Mrtví netopýři ve spáře Drobkova stropu (Klenba Idaha) a něco geologie

Celofán na reportáž o Drobkově stropu a foto pozůstatků uhynulých netopýrů upozornil člena speleologické skupiny Býčí skála, chiropterologa Vlastislava Káňu. Ten podal následující vysvětlení:

Podle fotografií se jedná o netopýry rezavé (Nyctalus noctula). Tito netopýři spáry ve stěně Býčí skály, především ve stropě, pravidelně obývají již od osmdesátých let. Nedávno jsem diskutoval na toto téma s Dr. Řehákem, který na netopýrech v Býčí skále prováděl dlouhodobý výzkum. Netopýři rezaví ve spárách klenby Býčí skály, přesně tam, kde to dotyčný lezec popisuje, sídlí snad od nepaměti; přerušení výskytu je známo z devadesátých let (pomrzli?). Od roku 2004 do letoška ani jednu zimu nevynechali. Stropní spáry v této části Býčí skály nepromrzají, často se však zvodňují a pak se netopýři musí stěhovat nebo uhynou.

místo nálezu

Kadávery na snímku pocházejí od netopýrů rezavých, kteří buď nepřežili zimu (hlad, málo tukových zásob etc.) nebo byli přepadeni náhlým náhlým zvodněním spáry a podchlazení spolu s promáčením už nerozdýchali. Drápky mrtvých netopýrů drží i po smrti, tudíž pokud se nerozpadnou nebo je někdo neuvolní, zůstanou viset tam kde uhynuli, i ve spáře. Podle stavu kadáverů tipuji, že tam nejsou déle než jednu dvě sezóny. Při dalším sčítání v únoru 2012 (a kontrolách během zimy a jara) uvidíme, zda to nemělo nějaký následek na celkovou populaci netopýrů rezavých na Býčí skále (pokud by vymizeli nebo značně ubyli); myslím ale, že takové i hromadné ztráty jsou pro netopýry rezavé běžným jevem. Nicméně, je to dobrý důkaz o jejich opravdu pravidelném výskytu ve spárách klenby nad vchody do jeskyně Býčí skály.

Tolik Vlastislav Káňa.

Celofán připojuje geologický komentář – ať lezci ví po čem lezou.

Dnešní tvářnost (morfologie) Býčí skály, tak jako ostatních skal, je výsledkem dlouhého vývoje. Svrchnodevonské vápence budující Býčí skálu jsou givetského stáří. Ve spodních polohách vystupují vápence josefovské, výše vápence lažánecké. Obsahují poměrně vysoký podíl magnesia (až 6-8 %), většinou ve formě diagenetického dolomitu, CaMg (CO3)2. Z typických fossilií lze uvést amphipory (větvičkovité stromatopory), dále kulovité a bochníkovitě stromatopory, silnostěnné skořápky ramenonožců (brachiopodů, obzvláště Bornhardtina sp.) a čtyřčetné drsnaté korály (Rugosa). Hrubá vrásová a zlomová struktura vápenců Býčí skály vznikla během variského (hercynského) vrásnění, patrně ve spodním karbonu, v nejvyšším visé. Některé variské zlomy a je doprovázející pukliny byly reaktivovány během saxonské tektogeneze ve spodní až svrchní křídě, alpinského vrásnění (paleocén až svrchní miocén) a posvrchnomiocénní neotektoniky. Hloubková eroze původního zarovnaného povrchu začala ve starších třetihorách (paleogénu?) a kulminovala v nejmladších třetihorách (pliocénu) a čtvrtohorách (pleistocénu). Zarovnaný povrch (peneplén) Moravského krasu byl rozryt hlubokými, kaňonovitými údolími – dnešními žleby. Při okraji vápencového území vznikla slepá a poloslepá údolí, ve kterých, do vznikajících jeskynních systémů, se ztrácely allogenní toky přicházející z okolních nekarbonátových výšin, specificky z kulmu Drahanské vrchoviny na severu a na východě, a z brněnské vyvřeliny na západě. Eroze obnažila a vypreparovala dnešní skalní útvary. Na jejich další modelaci se podílely především vnější (exogenní) geologické síly, jmenovitě koroze atmosférických (meteorických) vod a mrazové větrání (pleistocén, holocén a recent). Nejnápadnějšími rysy v morfologii Býčí skály jsou relativně hladké stěny (plotny), klenba nad vchodem (Drobkův strop) a koutová spára nad klenbou (Idaho). Hladké stěny jsou pravděpodobně výsledkem tektonických pohybů – tzv. tektonická zrcadla. To dokládá subhorizontální rýhování, které je místy stále viditelné (Sokol, Zrcadlo). Původní tektonická modelace zlomových ploch byla později zastřena korozí (včetně drobné dolíčkové – Einfingerloch a zřejmě další) a větráním. Drobkův (Drobek-Kouřilův) strop je pozůstatek klenby větší jeskynní prostory, jejíž součástí byl Komín alias Brána v klenbě, ústící na povrch. Jeskyně se zřítila v důsledku neotektonických pohybů (?) a intenzívního mrazového větrání. Zřícený materiál (suť) je z větší části zakryt holocénními sedimenty (hlíny, půdy). Mrazové větrání a koroze srážkových vod jsou stálými faktory v modelaci Býčí skály a všech ostatních krasových stěn i v současnosti. Srážková voda sestupuje podél puklin, smáčí je a koroduje. V zimě v nich zamrzá a led trhá skálu jako klínem. Nu, a také se postarala o ty ubohé brutopýry...

14 komentářů:

Mrnda řekl(a)...

omlouvam se, ze je to mimo misu....ale paradni foto dne:)) sem se velmi nasmal....!

Pok řekl(a)...

Marovi proste neni co zavidet...:-))

Mrnda řekl(a)...

....a jak se k ní žene:)

Pok řekl(a)...

vidím, že geologie ani biologie te vubec nezajima, Mrndo! Akorat ty baby...:-))

Mrnda řekl(a)...

já jsem se omluvil!!!

Pok řekl(a)...

no hlavne se to nebude libit Kolouchovi:-))

Anonymní řekl(a)...

Není to jak to vypadá :))
m

Anonymní řekl(a)...

Já si myslím, že je to všechno vzájemně propojené. Mára na Kanárech, soudě podle snímku, intenzivně studuje biologii. A ten nádherný biospecimen stojí v mělké vodě na mořském dně, tedy na začátku kontinentálního šelfu. A to je kus geologie :-)))
C.

Anonymní řekl(a)...

P.S. Pokud někoho zajímají naši chlupatí blanokřídlí kamarádi více, mrkněte se na www.byciskala.cz. Na úvodní bílé stránce klikněte v pravém horním rohu na MARS; na následujících černobílých stránkách najdete dva články od V. Káni a kol., Období podzimních přeletů netopýrů na BS, a Netopýři Býčí skály, oba s nádhernými fotografiemi a popisem.
A nelezte na skály vybírat netopýří vejce! :-)))
C.

Anonymní řekl(a)...

Celofáne, to psaní je moc pěkný, i když úplně všemu nerozumím, není špatný si uvědomit za co vlastně vděčíme našemu lezení
Jinak na Máju jsem si občas vzpomněla, jestli mu tam jako třeba není smutno a jak mu asi musíme chybět, ale jak vidno on se nestratí, chlapec šikovná
Šárka

francimus řekl(a)...

Ahoj. Několikrát jsem pozoroval zimující netopýry ve vstupním portálu Sloupských jeskyní v pravé odbočce, tuším ústí Souběžné chodby. Na zemi rostou rampouchy a od pasu nahoru je kapsa teplého vzduchu. I při velkých mrazech a za denního světla, je vůbec nic nemohlo vyrušit ze zimního spánku. franci

Anonymní řekl(a)...

jo, ten efekt toho tepla ve stropech je zajímavý, zrovna v tom Drobkovi to platí! dole kosa jak chceš a nahoře ve stropě to je na bikiny, jaký tam je hic (v Márově případě možná i pjekně na ostro)...
jinak koukám Celofáne žes přešel jednoznačně k teorii koroze u té jednoprstovky v Sokolovy.. stejné sou i ve vedlejší Krádeži a v plotně nad Saskýma trikama ve Sloupu. tá platňa je asi taky něco jako to tektonické žerkalo....
asu

Anonymní řekl(a)...

Zdar Asu,
předpokládal jsem, že se ozvete Ty a/nebo Mrnda -- ty dírky v plotnách BS jsme diskutovali už loni v říjnu, v mém příspěvku k Idahu a Sokolu. K vyhranění názoru mě přivedly vzpomínky Packy (která se mnou lezla jak Sokola tak Zrcadlo), dále konsultace s autorem Sokola Frantou Plškem, no a fakt, že doličková koroze se vyskytuje i v dalších cestách v plotnách Býčí skály (většinu z nich jsem nelezl, v mé době neexistovaly). Jinak dolíčková (dírkovitá) koroze je obecným jevem na vápencových (a nejen vápencových) skalách, a to i mimo Moravský kras (Stránská skála a Pálava jsou nejbližší příklady).
Inu, je třeba neustále se učit, jak již pravil genius dějin Vladimír Iljič Uljanov.

Placatá čepice,
pod ní leb holá
Poznal jsem Lenina
A Lenin volá
Učit se, učit se, učit se!

C.

Anonymní řekl(a)...

Hej, Celdo, ten biospecimen, jak říkáš, stojí za to. Všici chápeme, že k němu Mája krauluje. :-D A to povídání je vopravdu zajímavý. P.