Odpolední radovánky

Před rokem jsem si zoufal, že nevím co v Krase lézt, pokud nechci nic nacvičovat a lézt stejné cesty pořád dokola mne neláká. Skuhrání skuhrání... Přitom letos téměr při každé návštěvě narazím na nějakou perlu, která mne překvapí. Záleží asi jen na přístupu. Například minulý týden na Krkavčí to byly Pekelné zvony (Weisser, Rajf, 1982), perfektních třicet metrů lezení, kdy z nás s Petříčkem padaly výkřiky typu "wow, to je jak v Chateauvertu"...a nebylo to jen tím vedrem. A včera opět...krásná plotna s několika lehčími cestami v druhém patře Býčí skály. Ne že bych tam už nebyl, ale jaksi mi unikla mezi prsty cesta Odpolední...parádní lezení v neoklouzaném vápenci. A dole v jeskyni, člověk si dá pár mega hnusů, ale na závěr opět lahůdka, My všichni z Fakerova, velmi pěkné silové kroky...

Mára leze Pána větrů, jednu z nejvíce hnusných cest v Krase...komentář z Lezce hovoří za vše: "Fakt neuveritelnej hnus, to je moc i na krasovou dekadenci. Plazeni po spinavych sklopenych chytech, jisteni umisteny uplne na kokot. Autorum vsechna cest."
Výhled ze štandu

takhle to vypadá nic moc, ale cesta Sokol je pěkná

Žádné komentáře: