Poznámky ke klasifikaci a přeskobovávání

Součástí textu o historii horolezectví v Moravském krase je i kapitola věnující se klasifikaci a přeskobování. Jedná se o Celofánovo dílo a přikládám jej zde k případné diskuzi. 

V průvodci Jarolím, Pipal, Weisser (1988, 1989, 1990) je na 1. straně I. dílu (1988) napsáno, citace, “Z těchto i jiných důvodů jsou výstupy většinou vyskobovány tak, jak je udělali prvovýstupci. Máte-li na víc, tak skoby nepoužívejte, ale nevytloukejte!  Že není dovoleno skoby přidávat, je samozřejmé.” Dále, “V průvodci je používáno dvojí klasifikace. Stará (Welzenbachova) je označena římskými číslicemi, doplněnými údajem o náročnosti technického lezení, A0 – A3.  Nová, otevřená klasifikace je označena arabskými číslicemi. U cest původně vylezených technicky a majících v současnosti  i čisté přelezení (RP), je jeho obtížnost uvedena arabskou číslicí v závorce za starou klasifikací”.  

K tomuto je třeba podotknout, že všechny průvodce by měly uvádět klasifikaci danou autory výstupu. U starších cest (Welzenbachova stupnice) by neměla být klasifikace degradována na úkor technického kódu. To se však běžně děje, navzdor výše uvedeným prohlášením. Jako příklad lze uvést cestu Rorejsi. V Sitařově průvodci je tato cesta prezentována jako V. Zavřel, J. Vlach, 1949, VI, dlouhé a namáhavé. V průvodci Jarolím, Pipal, Weisser je degradována na V A0, v průvodci Skýpala, Wolf (2010) na V A1. Za tímto symbolem následuje (7) – klasifikace čistého přelezení. Takže, podle výše citovaného prohlášení by Rorejsi měli být klasifikováni jako VI, A0 nebo A1, (7). Dalším příkladem je klasický prvovýstup horní polovinou Hlavní stěny Macochy, F. Plšek, F. Vlk, 1944, klasifikace VI. V průvodci Skýpala, Wolf (2010) je degradován na IV A1. A přitom, v souladu s výše uvedenou citací, by tento dodnes oblíbený výstup měl být uváděn jako VI, A1, 4 (7+).  Jak by konsistentní klasifikace měla vypadat ukazuje následující tabulka (jména cest a autorů jsou fiktivní):



Podle uvedené citace se skoby nemají ani vytloukat, ani přidávat. Jak se to slučuje s realitou?  Na příklad Hřebenáč, Východní stěna, A. Flek, S. Plch, 1942, autorská klasifikace V; v průvodci Jarolím, Pipal, Weisser IV, A0 (6-); a v průvodci Skýpala, Wolf (2010) V A0, 6. To jsou velké rozdíly. Všechny původní skoby zmizely. Jsou nahraženy nýty, které však nejsou na místě původních skob. František Plšek (Plšek, Krejsa, 2004, str. 50) se zmiňuje o spodní části Hlavní stěny Macochy, specificky o traverzu nad Erichovou jeskyní: “Na adresu dnešních ‘hrdinů’ si troufám říct, že jsou to pěkní poserové! Během prvovýstupu z Erichovy sluje (tím míní jeskyňku nad Erichovou jeskyní, dnes zvanou Plškovo okno, a mírně sestupný traverz nad klenbou Erichovy j. – pozn. aut.) až nad spáru pod převisem jsme nezatloukli jedinou skobu – jednalo se o naprosto čisté lezení. Dneska je jen v samotném traverzu pět nyplů.  Ať se na mě chlapci nezlobí, ale prvovýstup by se měl ctít a respektovat. Už by se do něj nemělo nic přidávat. To pak není dvakrát fér!” Zde se Plšek zřejmě dopustil omylu.  Podle lezeckého znalce Macochy Pavla Weissera je traverz nad Erichovou jeskyní ve stejném stavu jak jej zanechali prvovýstupci. Plšek zřejmě hovoří o traverzu v horní polovině stěny, kde byly staré skoby prvovýstupců nahrazeny borháky.