Děvčata to myslím po dobu mé nepřítomnosti zvládala moc dobře a doufám, že budou přispívat i nadále, dveře jsou otevřené. Pokusím se co nejdříve sepsat report ze Středomoří a jelikož budou za chvíli otevřeni Rorejsi, tak se snad objeví i náčrtek cest. Zatím tedy pouze pár fotek z dovolené
Aklimatice
Děvčata to myslím po dobu mé nepřítomnosti zvládala moc dobře a doufám, že budou přispívat i nadále, dveře jsou otevřené. Pokusím se co nejdříve sepsat report ze Středomoří a jelikož budou za chvíli otevřeni Rorejsi, tak se snad objeví i náčrtek cest. Zatím tedy pouze pár fotek z dovolené
Horolezecká literatura !!!
Samozřejmě, že péče o tělo a zevnějšek je důležitá. Tělo samý sval a šlacha, krasová móda dle Leona... Ale neměli bychom zapomínat na vnitřní stránku, duševní růst a alespoň malou sečtělost! Není totiž nic horšího než chlapec či muž, který je vnadně přilepen ke skále, zato však na zemi, je to naprostý buran a omezenec.. Samozřejmě to platí i pro opačné pohlaví, aby snad pánové nebyli uraženi. Zkrátka, péče o nitro je důležitá, a proto jsme se po článku o Krasové módě zaměřily na často opomíjené téma: Horolezecká literatura. 
Opět jsme se trošku vyptávaly, sbíraly tipy a nakonec jsme vybraly několik knih, které nám byly doporučeny.
Herman Buhl - Od Alp až po Himaláje 
Absolutní klasika legendárního himalájisty a alpinisty, který svými výkony předběhl dobu - sóla v Alpách, sólový vrcholový útok na Nanga Parbat. Z knihy číší obrovská energie a zápal pro lezení, radost ze života v horách, skromnost a chudé poměry (Rakousko po II. sv. válce třelo docela bídu).
Čtenář si autora "musí zamilovat" - otázkou totiž zůstává, jaký Herman vlastně byl ve skutečnosti...?
Oblíbená epizoda z knihy: V Insbruku nasedl Herman na bicykl, odjel do Bergelských Alp (přes sv. Moric), vylezl solo na Piz Badile a sestoupil - vše za jeden den, trochu se prospal a jel zpět domů. Malinko znaven usnul za řidítky a spadl do řeky !!! :-) kdo někdy jel do Morice a lezl na Badiel může ocenit tento výkon (převýšení jak kráva).
Radovan Kuchař - Deset velkých stěn 
Nejznámější a nejúspěšnější československý horolezec 50. a 60. let přenesl neopakovatelným způsobem na papír všechny své zážitky z nejtěžších výstupů. Jeho kniha Deset velkých stěn se tak stala doslova kultovní záležitostí, která po svém vydání v roce 1963 ovlivnila v Československu nejednoho horolezce. Téměř povinná součást knihovny každého milovníka hor byla v antikvariátech do dnešních dní jednou z nejvyhledávanějších knih. Nesmí chybět v žádné horolezecké knihovně!
Josef Rakoncaj - K2
Poměrně slušně napsaný příběh zdolání K2 vycházející hvězdou československého alpinismu - J.R. zvaným Rákoska. Kniha byla napsána zhruba kolem roku 1985, proto je potřeba brát ji v kontextu doby.
Gaston Rébuffat - Hvězdy a bouře
Popis šesti významných výstupů severními alpskými stěnami (Grandes Jorasses, Piz Badile, Drus, Matterhorn, Cima Grande, Eiger). Kniha obsahuje také životopis a seznam nejdůležitějších prvovýstupů.
Julius Kugy - Ze života horolezce 
Velmi čtivá a poutavá kniha. Julius lezl v horách od druhé třídy gymnázia do
r. 1918. V roce 1924 napsal v předmluvě své knihy: "Hory mne ještě volají. Slyším jejich hlas, když bdím, slyším jejich hlas i za snů plných touhy." ...."Vždy mne trochu mrzel výraz "horský sport". Nevyhledávejme horu jako lezecké nářadí, hledejme její duši!"
Úryvky z knihy na:
http://kalim.horolezci.cz/scr/kugy.php
Miroslav Šmíd - Ze života horolezce
(není to chybka, knihy se opravdu jmenují stejně)
Kniha, ve které jeden z nejvýznamnějších československých horolezců Miroslav Šmíd vzpomíná na celou řadu výstupů a expedic, od počátků v okolí Police nad Metují, přes první zkušenosti v Tatrách a Alpách, až po extrémní lezení na Kavkazu, v Himálaji, v Yosemitech i v Latinské Americe. Sympatické je, že Miroslav Šmíd se nehnal za výkonem, nepatřil mezi dravé lezce, nevidící před sebou nic jiného než vrchol, slávu a uznání. Radoval se z nádhery hor, fotografoval, filmoval.. Hodně z této lásky k přírodě a horám se odrazilo i v textu knihy.
Joe Simpson - Pád do ticha
(kniha i film)

Dokumentární příběh natočený podle stejnojmenné knihy Joea Simpsona. Ten se při lezení se Simonem Yatesem vysoko v peruánských Andách zranil a ohrozil tak život svůj i svého kamaráda. Jediné, co mohli udělat, bylo přeřezat lano, které je spojovalo. Simpson spadl do ledové trhliny, odkud se v bolestech, bez jídla a vody po téměř čtyřech dnech doplazil zpátky do základního tábora. Dorazil jen hodinu poté, co se Yates vydal zpět do Británie.
Příběh není jen o horolezectví a horách, je hlavně o lidské duši a síle. Návrat obou provázely smíšené reakce. Společnost byla šokovaná - Yates byl kritizován horolezeckou komunitou za porušení nepsaného pravidla - za přeřezání společného lana, což bylo prolomení tabu. Kvůli silnému psychickému tlaku na Yatese se Simpson rozhodnul jejich společný příběh publikovat, aby veřejnosti vysvětlil Yatesovo rozhodnutí a aby vyvrátil jednostranný pohled na situaci. Simpson věřil, že Yatesovo rozhodnutí zachránilo život oběma.
Josef Štyrsa - Kamarád ze skal
Mírně zbeletrizovaný příběh legendy pískovcového lezení Josky Smítka - pravděpodobně posbírané historky a vzpomínky pamětníků (supr).
Smítko lezl krátkou dobu cca 1938 - 1944, ale dosáhl mistrovské úrovně své doby a posunul dál ducha a filozofii pískovcového lezení. Po útěku z totálního nasazení se před nacisty skrýval ve skalách. Byl mučen a nakonec zastřelen v dubnu 1945 v Terezíně. Kniha je těžko dostupná.
Himalájští tygři
Absolutní klasika počátků dobývání Himalájí - především prvních dosažených osmitisícovek. Čtivé a poutavé. Vydání s ilustracemi od Buriana - umocňuje čtenářský zážitek!
Walter Bonatti - Vrchy moje vrchy
Bonati byl asi lepší alpinista než spisovatel, ale kniha prý také stojí za přečtení. Zvláště popisy některých jeho legendárních prvovýstupů podávají autentický zážitek boje s tehdejším topem alpinismu - solo prvovýstup na Bonatiho pilíři Petit Drus a tragedie na piliři Freney - Mont Blanc.
Poutavá je od něj také kniha Hory mého života.
Pat Ament - Master of Rock
Příběh Johna Gilla - amerického bouldristy, který v 60-tých letech vytyčil tehdy nepochopenou větev boulderingu a o několik desetiletí předběhl tehdejší následovníky - boulderisty. V té době kulminovalo technologické (technické) lezení, volné lezení teprve nesměle vystrkovalo růžky a to, co Gill tehdy předváděl, se mnohdy setkalo s fatálním nepochopením.
Ivan Bajo - Smiech na lane

Koncentrovaná esence lezeckého světonázoru a humoru (nebrat lezení a život tak vážně a ze všeho udělat srandu) - povídky, kreslené vtipy, zlidovělé hlášky - "Beštie s krídlami to niee fér", "Ako ti mohu napadať kameinky do polievky", "Ty ďuro ten japonský teleobjektív bohousky približuje", "Natoč sa viac z profilu" a další...=o)


Sýkora - Pískaři 
Historie lezení na Broumovsku, především pohled do legendárního a démonizovaného Adršpachu. Přepsané vzpomínky pamětníků a převyprávěné rozhovory s osobnostmi a legendami Polické pánve, čtivé, burcující a motivující!
Jarda Maršík - Sasko
Nádherná výpravná kniha o lezení v Sasku z pera a fotoaparátu Jardy - velekého propagátora lezení v německé části Labáku. Psal seriál o Sasku na lezec.cz, organizoval Máj v Sasku - komunitní výjezd fandů lezení v této oblasti. Neposledně byl skvělý lezec v duchu konzervativních pravidel saského pojetí lezení na písku.
Proslul také solo prustupem cesty Big Wall na Presidenta v Labáku.
A ještě pár klasických výpravných knih založených na fotkách:
Heinz Zak - Rock Stars
Profily sportovních lezců z 90 - 2000 let, motivační inspirující.

Heinz Zak - Yosemite
Dech beroucí galerie přírodních a lezeckých krás, Mekky sportovního lezení 60-tých let.
Zajímavých knih s poutavým příběhem je samozřejmě ještě mnoho. Každý má jiné chutě a upřednostňuje jiné styly. Proto, pokud jsme na nějakou dech beroucí, úžasnou knihu, která vám přirostla k srdci zapomněly, neváhejte a pište!!!
P.S.: Ale s tím čtením to moc nepřehánějte..nechceme přece žádné knihomoly..=o)

Bára a Kolouch
Krasová móda dle módní ikony Leontýna!
1. Jaká barva bude pro letošek aktuální?
Čistá blankytná čerň případně barva čerstvého Chardonnay v nejhorším i Rulandy mod(k)ré.
2. Jaký tvar výstřihu? Véčko či kulatý nebo bez výstřihu?
Tvar není důležitý, především by měl být rafinovaně hluboký, přímo úměrně velikosti poprsí..., bez urážky Kolouchu.
3. Frčí letos batika?
Soustřeďujem se na lezení bez trika!
4. Trička s nápisem nebo bez?
Letos budou frčet průhledná trička s HOLOgramy.
5. Raději kloubouček, kšiltovka nebo čepice?
To je snad úplně zbytečná otázka ne?!
6. Když už kouká podprsenka zpod trička, tak krajkovaná nebo sportovní?
Podprsenky jsou aut.
7. Jaká frčí barva lana?
Letos bodují lana v barvách duhového spektra, jenž plynule přecházejí v sedák sladěný do podobných tónů.
8. A ptát se, jestli sladit mágo pytel s lezečkami je asi bezpředmětné, že?
Jo.
9. Je ti milejší rozevlátá hříva nebo ulíznutý baleťácký drdůlek?
U slečen preferuji hřívu a u mužů třeba ulíznutý drdůlek (tip pro Petříčka).
10. Vzhledem k aktuálnímu počasí, prozradíš, jak budeš řešit zlatavou barvu své pokožky? Solárko nebo samoopalovací krém?
Viděl bych to na časté výlety do Zillertalu, narozdíl od vás s tím mám teď pozitivní zkušenosti Jinak máme doma takovou tu ďábelskou krabičku s horským slunkem a červený brejle.
Kolouch a Bára
Proč zrovna čtvrtek?

Protože jsme se do horoškoly zapojily ještě v našich středoškolských letech, často jsme musely čelit této a podobným otázkám. Pařit se přeci chodí v pátek a v sobotu!
Proč tedy právě čtvrtek?
Nechtělo se nám věřit, že by snad něco mezi horolezci nemělo hlubší smysl, tak jsme se začaly vyptávat.
Pro někoho to určitě nebude novinka. Nám to však přišlo zajímavé i z toho důvodu, že kořeny této tradice prý sahají až do doby, kdy se lidé lační po horském dobrodružství začali scházet v oddíle VHS.
Nebyla to nuda jako dnes. Smska, mail vše hravě vyřeší....jede se autem a plány se často a neočekávaně mění.
Doba nervózního čekání v domluvenou dobu u telefonní budky, je už dávno pryč. Protože v pátek bylo už na nějaké domlouvání pozdě a vidina možného večírku s přáteli byla lákavá, zvolili si vynalézaví horolezci čtvrteční večer za domlouvací a administrativní.

A v poslední době platí: Jak se poleze v pátek, záleží na p(P)odnebí!
Bára a Kolouch
Velkofatranské dobrodružství
Protože jsme dívky všestranné a světaznalosti chtivé, neodmítly jsme lákavou nabídku turistické aktivity uprostřed slovenské divočiny, která se nám naskytla ze strany našich kamarádů z horního toku Svitavy.
Po noci „prospané“ ve vlaku, nádraží a autobusových zastávkách jsme se konečně ocitli v deštivém Ružomberoku. Dle plánu jsme se pokusili vyrazit do hor. Bouřky nás však zahnaly zpět do města, kde jsme si vyslechli varování před medvědy, a do hospody Carola na „velmi vysoké úrovni“, kde místní pracanti již v 11 hodin snídali vodku s pivem. A nám bylo zakázáno hrát "Bang!".
Na druhý pokus se nám v přeháňkách a po peripetiích s turistickými značkami podařilo po skoro celodenním šlapání dosáhnout chaty Smrekovica.
Aby nedošlo v lese k obávanému střetu s medvědem, byli jsme patřičně hluční. Důmyslné štěrchátko z plecháčku s kamínkem vše jistilo. Noc jsme strávili ve stanech zahalení v mlze a s jídlem rozvěšeným vysoko na stromech.
Další den nám počasí přálo, čekal nás travnatý hřeben a valící se mraky odkrývaly krásné výhledy.
Po hřebeni jsme přeběhli na Chatu pod Borišovom a posilněni pivem, klobáskou a horkou čokoládou s kopcem šlechačky, jsme pokořili ještě vrchol samotného Borišova.
Nedaleká salaš, s pramenem opodál, nám poskytla na noc přístřeší a ochranu před medvědy a na tomto výletě „nečekaným deštěm“. Z verandy se stala jídelna a herna Bangu!.
Chlapci okna tak důkladně vyspravili (strach z medvědů), že k nám, spícím, světlo neproniklo až do dopoledních hodin. To však nikomu z nás moc nevadilo, protože jsme se opět probudili do vydatného deště.
Po snídani jsme v dešti seběhli do doliny na autobus a v zastávce uvařili polévku.
Pak nás čekal návrat domů. Cestu z Ružomberoku jsme zvládli ještě dobře. V Žilině jsme pak vesele naskákali do údajného écéčka a dvacet minut si lebedili, že máme vlastní kupéčko.
A proč tento článek sepisujeme ve dvě v noci na nádraží v Přerově? Protože to écéčko nemělo ani na jedné straně lokomotivku, čehož jsme si všimli až posléze :-))) situace jako ve filmu.....
Mohli jsme tedy prozkoumat Černohorskou hospodu na náměstí v Žilině a další noc strávit opět ve vlacích a na nádražích.
Ale byl to moc pěkný výlet a klukům děkujem, že ho tak pěkně naplánovali. Užili jsme si spoustu srandy a máme mraky zážitků.
A zde ještě pár fotek:
Bára a Kolouch










