Nausiké

Když Odyseus utekl od nymfy Kalypso, povedlo se mu doplavat na ostrov Scheria, kde žili Fajákové. Borec měl docela štěstí, tento přátelský národ byl proslulý blaženým životem a navíc se ho ujala Nausikaá, dcera fajáckého krále Alkinoa a jeho manželky a sestry Arete (!). Nausikaá byla tak krásná, že se Odyseus nejprve domníval, že se mu zjevila bohyně...
Nausikaá a služky na obraze Johna Flaxmana z roku 1810
Kromě toho, že se Nausikaá později provdala za Odyseova syna Telemacha, stala se také inspirací pro mého žlebského bratra Asua. Ten při svém osamoceném průstupu křovinami Starých rorejsů (cesta z roku 1963 pánů Hýsek, Pípal, Sýkora, Pavelka, Zrnéčko) uzřel linii volnou a lákavou jako náruč této svůdné Řekyně. Nebylo tedy těžké nalákat mne k tomu, abych ho doprovázel na rande, kde jsme chtěli krasavici poznat blíže. A podvečerní letní schůzka byla vydařená. Asu se nesnažil dívku ohromit stříbrnými kroužky a jinými moderními šperky, nýbrž ji různě omotával provázky a dráždil hejblátky. Občas se u toho škádlivě zasmála a její kamenitý smích padal do doliny pod námi. Dokonce nám na chvíli umožnila spočinout v jeskyňce, kde jsme popili trochu pramenité vody. Poté, co nás ujistila, že se ráda potká i s dalšími lezci, jsme se vřele rozloučili a zanechali ji na svém místě, přesně tak, jak jsme ji na skále našli...
Pohled z lanovky na boční stěnu Masivu u Punkevní jeskyně. Nutno říct, že průvodce zde příliš neodráží skutečnost...
Asu v traverzu do Starých rorejsů, klasická Francie:-)
A zde již Staří rorejsi...pilu s sebou
A pohled ze Starých rorejsů vzhůru vytouženým směrem

škádlení provázky
Pár metrů před klíčovým místem...překvapivě parádní lezení po dírách v pevné skále
a po docela dlouhé šichtě se konečně ocitáme v jeskyňce, kde lze udělat parádní štand a nabrat sílu na pár posledních kroků. Během pár dní zde bude i stěnová knížka.

Výlez z jeskyňky
a nákres - Nausiké (červeně) se odpojuje od Starých rorejsů v místě jasného štandu pod vhloubením. Několik metrů vlevo vede Mauglího cesta, která není uvedena v průvodci.
A co k prvovýstupu říká jeho autor, Mistr Asu: 

Nausiké je linka, která tě sama vede. Svou přirozeností a logikou ti dopřeje se zajistit tak, abys ses nezkaličil. Navíc díky parádní atypické struktuře skály si vše užiješ ve stěně, kde bys to nikdy nečekal. Štand v jeskyňce jen dokresluje genialitu cesty, co víc si přát? Za sebe to vnímám jako vrchol svého tvůrčího snažení, protože na skalkách u nás na Moravě už pro podobné linky v tomto duchu prostor není. Jen doufám, že tato část stěny se vyhne nějakým větším borhákovým náletům. Kus vlevo je např. cesta od Mauglího, která nebyla publikována v průvodcích a která je vedena dost v podobném duchu, v sice položených, ale hladkých plotnách. Řek bych, že je to z jedno mála míst u Brna (spolu s Pálavou), kde si člověk užije alpinismu

A co si tedy vzít na rande a co od toho očekávat?
- hafo smyček do hodin, nějaké malinké friendy, dost bodly abalaky. Délka kolem 40m. Dolez do štandovací jeskyňky je poměrně lechtivý, skála zde není nejpevnější a jištění je již trošku níže. Jinak pěkné lezení, které by se mohlo v jednom úseku blížit k sedmému stupni UIAA. Asu do toho naburácel odspoda na OS, vše jištěno pouze vlastním jištěním.Byl jsem rád u toho...

3 komentáře:

Pok řekl(a)...

Hýsek, Pípal, Sýkora, Pavelka, Zrnéčko...to zní jak nějaká banda rorýsů:-)

Mrnda řekl(a)...

Paráda, nutno zopakovat!
A japak se jmenovala starostova dcerka?:)

Pok řekl(a)...

Vcera jsme dali s Mareckem do standovaci jeskyne stenovou knizku s bonusem - Zlebskym eposem od Alci...takze zajemci o cetbu necht se vydaji vzhuru