113 cest)
V tohle jsem v prosinci ani nedoufal, paráda. Stavěcí cesta, foto David K.

Pimova cesta a David

Slunce

První slunce za x dní za oknem a zrovna v pondělí...bylo by hříchem nezhřešit a nepotlačit pracovní morálku směrem do Rudice. Na palouku překvapivý klid, podmínky dokonalé. Naštěstí nelezeme, jen trénujeme, takže beze stresu z výkonů sluníme se jak gekoni na prohřáté skále.