Velkofatranské dobrodružství



Protože jsme dívky všestranné a světaznalosti chtivé, neodmítly jsme lákavou nabídku turistické aktivity uprostřed slovenské divočiny, která se nám naskytla ze strany našich kamarádů z horního toku Svitavy.



Po noci „prospané“ ve vlaku, nádraží a autobusových zastávkách jsme se konečně ocitli v deštivém Ružomberoku. Dle plánu jsme se pokusili vyrazit do hor. Bouřky nás však zahnaly zpět do města, kde jsme si vyslechli varování před medvědy, a do hospody Carola na „velmi vysoké úrovni“, kde místní pracanti již v 11 hodin snídali vodku s pivem. A nám bylo zakázáno hrát "Bang!".



Na druhý pokus se nám v přeháňkách a po peripetiích s turistickými značkami podařilo po skoro celodenním šlapání dosáhnout chaty Smrekovica.
Aby nedošlo v lese k obávanému střetu s medvědem, byli jsme patřičně hluční. Důmyslné štěrchátko z plecháčku s kamínkem vše jistilo. Noc jsme strávili ve stanech zahalení v mlze a s jídlem rozvěšeným vysoko na stromech.





Další den nám počasí přálo, čekal nás travnatý hřeben a valící se mraky odkrývaly krásné výhledy.



Po hřebeni jsme přeběhli na Chatu pod Borišovom a posilněni pivem, klobáskou a horkou čokoládou s kopcem šlechačky, jsme pokořili ještě vrchol samotného Borišova.



Nedaleká salaš, s pramenem opodál, nám poskytla na noc přístřeší a ochranu před medvědy a na tomto výletě „nečekaným deštěm“. Z verandy se stala jídelna a herna Bangu!.



Chlapci okna tak důkladně vyspravili (strach z medvědů), že k nám, spícím, světlo neproniklo až do dopoledních hodin. To však nikomu z nás moc nevadilo, protože jsme se opět probudili do vydatného deště.



Po snídani jsme v dešti seběhli do doliny na autobus a v zastávce uvařili polévku.
Pak nás čekal návrat domů. Cestu z Ružomberoku jsme zvládli ještě dobře. V Žilině jsme pak vesele naskákali do údajného écéčka a dvacet minut si lebedili, že máme vlastní kupéčko.
A proč tento článek sepisujeme ve dvě v noci na nádraží v Přerově? Protože to écéčko nemělo ani na jedné straně lokomotivku, čehož jsme si všimli až posléze :-))) situace jako ve filmu.....



Mohli jsme tedy prozkoumat Černohorskou hospodu na náměstí v Žilině a další noc strávit opět ve vlacích a na nádražích.



Ale byl to moc pěkný výlet a klukům děkujem, že ho tak pěkně naplánovali. Užili jsme si spoustu srandy a máme mraky zážitků.
A zde ještě pár fotek:










Bára a Kolouch

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Jojo, krásné slovenské hory... Jinak hřeben končí až Križnou a né Borišovom :-P. Ale dle fotek to vypadá pěkně i v létě, já tam byl jen v zimě na skialpech, a celkem humus počas, takže výhledy nic moc. Každopádně - chata pod Borišovom nemá chybu :-)
Tatuš