Hnusák u Špinavce

Židenické paluše "U Špinavce" se dostalo cti hostit závěrečný ceremoniál ukončení Krasového Hnusáka. O následném pokračování ve Vieře zpravodajství mlčí....Přikládám pouze pár fotek z poklidného mejdanu.

Špinavec

První pivo večera

a první cena večera - Koloušek dostala diplom, stejně jako Šárka...

Asu přebírá diplom za druhé místo. Čestné uznání za hnus obdržel Berny

není nad to vybrat si sličné asistentky. Děvčata obdivují chobot slona...ceny pro vítěze

a vítězem se stal kdo jiný než Vlk. Speciální cenou kromě slona z Mrndova sklenářství byla i Asuova pivní lázeň

diplomy se líbily...

Šárka obdivuje slona

lezci....

Tmavovlásky

Andílek z Jesu

6 comments:

Anonymous said...

Report z Vierky bude nejspíše na spříteleném blogísku.
mára

Pok said...

Punk je tam, Punkeevni je ve Zlebu a zde je rodinna idyla

Anonymous said...

Asu,nechtěl by ses přeodbarvit?Byl bys fakt kočka..

Anonymous said...

Učit se, učit se, učit se, říkal soudruh Lenin, ten by měl ze mne radost!
Poučil jsem se, že Špinavec je v Šimicích, na poměry vypadá čistě a nalévá dobrou míru. Kolouška jsem poznal na první pohled, ale ted už vím jak vypadá i Ctiradův osud (Šárka :-). Znám již tváře Poka a Asua, ale novinkou je pro mne Vlkova. Vidím, že oproti mým představám už není nějaké vlče, ale zkušený šedivák kanadské kvality... Gratulace k Hnusákovi!
To rozloučení má kvalitu našich časů. Je vidět, že v Krasu se mnoho nezměnilo :-)))

Anonymous said...

Bohužel Špinavec mmě zklamal, kocovina úplně stejná jako po 11ce v Podnebí - hnus. Zavíračka v 11 jako v Podnebí. Kurňa to není pajzl, ale kavárna ten Špinavec.
čaj

Anonymous said...

Tak když už jsme u těch pajzlů a kaváren, špinavci mohou být všude, i v provozovnách I. cenové skupiny -- to za našich časů, dnes asi čtyř nebo pěti hvězdičkových. Takovou provozovnou bývala vinárna U královny Elišky na Oltecu, či spíše pod ním (sklep). Naše lezecko-jeskynářská parta tam občas zapadla.
Při jedné z návštěv došlo k inovaci: víno neservírovali v lahvích, ale nových keramických džbáncích. Bylo nás devět nebo deset, jedli jsme a pili jako králové u královny. Navzdor podstatné konzumaci frankovky jsme si všimli, že z toho údajně litrového džbánku deset decinek nevyždímáme. Mucla vzal džbánek pod sako, já decinku do kapsy a spolu s Myšákem jsme se odebrali na hajzl. Tam jsme nádoby plnili vodou, nalévali, přelévali a měřili, až jsme si byli jisti. Džbánek rovný po okraj obsahoval 0.9 l, 9 decinek.
Vrátili jsme se zpět ke stolu a požádali číšníka aby zavolal vedoucího. Tomu jsme vysvětlili o co jde. Tak vyplašenýho, červenýho ptáka jsem dlouho neviděl. Pozval nás do kuchyně. Tam jsme opět nalévali a měřili -- skutečnost nešlo popřít.
Pan vedoucí se začal omlouvat a vysvětlovat. Jsou to nové džbánky, mají jich tu jen několik kusů na zkušenou, všechno napraví, etc.
Vzali jsme ho na obchůzku sály. Co stůl to džbánky, a nejméně dvě stovky lidí. A na každém džbánku vydělané decko. Pan vedoucí se kroutil a už škemral. "Prosím, pánové, nedělejte paniku, vše napravíme a urovnáme. Samozřejmě jste našimi hosty, jezte a pijte co hrdlo ráčí a na účet zapomente." Nu, zapomněli jsme. Naše společná útrata přesáhla tisíc kaček a nezaplatili jsme ani halíř. Ale pan vedoucí dostal podmínku. Do týdne, jak jsme zjistili při kontrolním krátkém posezení, zmizely všechny džbánky a víno se podávalo opět v lahvích.
Celda