Pět kostelů

Znovuotevřená perla mezi moravskými pískovci...od roku 2011 je v platnosti výjimka pro provozování lezecké činnosti v NPR Pulčín - Hradisko, která se vztahuje pouze na lokalitu Pěti kostelů, a to od 1.7. do 30.10. Pro lezení je nutné se registrovat na www.moravskeskaly.cz, kde si můžete také stáhnout průvodce. 

Plotny - zde se lézt nemůže

Na "objevitelské" lezecké výpravy je Šárka jako stvořená a tak jsme v neděli konečně vyrazili na oblíbené Valašsko. Já byl natěšen jak již dlouho ne. Poprvé v lezecké oblasti, která má být navíc perfektní, no očekávání vysoké. A musím přiznat, že jsme byli nadšeni...krásná skála nabízí velmi pestré lezení, výška stěn je 20 metrů a podle mě je to s Čertovkama nejlepší pískovcové lezení na Moravě. Parádně jsme si zalezli v krásném lese, za celou dobu se objevil akorát jeden turista, jinak bohovský klid, v podvečer zasloužený guláš v trampské hospůdce v Pulčínu...no ještě se určitě vrátíme, několiv výzev zůstalo

Medvědí kout (klas. 6, Ciegler, Satori 1944) na Medvědici...moc krásná cesta

Mr. P. na stopě zločinu (klas. 8, Žert, Skýpala, 1988)... zločin však zůstal nevyřešen
Šárka na Absolutní Hraně (7+/8-)

jako na Korsice, Dolní varianta (6+, Kapoun 1985)
kousek Medvědice
Šárka leze na Hranu

Burizony na Železné stěně, nádherná šestka (Skalický, Jursa 1970)
Železná stěna

Momentky z Krasu

Tip na prázdninový balíček zábavných túr z tohoto týdne.

Ideální způsob, jak si zapsat přelez tří cest jedním vrzem představuje triocesta v Buči - Boulder Gojka Mitiče, Několik roků a Jeden rok. Vlastně stačí vylézt nástup Jedním rokem, což je trochu těžký boulder od Weissera, a jelikož nástupy sousedících cest jsou mnohem lehčí, aby se posléze všechny spojily a prověřily sedmičkovou vytrvalost, tak pokud to zřetězíte, tak si podle Petříčka vlastně můžete zapsat vše...ten den jsme se také dozvěděli, že pokud v cestě bereš jiné chyty, než jaké jsi viděl brát spolulezce, tak se jedná o jasný OS...

ale já radím zkusit i originál Několik roků, neboť ten nabízí lehký, ale pěkný traverz přes hnízdo. Zde leze Šárka
Ve Sloupu ve skalním hovnochrámu mezi Indií a Evropou se nachází několik lahůdek, které se neroztečou ani v parných dnech. Paranoimii jsme zde již kdysi propagovali, tak postoupíme o level výše a vrhneme se na sousední Miniexpanzi. Kdo si chce vylézt lehčí 9- od Adámka, tak zde má ideální příležitost. Vůbec to tak nevypadá, ale je to překvapivě krásná a vytrvalostní linka...A dorazit se můžete v protější Myší díře, to je opravdová lahůdka!
Vlevo Mýší díra, rovně Paranoimia a vpravo Miniexpanze

Nástup Miniexpenze komínem v podání Bernyho


a začíná lezení...a boj s nátekem
rodinná momentka ze Sloupu

K tragédii na Býčím rohu (dle vzpomínek Františka Plška)

Letos v létě uplyne 69 let od úmrtí Vladimíra Zábranského, který se zabil při dělání cesty na Býčím rohu v Suchém žlebu. Při zpracování rozhovoru s Františkem Plškem jsme se bavili i o této smutné události... a jako takový "předkrm" celého rozhovoru vám tuto část nabízíme... Pokud si půjdete zalézt na Býčí roh, tak můžete omrknout stále ještě patrný dřevěný křížek...

Vladimír Zábranský
Laďa byl vysokoškolák. Tenkrát Němci zavřeli školy, ale on měl štěstí, že jeho táta dělal železniční trať, co vede zadem přes Obřany. Byl tam inženýrem a vzal si ho jako pomocníka, aby nemusel na nucené práce do Německa. Jeho maminka byla původem z Ostrožské Nové Vsi. Bydleli v dřevěných barácích v Husovicích. Já jsem tam k nim chodil, ona dycky napekla buchty, nevím, kde na to vzala věci, ale asi ze Slovácka měli zdroje… Jeho maminka byla dobrá venkovská paní, vždycky nám ty buchty dávala, to byla delikatesa. Tatínek byl odměřenej, bylo vidět, že je to vysoce postavenej člověk… 

Týden předtím, než Laďa umřel, se vrátil došramocený z Býčiny (pozn. Býčinou je zde myšlena Krkavčí skála). Lezl Stěnavu a spadl v plotnách. Jistič ho špatně jistil, tak spadl až na zem. Jak jel po skále, tak byl rozedranej. Ale neměl žádné zlomeniny a tak mohl jít na ten osudný prvovýstup na Býčí roh. My jsme lezli s Pepkem Jirůškovým Rytířské Idaho a Laďa Zábranský s Pánkem Býčí roh. Já se dostal do výše, kde jsem zatloukl první skobu a tu na mě Pepek volal, že slyšel zezdola výkřik, že asi někoho srazil nějaký cyklista. Tak jsem sjel na té skobě důle, šli jsme tam a viděli jsme Ladě, jak dopadl na kámen dole hlavou… On tam měl 6 skob, už byl nahoře skoro vylezenej. Pánek říkal, že prsa už měl ven a nějak se s ním utrhl mech. Jenomže to lano ho nechytlo, na pěti místech bylo úplně narušený až na vlákno a na jednom místě bylo přetržený. To byly zteřelý lana, z nich se sypal prach. Navíc Laďa byl těžkej, měl víc jak metrák... Ten Pánek, co ho jistil, se z toho nervově zhroutil, protože oni kluci byli v podstatě hajzlíci. Oni mu  vyčítali, že se tam Laďa zabil. Byli jsme prostě mladí a blbí, bylo nám 16-17 let. Ale on ho nepustil. Důkazem bylo to přetrhané lano. Pánek dlouhé roky nelezl, oženil se a asi po 15 letech přišel na Pálavu za mnou, jestli bych ho nevzal na Martinku, že o tom hodně slyšel. Tak jsem ho vzal, ale to bylo jen takový, že si to zkusil a dál stejně nelezl. Oni mu to ti kluci dávali sežrat, lidi jsou někdy zlomyslní.

A teď si představte, že jsem měl přijít za jeho maminkou a říct jim, že se Laďa nevrátí, že je mrtvej. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem to někomu musel oznámit. Do dneska mě zamrazí, když na to vzpomenu. A to jsem viděl spoustu mrtvejch.
Pohřeb L. Zábranského (z archivu F. Plška)
Chtěli jsme potom nějakým způsobem uctít památku Ladě, tak jsme si říkali, že vylézt vršek Macochy, že by to byl od nás takový dar pro něj – Zábranského cesta. Cesta, která by nesla jeho jméno, protože on pro lezení tady něco udělal a nechal tady život… Den před výročím Laďovi smrti jsme tam tedy vlezli s Frantou Vlkem. Bylo to trošku drzý od nás, ale naštěstí to dopadlo docela dobře. Udělalo se to a když druhej den byla sešlost pod Býčím rohem, tak z toho bylo slávy…
sledování prvovýstupu Macochou (z archivu F. Plška)
u křížku pod Býčím rohem (z archivu F. Plška)
Poznámka 1: Cesta na Býčím rohu byla (dnes Pilířem) dokončena Oldou Hlavenkou a Pepkem Jirůškem. I přesto, že byl výstup horní části Macochy označen za Zábranského cestu, název se bohužel do průvodců nedostal.


F. Plšek a Pepek Jirušek (z archivu F. Plška)

Olda Hlavenka (z archivu F. Plška)

Poznámka 2:Býčí roh, tato v současnosti trošku opomíjená skála byl letos přejištěn novými borháky, takže by se mohl stát trošku atraktivnější. A nikdo ještě nevylezl Mroží faleš na OS... co se děje?

Butch

Po delší době v krase a na laně vůbec...takže tragédie, ale příjemná. Úplně jsem zapomněl, že jsou již otevřeny další krasové sektory či oblasti, tak jsme to jeli omrknout do Buče, kde probíhalo školení v Mistrech a Žácích. 

Baleťák Louka tancuje cestou Mauglí (5+, J. Beneš s druhy, 1976, V Buči - Holštejn)
Rozhovor s Františkem Plškem je již téměř hotov. Je toho 9 stran A4, máme naskenovaných přes 30 fotek z krasu z doby válečné a poválečné, ale zatím vydržte, pan Plšek si to ještě musí přečíst a odsouhlasit...na ochutnávku jedna fotka skupinky lezců kráčejících si to ve Sloupu...ještěže tam tenkrát nebýval Vlk, ten by je hnal ze skal rychlým krokem...

Lezci ve Sloupu (z archivu F. Plška)