Ještě pár

Včerejší návrat do kruté reality neúprosného Fritu mne nutí vrátit se ve vzpomínkách zpět do minulého týdne, kdy jsem si  myslel, že mi to lezení alespoň trošičku jde... a tak sem dávám ještě několik fotek od Alči, kterou jsme na výjezdu přejmenovali na Monstralču, neboť vylezla jakýkoliv highball, který jsme ji ukázali... 

Obdivný pohled dívky na svého muže při západu slunce... tak to má být

Synchronizované lezení dvou sirukat

Jedem ukrást Picassa

přemíra kultury, libanonských párečků a vína z předchozího večera unaví
 
Každý má takové děti, jaké si zaslouží
 
Matese vítaly v Paříži nahé ženy!
 
Zaujetí boulderingem
  
Na nádraží


4 comments:

Anonymous said...

Nejsou to surikaty? ;-)
Pozájezdové stavy jsou nejhorší..
d.

Anonymous said...

Poku, proč seš tak smrtelně vážnej? PMS, kocovina nebo ti uletěly fčely? Zato Šárka se usmívá na celej svět :o))
Jinak to jsou surikaty, ale je to braní jména božího nadarmo. Surikata je jen jeden, a to Surikata CM, král všech montanistů!
C. -o))

Anonymous said...

Zdar všichni ve spolek.
Poku, díky za krásnou reportáž a fotky. Pěkně se mnou zacloumaly, tedy psychicky. Přiznávám, že díky "výchově" mládí jsem se až do předvčerejška díval na bouldering s despektem. Také jsem si říkal, proč jezdit takovou dálku za takovými blbošutry?
Dnes, právě díky Tvojí reportáži (doufám, že jsi ji nepsal na oprátce!) jsem pochopil. Ty šutráky mají svoji poezii. A o ně vlastně ani nejde, jde o tu srandu a hlavně krásnou partu -- a ta vaše, myslím, krásná je. Držte ji!
Závidím a brečím -- sorry, ale jako starej dědek mám na to právo.
C. :o()

Anonymous said...

tak jo, surikaty, v nich udelam chybu vzdycky:-). Jsem si rikal, co Celofane reknes na takovy vylet za kamenama...fakt to lezeni tam, proste dokonale. O tom je bouldering hlavne, ze se snazis vylezt nejaky problem s partou lidi a navzajem se hecujete a tak...je to hodne socialni sport a z nicis se u nej mnohdy i vice jak pri lezeni s lanem:-)
Pok