HOTEJL

Vzhledem k tomu, že trčím nečinně na hotelu ve Švédsku, neboť zima znemožnila boulderování s místními, tak tuhle služební cestu využiji aspoň ke krátkému textu o Hotejlu.  Chtěl bych poděkovat Staníkovi, že mi všechna čísla kdysi půjčil a zatím mu nechybí.

 V roce 1966 se zrodil HOTEJL, čtvrtletník Horolezeckého Oddílu TĚlovýchovné Jednoty Lokomotiva. Hotejl založil Vladimír Krejčí, zvaný Chobotnice. Nejprve HOTEJL vycházel  na formátu A4, na cyklostylu.  Rok 1980 přinesl změnu formátu na A5, od roku 1988 dokonce v barevném provedení. Na 30 až 40 stranách byly publikovány nejen novinky z oddílových životů (společně s Lokomotivou se HOTEJLu na přelomu 80. let ujal také oddíl TJ Vysokohorské sporty Brno – vznikl tak informační bulettin TJ VHS Brno a TJ Lokomotiva Brno), ale zejména texty o vysokohorském lezení. Nechyběly ani články o metodice, o zdravovědě, horolezecké etice, překlady ze světových magazínů. Objevuje se pravidelný úvodník, zajímavosti a drby ze společnosti, portréty významných českých lezců té doby, rozhovory, polemiky o ochraně přírody, o ženách v lezení, o používání magnézia, o klasifikaci. Nesetkáváme se zde s výtvory poplatnými politickému režimu té doby, z textů spíše vyzařuje zklamání z nemožnosti svobodně cestovat, z nutnosti sehnání výjezdní doložky atd. 

Mezi hlavní pachatele HOTEJLU, který vycházel až v nákladu 700  kusů, patřili za těch 22 let zejména P. Přerost, V. Sitta, Jiří Šerpa Růžička (šp), Josef Borkovec (BKV), Jan Drobek Krch, Vladimír Krejčí, Majka Skopalová, Dana Matyášová. Lezecký magazín HOTEJL se po sametové revoluci přeměnil v profesionální dvouměšíčník MONTANA.

Ukázka titulních stran

3. číslo, rok 1966

První číslo formátu A5

Poslední číslo, rok 1989

 

Informace o lezení v Moravském Krase se zde neobjevují v tak hojném počtu. Centrem zájmu tehdejších lezců byly opravdové hory a zážitky z vápencových skalek u Blanska nebyly tak atraktivní. Určitý mediální rozruch vyvolalo pouze přelezení spodní klenby Macochy (viz Hotejl č. 1/71 a 2/72), pravidelně se objevovaly informace o lezeckých omezeních v Moravském krase a občas také o nových cestách.

Info o nové cestě v Rytířské jeskyni, HOTEJL 3/66

V pozdějších letech, v éře sportovního lezení, je čtenář informován o závodním dění v Moravském krase (tzv. Open přebory jihomoravského kraje), v roce 1988 je publikován seznam krasových RP hitů,  za zmínku stojí také rozhovory s Tomášem Pilkou o Polácích a se Zdeňkem Konečným o jeho účasti na mistrovství Evropy v lezení na umělé stěně v Grenoblu. 

Ukázka z rozhovoru s Tomášem „Svištěm“ Pilkou (HOTEJL 4/87).

Hotejl (H): A kde se v Polsku vzali tak kvalitní lezci?

Pilka (P): Víc trénují.

H: Myslíš, že v tom je jejich lezecká perspektiva?

P: Ne. Jejich doba byla a už to pomíjí. V krátké době vylezeme všechny jejich těžké cesty a ještě je předběhneme. Hodně trénují, mají velkou sílu, ale technika zaostává. Techničtěji leze snad jedině Marčiš.

H: A ten je určitě nejslabší. Kolik udělá shybů na jedné ruce?

P: Snad jenom dva nebo tři….

H: Mají polské cesty něco specifického?

P: Jednoduše řečeno – krátké a těžké. Z toho pak vyplývá, že Poláci jsou schopni vylézt ty nejtěžší cesty na světě, ale jenom AF. Styl RP – to je slabší. 

Ukázka z rozhovoru se Zdenálem „Janzenem“ Konečným (HOTEJL 1/88)

o účasti vítězů skálolezeckých závodů v Moravském krasu (Zdeněk Konečný, Rasťo Šulík a Martina Poláčková) na halových závodech v lezení v Grenoblu.

Hotejl (H): Vítám Tě v redakci, mistře!

Zdeněk (Z): Nedělej z nás blbce, prostě se nezadařilo. Nervy udělaly své…tam na Tebe svítí reflektory, blikají blesky a čumí tisíce lidí.

…

Z: Víš, už třeba jenom ta domluva. Všechno bylo ve francouzštině, anglicky vůbec nic. Takže těsně před lezením mně rozhodčí stručně vysvětlil pravidla, což si mohl klidně ušetřit – nerozuměl jsem ani slovo. …..no a pak mě zavolali, vylezl jsem na jeviště – no byl to šok. Hala byla asi pro deset tisíc lidí, světla, televize, prostě naprosto nezvyklá atmosféra. Nahuleno tak, že snad nebylo vidět ani na konec cesty. Chvíli jsem přemýšlel, jestli přece jenom raději neuteču, no a pak jsem začal. Vystoupal jsem asi dva metry, zapnul hák, nadlezl jsem, levačku jsem měl na takové oblině nic moc, vrátil se, znovu nadlezl – no a co naděláš! Do magnézia si šáhneš jednou, dvakrát, pak už nemáš sílu.

H: Takže jsi odskočil?

Z: No a co jinýho! Po dopadu jsem zjistil, že pokus je jenom jeden…no a tím jsem skončil závod na obtížnost. Přes tenhle mizerný výkon jsem nebyl poslední, bylo za mnou ještě asi pět borců.

H: To musí přijít líto, jet skoro tisíc kilometrů, vylézt tři metry a jet domů.

Z: Líto, nedovedeš si představit, jak jsem byl vzteklý. Rozumíš, nad tím prvním jištěním bylo těžké místo, pak bylo tak 5-6 metrů pohody a pak další těžké místo. Chtělo to jen sáhnout trochu jinak a bylo to.

Karikatury a portréty

Zajímavou rubriku představují portréty lezeckých osobností nejen z Brna a okolí, které psal Jiří Růžička a zdařilými karikaturami doplnil Josef Borkovec.

 odshora: Radomír Radoš Nýtek, František Franta Plšek a Jiří Mauglí Beneš

Na ukázku jeden z medailonků:

Portrét Františka Franty Plška (HOTEJL 1/75)

Je abstinent. První pivo vypil, když mu bylo třicet. První (a asi poslední) cigaretu vykouřil snad ještě ve škole. Chvíli potom začal hodně a dobře lézt. Jeho cesty jsou dodnes synonymem chytrosti a vytrvalosti. Veškeré lezecké problémy řeší traverzem. (Křížová, Macocha, Hokejka, Malá sněhová veža). Běda však, když se s ním dostanete do sporu. Po úhybných traverzech ani stopy, spíš přímá a tudíž  často nepříjemná pravda. Občas na to doplatí. Třeba když mu bylo v r. 1961 doporučeno podat žádost o udělení Mistra sportu. Pro horolezce bývá dost zlé vzpomínat kdy, co a s kým lezl. Leč komise byla neúprosná a tvrdošíjně trvala na přesných datech zahraničních výstupů. Místo vymýšlení (traverz) prohlásil Franta: „...a když mně nevěříte, tak si to nechte“. Tím pádem nemají zatím zbrojováci mistra sportu, ale chlapa, kterému stačí, že dělá, co může. Nikdy neuvěří, že k odreagování se z hrůz prožitého výstupu je nutné se zpít do němoty – a také to vnucuje ostatním. Kromě zásadovosti je to asi také tím, že se při lezení snaží bát jen  tolik, na co stačí. Případný (nežádoucí) přebytek strachu pak zlikviduje třeba jablkem. (To věnovala osmnáctiletému klučinovi jedna hodná paní po prvovýstupu Macochou). Od té doby si nedá pokoj a stále do něčeho leze. Jednu chvíli i do jeskyní a pod vodu. Ale skála je skála.

Také jsem dělal, co jsem mohl, řeším problémy traverzem a nejsem notorik. A přece je Franta v Brně jenom jeden. Nemyslím si, že jen kvůli mé zapálené cigaretě. To spíše on má v sobě něco, co ani sám neví. Konec konců – nejsme na světě proto, abychom všechno věděli.    

A na závěr pár střípků:

Hotejl 1/69

Vklíněnce

Pod tímto titulem uveřejnil časopis TURISTA č. 11-12/1968 odborně zaměřený článek člena redakční rady Hotelu – Munyho. Pojednává o chockstonech, v Anglii užívaných zajišťovacích prostředcích, které odtud právě Muny přivezl. Náš kamarád se ukazuje nejen jako velký propagátor této pomůcky, ale i jako etymolog a jazykový novátor. Přejeme mu, aby se český název ujal.

14 – 15.12.  – šestice mladých se vydala v pátek třináctého na 100 km pouť Moravským Krasem. Do cíle v Bystrci doklopýtali se po 18 hodinách dva – Sylva a Muny.

Jako každoročně neplodná diskuze permanentních diskutérů. Tzv. výroční schůze.

Hotejl 3-4/69

Asi 30 účastníků navštívilo v sobotu večer po programu u táborového ohně vinný sklep u Emila v Perné. Následujícího dne se lezlo jen spoře.

Hotejl 1/71

Skalní Mlýn – seminář cvičitelů – řeší se problémy a náplň činnosti horolezců jihomoravské oblasti. Také se vydatně a často jí.

Hotejl 3/1972

První vážné varování – úvodník (Čert)

Občané z Horních Věstonic říkají nám horolezcům „darmolezci“…..Ale nesmíme se na Věstonické zlobit, jestliže se jim nelíbí, že mezi jejich mrtvými na hřbitově netaktně bivakují horolezci a na hřbitovní zdi zpívá serenády známý brněnský horolezec. Stalo se letos.

Hotejl 3/1974

V kuloárech se proslýchá, že v souvislosti s novým povolením lezení na Pálavě byl skobovacím kontrolorem pověřen p. arch Borkovec ze Slavie Brno. Zdá-li se někomu, že stav skob u něho způsobuje větší strach než obvykle, ať to panu architektovi sdělí, on už něco udělá /třeba koupí EDIARON/