...z těch posledních jmenujme např. Vari vari či Pozdní sběr v Macoše, parádní linky...
Pozdní sběr (8+/9-), 1. přelez (foto P. Weisser) celkem má těch cest na svědomí přes 100, což je asi desetina všech cest v Krase!!! Schválně jsem si to spočítal a dosud se mi podařilo přelézt pouhých 32 jeho cest a v naprosté většině případů se jednalo o bezvadné a nezapomenutelné cesty. Má sice na svědomí i pár "zajímavých" cest - např. jeden z kultovních výmrdů Výlov či Jarní deštík a Opocenou, ale hlavně spáchal perfektní túry typu San Diego, Jasná páka, Amnesty International, Fiesta, Náhradní program, Dítě času, Jedna dvě,spadlá jde, Čí je?, Přeslechy, Holé neštěstí...atd, a to můžu jmenovat pouze to, co jsem lezl...
Karikatura Pavla Weissera z horolezeckého občasníku Hotejl (kreslil Josef Borkovec) Dovolím si zde publikovat text medailonku, který byl sepsán Jiřím Růžičkou a uveřejněn v HOTEJLU:
Dětství strávil na skalách s rodiči, kteří se ho posléze snažili zachránit a přivést k romantice chatových oblastí. Pozdě, lépe mu svědčil Kružberk a jiné skalky, kterými severní Morava zrovna neoplývá. Začátkem osmdesátých let, kdy byla "znovuobjevena" Stránská skála, se mezi tamními notorickými škodiči Šusterem a Šimonem objevil "synek z Orlové" a pěkně všem motal hlavu. A nejen tím, že značil své cesty stejnou barvou. Sotva se rozkoukal a začal svou první vysokou školu ("vejška není rychlokurz") začal stoupat i v Tatrách - inu, geny jsou geny. Šlo to dobře. Až tak jednou sestupovali z Malého Kežmarského po zopakování "Blues na cestu poslední" a málem to bylo naposledy. Dlouho nemohl ani chodit, ani lyžovat, o odskočení nemluvě. Pak prošel tím obdobím co všichni, pravda. A když jednou zaplatil v barové euforii v Krkonoších za rumového panáka (omylem) 40 bonů, hluboce se nad životosprávou zamyslel. Přešel na další školu a jiný styl. Zřejmě z lítosti nad neschopností vojenské služby se dal na skalky a dokonale se tam našel. Jeho cesty v Krasu mluví samy. Občas zajel i na písek, ale vápenec má nejraději. Bude asi dost dlouho "krasovou jedničkou", na jarních závodech se na jeho cestě nechytali ani superfinalisté. Ba, naučil se toho za pár let dost, někteří říkají, že by to už mohlo stačit. Ale má ještě rezervy. Tuhle koukal přes okno do bazénu. Když přišli ostatní a hrozilo namočení, vrátil lístek se slovy: "ještě jsem nepřišel na to, jak to, že ti lidi plavou".
Dětství strávil na skalách s rodiči, kteří se ho posléze snažili zachránit a přivést k romantice chatových oblastí. Pozdě, lépe mu svědčil Kružberk a jiné skalky, kterými severní Morava zrovna neoplývá. Začátkem osmdesátých let, kdy byla "znovuobjevena" Stránská skála, se mezi tamními notorickými škodiči Šusterem a Šimonem objevil "synek z Orlové" a pěkně všem motal hlavu. A nejen tím, že značil své cesty stejnou barvou. Sotva se rozkoukal a začal svou první vysokou školu ("vejška není rychlokurz") začal stoupat i v Tatrách - inu, geny jsou geny. Šlo to dobře. Až tak jednou sestupovali z Malého Kežmarského po zopakování "Blues na cestu poslední" a málem to bylo naposledy. Dlouho nemohl ani chodit, ani lyžovat, o odskočení nemluvě. Pak prošel tím obdobím co všichni, pravda. A když jednou zaplatil v barové euforii v Krkonoších za rumového panáka (omylem) 40 bonů, hluboce se nad životosprávou zamyslel. Přešel na další školu a jiný styl. Zřejmě z lítosti nad neschopností vojenské služby se dal na skalky a dokonale se tam našel. Jeho cesty v Krasu mluví samy. Občas zajel i na písek, ale vápenec má nejraději. Bude asi dost dlouho "krasovou jedničkou", na jarních závodech se na jeho cestě nechytali ani superfinalisté. Ba, naučil se toho za pár let dost, někteří říkají, že by to už mohlo stačit. Ale má ještě rezervy. Tuhle koukal přes okno do bazénu. Když přišli ostatní a hrozilo namočení, vrátil lístek se slovy: "ještě jsem nepřišel na to, jak to, že ti lidi plavou".
-šp-
No a v rámci takového nového projektu, kdy se snažíme ve spolupráci se Staníkem, Asuem, Mrndou a dalšíma trochu zmapovat historii lezení v Krasu, vznikl i následující rozhovor...tak si to užijte...
Záznam části rozhovoru zde - http://www.stream.cz/video/438800-rozhovor-s-pavlem
Celý rozhovor se snad objeví 11.3.2010 v textové podobě zde - http://www.lezba.net/
Pavel a spol v létě 2009 na vrchním můstku v Macoše (foto T. Katrňák) 
2 comments:
Áno, takýchto lezcov späť na skaly! Nie tie bábovky, čo sa tam obšmietajú v týchto dňoch...
PAVELS RULEZ
S.
Post a Comment