Historie

Historie lezení v Josefovském údolí

Ing. Erhard Wagner

přeložil a upravil Petr Pokorný v září 2010 dle textu v lezeckém průvodci Kletterführer durch die Rabensteinwand (Stierfelswand) bei Brünn z roku 1938

Krkavčí skála byla známa brněnským lezcům již v období před 1. světovou válkou. Do této doby také spadají první pokusy o průstup jejími strmými stěnami. První cesta byla udělána někdy v roce 1911 Karlem Kubáskem a jeho přítelem Bažantem. Díky tvaru své linie byla nazývána W-cesta. Kubásek byl jedním ze zakladatelů tehdejšího lezeckého oddílu a je považován za jednoho z nejlepších lezců tehdejší doby. Společně se svými přáteli Klugem a Bažantem podnikali v té době nejobtížnější túry v Dolomitech a ukazovali již tehdy světu kvality brněnské lezecké školy. Tzv. W-cesta je z velké části společná s nynější Normální cestou (nyní Weruta[1]). Lezec prostupuje východními komíny, dále pak přes pilíř a záverečnou spáru. Kubásek tvrdil, že obtížnost této spáry překonává tehdy nejtěžší místa jižních věží Vajoletek.

Přímý průstup stěnou ležel Kubáskovi velmi na srdci, neděli co neděli se ubíral do Josefovského údolí a pokoušel se o výstup. O jeho marné snaze svědčí jím zatlučené jištění, tzv. Kubáskův hák, v cestě Mausiweg (nynější Kubáskova cesta, klas. 5+). Během světové války pak byli brněnští lezci rozptýleni po všemožným bojištích.

V roce 1913 byl založen v rámci Moravské sekce DAV[2] lezecký oddíl Die Deutsch-akademische Alpenvereins-gruppe Brünn. První průstup Krkavčí skály se jejím členům podařil 2. května 1916 pod vedením Prof. Ing. O. Bernhardta, který se spolulezci Lejhancem a Perntonerem využili k úspěšnému pokusu své válečné dovolenky[3]. Jejich cesta, tzv. Normalweg, je dodnes jednou z nejoblíbenějších a nejopakovanějších. V následujících letech se na Krkavčí skále příliš nelezlo. Mladá generace z našeho lezeckého oddílu byla nejprve zaměřena spíše na Pavlovské vrchy – Pálavu. Ale touha po novém a nepoznaném rostla a tak nás Prof. Ing. R. Neumann 6. listopadu 1932 poprvé zavedl na Krkavčí skálu, kde jsme několikrát vylezli Normálku. Ing. Sudasch svým tehdejším výstupem vedoucím z pilíře k altánku načal novou historii lezení na Krkavčí skále. Vyhlédli jsme si nové směry stěnou, avšak jejich zdolání muselo být odloženo na následující léto. Také článek Prof. Bernhardta v Bergwartu popisující jeho prvovýstup nás velmi inspiroval. V neděli 21. května 1933 se dvěma lanovým družstvům: Ing. Sudasch – R. Czepek a W. Czerny – K. Janda podařilo po namáhavé práci prostoupit stěnou dvěma novými směry[4] - Pílířovou cestou (nyní Direkta, klas 5-) a Mausiweg. Po této neděli se Krkavčí skála stala místo Pavlovský vrchů naší prioritou. Stále častěji jsme hledali nové směry ve stěně. Obtížnost cest na Krkavčí ty na Pavlovských vrších překonává, pouze nové cesty na Martince se s nimi dají porovnat.

Kromě Krkavčí skály jsme přiložili ruku k dílu také na okolních stěnách. Ing. Czerny prostoupil 14. října 1934 Věž modré spáry (nyní je skála nazývána Modrý rys) a společně s W. Jelinkem také Býčí skálu (25. listopadu 1934 – nynější cestou Platina IV, klas.3 a 4. listopadu 1934 - nynější cestou Idaho, klas. 4). V posledních letech byly na Krkavčí skále prostoupeny také extrémně obtížné hákovačky jako např. Bubokante (nyní Korzo, klas 5+) a Schleierkante (nyní Rohačka, klas. 6+). Autory těchto cest byli Ing. Czerny, Fr. Ertl a E. Křivy.

Také čeští lezci si v poslední době oblíbili Krkavčí jako cvičné místo. Jeden z nich zde 22. září 1935 v převisu cesty Mausiweg dokonce zahynul - první oběť Krkavčí skále[5].

Tímto průvodcem chceme uctivě přiblížit naši oblíbenou stěnu a ne opovážlivě vnucovat lidem nové směry. Tato mohutná skála nám není ani hřištěm, ani tělocvičnou. Hora a skála, jako posvátné místa bojů, jsou našimi přáteli, svobodnými a upřímnými, kouskem vlasti.

---

[1] kurzívou jsou uvedeny poznámky překladatele

[2] ta byla založena v Brně 15. února 1882

[3] více viz Bergwart č.18 z května 1933 nebo zde - http://fotonec.blogspot.com/2010/02/rabensteinwand.html

[4] viz Bertwart číslo 20, září 1933, nebo také zde http://fotonec.blogspot.com/2010/04/kubaskova-cesta.html

[5] v roce 2010 byla na Krkavčí skále nainstalována žulová pamětní deska připomínající toto úmrtí.