Memories in shadow

Je důležité zůstat psyched pro lezení i při pauze? Určitě...tož si zavzpomínám na tu dobu na přelomu 2006/2007, kdy jsme s Davidem a Stračenou každý víkend odjížděli z Christchurch do Castle Hill, krásná hodinová jízda Canterburskou nížinou do předhůří, na místo, kde je téměř vždy super počasí a kde jsou jedny z nej boulderů na téhle planetě. Vzpomínky mírně opotřebované časem, dálkou a přítomností. Každopádně kdybych chtěl někdy něco zažít znovu, tak pobyty v Castle Hill jsou žhavým adeptem...pojďme na to...

Všude vápencové šutry, okolo hory, řeka na koupání a jeskyně na prolézání, kemp zdarma, nejbližší hospoda 40 km...strašné místo. Můžete tam lézt i s lanem, dělat hafo prvovýstupů, trénovat mantely, válet se v trávě, popíjet vínko, pokuřovat, potkávat lidi odevšad či být celý den úplně sami.... podle Dalejlamy prý energetické centrum vesmíru. No my odsud vždy odjížděli zničení jak Tibeťané pod čínskou nadvládou. Po dvou dnech vás bolí svaly i na prdeli.

Jaké jsou tam bouldery? Vysoké i nízké, většinou žádné chyty, hodně na tření, mantely, často i kapsy. Docela dost boulderů začíná dokonce z rozběhu! Klasifikace je jako americká, ale možná měkčí. I když díky charakteru lezení spíše specifická.

Bouldery jsou prostě všude:

Začneme Hoodem, naším domorodým spolubydlícím, prezidentem Canterburského lezeckého klubu, díky kterému jsme si mohli půjčovat bouldermatky a průvodce. Tady nám předvádí na NZ docela rozšířenou záležitost, a tou je lezení bosky. Nutno říct, že na tento boulder jsem si netroufl ani v lezačkách...

A na téhle fotce zkouší John nástup do zapeklité širočiny, která nás všechny kromě Zebranka odkopla naprosto do řiti...každopádně dost bolestivá potvora:

A tady se já snažím dostat na kobylku klasickému problému (Nasal Slip - V4), abych vzápětí odpadl těsně pod vrcholem do tří bouldermatek. Mega zábava, to nebyl ani pád jako spíše běh pozpátku, při kterém se padec snaží vyhnout díře, do které se na nástupu tak pracně s rozběhem dostával....

A také surfaři si zde přijdou na své. Zkamenělé vlny umožňují nekonečný nácvik minimálního množství pohybů.

A vzhůru na Air Bellow (7A). Tenhle boulder ve mě zpočátku vzbuzoval strach svou výškou a obtížností, ale po několika měsících jsme již ztratili trochu ostych a jednoho sobotního odpoledne jsme to s Davidem slavně vylezli. Jeden z top ten, co jsem kdy lezl, nejtěžší je dostat se přes hranu. Více viz následující 2 fota:

A samozřejmě nepřicházely jen úspěchy...viz následující boulder s názvem Unrepeatable (V7), asi nejslavnější a nejproklínanější mantl v okolí. Milión pokusů a nic, na 1,50m vysoký kámen se nedostanem...a takových bylo víc...Rough Terror, Ocean atd.

A nejen převisy a mantely, je zde i hafo rajbasů...zde leze jeden z nich známý místní lezec, původem z ČR, Ivan Voštinář.

No a na následujících dvou fotografiích je zachycen přelez taktéž kultovního mantel problému (Little Balls, V7). Todle byl můj ultimativní projekt...přelezl jsem to asi po dvou měsících...naprosté psycho...

A zde nám Ivan předvádí nejen fashion climbing, ale i vytříbenou kloubní ohebnost...


No a na závěr náš nejtěžší boulder, Generation X, V7.


Když to tak spočtu, tak se mi tam podařilo přelézt 66 boulderů (plus několik desíek v blízkém okolí), z toho 7 x 7A, 5 x 6C, 15 6B a 35 6A. David byl na tom podobně. Adam Ondra by to zřejmě přelezl za jeden den:-). Tak trénujte, ať jste silní!