Máj v Sasku

1. května jsme odjeli s Fejťákama, Rampíkem a Betynou do Saska. Musím přiznat, že s určitými obavami. Přece jenom jsem na písku dost dlouho nelezl a Sasko je prostě monstrózní...
Původně jsme měli vyrazit již ve středu večer, ale předpověď počasí odsunula odjezd až na čtvrtek odpoledne. Již tradičně jsme se stavili na jídlo v loveckém hostinci u Lexů ve vesnici Kámen, políbili se na zahrádce pod třešní a po sedmé večer jsme dojeli na parkoviště u Beutenfall.


Odtud poměrně namáhavě jsme těsně před setměním vystoupali do bivaku u Friensteinu, který byl již téměř celý obsazen těmi, kdo přijeli na Máj v Sasku. Tenhle bivak má dva mínusy - je dost prašný a v jeho blízkosti není voda.



Páteční plán byl poměrně jasný. Chtěli jsme zkusit Direkte Südwand na Bussardwand, stěnovou cestu za VIIc od legendy saského lezení B.Arnolda. Rozlezli jsme se na nádherné Alter Weg na Heringsgrundnadel, dvoukruhové dvouhvězdičkové VIIa s pěknými výhledy a přesunuli se pod Bussardwand - monumentální, 50 metrů vysokou jižní stěnu s voštinami.

Heringsgrundnadel, Alter Weg po levé hraně

Heringsgrundnadel, Sasík leze Alter Weg

Jelikož jsem předchozí cestu lezl na prvním já, přebírá Pavlínka roli testovacího králíka a do stěny nastoupí. Odvážným stylem s minimem jištění (2 smyčky na 50 metrů a 4 kruhy) dolézá úspěšně na konec cesty a je řada na mne. K prvnímu kruhu je to pohoda, lehkých 8 metrů s dvěma smyčkami, pak 7 metrů převislou stěnou k druhému, následuje odvážných 12 metrů (lze rozředit smyčkou) ke třetímu, pak 10 metrů ke čtvrtému s jednou tutovou smyčkou a krásný dolez pod převis ke slaňáku. Naprosto dokonalá lahůdka!



Südwand nad druhým kruhem

Povzbuzena úspěchem, Pavlínka si vyhlídla cestu za VIIb, ale bohužel (nebo naštěstí?) nepřekonala obtíže u kruhu, nad kterým by ji čekala dlouhá spára, a slanila na zem.


U prvního kruhu VIIb

Naše další kroky vedly pod Fluchtwand, kde nám Rampík doporučil nádherné VIIa, bohužel však začala bouře a Pavlína to musela slanit pod kruhem ze smyčky. Bouři jsme strávili boulderováním pod převisem a v podvečer jsme dobrodružnými Rieberzahl Stiege vystoupali k bivaku.
Fluchtwand

Ráno nás probudila zima a mlha. Nakonec však v poledne vysvitlo slunce a ve trojici s Rampíkem se naším cílem stala Finneweg na Grosser Gratturm. Dvojhvězdičkovou VIIa s odvážnými dvaceti metry zářezem k prvnímu kruhu elegantně vyvedla Pavlína. Nádherná cesta. Při slanění komínem se nám kouslo lano a půl hodiny jsme ho dolovali v komíně Alterweg. Poté jsme ještě zapytlili vedlejší VIIc s podivným traverzem, já pak vzdal hranu za VIIa, bál se nastoupit do Alter Weg za III a mohl začít přemýšlet o smyslu mého snažení na písku. Absolutně mi ten den odešla chuť zdolávat strach a těšil jsem se do Krasu. Ten večer jsem nechápal, proč se bát nad či pod kruhem v cestách snadných obtížností, když na vápně si zalezu mnohem více...


Traverz hluboko pod kruhem, Finneweg


Zářez Finneweg


U druhého kruhu Finneweg


Na štandu Finneweg


Rampík pod 1.kruhem Finneweg

V neděli jsme vstali v 7 hodin do slunečného rána, já s myšlenkami na to, že to možná bude můj poslední den na písku...prostě morál v prdeli...
Došli jsme pod Satanskopf s doporučenou cestou Seibtweg za V. Na radu Gábiny ji zkusila Pavlínka nastoupit sokolíkovou koutovou spárkou jiné cesty, moc jí to ale nešlo. Nějak jsem se hecl a zkusil to na prvním. Poměrně to šlo a za chvíli jsem již štandoval u kruhu a užíval si to...asi na písek ještě pojedu:-). Pavlínka pak vystoupala vrcholovým komínem, já málem ztratil tužku z vrcholové knížky a slanili jsme.


Nástupová sokolíková spára

Začátek dlouhé cesty ke kruhu

Naší poslední cestou byl Himmelsleiter, nádherná VIIa na Frienstein, naše první cesta na písku (29.4.2004). Pavlínka ji tenkrát zapytlila, tož jsem ji vylezl já a letos jsem tak mohl dělat chytrého. Položená spára k prvnímu kruhu je pro neznalce dost nepříjemná, pak následuje žebřík z krachlí a komín na rozlehlý vrchol. Pavlínka dost bojovala ve spáře, pak odvážně vyšplhala po žebříku (nějak to od minula ztěžklo) a překonala mokrý komín. Dobrý výkon. Na vrcholu jsme si prohlídli vrcholovku a zjistili, že bergheil na Frienstein byl 1.1.2008 - v tu dobu jsme v Sasku byli a vše bylo pod sněhem a ledem... No a na závěr jsme cestou k autu pozorovali Jardu Maršíka při úspěšném přelezu Satanských Veršů (Xa na Satanskopf).
Jedovatá spára Himmelsleiter pod prvním kruhem



Žebřík nad druhým kruhem


Vrcholovka na Friensteinu



a náš zápis z roku 2004

1 comment:

Anonymous said...

gratuluji. pekne. jsem rad, ze jsi nezanevrel na pisek. muz s tajemnym kodem p.r.