Prázdniny

Nastává čas prázdnin a Brno bude zase krásně ospalé. Spousta lidí někam zmizí užívat si svět. Jeden se však v nejbližší dnech vrací ze svého ostrovního exilu zpět do města. Ano, Mára Marricconi aka Turista se vrací ze svého nesmírně náročného ročního studijního pobytu na Kanárských ostrovech, kde intenzivně bádal nad ...
 
Více si můžete přečíst na jeho blogu zde. Takže jestli potkáte podivného přičmoudlého chlapce bezcílně bloumajícího ulicemi, jen ho chlácholivě pohlaďte po hlavě, pozvěte ho na pivko a řekněte mu: "Marika, to bude dobrý, tady je taky fajn". 

No a k tomuto tématu výborně padne urývek textu Hermanna Hesseho, který nám s Komišem předčítala Štěpánka u semifinále Eura...

 
"...Čeho si užíváme tak, jako bychom byli pozvanými cizinci, podržuje si pro nás hodnotu a činí nás ušlechtilejšími. A tomu se člověk nenaučí v žádné škole tak dobře jako ve škole odříkání. Nejsi ve své zemi spokojený? Znáš krásnější, bohatší, teplejší? A také se za tou svou touhou vydáš. Odputuješ do jiných zemí, které jsou krásnější a mají víc slunce. Srdce se ti široce dme, mírnější obloha se rozprostírá nad tvým novým štěstím. Tohle je nyní tvůj ráj - jenomže počkej, než začneš s chválou! Pár let počkej, stačí jen málo, než přejde první radost a první mládí! A nadejde čas, kdy se vyšplháš na hory, aby odtamtud pátral po místě na nebi, pod nímž leží tvá stará domovina. Jak tam ty kopce byly měkké a zelené! A uvědomíš si a pocítíš, že tam ještě stojí dům a zahrada tvých prvních dětských her a že tam sní všechny posvátné vzpomínky tvého mládí.
Tak si tu starou domovinu v dálce nechtěně zamiluješ, a nový domov se ti odcizí, protože se ti příliš přiblížil. A tak je tomu se vším majetkem a se všemi návyky našeho ubohého, neklidného života."

(Hermann Hesse, Souborné dílo X, Modravá dálka (1904); s.8)

A na závěr několik motivačních fotek. Vítej zpátky, Mariko. 





7 comments:

Mrnda said...

Chechecheche....:)

Anonymous said...

Krasne uvitani Poku!
Petrajz

mara said...

Jééé, to je krásné. Právě jsem došel z pláže, dal si u Pepeho nejlepěí hambáč se vším a teď se tady dojímám.
Teď se mi budete smát. Tak jako jsem se smál já :)
Ale vězte, partičko, těším se na vás. (když už o musí být) :)

m

Anonymous said...

umis byt neobycenejne kruty,poku...
janis

Anonymous said...

právě jsem se vrátila pouze z týdenní dovolené a i pro mě je to dost melancholincký
Šárka

Anonymous said...

Ahoj Máro, Májo či jak Ti přezdívají,osobně se neznáme, ale také, s křížkem po funuse, Tě vítám doma. Vede mě k tomu především ta úvodní fotka, ten usměrněný, nadšený, odhodlaný a cílevědomý pohled a to mohutné kraulové tempo k dosažení cíle :-))
Já jsem neplavec, leč ta fotka mi připomíná můj jediný obrovský plavecký zážitek, stejně cílevědomý.
V 70. letech naše punkevní průvodcovská parta jezdila za "kulturou" do Boskovic. Ta kultura většinou spočívala v ožrání se na Jízdárně. No z ní jsme často zamířili na místní koupaliště -- jmenovalo se Červinka nebo tak-nějak. V noci, měli jsme je celé sami pro sebe. No a jednou kéma Petr zaplaval na největší hloubku, šlapal vodu a vztyčil se s lahví vodky v ruce. "Kdo první připlave pije se mnou", zařval. A tak mě naučil na pár minut plavat. Nevím jak, ale v momentě jsem byl u něho, první, chytil se ho za rameno, oba jsme šlapali vodu a pili... Jo, to byly časy...
Celda :-))

Anonymous said...

Zapomněl jsem: Máro, co v tom moři, v té situaci a na fotce dělá ten super-oblečený kazišuk s tím modrým nesmyslem v rukou?
C. :-))