Historické okénko - lezecký materiál

Celofán mi zaslal velmi zajímavé povídání týkající se lezeckého materiálu. Díky moc!!!

Otázka “Lezecký materiál?” v Rozhovoru s Celofánem svedla Feryho a mne ke vzpomínkám a debatě na toto téma. Vše umocnila Feryho fotka starých ocelových karabin “Oceloví krasavci” a ceník některých horolezeckých potřeb v pražském Domě sportu z října 1967, který objevil ve svém archívu.

V rozhovoru jsem se zmínil o prodejně Horolezecké potřeby v Brně na Pánské ulici, vedoucí pí. Vlasta (?) Šaleová. Fery podotýká, že pí. Šaleová byla manželkou p. Šaleho Jr., známého atleta a běžce na 400 a 800 m. Pan Šale Sr. vlastnil před válkou a po válce obchod se sportovním zbožím. Po převratu v r. 1948 ho noví mocipáni milostivě ponechali v obchodě jako zaměstnance.

zde naleznete info o Šaleho výkonech v závodech v Lužánkách

Skoby, které se ještě v 60. letech “u Šaleovky” prodávaly, pocházely ze skladu výstroje Alpských myslivců Wehrmachtu (tzv. Gebirgsjäger).

Plechový výlisek alpské protěže s pozlacený m semeníkem − symbol horských myslivců

Pro ilustraci pár fotek těchto horských německých bojovníků z 2. světové války:

A teď již zpět do Brna...ke vzpomínkám Feryho a Celofána

Do dvora skladu padla bomba a sklad vyhořel. Zůstala jen hromada spečených skob a maček. Skoby pak někdo očistil a namočil do černé barvy. Prodávaly se v sadách za 27 Kčs. Ocelové karabiny “šátky” byly čsl. výroby, cena 7 Kčs za kus. Ještě v r. 1966 jsem od pí. Šaleové získal “pod pultem” – byli jsme v přátelském vztahu – tyto skoby a karabiny včetně tzv. hasanajek (Hasseney). Z ceníku té doby uvádíme:

Lano horolezecké (Ø 10 mm):

délka 30 m ..... 170 Kčs

délka 40 m ..... 225 Kčs

délka 60 m ..... 330 Kčs

Lana byla většinou bílá, s modrou, červenou nebo černou kontrolkou; výjímečně se dostala i lana červené barvy (Dům sportu v Praze). Někteří z nás barvili bílá lana v textilní barvě Duha, obvykle na červeno, modro nebo zeleno. Osobně jsem preferoval červenou: máčel jsem a přetahoval lano 24 hodin ve vodním roztoku teploty 25-35 ºC, aby nedošlo k poškození silonových (nylonových?) vláken. Měl jsem v oblibě 60-tky. Uříznul jsem 10 m na smyčky a zbylo lano optimální délky.

Duralové karabiny čsl. výroby ..... 55 Kčs

Horolezecký stan (áčko, rukávový vlez, tzv. psí bouda) ..... 600 Kčs

Silonový spacák, mumie ..... 350 Kčs

Péřový spacák, mumie ..... 450 Kčs

Prošívaná silonová bunda Drutěva, tzv. dralonka ..... 280-320 Kčs

Klasický kletrák ..... 60 Kčs, novější typ 90 Kčs

Transportní kletrák ..... 120 Kčs, novější typ 145 Kčs

Pohorky-vibramy ..... klasické z hrubé vepřovice 120 Kčs, lepší až 320 Kčs

Semišové lezečky ..... 45 Kčs, novější typ 60 Kčs

Materiál z dovozu:

Horolezecké přílby (NDR) ..... 60 Kčs

Ocelové karabiny-ovály (NDR) ..... 11-13 Kčs

Repšňůra (rakouské výroby), 1 bm ..... 2.80 Kčs

Duralové karabiny Stubai ..... 125 Kčs (*)

Fifi-háčky Stubai ..... 55 Kčs

Posouvátka (lanové brzdy) Hübler (také zvané hibblery) ..... 180 Kčs

Skalní skoby Stubai, kus ..... 30-35 Kčs

Ledovcové skoby Stubai, vývrtky ..... 45 Kčs

Ledovcové skoby Stubai, trubkové .....65 Kčs

Horolezecké kladivo Stubai ..... 70 Kčs

Cepín Stubai ..... 400 Kčs

Mačky Stubai ..... 300 Kčs

[Pozn. Ferym objevený ceník uvádí také rakouské karabiny po 60 Kčs, ale o těch nic nevím. Také čsl. cepín za 250 Kčs.]

Když uvážíme, že našinec v té době vydělával 1,300 až 2,200 Kčs hrubého měsíčně, tak to také nebyla žádná sranda.

Fotografie z Feryho arsenálu a archívu:

fifi-háčky

oceloví krasavci, karabiny

jümary-malpy

Vlastní nýty byly většinou soustružené z tažené oceli s paralelní lineární vláknitou strukturou -- při námaze (pád) se jim občas utrhla hlava. Zdeněk Kovář-Kuře a já jsme používali kované kotlové nýty se spodním klínem. Pokadmiované, stejně jako oka. Oka jsem preferoval z profilové oceli, L a T. Byly časy, kdy jsem měl k dispozici mechanickou dílnu a tak jsem nýty vyráběl sám (drážky v kotlových nýtech, klíny a oka) a také korunkové duté vrtáky. Vrtáky byly z rychlořezné oceli č. 2002 a korunka po ztvarování a vybroušení zakalená.

nýty

Vojtěch A. Gregor-Celofán a Vladimír Pipal-Fernandel aka Fery

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Edelweiss, Edelweiss, bless my home for ever...
Ahoj Poku,
vylepšil jsi ten náš příspěvek o několik úrovní. Ty fotky alpínů - Gebirgsjager - tam sedí perfektně, jako prdel na hrnec (tak se říkalo za našich časů :-)). Díky.
Klobouk dolů, upřímně obdivuji Tvůj rozhled, mnohostrannost, zájem o historii a literární/internetovou vzdělanost.
Zdraví Celda :-)

Anonymní řekl(a)...

Jirka Růžička-Šerpa k našemu příspěvku dodává:
ocelové karabiny, tzv. šátky -- jejich tvar navrhl tehdy známý horolezec Šádek (v tomto případě "šátky" mohou být zkomoleninou "šádky").
Horolezecká lana byla opravdu silonová, nikoliv nylonová.
Ty lezečky byly také z NDR (DDR). Podobné čsl. výroby, tzv. dalamánky, se nepovedly. Byly na trhu začátkem 70. let za cenu 90 Kčs.
Celofán

Anonymní řekl(a)...

Šádek byl asi vostřák, jeho jedničky sou naprosto geniální záležitost, keré vždy usnadní ať už psychicky (v zdánlivě nezajistitelných místech), či fyzicky (místo zbytečného nýtování)
asu

Anonymní řekl(a)...

Yeah, ty jedničky, to je vynález. Vyráběli jsme je z "titanového" plechu (válcovaný plech z oceli s nepatrnou přísadou Ti) o síle (tlouštce) 0.8, 1.0, 1.5 a 2 mm. Bylo pro ně hodně uplatnění na skalách i v horách. Použil jsem je na žule (plotnové lezení) v údolí Punkvy a Svitavy, na Wilsonce, na Pálavě v Klause a na Klentnické skále, no a v Tatrách (Žltá stěna, Stredohrot, Kežmarák). Number One :-))
Celda

Anonymní řekl(a)...

počkat z titanu?? a neodskákavali od skály a držely?? asu

Anonymní řekl(a)...

Ne z titanu, ale z titanového plechu -- terminus technicus pro ocelový plech s přísadou Ti ve zlomku jednoho procenta. Neodskakovaly od skály, ale zalézaly do "vlasových" puklin a držely tak dobře jak jen jednička může. Na postup ve strmých plotnách, jako morálovky a obracečky :-))
Celda

Anonymní řekl(a)...

ok už mi to je jasné,dík
asu