CPV

Zdravím tímto Celofána za daleké vody Atlantiku. U vod zůstaneme a ponoříme se do cesty, kterou Celofán vytyčil již v roce 1969, tedy v roce, kdy člověk poprvé vstoupil na Měsíc. Cesta ponorných vod ve Sloupu nabízí milovníkům atypického lezení a variant chutný pokrm. Můžete si zkusit nástup od Adama Ondry (9+), originál za 9- s prvním RP od Zdenála Konečného v roce 1987, kdy počet obyvatel Země překročil 5 miliard, či výlezovou variantu za 9+ taktéž od něj, nebo výlez od Vlka za 9-/9 anebo Variantu po pilíři se stejnou obtížností. Tato varianta je asi nejvíce lezenou , ale i tak nepříliš populární: spoďáko-bočákovské fígly s patičkama na hraně lištaře odrazují. Jen pár dalších cest v Krase má tolik variant (absolutním vítězem této hry jest asi Východní ve variacích Janzena).


Davu v cestě

No a pokud zjistíte, že začátek původního směru vede jeskyní rozporem, na nástupu přes podivný makropřílepek, do stropové spáry se zábavným výlezem, tak je jasné, že mě tato cesta zaujala. Hned jsem napsal Celofánovi, zda se k ní neváže nějaká zajímavá a veskrze poučná historka...bohužel, odpověď zněla takto:

"Bohužel, musím Tě zklamat, k Cestě ponorných vod (CPV) nemám žádnou zajímavou historku. Jak jsem se dříve zmínil, já jsem svým cestám klasifikaci nedával, to dělali jiní. CPV se za našich časů pohybovala mezi V-VI a VI. Připomínám, že nebyla vylezena a přelezena čistě -- běžně jsme se chytali skob. Při prvovýstupu byly použity umělé stupy (smyčky a tří-stupové žebříčky); konečné celkové přelezení (Celofán, Jelen) bylo bez umělých stupů. To 9- se zřejmě vztahuje k čistému (RP) přelezení. Cesta nebyla vylezena naráz, ale per partes. Na výstupu se v různých fázích podíleli Docek, Helmut, Jelen, Lecián, Mechounek a Packa -- odtud V. Gregor a druhové. To učko s kroužkem v ostré spáře v první délce bylo zasazeno až naposled. K postupu nebo jištění není zapotřebí, sloužilo jako ukazovátko, magnet pozornosti, aby si lezci všimli, že tam začíná nová cesta."



Je to ten kroužek?

No, asi jsem byl přitažen magnetem a zatoužil si to vylézt. S Janisem jsme vymysleli za páteční odpoledne program, sice jsme všude seděli, ale bylo to tutový. No hlavně to bylo hrozně mokrý. Janis nám dále poslouží jako model instruktáře pro překonání hlavních obtíží:

-Po rozporech následuje traverz přes markantní spoďák a dobré nohy. Následují bočáky vlevo a špatné nohy.


- Přes nepřátelskou lištu nastoupáte do spáry, kde se nachází perfektní nohand, z kterého bolí záda.
- V něm si odpočinete a čeká vás finále, která má několik možností, jak to komu sedne. Nejlepší je mít dlouhé ruce a pevný fix. Vypadl jsem tam v úterý třikrát, Janis to vyběhl jak kdyby šel na pivo.


A v neděli jsem to konečně vylezl. Tož ahoj Celofáne!

19 comments:

Mrnda said...

Je to jak "návod k použití":) Už se nemůžu dočkat...

Anonymous said...

Koukám Pokáč se nám ale pěkně vybarvuje... Willhem

Mrnda said...

A když sem to četl, ale ty obrazky sem si nezvětšil je to flash?=)

Anonymous said...

No teda! Tak nejprve gratuluji, Pokovi a Janisovi.
Ten kroužek na foto 2 není ten o kterém mluvím. Musí být pozdějšího data (post-1977) a patřit nějaké variantě. Na fotce č. 1, Davu v cestě, vidíte napravo od jeskynky téméř odsedlý blok, nahoře ohraničený ostrou puklinou-spárou. To je originální nástup a uprostřed té spáry byl můj kruh v širokém účku. No jo, časy se mění a fichtle taky...
Strašně se mi líbí fotky 4 a 5, specielně 5, kde si prvolezec schovává hlavu do dutiny. Vypadá to, jako by šel vybírat netopýří vejce :-))).
Vidím, že máte bílé pacičky. Je to od Mg prášku? Opravdu nějak pomáhá, i na vápenci? O tomto triku, dnes zakázaném, vím z písku moderních časů, ale zatím jsem nepochopil jeho benefit (kromě toho, že je hydroskopický). V mých časech se nic takového nepoužívalo.
Nakonec Japonec. Zatím nemám výtisk nového průvodce, ale už jsem podnikl seriozní kroky k jeho získání. Z Vlkových náhledů si pamatuji, že datum pod CPV je 1969. Detail, kterého jsem si nepovšimnul, neměl pro mě význam. V r. 1969 jsem vyrobil první délku (do jeskynky) a výlez z ní do převisu, přes dva nýty a jednu skobu. Zavěsil jsem tkaničku, zadáno. Dnes se takové situaci říká, pokud se nemýlím, "projekt" (podle mého soudu projekty nemají co dělat v průvodci). Další postup zamrzl na dlouhou dobu -- odvolala nás Macocha a Býčí skála. Cestu jsem s výše jmenovanými partnery dolezl až v r. 1974 ne-li 1975. V Krasu tehdy neexistovala nějaká centrální evidence cest, žádná vrcholová komise, a já jsem si nevedl lezecký deníček.
No, nějaký rok se na smětišti dějin ztratí, cesta tam je spolu s řadou extrémních variant, tak at se vám dobře a bezpečně leze.
Celda

Anonymous said...

Malý dodatek. Žijeme v nové době a to co bylo normální a samozřejmé v našich časech může být (a je) jiné dnes. CPV byla vylezena klasicky, t.j. odspodu (zezdola), bez horního jištění, slanování shora a předzatloukání skob shora. Tedy žádný "projekt" jak se o nich zminuje Haveláč.
C.

Anonymous said...

Ad bílé pracičky - ano, je to magnesium...je zakazane na ceskych a nemeckych piskovcich. Na tech ceskych je to velke tema - zakaz x nezakaz - momentalne je stav takovy, ze se na pisku s mg oficialne leze na levem brehu Labskeho udoli a to cesty od klasifikace IXa a více. Realny stav je takovy, ze se v celem Labskem udoli leze s mg a tento trend plizive pronika i na jine pisky. Ale tradicni oblasti jsou stale tradicnimi.
Co se tyka toho zda to pomaha - no vsichni si myslime ze ano:-). Vysusuje to pot z rukou a clovek pak snaze udrzi ty krasove chyty, ktere jinak hrozne klouzou...v podstate se da rici, ze to mirne zlepsuje treni...jinak vsude jinde je to povolene, i na moravskych piskovcich...
Pok

Anonymous said...

hej není ten kroužek mezi dnešním prvním a druhým jištěním? nebo se mi to plete s něčím jiným...asu

Anonymous said...

neni, to se ti plete
Pok

Anonymous said...

Ahoj Poku,
vyvolal jsi ve mně vzpomínku na hnědé (ne)magnesium -- česky hořčík -- na Pálavě. Bylo to opravdu hořké a definitivně nevysušující, naopak mazlavé a smradlavé. Jistě znáš skalní útes Abeceda ve skupině Trůnu. Nepamatuji si, že by ho někdo lezl s lanem -- byla to solo blbůstka pro srandu. Já ji však lezl na laně. Vytahoval jsem na něm kamaráda, nazvěmež ho Q. Q měl strašnou touhu lézt, ale nešlo mu to. Abeceda se vyznačuje tzv. křížovým chytem a pak vrcholovou, hlubokou kapsou. No a do té kapsy o nějakém srazu nějaký dobrodinec nasral. Já, jako prvolezec, jsem tomu nadělení ušel -- nepoužíval jsem ani ten křížový chyt, ani tu kapsu. Well, Q s přítahem překonal křížový chyt a do kapsy zanořil obě ruce... :-((.
Jak vidíš, Celofánky nekončí... :-)))
C.

Anonymous said...

Kroužek je Janzen, rok výroby tak tři čtyři roky nazpět, jedna z horních variant CPV, leze se přes kroužek doprava do BB, už by jste mohli za ty roky poznat čí je co, já tu věčně nebudu, abych vás to učil:-)). Zdar Vlk

Anonymous said...

PS: Poku, po No handu v díře dál padá jen trotl, který neumí lézt, tam už je to lehké a koleno to řeší, je vidět, že silný očividně jsi, padat se taky asi nebojíš, ty fakt asi neumíš lézt:-)). Vlk

Anonymous said...

:-). Vidim ze uz jsi se probral z nemoci, to je dobre:-). Koleno? tyjo, tak na to jsem neprisel...ja tam daval spicku do spary, levou ruku do male sparky ve vylezu a pak jeste 3 kroky jsem tam delal...coz Janis treba udelal vse v jednom kroku...a to ze neumim lezt neni zadna novinka:-)
Pok

Anonymous said...

Já se probral rychle, akorát doktorům to trvalo, než to pochopili, to sestřičkám došlo rychleji, navíc když se teď dvakrát denně "naspíduji" jsem jak znovuzrozený:-)). Tam to právě koleno aspoň pro mě řeší, dělám z něj tři kroky rukama do dobrých a pak ho jen vytáhnu a šáhnu pravou do cvakacího u slaňáku.Vlk

Anonymous said...

Najednou jak Vlk čile dopisuje... To je dobře;-) Tuhle Jeník barvitě líčil, kterak v Labáku vznikají ony borhákové žebříky. Leze Andrej "tady by Chobot ještě nezavrtal" a leze dál. Leze Chobot "tady by Andrej ještě nezavrtal" a leze dál... Willhem

Anonymous said...

Koleno? Tak to je klasický průser. Použití kolena bylo za našich časů smrtelným hříchem. Koleno není anatomicky přizpůsobeno k lezení, to bylo kredo. Jenomže ne každý byl věřící, já rozhodně ne, akorát jsme s tím nechodili na veřejnost. Smrtelný hřích, pravda, ale praktický :-))).
V Rozhovoru s Celofánem (Archív, leden 2011) Pok položil otázku Jaká tehdy panovala v Krasu atmosféra etc. Odpověděl jsem na ni. Vidím, že moje odpověd byla správná. Bohužel, pokrývá i dnešní časy. Spousta nezdravé competition, skryté za více-méně jemnými narážkami s happy faces :-)). Vlku, člověk, který leze jako Pok určitě umí lézt. Třeba není top lezec, ale záleží na tom? Proč je třeba stále srovnávat? At si každý leze na co má a svým stylem. At se chytá skob nebo at leze čistě. Hlavně at nevrtá bor(del)háky na každém druhém až pátém metru. To nemíním osobně, ale generelně, jako trend. Horolezce nedělají extrémní výkony, ale "attitude", vztah k horám a ke skalám.
V naší partě bývalo hodně lezců, od špiček po "geeks". Těm druhým musel na trojkách prvolezec dávat přítahy. Ale mnozí geeks byli úžasní lidé, osobnosti, bez kterých by parta nebyla partou.
V Historkách-Celofánkách I je minipovídka nazvaná At žije Portugalsko. Její hrdinou je jizerský Kaliméro. Byl to úžasný charakter (stále na živu). U Kučerova buffetu u Hřebenáče polykal živé vosy, pozřel zpáteční vlakovou jízdenku do Liberce a potom začal polykat bankovky ze svojí vlastní peněženky. Tomu učinila přítrž Packa. Sebrala mu peněženku, uspořádala zbylé bankovky a dokumenty, a vrátila mu ji až vystřízlivěl, před odjezdem.
Při tomhle show byla vylezena další část CPV. Ivan Řehák si mě vzal stranou a zeptal se, "Celdo, ten Kaliméro, je to taky nějakej jizerskej práskač nebo jen doprovodnej opilec?" S Kalimérem jsem ten víkend vylezl Normálku na Hřebenáč. Nahoře jsme si popovídali. Pochopil jsem, proč v té době dobře stmelená jizerská parta, Jizeronoši, by nebyla taková kdyby nebylo Kaliméra. Ta Normálka byla asi nějtěžší cestou kterou kdy vylezl, ale "he was in". (Pozn. Práskač v tomto pojetí neznamenal udavače, ale někoho kdo lezl "prásky", těžké cesty).
A ještě vzpomínka na jednoho velkého muže. Byl spíše menší postavy, ale velký duchem. Jmenoval se Zdeno Staníček a byl členem HO Lokomotiva Brno. Říkali jsme mu Matyáš, Maty. Miloval Pálavu a bílé vínko ve sklepích pod Pálavou. Každý z nás znal jeho širokou, upřímnou tvář, rezavý vous, tyrolák s kamzičí štětkou a odznaky. Byl tehdy 50+ let mlád. Lezci, zvláště ti mladší, si z něj dělali legraci. Já nikdy. Od prvního setkání nám bylo jasné, že máme společnou chemii. V té době už nikdo nechtěl s Matym lézt a Maty se toho nijak nedožadoval. Tož jsme se navázali. Přelezli jsme Třískobovou na Maturitu, celou Čokoládu na Trůn, Malou Martinku, Děrdovu hranu v Klause a pár dalších cest. Stisk rukou na vrcholu a zář Matyho očí -- něco co do smrtri nezapomenu. Nevyslovený dík. Moje mzda? Maty hovořil o skalách, o stromech a květinách, o zvířátkách a o zemi vůbec -- dostalo se mi poučení, rozhledu a hlavně porozumění, o které ti posměváčci přišli.
Přání všeho dobrého a hlavně souladu a skutečného přátelství přeje
Celofán

Anonymous said...

myslím, že hlavně z těchto menších skal se podobný duch téměř vytratil, teď se hraje jen na competition a nejlépe urvat co můžeš, styly (lezecké) předčili původní myšlenku. ta naštěstí ještě zůstává v horách a někde na písku..... hold nová doba....asu

Anonymous said...

Jasně, Asu, všichni stráášně soutěžíme, jenom samý styly a čísla, po večerech se učíme deníčky nazpamět, hrůza děs! Ještěže nám ty, známý horolezec a pamětník starých dobrých časů, občas rozčeříš stojaté krasové vody a oblažíš článkem nás článkem plným mouder. No ty koky, co tebe ještě nevypadne.
Petřajz

Anonymous said...

:-))) Willhem

Anonymous said...

petříčku, já jen konstatuji, sám to bohužel dělám dost (ne-li zcela) podobně.....nic nečeřím, jen uvažuji, bo něco v takovém stylu....maj sa! a.