Aleluja, miluje bůh i Petříčka?

Když jsem v pátek nad ránem a uzenými žebry říkal Bernymu (který mě ten den předběhl v Hnusákovi...), že cesty od Mauglího typu Kocovina atd. bych si rád zkusil spíše na tom lepším konci lana, neboť prostě nemám tu vnitřní touhu tak silnou, abych potlačil strach z mála jištění a nejisté skály, netušil jsem, že za pár hodin budu mít tu možnost.

Nejpve však ještě malá vsuvka pro šestkové lezce - jednu z nej cest v tomhle stupni tvoří dle mého kombinace Diretisimy a La Skaly v Rudicích vedle propadání - Katka z ní byla ve čtvrtek úplně unešená a já taky. Takhle nadšené oči se v Krase u dívek málokdy vidí. No ale zpátky k jinému, i když taky šestkovému lezení:-).

Pátek 13.8., ráno v emailové schránce zpráva od Asua:
"dobře, nejpozději do pěti su u Skalního mlýna (dyby naky pajchl na autostradě) a i dyby byla průtrž stračen a celkově kentus kombinovaný s koncem světa! aleluja, buh ťa miluje.... "

Začínám mít tušení, že se bude něco dít...v pět jsem na parkovišti a vedle mě zastavuje Asu, chlupy mu vlají na zádech, z auta se line úderná muzika, v očích výraz jak děcko před cukrárnou...ajajaj, do toho vedle nás staví vláček - mašinfíra nás sveze zdarma až ke skále a že prý jestli se jdem zabít jako ten sebevrah, co skočil předevčírem do Macochy...Na Rorejsech Petříček marně dobývá Náskok (fakt super sedmička:), Asu na sebe věší všechno možné, blábolí něco o nějaké skobě a že to má jen 2 délky a v pohodě to stihnem a že vše poznáme hned na začátku, kde je nějaký boudler...no prostě se chce pokusit o průstup cestou Aleluja, která moc přelezů nemá a nic ho od toho neodradí, ani mé krásné oči...No nic, stoupám si pod skálu, uhýbám lokrům, pozoruji trochu závistivě kluky, kteří si užívají sportovní lezení vedle a občas mrknu na Asua, který furt do něčeho klepe. Skála různě duní, kolem mne létá všeljaká havět, Asu dolézá ke skobě, když před tím založil hafo jištění, trochu zaboulderuje a váhá, zda jít doprava či doleva...štand je v dáli vpravo. Kamarád se však vydá vzhůru doleva, cca 6-7 metrů nad skobou nainstaluje do sokolíka nějaké friendy, zjišťuje , že se ocitl ve špatném směru a vrací se zpět dolů až ke skobě, odkud traverzuje dost daleko doprava ke štandu...no, v traverzu žádné jištění, začíná mi být jasné, že si dneska taky zalezu a moc chybovat bych neměl, neboť se jinak zastavím až o lanovku...no ale lezení je překvapivě pěkné! Ke skobě to je po madlech, které jsou sice krutě dunící, ale nějakým zázrakem drží pohromadě. Občas dostávám záchvaty hysterického smíchu, když si představím, jak tohle lezu na prvním...no, pak se jen zhluboka nadechnout, vycvaknout skobu a traverz...nejhorší na tom je, že díky tomu, že mám neustále procvaklé jištění někde vlevo nade mnou (kam jsem se nedostal), tak čím blíže ke štandu, tím delší mi hrozí tlama (lano od Asua totiž vede cca 8 metrů doleva do jištění a až pak 8 metrů zpátky ke mně). Lezení je delikátní, parádní kroky v kompaktní skále, fakt Asu dobrej, na OS to muselo být namáhavé. Konečně madlo, jsem pod štandem, Asu mi spouští kus lana a já dolezu na štand. Druhá délka je už OK a za cca 3 hodiny jsme dole pod skalou. Nakonec tedy parádní zážitek, dokonce si ve světlých či jakých chvilkách dovedu i trochu představit, že to zkusím někdy na prvním. Tož díky Asu za pěkné polezení!

před startem

za chvíli to začne

na cestě ke skobě

Asu začíná traverz, aby se posléze vrátil, šel nahoru doleva a pak zas zpátky

na štandu

traverz v 2. délce

pod skobou v druhé délce