Sbohem, sedmikrásky - křest

Ahoj přátelé,
již se TO blíží! Sedmikrásky se díky obrovské podpoře všech, kteří nám přispěli na tisk a také díky enormnímu nasazení grafika Krá ocitly v tiskárně...takže teď už zbývá "jen":

...smontovat na arch, pak se vysvítí desky, pak se to vytiskne, rozřeže, pofalcuje, posnáší, sešije a zavěsí, zvlášť se musí vytisknout obálka a zalaminovat, zvlášť předsádka...

Doufejme, že to vše dobře dopadne a 1.4. budete držet v ruce dílo, do kterého jsme dali hodně...zvláště perné chvilky nastaly klasicky na poslední chvíli, když se Asuovi podařilo kontaktovat týden před termínem odevzdání do tiskárny několik pamětníků, kteří se vytasili s opravdovými poklady. Hugo Pavlovský zavzpomínal na své prvovýstupy v Macoše v letech po 2. světové válce, Bedřich Gottvald vytáhl z rukávu fantastické fotografie žlebského lezení v letech 1943-1944, Ivan Bajer ml. měl najednou parádní dokumenty z let sedmdesátých a Martin Galle se ozval s archívem po svém tátovi. Ale to jsou vlastně příjemné starosti, které se navíc podařilo skvěle zvládnout...však uvidíte!

Ještě se vrátím k tomu, jak jsme získaly prostředky na tisk. Princip finančních příspěvků kombinovaných s objednávkami výtisku pomocí Hithit se ukázal jako ideální. Díky počtu objednávek víme přesně kolik knih vytisknout. Objednané knihy předáme na křtu, případně rozešleme poštou následující den a tím naše činnost končí. Pro případné další zájemce tiskneme 200 ks navíc, které od nás odkoupí Tomáš Roubal z Montany a bude je nabízet v Horokupectví. Jsem moc rád, že jsme se takto domluvili, neboť kniha tak bude alespoň někde k dostání i v budoucnosti a nám odpadnou starosti s distribucí. A za obržené peníze můžeme uspořádat důstojný křest a přispět alespoň symbolicky grafikovi a korekturce. Sedmikrásky budou také samozřejmě v hlavních knihovnách, kam zasíláme povinné výtisky.

Jelikož mne kontaktovalo několik lidí o rady týkající se úspěchu projektu na Hithit.cz, připojuji pár postřehů:
  •  základ našeho úspěchu bylo to, že nás lidé znali a věděli díky Pokblok, co mohou očekávat
  •  důležitá je samozřejmě kampaň. I když to může připadat jako otrava...základem je facebook a email, zapojení rodiny. 
  •  důležité je pravidelně projekt aktualizovat, prezentovat progres
  •  dobře nastavit odměny
  •  hodí se i nějak zaujmout média. Pokud je téma chytlavé, regionální novináři jsou rádi...
  •  osvědčily se i plakáty na lezeckých stěnách
  • ale nejdůležitější je nabízet lidem opravdu něco, co stojí za to a čemu naprosto věříte, pak to jde samo...

plakát na lezecké stěny

články v novinách


A teď již ke křtu. Na apríla, 1. dubna, nás opět vřele přivítá Místogalerie na Skleněné louce. Začneme již v 18:00. K dispozici bude pití i jídlo, k prodeji bude cca 50 výtisků Sedmikrásek. Lidé, co již zaplatili a přijdou na křest, dostanou svůj výtisk i s věnováním na místě. Prvních 100 kusů bude navíc uloženo v ochranné plátěné tašce, které nám z použitých látek ušila chráněná dílna Práh.


tašky
A jaký bude program?

18:00 - 18:05  Zahájení - moderátor večera Stračena
18:00 - 18:30  Poezie Oldřicha Mikuláška v písních Lenky"Žížaly" Benešové
18:40 - 19:00  Šontání v Krasu - přednáška Adama Ondry
19:00 - 19:15  Pár slov autora knihy a prásknutí šáňa
19:15 - 21:00  Předávání a prodej knih

????


A toť vše přátelé! Těšte se...

P.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Hugoš kytara, Klobouk mandolína, Čára banjo, Táta kytara, Kaltyš se svojí gibsonou už je tam dávno, pěkně se nám ta podzemní kapela rozrůstá... Vypadá to, že jim tam už chybím jen já, hráč na pivní flašku a lead singer...

Dnes, stále 25. března 2014 našeho času, jsem dostal už šestou e-mail se zprávou o nenadálém včerejším úmrtí Hugo Havla, Hugoše, Samsona, Šavla, pokrevního bratra Miloše Prince Bajaji von Hallstadt. Další blesk z čistého modrého nebe, tak jako ten Kloboukův... Pouze před devíti dny jsem mu poslal poslední e-mail...

Nu což, začínám si zvykat. Neúprosný čas nás zradil, polapil do pasti ze které není úniku. Už nejde o to, že zemřela ta či ona osoba, jde o daleko širší rámec -- vymírají naši současníci, lidé, kteří bez ohledu na věk a vnitřní vztahy tvořili náš životní okruh, naše životní jsoucno... Kříže rostou (až k Pacifiku) a pro stíny už není kam šlápnout...

Nedokáži se zmotat na nějaký souvislý a smysluplný nekrolog -- alespon ne nyní, snad později. Snad jen to, že s Hugošem jsme se znali a byli kamarádi rovných 50 let, od r. 1965. Prožili jsme spolu mnoho, byl můj horolezecký učen. Byl zakládajícím členem Karabiny, trampsko-jeskynářské hudební skupiny. Spoluotcem myšlenky a spolustavitelem kříže na sloupském Hřebenáči v r. 1968. Také vedoucím amatérské speleologické skupiny, která vznikla u Krasového oddělení Moravského musea během mého šéfování po smrti Rudy Burkhardta. Uvedl jsem ho do Rudického propadání a na Býčí skálu, za mého předsednictví byl jednatelem býčiskalské skupiny.

Hugoš, nevědomky, si napsal svůj vlastní nekrolog -- kus životní historie -- v serii (6 pokračování) nazvané Moravský kras -- můj osud a otištěné v časopise Speleo v letech 2012-2014 (nebo tak nějak, střílím od pasu). Stojí to za přečtení.

Čau, Hugoši, vzpomínám.

Celda

Více zde: http://francimus.webnode.com/navstevni-kniha/