Úterní Rudice

Nesnesitelné vedro nás donutilo k úprku do Rudického propadání, kde jsem si po dvou letech znovu vylezl Diretisimu a musím říct, že je to jedna z nej cest v Rudicích. Nejhezčí je ale ta psychadelicky zelená barva, která pokrývá vše okolo a člověk si připadá jako někde v pralese...divoký potok, sýkorky poskakující po smyčkách, proteklé skály, bujná vegetace okolo, všudypřítomná vlhkost...Obhlídli jsme i nové ceste, které jsou navrtány ve stěně nad propadáním a musím uznat, že zde úroveň krasové dekadence dosahuje závratných výšek (v dobrém slova smyslu:-). Bohužel bylo vše proteklé a tak jsme se přesunuli na horní skály, které se v šest již ocitly ve stínu. Janis si připsal 3. přelez Posledního pomníku (8+/9-), já dal dva nadějné pokusy v Šípkovém králi (to pude...), Pavlínka potrénovala Fiestu a pak jsme pili víno, až jsme se ráno probudili a odjeli do Brna.


Chatka v Rudicích


Ranní Rudice

Žádné komentáře: