Čertovy kameny

Tak jsem se v rámci team buildingové akce Centra dopravního výzkumu (ano, opravdu pracuju v této firmě) ocitl na Jesenicku, v kraji, která je domovinou legendárního Asua...z webu LK Javaanes jsem stáhl průvodce na Čertovy kameny, údajně nejhodnotnější místní lezecké terény a vzal v rámci stmelování kolektivu své 4 kolegy poprvé na skálu...první dojmy jsou velmi pozitivní, hned u skal je hospoda, kde čepují Plzeň. Šplháme na vyhlídku, kde taky vedou nějaké cesty a koukáme dolů na věž Pekelník, kde na vršku operují i nějací lezci...za pár minut již stojíme pod stěnou Pekelníku...hmm, není to až takový kvak. Bohužel jsou lehké cesty trochu mokré, ale to nevadí. Vybírám cestu s názvem Hladce Obrace (klas. 4+), vlhký koutospárokomín uprostřed slibuje zábavné chvilky...ale děcka jsou šikovné a Petr s Ajkou se koutospárokomínem ladně provlní a otevře se jim již pěkná cesta na vrchol. Radima s Jirkou koutek sice zastaví, ale bojují solidně. Nejtěžší je samozřejmě spouštění, poprvé si odsednout do lana je docela adrenalin:-). Musím přiznat, že mě to baví, takhle zprostředkovat pár lidem fajn zážitek. Další cesta Přes Zub je moc pěkná, bohužel na nástupovém bouldříku se všichni odrovnají, ale vypadají spokojeně... na vršku potkávám místního lezce Kubu, který samozřejmě zná Asua, tak se domlouváme, že mi další den ukáže i něco těžšího a hurá na Plzeň.

tým na vyhlídce

vyhlídka na Pekelník

Jirka v Klíčovém místě cesty Hladce Obrace

Ajka a její super zlaté boty:-)

Další den, po solidním večírku a ranní exkurzi v pivovaru Holba, se odpoledne domotám pod Pekelníka znova, tentokrát sám. Zde již čeká Kuba, který mi ukazuje vybrané lahůdky v jižní stěně, kterou protíná několik od pohledu velmi pěkných, až 25m dlouhých cest do klasifikace IX. Jelikož jsem večírkem poměrně poznamenán, nenapadá mě nic jiného, než se rozlézt v cestě s fajn názvem Pískařská. Je to za 6+, má to jeden kruh a ten je vysoko. Je vedro, vše opocené, předvádím hysterické lezení, ale nezabiju se. Kuba má myslím zážitek...

Kuba v Pískařské metr pod kruhem

Pak Severní hrana (7), moc pěkný boulder, předvádím další fázi hysterie, cestu vylézám až na 2. pokus, když asi 15 minut sklepávám tak, že nateču jak muflon. Kuba mezitím vylézá 9- a zkouší na RP nějakou 9 a já jen čumím, jak to v tom vedru dokáže udržet. Pak ještě ochutnám místní lahůdku Mojmírovu (7+), krásnou, pestrou cestu, kde sice padám do kruhu, ale lezení parádní. Na dolez klasika Květina (nádherná 5+, kde jsem ale málem spadl), zápis do vrcholovky a hurá na grilování na team building.

Shrnutí: výkony díky formě nulové, skála podobná té na Vysočině, chce to ale trochu zimu, aby to drželo. Klasa poctivá, jištění občas i trochu jak na písku. Cesty v té jižní stěně vypadají perfektně a rád bych tam na podzim ještě zajel, tak doufám, že se někdo přidá!