Můj první lezecký víkend strávený v Labáku mě naprosto uchvátil. Děkuji Petře, že jsi mě vzal s sebou. Vše začalo tím, že v Tatrách nasněžilo a my s Peťanem nemohli odjet na Hororškolu. A potom se odehrálo něco šíleného …. Vojta mi něco dal, Pokáč něco měl a Mára to většinou balil… výsledkem toho všeho byl parádní týden strávený s těmito lidmi:
Trochu blíž k tomu, co jsem zažil. Borci a Kotě mě naložili do služební dodávky a v pátek ve 12:30 jsme vyrazili směr Děčín. Pokáčova služební cesta spočívala v kontrole lidí, co sčítají po celé republice v určitou dobu průjezd aut. Výběr kontrolovaných míst byl z části na navigátorech, kteří se během naší pouti střídali. Parádní práce – průběh měření trval od 14 do 18 hodin. Poslední dvě kontroly jsme provedli v 17:53 a 17:58 – nemilosrdný šéf ( výmluva jedné z kontrolovaných byla, že v autě na hodinách už měli 18 hod . Byl z toho jen vykřičník v papíru , nuda). Čtyři dny se zeleným kamarádem a s Kotěbořem v dodávce utekly všem jak voda a byli jsme na místě.
Ráno s čistou hlavou a plným žaludkem (měl jsem strašný žrací syndrom)“ Hurá do skal“.
Potkali jsme kamarády z druhého břehu, ti nám poradili co kde lézt a my šli na to! Lezl jsem s Márou, Mrnda s Kotětem a Pokáč s Peťanem. Během dopoledne se stalo to, čeho se obzvlášť na písku nejvíc bojím. Pokův kamarád letěl do Děčína s otřesem mozku, zlomenými žebry a propíchnutou plící. Brrr. (Více o nehodě zde). Zbytek dne jsme se vzpouzeli v cestách, které jsem si ani ve snu nedovedl představit … Petře díky. 60-ti metrové cesty přes 12 BH, krása.
Večer jelen, daněk, kanec a zase zelený kamarád nás doprovodili na naše romantické místo na spaní. Dnešní večer s námi ulehal i Stračena se synovcem …. Díky Petře
Ráno mě (a nejen mě) probudila neuvěřitelná věta : „ To je krásný den“. Když někdo uhodne, kdo to z naší posádky řekl, tak mu dá ve čtvrtek Kotěboř odměnu!
Stračena nám vysvětlil, že na jídlo v Labáku není čas, natočil si power vodu ze studně přímo na hřbitově a odplul na druhý břeh. Udivilo nás, že místnímu Cháronovi stačí pouze 8 kč. Je to Boží kraj… Díky Petře
V neděli jsme se pokoušeli lézt celý den, ale nebyla nějak šťáva, někomu zůstaly ruce v křeči i 20 min po slanění, někdo ztratil v romantických chvílích pojem o čase a někdo se těšil na cestu domů v obětí zeleného kamaráda.
Prostě parádní týden se super partičkou…. díky Petře, ale díky i tobě Ivano.
Co jsem poznal během výpravy? Že je důležité míti Petříčka. „Tady to znám“……. parádní věta. Taky proč práská bič a hlavně, že do Labáku nejmíň na týden!
S pozdravem Koťeboř Ukrutný.
A ještě trocha fotek z levého břehu od mocného Stračeny, který by měl Koloucha dostat do parády na týden:-)
