Sezóna ještě nekončí

Tak jsem s tou rekapitulací začal brzo...Čajda během vánočních svátků ještě řádil v Chřibech a přelezl několi cest za 9-...je to pašák...a Leošák dal Šípkáče a s Mrndou ještě smahli Schody do nebe (prý lezitelná 9- na Byčině) ...cool chlapci, gratulace...

no a jelikož můj pomrdaný prst se již lepší, tak snad 30.12. podniknem krátký výpad na Břestek...

Našel jsem podařený návod na lezecký trénink, texty jsou na následujících odkazech:

http://cs.euroclimbing.com/?p=2656
http://cs.euroclimbing.com/?p=3354

A ještě docela podařené video Tomáše Mrázka...

http://www.chillaz.info/html/6_gallery_video.html

Berg Heil

Rekapitulace 2008

Zatímco se na většině lezeckých stránkách řeší, zda je lezcem roku 2008 Sharma nebo Adam (což je samo o sobě asi nesmyslné, bo oba jsou prostě z jiného světa..), tak jsem si dovolil udělat takové nesmyslné srovnání pěti lezců z okruhu přátel. Porovnání je založené na údajích z databáze lezce.cz za rok 2008 a týka se cest za 7 a výše. I když počty cest se týkají všech cest. Holt díky zraněnému prstu blbnu u PC ...a třeba to poslouží jako motivace...pokud kliknete na tu tabulku, tak by se to snad mělo zvětšit...

Vybral jsem si Čajdu, Janise, Davida, Mrndu a sebe...všichni jsme samozřejmě jiní:-)

Čajda leze hafo na písku, morálu má na rozdávání, boulderuje i dělá prvovýstupy a vůbec jak je mladý, tak je hafo aktivní. David je klasický sportovní lezec (ale i na písku či bouldrech mu to jde), stejně jako Janis, který je trochu "limitován" v lezeckém rozletu rodinou, takže nemá šanci moc vyrážet jinam než do Krasu. Janis je klasický vymýšleč a přemýšleč, OS není jeho nejoblíbenější zbraní. Mrnda leze všude a po všem, já jsem na tom podobně.

No a jak to srovnání dopadlo? Čajda, Janis i David letos pokořili devítku (a to většinou v Krase, holt je to blízko a dá se to natrénovat) a já jen čekám, kdo příští rok jako první přeleze 8a...tipnul bych všechny tři. Já letos poprvé přelezl pár děvět mínusek, které Mrnda přeleze příští rok...Nejvíce cest vylezl samozřejmě Mrnda, který je jak skalní fréza...

Na OS se Čajdovi a Davidovi povedlo 8+/9-, my ostatní se potácíme v osmičkách a nižších stupních....

A konkrétně v Krase?

Nejtěžší cesta - tu bych si dovolil přiřknout Davidovi, který osedlal Phar Lapa na Vaňousech

Prvovýstupy- nejtěžší Čajda, Dekadentní (9) v Rudicích a Zloprásk (9-/9) na Bajerce (přelezeno sólo!!!), Mrnda se blýskl rajbasem v Rudicích s názvem Sto roků samoty (7 až 7+/8-:-), já si to taky zkusil a stvořil se Stračenou Agregátor (7-)

Nejvíce trpělivosti a nakonec bohužel i marné snahy projevil asi Janis svým celoletním projektem ve Sloupu (Rekonstrukce) a v Krucifixu (Holštejn) a možná i já v Překvapení...

Marná snaha - J. Kubíček

Zajímavým výkonem bych nazval přelezení Posledního pomníku (8+/9-) v Rudicích Čajdou a Janisem, bo je to docela morálová a ještě k tomu podivná boulderová cesta.

Co se týká spotřeby alkoholu, tak tady myslím není možné rozhodnout, v žebříčku na lezci transformovaném do litrů by jsme všichni byli mnohem výše než jsme v lezení:-))

A co z toho plyne? Asi vůbec nic:-). Všechny nás to prostě baví...

Mrndův úspěch

Známý brněnský kvanto-kvako-lezec, člen VHS, se dočkal významného ocenění, když si dle údajů na lezci.cz zapsal od roku 2004 úctyhodných 1182 cest a je tak na 3.místě v počtu zapsaných cest (jen tak pro srovnání, já mám za stejnou dobu zapsáno 683 cest, Janis 114 -ten si ale nezapisuje vše...). Wow, toť tedy výkon...jak to proboha tenhle týpek zvládá? Kde na to bere čas? Že by další kandidát na rozhovor? Každopádně velká gratulace.

Kvanto-kvako-lezec na vrcholu (foto viz www.vhsbrno.cz/)

Měl jsem letos takovou malou soukromou hru, kdy jsem si říkal, že bych mohl tento rok vylézt více cest jak Mrnda... - a jak to dopadlo? Až do září do vypadalo nadějně, pak ale následovala Mrndova zahraniční exploze (55 cest za 12 dní) a to byl můj konec:-). Výsledek, Mrnda 311, já 258...

Rozhovor

Nejdražší návštěvníci tohoto blogu!

Rozhodli jsme se, že Vám k Vánocům věnujeme skvostný dárek.
Tím darem není nic menšího, než upřímná a necenzurovaná zpověď autora tohoto blogu, lezce, herce, cestovatele, alkoholika, pěstitele kaktusů, snílka, milovníka žen a života vůbec, muže mnoha zájmů i tváří, mého přítele - Petra „Pokáče“ Pokorného, řečeného Foton.

V tento slavnostní vánoční čas se uvolil odpovědět na několik otázek, které jsem se mu odvážil zaslat na mejl (nejprve mi tedy zaslal otázky on, ale jelikož je na blogu nyní přejanisováno a první interview se hodí udělat s autorem blogu, tak jsem je jen o několik doplnil a poslal zpět) a které snad alespoň částečně poodhalí zákoutí jeho složité duše.
Tolle et lege.


Odpovídá Petr „Pokáč“ Pokorný

Proč vlastně lezeš a jak jsi s lezením začal?
Proč lezu - tak hlavně mě to hafo baví. Když nelezu, tak mi to chybí. Proč mi to chybí? Protože lezení a vše okolo toho je úžasné... Jak říká Steph Davis – “Mostly because it simply makes me feel good. It can be a lot more involved than that, of course, but it really is that simple”.

Steph Davis

Jak jsem začal? Jsem se kdysi ocitl na Palštajně a jelikož tam nebylo co dělat, tak jsem se nechal přivázat na lano a zkusil to, ...no a pak jsem odjel do Paklanice s nejzkušenějším lezcem z Čeladné, Pavlem Řehákem (aka Plazma), a vylezli jsme spolu Mosoraški (350 metrů, nejtěžší délka za 5c myslím), za což ho dodnes obdivuju, že do toho se mnou šel...dokonce jsem tam tahal některé délky i na prvním konci lana. Raději jsem se poté přihlásil na horoškolu VHS, kde jsem potkal Davida Liškuta Regenerátora, což bylo taky zásadní setkání.

Jaký styl lezení preferuješ a na kterých skalách? Nejoblíbenější oblast?
Styl – co nejvíce cest jakékoliv obtížnosti na OS, mám rád krasovou dekadenci a jasné linie.
Bouldery – definitivně Castle Hill, magické místo

Skály –moravský vápenec, valašské pískovce, Sasko

Hood bosky v high ballu, Castle Hill

Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než zalamování lišt? Třebá... kaktusy?!"
Nesnáším lišty, mám rád obliny!!!
Momentálně se ve volných chvílích věnuji divadlu...s naším souborem OF 21 zkoušíme Hamleta (hraju Hamleta)a Bouři (hraju Mirandu), premiéra bude v sobotu v Alterně, očekávám brutální zážitek!
A kaktusy...ach, Espostoa Lanata je můj oblíbený...a taky zkouším vypěstovat ze semínek Lophophoru Williamsii, neboli peyotl... v našich zeměpisných šířkách je malá intenzita slunečního svitu, takže nebudou obsahovat dostatek psychadelických látek...ale to nevadí, život je psycho sám o sobě

Peyotl fraktál

Nejoblíbenější alkoholický nápoj?
Plzeň, dobré víno, kvalitní domácí –ovice, long island ice-tea, rum, absint

Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer?
Když dám deset dvanáctek a nedělám ostudu...tak to stačí

Pokud by jsi do konce života mohl vypít pouze jedno pivo, které by to bylo a při jaké příležitosti?
Krutá otázka...asi bych navštívil vlastní pohřeb a připil si Plzní na toho týpka, co bude zpopelněn...

Oblíbená sexuální poloha?
No v podstatě se dá říct, že nemám neoblíbenou polohu...někdy se rád nechám ovládat, někdy rád ovládám, někdy to nezvládám....asi by mě nepotěšil double homo žanda slap, ale to je z jiného soudku.

Pokud by bylo možné sex rozčlenit do kategorií jako lezení, kam by jsi se zařadil? (sportovní, tradiční, highball, deep water solo, bouldering, zimní lezení, technické lezení, sólování, vícedélky...)
Asi bych se zařadil k tradičním soulozičům. Jako na písku, věž ozdobená kruhy, přistupuješ k ní s respektem, ale zároveň s touhou ji dobít a stanout na vrcholu, zapsat se nesmazatelně do její vrcholové knížky, na většinu cest se pak nedá vůbec zapomenout....na rozdíl od supr zajištěného sportovního lezení – to je občas nuda (i když některé cesty v Krase...hmm). Bouldering – to je spíš taková rychlovka, takže občas taky super. Moc mi nejdou vícedélky.

Věříš v existenci UFO? Jsou už mezi námi? Případně kteří to jsou?
UFO je prý dobré do spár. Tak mě napadá, že všichni milovníci spár jsou dost z jiného kosmu.

Oblíbení filmový, literární a komixový hrdinové a proč?
Film – Blade Runner Deckard v podání Harrisona Forda – dost macho, ale neustále dostává do držky od androidů, šéf ho jebe atd...a ta scéna, jak svede Rachel...hmm.

Knihy – momentálně James Cook, čtu jeho deníky a byl to fakt borec...
Komix – Buddy z komixu Hate, takový skoro třicátník, looser ze Seatllu, co prodává v antikvariátu, pije pivo, miluje hudbu a nesnáší svět...

Brněnské hospody, které můžeš doporučit.
Jsem odkojen Alternou, rád navštěvuji Průmyslovku a Art. Ale doporučil bych hospodu U Špinavce v Židenicích – supr pivo, nepříjemná obsluha a nádherný výhled na železniční trať.

Co bys rád dostal na Vánoce?
Samozřejmě double homo Žanda slap, ty snad ne?

Už jsi někdy někomu provedl Žanda slap?
Ještě ne. Ty jo? Myslím, že to zřejmě zůstane pouze v teoretické rovině. Bohužel? Naštěstí? Nebo to můžeme zkusit spolu...nechci přijít o děvče...

Každopádně bych rád navrtal borhák v Rudicích a napřímil tak Žandovu cestu, název jasný - Žanda Slap, bude to nejmíň 8+.

Myslíš, že je důležité udělat shyb na jedné ruce? A na dvou? A KOLIK??
Důležité je být čestný a upřímný.

Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu lezeckého filmu, co by sis vybral do soundtracku?
Asi titulní píseň z legendárního outdoorového seriálu Přátelé zeleného údolí.

Srneček Janeček s fenkou Haluškou

Věříš na horoskopy? Na osud? Na lásku na první pohled? Na předpověď počasí?
Horoskopy – jsou mi ukradené
Osud – nevím

Láska na OS? Dobrý výkon
Přepověď počasí – i když ve vzduchu je cítit déšť, jedu do Krasu

Nejinspirativnější lezec/lezkyně.
Jan Puš díky své zálibě v mechovo kvakerské dekadenci

Značka lezeček?
Úplně jsem propadl Scarpa Vision.

Co jsi praktikoval za sporty před lezením nebo nyní současně s lezením? Nějaké úspěchy?
Hrál jsem basketbal – když jsem protekčně trénoval s brněnskou Zbrojovkou, tak jsem se jednou poblil na tréninku. V tenise jsem často trénoval na zdi a vymýšlel si celé zápasy (já proti zdi, která na sebe brala podobu světových hráčů), jednou jsem takhle porazil Agassiho.

osmdesátá léta, to byly časy...

Nejintenzivnější lezecký zážitek?
V letošním roce bych mezi nejintenzivnější zážitky zařadil přelezení Rorejsů nejprve se Stračenou, pro kterého to byla rozlučka s Krasem před odletem do Kanady a pak druhý den s Katkou, pro kterou to byla první sedmička. A Macocha s Haveláčem, který to lezl po 25 letech. A taky letošní Chřibský Hnědák byl super. A nemůžu nezmínit tvou snahu vylézt Rekonstrukci, takhle jsem si už dlouho nezajistil... A intenzivní poznávání Rudic.

Jakou nejstupidnější věc jsi provedl ve stavu naprosté alko/drogové intoxikace?
Uf, toho bylo...ztráty různých věcí, probuzení se vedle podivných individuí, popálení si nohy o topení v šalině, vyměšování různých tekutin na různých místech...to sou ale klasické záležitosti...no nejstupidnější určitě bylo, když jsem kdysi na Silvestra najebaný řídil auto plné lidí do 20 km vzdálené hospody.

Jakou nejbláznivější věc jsi udělal, aby jsi zaujmul nějakou dívku?
Já jsem strašně stydlivý člověk...

Nejzábavnější rande?
Co já vím...kdysi ještě na gymplu jsem po školním plese pozval dívku do kina a furt jsem chodil blít...a když jsme u těch plesů, tak rok předtím jsem se po plese potřeboval dostat do babiččiného baráku (která tam tehdy nebyla) a nemohl jsem najít klíče...tož jsem rozbil okno od WC, protáhl se jím, spadl do záchodu a po nějaké chvíli vítězoslavně otevřel zevnitř okno v ložnici, aby slečna mohla vlézt dovnitř....asi nikdy nezapomenu, jak jsem pak ráno došel domů, přes sako oblečený nátělník, vzbudil jsem rodiče se slovy: “rozbil jsem okno u babičky, jdu spát” a vyslechl větu: “myslíš že je důstojné takhle začít vztah?”

Máš nějaké lezecké cíle na další sezónu?
Chceme jet se slečnou K. v létě na měsíční road trip, takže cílem je, aby to vyšlo.
Lézt trochu víc na písku.
Vylézt devítku.
Udělat ještě nějakou cestu.

Jak kloubíš lezení s normálním životem?
Lezení má většinou přednost.

Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?
Do that thing!

Bubliny blbiny

Tak se pár návrhů na jednookénkový komiks "Kráska a zvíře", alias "Nelly a Janis" přece jenom sešlo...tak tady to máte i graficky zpracované. Kdyby si to náhodou četla Nelly, tak zdravíme z Brna (i když se vůbec neznáme...) a gratulujem k fakt úžasnému výkonu na 4. boulderu!!!

Jak jste si zajisté povšimli, hemží se to tady v poslední době pořád Janisem...holt je to chytrej kluk a má umělecké péro, takže jsem poctěn, že se uvolil na tenhle blog občas něco napsat ...je prostě nutné nějak přečkat tuhle zatím podivně se tvářící zimu. Příští týden můžete očekávat velmi pikantní záležitost - rozhovor s kým jiným než s Janisem, a to nejen o lezení...

Jo a upravil jsem trochu design blogu, tak třeba se vám to líbí...

Mejkap pohledem Janise

Pokud se chcete dozvědět něco o tom, jak Mejcup „doopravdy“ proběhl, tento článek není tak úplně pro vás. Jak už počátkem 20. stolení bylo objeveno, role pozorovatele může být pro některé (nejen mikrofyzikální) jevy stěžejní.

Od Pokáče jsem dostal již poměrně dlouho před Mejcupem příkaz, abych na jeho blog napsal něco o tomto kultovním závodě, a to z pozice „alkodiváka“. Být alkodivákem na Mejcupu není až takový problém, v divadle, kině nebo na koncertě vážné hudby riskujete větší dávku nepochopení (např. ruský avantgardní film v Artu jsem naštěstí nekomentoval, nýbrž prospal).

Noc z pátku na sobotu jsem tedy strávil na Průmyslovce a ve Vieře, abych hned od rána mohl způsobile zastávat svoji roli. Důkladná příprava způsobila sice menší zpoždění v nástupu na Rajče, nicméně po desáté jsem již vyrážel i s Tadeášem (a.k.a Mlékař Dan, Téčko, Mr. T, Hromovládce etc.), kterého jsem na dopoledne vyfasoval sám, jelikož Terezka dala přednost bílé stopě v TV.

Tadeáš není naštěstí jako Mlékař Dan. Je to jen přezdívka. Fakt.

Zde jsem hned zjistil, že David, do kterého jsme vkládali zbytky nadějí, rozšířil náš kriplteam (později se ukázalo, že se jedná o zranění nemastné neslané, nic utrženého, dá se s tím dokonce lehce trénovat, zkrátka hluboko pod standard).

Fuck off zranění

Všude kolem bylo plno malých capoieristů a lezci se v oblaku bílého dýmu tísnili ve stropu a na bouldrovce. Moc jsem toho neviděl, pouze jsem zahlédl bojovat Dlouhyse, Uhřu, Leošáka a Tah-sa-tungův biceps. Lucka si potěžkala Téčko a pak nás pořadatelé vyrazili. Co naděláme.

Lucka potěžkává Téčko

Téčko jsem vrátil domů a cestou na venkovní profily naproti Alterně jsme se stavili na Fritu. Oknem jsem pouze zahlédl,jak silný Maďar topuje bouldr u okna, který jsem posléze v pondělí sám neúspěšně zkusil. Oproti dvoum dalším, které jsou ale úplný vesmír, je alespoň lezitelný. Pak je tu ještě jeden podobně těžký a pro radost lehký kout.

Venkovní profily vypadají výborně a až cestou z Alterny někdy ztransformuji v alkolezce, hned je vyzkouším. Stavujeme se na blízkou Šelepku na oběd, kde si dávám své první sobotní pivo (vyprošťovací a zároveň zaplouvací). Cestou na Flédu se snažím zavolat Mr. Bicepsovi (a.k.a Bejček, Žláza) a poté, co mne nepozná, se pod vlivem náhlé inspirace představuji jako rádio Impuls. Bejček si zachovává tvář a ani s vidinou výhry neškemrá a nepokouší se dodatečně představit jako Impulsovi a dokonce asertivně dodá, že se mu vysílání Impulsu nelíbí. Po příchodu na Flédu Prcek rozvíjí velice inspirativní religiózní téma – doufám, že ta kamera, co ho snímala, skutečně jela. Plkáme s kamarády, díváme se, jak Bernd pateticky stojí ve slunci na vrcholu Mementa, a Fléda se přitom pomalu začíná plnit.

Šéf v obležení žen, jako vždy

Na chvíli měníme s Luckou Plzeň za Mojito s představou (alespoň já), že long drink vydrží déle. Stejně tak uvažujeme s Čertem před začátkem finále žen, když si dáváme Tequilu Sunrise, čímž inspirujeme také Milhause. Se začátkem finále nás trošku vyšplouchli, takže nám ani long drink skoro nevydržel. Na finále jsme ale již namístě a fandíme, co to dá. Radek od začátku sází na vítězného koně, tj. Katku Fickuljakovou. Já tříštím své sympatie mezi Sylvu, Nelly, Kristýnu a Věru, přičemž však hlavně favorizuji Věru, svoji oblíbenkyni. Jak to dopadlo, jsme se s Kalou (ten asi fandil Kristýně, hádám) dozvěděli až na WC, kde naši nevědomost rozčísl Pilka, když nám močíc vysvětlil ten těsný rozdíl mezi prvním a druhým místem.

Australák Becher Cuba Libre Tequila Sunrise Mojito …finále žen!

Zde by asi bylo na místě vysvětlit tu záležitost s Nellynými bradavkami. Nejedná se pochopitelně o nic oplzlého, pouze jsem čistě fakticky podotknul, že při nástupu do bouldru vidět nejsou, po seskoku ano. A takhle to má vypadat, když vás lezení baví, to je jasný!

Pauza před mužským finále je vyplněna konverzací i konzumací na baru, leckdo si již například nápoje náročnější na artikulaci (daiquiri) nedokáže sám objednat a zábava je v plném proudu. Každý je teď krásný, silný a výřečný. Zrovna probírám se slečnou ze Švédska (Dánska?!) energetické aspekty kung – fu (sic!), když začíná mužské finále. Zde je první místo dopředu jasné a čeká se boj o druhé a třetí. Fandím Andrejovi, Fojťasovi a Pólovi. Kuba je klasický Radův favorit, tak mu nechci lézt do zelí. Fandil bych i Stráníkovi, ale je na to moc silný, aby to potřeboval a ještě ta shozená Knoflíkovka…

Po finále se již slušně motám a atmosféra na baru je strhující. Snažím se nějaké lidi vzájemně vyhecovat k páce (lezci a nedávají si páku?! podívejte se na Nitra!) a poté narážím na samotnou Nelly.

Na páku si vybírejte soupeře s rozmyslem

Maje na vědomí interview pro pokův blog se ptám, jestli trénuje dvoufázově a mám dojem, že říkala, že ne. No vidíte, jde i bez dvou fází! Ale úplně jist si nejsem. Potom jsme se bavili ještě o něčem, každopádně z toho asi nějaký ucelený profil Nelly nebude. Na revanš jí alespoň nabízím tanec („Je to tak, jsem jeden z nejlepších tanečníků disko“) a jdu se raději podívat, zda již někdo vůbec hraje a co.
( http://www.youtube.com/watch?v=RZY6LOTr-hI&eur
pro začátečníky: http://www.youtube.com/watch?v=-bUwt5RlRFw&eurl
případně pro pokročilé: http://www.youtube.com/watch?v=aKL2L0ISDfo )

V sále zjišťuji, že se již hraje i tancuje, ale obraz je do mého vědomí přenášen bohužel kubistickou mnohoúhelnatou metodou, kterou mi zabírá příliš mnoho času dekódovat a zároveň se nějak rytmicky pohybovat.
( stačí si vybrat: http://video.google.com/videoplay?docid=7582430188737172751
http://www.youtube.com/watch?v=CAep4VS40qo&eurl
info: http://www.unityhxc.com/violent_dancing/violentdancing.htm )

Záhy jsem pomalu ale jistě ireverzibilně vkročil do stádia Buddha, nastává vyvanutí a duch volně kráčí vstříc nirváně, kdežto tělesná schránka zůstává trčet ještě stále na Flédě s úsměvem idiota… sleduji se shora, jakoby mimo tělo… šatny… popisuji šatnářce svůj oděv, je hodná a vydává mi ho… odpogovávám z Flédy… sleduji, jak zavírají stánek s kebabem, neschopen jakkoliv zasáhnout… nacházím lístek od šatny v zadní kapse… motám se k domovu za zpěvu Orlíku… „poď, dáme jenom jedno…“ proč Orlík…? tolik otázek…

Tak zase příště na Mejcupu, pa

http://www.youtube.com/watch?v=tZmDWltBziM

Mejkap soutěž

A máme tu soutěž o nejvtipnější komiks. Známý šmíral Liškut zachytil našeho hrdinu Janise v družném rozhovoru s Nelly Kudrovou. Schválně, co si asi říkají a co si skutečně myslí??

Pište do komentářů ve tvaru:

1 - blabla

2 - bla bla

3 - bla bla

Nejvtipnější bude odměněn nehynoucí slávou!

Mejkap 2008

Před začátkem čtení - pusťte si v jiném okně tohle!

http://www.youtube.com/watch?v=gAbYk3PELXQ&feature=related

Takže:

Všichni tam byli, tak co vlastně psát…no ale možná vzhledem k tomu, že jsem shodou okolností nekonzumoval ten sobotní večer žádné alkoholické nápoje a ani jiné opiáty, tak bych možná mohl podat nějaké nerozostřené dojmy diváka téhle kultovní akce… (doufám, že Janis v rámci terapie popíše svůj Mejkap z pohledu alkodiváka…to by mohlo být docela zajímavé, pokud si ale něco pamatuje).

Původně jsem se dokonce společně s Davidem hrdinně přihlásil, že budeme jako závodit, ale oba dva jsme si raději posrali prst, takže jsme se nakonec nemuseli ráno trápit… Na kvalifikaci se prý vůbec nedalo dívat (málo místa), což se dalo čekat,takže jsem dorazil až na Flédu něco před šestou, abych našel partičku kamarádů již poměrně našláplou…tequily sunrise, pivka atd…no, birell taky ušel…

Za zmínku stojí taky Janisův pokus udělat interview s barmankou:

Barmanka: Mohu vám odnést tyhle sklenice?
Janis: Jasně, můžeš odnést i tyhle?
Barmanka: Jasně


Finále bab začlo někdy před sedmou a byla to dost dobrá podívaná, bo holky byly krásné a bouldery docela fikané…nutno zmínit bradavky Nelly Kudrové, které přiváděly zejména Janise k bráně šílenství. Každopádně Nelly lezla super a zejména její výkon na čtvrtém oblino boulderu byl úžasný - třetí místo. Na druhé místo elegantně dolezla Věrka Kotasová a první místo patřilo skvěle lezoucí Katce Fickuliakové.

Chlapi měli postavené naprosto masakrózní problémy, které všechny přelezl pouze Adam. Ostatním se už tolik nedařilo, klasicky perfektní byl klasik Andrejko, ve výborné formě lezl Kuba Hlaváček. Oproti babám mi to nepřišlo tak zajímavé, bo borci si furt čistili chyty a většinou padali hned na začátku...no a vzhledem k náročnosti boulderů moc pokusů nedávali...Vostrý byl zejména druhý problém, ve kterém všichni dali pouze první dva kroky, pouze Adam dal TOP, ale taky až těsně před limitem...ale jinak supr podívaná, dobrá atmosféra, komentátor v klidu, hudba dynamická...zajímavým úkazem se stalo vystoupení mistra ČR ve slam poetry Bohdana Bláhovce (http://www.slampoetry.cz/index.php/slam/slammeri/bohdan-blahovec.html) mezi oběma finálovými závody.... myslím, že vystoupil před nevhodným publikem...na Skleněnce by to mohlo být super, ale na Flédě to působilo podivně...

Následnou afterparty již nepopíšu, bo jsme odešli domů. Takže Janisi, go on!

No a namotivován Mejkapem, vyrazil jsem v neděli na Stránskou...ooooo, super tření, fuck of umělé stěny

Cypress Hill a text jejich písně Tequila Sunrise:

Intro: B-Real and Sen DogB-Real: Mira joven... si busco a alguien, que mueva productopero que lo mueva con madre...Sen Dog: Pos sabes que compa?... yo aqui, en el norte yo soyel que controla yo te lo puedo mover todo... 80, 100 pajaros a la semanate traemos toda la feria y limpio ese..B-Real: Pues bueno, aqui tenemos un negocio... vamos hacer un bojitos...tomamos no?... del gusano...Sen Dog: Pa la salud!B-Real: Pa la salud!... primero yo...Sen Dog: Primero usted...B-Real: *grrrrrah!*B-Real and Sen Dog: *mexican yells*B-Real: 'hora 'hora... quien est?...Sen Dog: Cometelo!
Verse One: Smooth Word up, Tequila style... eat the worm motherfucker Tequila spice, hot nice Feeling right, sipping on Jose Cuervo Down in Tijuana, Mexico Thinking of the big score the night before Met the connect, who was impressively dressed In high fabrics With troops like Beirut, up on the mezzanine Brandishing sub-machine guns, aye-yo It's all about the money, son Now that's the only reason We came south of the border, to complete this work order We gotta get it, no looking back, going all out for it Ready to attack, die in a minute flat for it As God is my witness, we got ditches for all you motherfuckin fake bitches It all boils down to the business Nothing personal, when niggaz acting like they helping you I fuckin blast you like Frank Castle, motherfucker!
Chorus: Tequila Sunrise, bloodshot eyes Realize we're all born to die So get the money nigga
Verse Two: I never knew money like this, in the palm of my hand' Til I met the man with mad hook-up, and big plan Every where you look'a, he got everybody shook up Running for cover, the big bad WOOF, motherfucker He was like a father figure, show me the bigger picture Fuck slangin' on the corner, don't let the pigs get you Not like these fools who don't comprehend You end up doing a twenty-five bid in the pen You got that? Getting your cup, I took a swig The bitter taste of the 'mezcal', free worm shitDroppin' a lesson, he slapped my face, he said listenPay attention brotha, you're my ace, but don't ever question Just do what I say, and you'll be rich And keep this in your mind: rats lay in a ditch with no spine Don't ever forget that golden rule in the game Cheers, they all know your name, it's like fame Why, women and money don't mix, like drinking an' driving Watch those conniving women and keep your eye out Always be aware of what's around you They wanna down you, and fuckin clown you Keep your shit in order the money won't stop Pretty soon you'll be on top
Verse Three: Tequila Sunrise, with the bloodshot eyes My, my, my, how time flies and goes by surprise My mentor passed on and passed a warn to me, emergency For my enemies who wanna murder me Eat the worm, motherfucker, while you burn, motherfucker Better kill me, don't let me return, motherfucker Trust no man, cause I'll be back, you understand? With a plan, and my ace in hand, I want it all I recall the words from Jesus, you are the Juice Better go get it, don't let it get to your head, embed it Let these words stick, you better be ready to die Now take a fucking sip, caution it, but I never lie

UPŘÍMNOU SOUSTRAST

Velikou ztrátu utrpěli tento týden nejen valašští horolezci. Zdeněk Luža, jeden ze zakládajících členů jejich klubu, zemřel po pádu z Lačnovských skal (viz lezec.cz či Valašský deník...).

Nikdy jsem ho sice osobně nepotkal, ale jako každý, kdo rád leze na valašských pískovcích, jsem poznal hafo jeho krásných cest...kurva, zabít se na Lačnovkách, to je fakt kruté...

Tož čest jeho památce a dávejte na sebe bacha!

Devítky

Uááááá, Janis nás svým textem zavede do hájemství krasových devítek....moc vydařený článek! Názorný příklad toho, že pivo neničí mozkové buňky:-). Doufám, že to není jeho poslední dílo na tomhle blogu...

Nutno předeslat, že jistě nejsem na tuto klasu odborník, takže v komentářích klidně doplňujte a upřesňujte. Podržím si Pokem zavedené rozdělení na výmrdy a krasavice, přičemž za označením výmrd může stát někdy jen odraz zhrzené snahy, někdy širší konsensus, ustřelená klasa, sporé odjištění apod., stejně tak pěknou cestu pro mne může dělat její snadná zdolatelnost, ale i objektivnější kritéria, jako linie, zajímavé kroky nebo paradoxně její obtíže. Takže krátce - nic moc rozumného v tom nehledejte.

Výmrdy
Začnu v Rudicích. Člověk po zimě vyleze z Fritu, sílu a vzezření jako gorila, a po zralé úvaze („…šak sem celou zimu bouldroval, né?“) se postaví pod Knoflíkovou válku (9/9+). Záhy zjistí, že necvakne druhý, v bouldru se nepohne a skok neskočí. Pak tam přijede Stráník z bouldrsvětáku, kde skončil druhej, dá to flash sólo a shodí klasu. To je na betlu v šaškecu, ale nenecháme se tak snadno odradit.

Na jaře se opět potkáme s kamarády na skalách

Pouze o kousek dál je Šípkový král (9-), přísnější příbuzný Růženky. Cesta, která u mne stojí na pomezí mezi výmrdem a kráskou. Na devětmínusku je těžká, v tom je její vymrdanost, avšak kroky jsou excelentní – jednoprdka, skok, souvisle těžké kroky až ke slaňáku a vypadnout se dá i pod řetězem...

Nejen Šípkový král vás vyvede ze světa pohádek

Sousedí s ní cesta Ztopořená větev (9+), ve které jsem pouze viděl Davida a myslím, že ten by ji zařadil mezi výmrdy ihned. Alespoň soudím podle toho, jak se při zkoušení vyjadřoval o klíčovém místě, používaje nejrůznějších anatomických přirovnání.

Poslední pomník (8+/9-) – chcete se zabít?!

I v Rudicích se můžete zrakvit

Pokud člověk vlezl zrovna do těchto cest, může se akorát nasraně sbalit a z Rudic vypadnout. Po cestě se určitě Pokáč pokusí prosadit Žleby, ale je dobré si vzpomenout, jak na mne naposledy ze spáry (ve které jsem měl ruku!) pištělo nějaké agresivní zvíře a taky na ty obrovské lokry a není tam hospoda a… Prostě se jede do Holštejna, tam je aspoň jistota té hospody.
Avšak pozor, číhají tam na skalách záludné cesty!! A některé ani tak nevypadají. Např. Labutí píseň (9+). Celá cesta může být pěkná, ale pokud je tam ten hororový spoďák, tak se nedá nic dělat, prostě výmrd. Co už.
Cestu Volání divočiny (9-) člověk rád mine, protože to jištění nespraví žádné krásné kroky – tady by snad jeden SPADNUL AŽ NA ZEM!!Na spravení chuti si můžeme jít vykloubit palec do Teletabis (9+), cesty, jejíž klasa se po Svišťově návrhu za 9 zatím zastavila na 9plusce.

Takhle se na Vaňousech určitě cítit nebudete

Páápááá Vaňousy, nejhezčí z cest tady je prostě ta do hospody. Tam na nebohé lezce číhá fantastická dvanáctka plzeň a naprosto kultovní topinka, celá skrytá pod neuvěřitelnou hromadou nivy. Tufi by nad takovou dietetickou chybou zaplakal, ádié devítky…

Pokud člověka lezecky nezdecimuje posezení u Pepy, může vyrazit směr Sloup. Zde číhá hned z kraje na Indii výmrd, typický pro Kras – Předstartovní (9-) s povinnými chyty. Takže pokud nemáte za zadkem Vlka nebo některého místního matadora, tak to ani nezkoušejte. Ale hned za rohem tu máme na Evropě skutečnou lahůdku – Boulder bez hrany (9-? 9?). První dáma mého devítkového shitlistu. V nějaké velice slabé chvilce jsem si ji vybral jako adepta na moji první 9- a pak si nějakou dobu každé lezení ve Sloupu zpestřoval kloubením prstů ve dvouprdce a zoufalými fixy v mizerných dírkách. Vzdal jsem to až poté, co jsem si na lezci.cz přečetl Uhřův komentář a že si to napsal za 9. Aspoň že transparentně nese zápletku s povinnými chyty již v názvu a hrana je tak zřetelná, že se nespletete. Spletete se však již tím, že do ní vlezete, to vám říkám. Respekt prstům Pavla Weissera.
Na Starých skalách se každá z cest může stát výmrdem při jistých podmínkách, které souvisí s místním mikroklimatem – nemusí pršet a všude ve Sloupu se leze docela dobře, ale na Starých to prostě nemusí být ono a poznáte to. A pokud vlezete do Překvapení (9), tak to poznáte zcela jistě. Tato cesta na svůj problém poukazuje už v názvu – nejdřív devítka zadarmo a pak… Pok by mohl povídat.
O kousek dál se vypíná nenávistná kráska Sofie (9+), opět cesta mezi výmrdem a úžasem. Těžká od začátku do konce s nejtěžším na konci, fuck! Tohle už musíte myslet vážně, jinak tam ani nelezte, škoda sil.
Cestou do Brna se ještě zastavím na Bajerce, protože mi Qido říkal, že Jednonýtová (9+) je pro dlouhány za osm a je to jednokrokovka. Ok, krok udělám - jen abych s hrůzou zjistil, že pro mě je to dvoukrokovka, kde neudělám ten druhý krok. Nojo, kluci si holt někdy neuvědomí, jakou mají sílu… Po téhle anabázi můžu jet zpátky na Frit trénovat shyb na jedné ruce na liště, abych utrápil aspoň tu Mouchu (9+).

Další výlet naplánuji pečlivěji.

Pustím se sám sobě po stopách, již však poučen z předchozího fiaska. Rudice. Posílen na lištách vrhnu se na Fiestu (9-) a voila, pěkný název, pěkná cesta.

Fiestáááááááááááááá

Hned o kousek dál dvojice angažovaných cest Amnesty internacional (9-/9 a 9). Na svůj stupeň obě příjemně přístupné, trošku síly a vytrvalost, v lehkém dolezu k řetězu se člověk ještě může pokochat malebným paloučkem, než opustí horní skály a vstoupí do amfiteátru nad propadáním. Zde, díky sympatickému snažení lezců v posledním roce, vznikly nové cesty, o čemž Pokáč na svém blogu již informoval. Devátý stupeň je zde zastoupen cestou Dekadentní (9) od slovutného mistra Čajdy. Cestu jsem zařadil mezi krásky, jelikož je krátká, úderná, s pěkným silovým bouldrem do těla i prstů. Může se však stát, že bude mít po nějakém čase vlivem oklouzání tendenci se přesouvat do výmrdů – je v kolmém a stupy nejsou nijak obrovské. Zatím za 9 po jednom přelezu samotného autora. Gratulujeme.

Dekadentní není žádná dávačka!

V Holštejně již na nás čekají moje srdcovky – Princ a Chuďas a Rukama to není, obě úžasné cesty. Princ a Chuďas (9) je krásná cesta na Lidomorně vpravo, středem plotny vedle Kotašla. Smělá, přímá linka plná technického lezení ve spodní lehké pasáži, následuje nohand police, kde se dá piknikovat a potom, po pár metrech subtilního lezení v kolmém, zlatý hřeb (na jazyk se dere „výmrd“). Dlouhý deadpoint/skok z noh na tření nebo oblez zprava, jak mi radil Vlk, ale to mi snad přišlo ještě těžší. Bacha, sletět se dá i nad tímhle místem!

Rukama to není (9/9+). Provokativní název, provokativní cesta. Lezení tak za 5 až k bouldru kolem posledního jištění pod slaňákem, kde až na jedno madlo začínají krasové lišty, které končí až v díře vedle řetězu, která vypadá jak navrtaná zbiječkou. Dlouhé tahy do prstů, pro malé totálně krutá cesta. Osvědčil se mi zenový přístup, ale obávám se, že je to dost nepřenosná zkušenost. Každopádně rukama to není. Je to hlavou.

Rukama to není, ale biceps gutt jako Toni Lamprecht neuškodí

Hned vedle je Epita (9), Holštejnská klasika stavěná pro nás, kluky z umělek. Skok na začátku, těžké místo u druhého a pak už jen vydržet. Má ještě nějaké varianty, ale tam už to myslím dost houstne. Je tu ještě slavný kůň Phar Lap (9) s krásnými technickými kroky v mělkých lištách. Má s tím nějakou souvislost Pilkova cesta Koňomrd opodál? Těžko říct. V Buči na nás čeká cesta s příznačným názvem Věčně bez peněz (9-), vytrvalostní prověrka hodně do kopce.

Proč lhát, věčně bez peněz jsme skoro všichni…

Pokud si chcete zalézt v Krase na ještě neoklouzaném vápně, spěchejte Nad Holštejnskou jeskyni, kde vpravo nahoře vede Vlkův nářek (9-), pěkná a hodně lezitelná lištovačka.

Vlka odhaduji, že by naříkal až v těžších cestách

Když už jste tam, tak rovnou zkuste Nejdelší den (9-), taky přístupná devětmínuska. Má dokonce díky Vlkovi i krásný řetěz nahoře, takže slaňák už nejde vytáhnout rukou a tak to má být, ne? Na Lidomorně úúúplně vlevo potom novinka z letošního roku z dílny bouchačů Qida a Pitera, cesta, která se nedá onsajtovat, protože už svým názvem vyslepičila řešení jejího problému – Krucifix (8+/9-).

Je zde potřeba válečný kříž nejméně 2. řádu

Vedle Krucifixu je ještě kousíček zamešené plotny, kterou bych si tímto rád zamluvil pro svoji krásnou, vzdušnou a monumentální cestu. Nebo to nechat jako bouldr? Ještě uvidíme…
Teď však hurá do Sloupu, sou tam devítek mrtě. Tak třeba hned na Indii zleva, Rekonstrukce (9+). První devětpluska v Krase údajně. Nebo ve Sloupu? To je fuk, každopádně krásná cesta se svižným bouldrem hned nad prvním, pak už jen vydržet ke třetímu. Dolez je za odměnu v lehkém rajbáku, tam už člověk může extaticky pištět na celý Moravský kras.
To hned o kus dál No future (9-) a Real future (9), to je zase téměř čistě vytrvalost bez nějak výrazně těžšího místa. Nějaký vtipálek nám namluvil, že se tam v koutě dá udělat nohand, tak se tam celý vysílení cpeme a odíráme si ramena, ale nevím. Každopádně to pouštím dál teda, supr nohand, děcka.

To je furt No future…

…až je tu Real future

Úplně bych minul Depresi (9-/9)! To asi kvůli tomu, že jsem ji původně chtěl zařadit do výmrdů, ale pak jsem si řekl, že k ní nebudu nespravedlivý. Je to pěkná cesta s pěknými technickými kroky a patičkami a označit ji jako výmrd jen proto, že jsme ji jako idioti neúspěšně zkoušeli v létě na přímém slunci, by bylo vážně nespravedlivé.
Zprava Indie je ještě jedna diagnóza, a to Schizofrenie (9-)- lahůdka v položeném, takže je jasné, že se musí vědět, jak na to a hlavně trošku toho tření, že. Nakonec tak často se člověk z Indie do Evropy nedostane.

Na Indii se myslelo i na psychicky nemocné

Podobného charakteru je potom i Direkt drive (9-) za záchody, kolmá ladička, která má, na rozdíl od Schizofrenie, i chyty. Chci srát venku (9+) hned vedle se mi líbilo názvem, pak ale Pólo říkal, že si tam ten bouldr musí vždycky znovu vymyslet, a tak jsem si řekl, že cestu,ve které Pólo musí něco vymýšlet, já ani nemusím zkoušet. Cestou na Starý se člověk ještě může ze slušnosti stavit za Matkou, kde vede Madrid (9-), což, když o tom tak uvažuji, není kdovíjak krásná cesta. Pozor na záda. Na Starých si pak vyberte cokoliv a bude to těžký, převislý a možná i vlhký, za devět a víc to bude asi taky. A ještě všude kolem budou lidi, kteří jsou mnohem silnější než vy. Prostě peklo.

Tak naviděnou v krasových devítkách…

Takže tolik asi z mé strany ke krasovému devítistupňovému peklu a nebi...

Osmičky

Ležatá osma – symbol nekonečna. Osmička v Krase – moje onsajtová konečná :-).
Pomalu se blížíme k mé výkonnostní hranici...Ani nevím, zda jsem dostatečně kompetentní nějak krasové osmy hodnotit, vylezl jsem jich zatím něco málo přes 30 (od 8- do 8+)...První čistou osmu se mi podařilo udolat na Stránské skále na podzim 2005 (Zkus se životu dál smát) společně s Davidem...pořádně jsme to tenkrát oslavili :-). Je to taková specifická jednokroková cesta, větší radost jsem tenkrát měl z Michalovi cesty na Holštejně, která je sice klasifikována 7+/8-, ale je to docela výživná a hlavně moc krásná cesta. Davidovi se tenkrát podařilo vypadnout úplně nahoře v lehkém a pěkně se proletěl.

Opět, klasické srovnání s evropskými (a i tureckými či novozélandskými osmičkami, neboli 7a) – v Krase jsem osmičku nikdy nedal na OS, zatímco jinde ve světě to docela jde....

Mentální trénink před krasovou osmou

No a jaké osmy se mi tedy nejvíce líbily?

Začneme v Rudicích, kam jsme se vždycky v brzkém jaru přihnali silní z bouldrovek, že vylezeme Šípkovou Růženku (8). No některým se to už povedlo...a některé ten poskok do dvouprstové kostičky straší dodnes...

Šípková Růženka - jako někde ve Francii

Rudice v únoru

Hned vedle bych rozhodně doporučil Jasnou páku, která je sice říznutá (7+/8-), ale s přímým nástupem to má blíže k tomu mínusu. Supr cesta. No a na zkažení náladu trochu té boulderové Anarchie (8).

V Rudicích se mi ještě hafo líbil Samson (8-), dole u propadání, krásná vytrvalostní cesta, spárky, lišty, erární friend. No a nesmíme zapomenout na Žandovu cestu ve stěnce nad propadáním, která je sice klasifikovaná jako 7+, ale podle mě je to 8-. Už to konečně někdo zkuste, ať vím, na čem jsem. A kdo to vlastně byl ten Žanda?

A co nejlehčí osmy v Krase? Překvapivě na Bajerce jsou tři, které by bylo možné zařadit do této kategorie– Stromová, Přeříznutá, Povolávák. A navíc jsou to pěkné cesty, takže v létě ideální odpolední volba - stín, klíšťata a Ranč u Jelena...

Čert leze Povolávák

Radost na Bajerce

No a docela schůdné jsou taky mínuskové osmy na Vaňousech - Stopy ve skle a Jiné Časy. Když už jsme na těch Vaňousech, tak se zdržíme na Moment (8), morálovou luxusní záležitost, och, to bylo radosti, když jsem to letos vylezl...

No a z Holštejna zamíříme do Sloupu, kde je toho opravdu hafo. Co doporučit? Pokud je fakt parno, tak je nejlepším řešením zalézt mezi kontinenty a v zeleném přítmí zkrokovat Paranoimiu (8), pro mě jedno z nejhezčích lezeckých překvapení letošního léta. Závěrečný poskok, kdy drolíte levačkou sintrový chyt a pravou míříte do dvouprstové dírky...ach.

Paranoimia vede v té stěnce vpravo ode mne

Mezi povinné cesty lze asi zařadit osmičky na Indii, ale ty já nemám moc rád, takže zalezeme do Starých a strašně se nasereme ve Staré plotně (8/8+), nádherné, ale nepoddajné cestě. Hned vedle je supr nová cesta Překvapeníčko (8+), letošní dost populární záležitost.

David baletí v Překvapeníčku

No a když už jsme dost prochladlí, tak na Hřebenáči probaletíme Variantou spojením cest Vzpomínka na Maugliho a Šufánku (8/8+), nádherné technické vychytávce.

Rád bych se zmínil ještě o dvou krásných cestách – Zodiak (8) na Henryovce, to je naprosto luxusní lezení (a "šokující" flash přelez Pavlínou) a taky Bláznovina (8-) na Krkavčí je moc pěkná. Je toho fakt zase hodně, co by se mohlo zmínit, takže vzhůru psavci a pište něco do komentářů. Janis už má nachystané devítky, takže je se na co těšit...