Deváté focení - Byčí Roh

Zdravím z mechu a kapradí, aneb Žleby rules!

Další focení se odehrálo v úterý znovu na Byčím rohu. Fotili jsme Léňu a nakonec padla volba na Miciho cestu. První fotky se Šárkou v cestě Sprcha se moc extra nepovedly, navíc poté, co jsem si prohlédl staré průvodce, jsem zjistil, že cesta Sprcha je spíše taková varianta nástupu cesty Mezi Rohy. Sice krásná varianta, ale do kalendáře bude lepší mít originál cestu od spoda až na vršek - sory Tome, snad ti to nebude moc vadit...

Nejprve však trocha historie - možná jste si někdy všimli pomníčku s křížkem, který se nachází na úpatí Byčího rohu. Jedná se o pomník připomínající tragickou smrt lezce Ládi Zábranského, kterému se zde při lezení 23.8.1943 přetrhlo tehdy používané 30 metrové konopné lano zn. Lützner.

Památník na úpatí Byčího rohu
Úryvek z článku "Po vlastní linii", který vyšel Montaně a který popisuje horolezecký život Františka Plška:
"S Pepou Jirůškem jsme měli namířeno na Rytířské Idaho v Suchém žlebu a Láďa šel lézt na Byčí roh o kousek níže. Pepek mě jistil a v jednom okamžiku volá: "Dole se asi něco stalo. Slyšel jsem výkřik. Asi srazili nějakého cyklistu...". Seběhli jsme dolů a strnuli hrůzou. Láďu jsme našli pod skálou mrtvého s rozbitou hlavou. Nekvalitní lano bylo i příčinou neštěstí. Nad námi bylo zatlučeno šest skob a Láďovo lano bylo na pěti místech porušené a na šestém přetržené. Pod skalou byl kámen, ostrý špičák, na který Láďa dopadl hlavou..."

Malá vsuvka z webu www.travnickovaleze.wz.cz. Text je z roku 1945: Nejdůležitější a naprosto nezbytnou pomůckou horolezcovou je lano . Nejlepší je z italského (boloňského) konopí, které se vyznačuje velkou délkou (až 2 m) a pevností svých pružných, hedvábně lesklých, bleděžlutých vláken. Jakost konopného materiálu poznáme na laně podle barvy. Čím světlejší, tím lepší. Na únosnost lana má ovšem vliv i délka vláken a způsob výroby lana. Dříve bala v oblibě manilová lana, která mají sice velikou únosnost a nedrží vlhkost, jsou však tvrdá, nepoddajná a proto se jimi špatně pracuje.

Používají se konopná lana kroucená nebo pletená. Pro cvičné skály se hodí spíše silnější, 12 – 14 mm silné lano kroucené. Pletené lano je sice proti kroucenému daleko vláčnější, ale zvláště na pískovci se brzy opotřebuje. Krouceným lanem se na cvičné skále nejlépe pracuje. lano kroucené, tří – čtyřpramenné, jest krouceno ze 3 nebo 4 provazu (pramenů), těsně vedle sebe položených. Tyto prameny jsou krouceny z provázků asi 1 mm silných. Třípramenné kroucené lano se méně odírá než čtyřpramenné, neboť nemá tak velkou třecí plochu. Kroucených lan je mnoho druhů. Nejčastěji užívané „knoty“, lana pletená na způsob knotu, jsou buď s t. zv. „duší“ (uvnitř plná), nebo plná, „bez duše“. Někdy bývá duše vyplněná provazem ze sisalového nebo manilského konopí. Lana s duší mají z horolezeckých lan nejmenší únosnost, jsou však pružná a tvárná. Užívají se nejčastěji na jistící smyčky. Speciální horolezecká lana jsou označena barevnou (nejčastěji zelenou) kontrolní šňůrou, která je zároveň ukazatelem stupně opotřebování lana. Nejlepší speciální horolezecká lana jsou kroucená, systému Füssen a pletená, značky Lützner.

Je-li nové lano příliš tvrdé, ponoříme jej na 24 hodiny do vlažné, nikoliv však vařící vody. Po namočení lano napneme na nohy obráceného stolu (nebo jakýkoliv podobný sušák) a necháme řádně vysušit. Asi po dvou dnech lano zvláční a může se tak namazat čistou vaselinou, čímž se konservuje a nenasakuje tak vodou, jako lano nenamaštěné. Prostředek lana nutno označiti vodovou barvou nebo barevnou nití, konce lan pak omotáme tenkým motouzem, aby se netřepily.

Zkušeným lezcům po přečtením výše uvedených řádek psaných v roce 1945 dochází, oč to dnes máme s lany jednodušší :-)

FOCENÍ
No ale zpět k focení. Miciho cesta nabízí zejména v druhé polovině krásný výlez z převísku přes spárku do plotny, a to bylo to místo, na které jsme se zaměřili. Léňa se vohákla do bílého a v kombinaci s modrýma naušnicema a lezečkama jí to náramně slušelo.

Žleby činí ženy šťastnými

A ještě k tomu jí to parádně lezlo! Zatímco já to při nacvakávání dost vyfuněl, slečna se v tom proběhla takovou rychlostí, že Mrnda ani nestíhal chytat pixely.

To se to Léně leze s takovýma zádama:-)

Práce ve stěně

No, pak nás ještě s Márou napadlo, že bysme mohli zkusit prostoupit cestu Pilíř, pětku z roku 1943 od výše zmiňovaného pana Jirůška. Poté, co jsem viděl nějaké skoby a ujistil se, že mám hodinku času do rande v Rudici, jsme se do toho vrhli. To byl zas nápad. Na Máru jsem shazoval kameny, cvakl jsem nějaké 3 skoby staré 66 let, vyráběl stupy a chyty metodou odmechování a odlokrování, abych se nakonec ocitl pár metrů nad poslední skobou, totálně zpocený, natečený a neschopný najít normální stup a chyt. Po marném pokusu udržet ztrouchnivělé "něco" jsem zbaběle slezl zas dolů, zanechav ve skobě karabinu pro případné zájemce...nebo že bych to přístě zkusil znova? Přece jen teď nejsem zrovna rozlezený, tak až bude forma, tak by to mohlo pustit...a jak říka ASU: "...a většina těch skob co máte v krase je tutová, zatím sem kromě asi jedné nenatrefil na špatnou, taže o jistotu jištění se u vás bát nemusíš, musíš si to jen přerovnat v hlavě...". No jo, když to říka ASU...

Slečno, asi se zdržím, vidím v dálce nějakou skobu

PS. každopádně není nic lepšího než se uprostřed pracovního týdne probudit u jezírka v Rudici...

Ráno v Rudici u jezírka

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

zdar samosebou ze se zlobit nebudu, jeden kalendar si poctive koupim a rozhodne si jej povesim na dustojne misto... zadna plechova skrinka na monterky :) thomaska

Mrnda řekl(a)...

A to jste vykalili tolik vody vecer???=)

Anonymní řekl(a)...

vsimavej mrndik:-)...ono rika ti neco slovo hygiena? jako cisteni zubu, oplachovani obliceje atd? a taky varis caj atd...proste par litru vody se hodi, prase:-). No nic, hura na palavu
pok