Na kamenech se strejdou a tetou Krkovičkovými

O víkendu jsem se poprvé v životě vypravil na festival...cílem bylo zaboulderovat na Boru a v neděli vylézt na Lucifera v Broumovkách...následuje pouze stručný fotoreport, průvodce na Bor i Ostaš ke stažení na purebouldering.com. ...

páteční cesta...ruce Barta?

Celá sobota mezi šutry na kopci. Pro Belmu i Šárku první opravdový bouldering. Až do příchodu studené fronty lezeme jak urvaní z řetězu.

Belminy nové zbraně

Šárčino první 6A na Meloun

pěkné šutry okolo Kapitána. Boulder Hranna je asi nejtěžší 5C, co jsem lezl

Na vršku kamenů nám mladé kuchařky vařily polévku z jehličí a párky ze šišek

Belma po náročném dni...vylezeno 11 boulderů

Sobotní večer v Teplicích má člověk dojem, že je zde celé Brno. V adršpašských hospodách narváno. Prší. Nedělní dopoledne se motáme po Teplicích a plány jsou rtuťovité. Nakonec se jakoby zázrakem ocitneme na prosluněné Ostaši a znovu bouldrujeme.

sluníčko Mája u Samaritánek

Bača pod Velkým Střecháčem

Šárčino první 6C, moc pěkné Co teď?!

Děvčata u rajbasu

Vypadá to, že destinace na přístí výjezdy budou více boulderové:-). Užívejte ideálních krasových teplot!

Pestrých pár dní

Sobota - předpověď na hřiby je ideální, předpovědi počasí se nedá věřit, to je jediná jistota tohoto léta...a proto vzhůru do chřibských mikroskal, sbírat bedle a omrknout Pečínku. Dojmy veskrze příjemné, rostou zde ve velkém klouzci, skála má tření a boudery krásné. Lezem jen tak, jsme tu poprvé a průvodce není...Belma poprvé přičichne k písku a jde jí to velmi. Po pár hodinách se přemístíme na Osvětimanky, kde klasik Petříček stopuje ducha skal. Okolí poseto klobouky bedel, lezem tak nějak různě, Belma zkouší i lano a byl to krásný den.

Neděle - na kole se jedeme podívat do žlebů se zastávkou pod Rorejsi, kde opět Petříček hledá ducha skal. Mám zde svůj oblíbený letní traumaprojekt, cestu Náskok. V průvodci za 8-, v minulosti i za 7+, přibližně tolik pokusů mi bylo dáno...dnes mám 2 pokusy. Při rozlézacím RP spadnu metr pod slaňákem, pak někde v půlce a jedeme domů. Petříček cestu proleze úspěšně. Je to šikovný chlapec. Klasifikaci odhadujeme na 8/8+. S poslechem tohodle možná lehčí.

Úterý - se Šárkou znovu na Rorejsi, cíl je jasný. Jedeme raději vláčkem od Skalního mlýna, ať máme náskok. Je to tam. Když to má člověk nachozené, tak to jde. Každopádně jedovatá, pestrá a velmi zajímavá cesta. Šárka tam mlaskne Dítě a spokojeni jedeme do Brna.

Středa - opět Rorejsi, opět vláček a pod skalami opět Petříček, který stále hledá ducha. Všichni padáme a je nám fajn, každopádně Propaganda je krásná cesta...jedna z top na Rorejsech.

Co víkend? Snažím se nalákat lezce na Pulčinské skály či do Jizerek...nakonec míříme v sobotu ráno se Šárkou a Belmou do Labáku, cestou prší, vysadíme Belmu v Praze a zamíříme úplně bláznivě ...do Jizerek! Wow...nečekané, ale na píscích prý prší, tak zkusíme omrknout dominantu údolí Černého potoka, Jizerský Nos se svou 50m vysokou Údolní cestou (autoři Wolfgang Ginzel stř. Adolf Mai, H.Ginzel, G.Ginzel, 3.-4.10.1959). Dle průvodce se jedná o jednu z nejkrásnějších nepískovcových cest v ČR.

Celou cestu do Bílého potoka prší, ale věříme, že to půjde.

atraktivní nabídka kultury

místní nás vítají transparenty

a v dáli Frýdlantské cimbuří (vlevo) a Nos (vpravo) - nástup cca 1 hodina

na cestě

a bouřka...ach jo

zkratka přes prales se vyplatila, mokré bylo vše...

poslední metry nástupu

a tady je, potvůrka, kape mu z nosu a my moudře ustupujem. Ale musíme se vrátit, fakt se nám líbil


sejdem dolů a samozřejmě začně svítit

Tak si říkáme, že na to serem a jedem do Brna na Rorejse, ale nějakým zázrakem nás napadlo, že omrknem Panteon a tam jsme si parádně 2 dny zalezli...Dokonce se tam objevil i Čaj s Jíťou.

Zničit Šárku není lehké, ale povedlo se:-).

Místní čerstvě vydali nového průvodce, přes 80 stran, obsahuje i Frýdštejn, k mání je v infostánku za 180 Kč. Pravda, trošku dražší, ale obsahuje i několik stránek o historii a člověk se tam konečně vyzná, takže se vyplatí podpořit...


Celofánky XIV

Vážení přátelé, dolézáme na vrchol, slaníme zpět na zem a vzhůru do přítmí nejbližšího pohostinství, ochutnat nějakou ostřejší, nejlépe rumovou specialitu a v duchu poděkovat Celofánovi za to, že se s námi podělil o zlomek svých zážitků...

Nudistická varianta na Západní kosmonauty

Ty naše traverzy ze Sedmihoří na Prachov! Co kamarádů se jich zúčastnilo! Také Docek, Hastroš a Cyrda, Jizeráci včetně Mechounka, Mecha a Heleny, a jednou také Pacčina máti: byl to veliký turisticko-hospodský zážitek. Po jedné takové pouti jsme přistáli na Prachově až za tmy. U stolků na plácku před chatou bylo živo – výhradně našinci, turisté už spali. Výčep byl zavřen, ale nějakým zázrakem se na stolcích stále objevovalo čerstvé pivo. Později na mě kývl místní lezec Vašek. Vzal mě dozadu za chatu a ukázal okénko, kterým se vsoukali do sklepa, jak mazaně narazili sud a jakou vyfikundací čerpali pivo ven. Velkolepé! Pivo teklo proudem a pro holky byla i kofola (dojížďáky, ale o tom nevěděly). Naše zvonivé hlasy vibrovaly nocí a odrážely se ode hvězd. Zazněly akordy na kytaru a tklivá píseň vzlétla ke stříbrným oblakům. Není divu, že se začala otevírat okna chaty – a děsně nasraný hlasy nás posílaly do prdele. Byl to krutý antiklimax, jehož důrazu jsme ke třetí hodině ranní uposlechli. Uložili jsme se do řídkého lesíku hned naproti chaty a spali spánkem spravedlivých až do 10 hod dopoledne. Následovalo vaření snídaně, čaj za chvíli vystřídalo pivo a kde se vzala tu se vzala, flaška rumu na stole stála! Byla to pozornost od Vlada, který tam spadnul snad z měsíce. Rum rozproudil krev v žilách a my se vydali do skal. Před námi se ubíral prúvod školních dětí s mladou soužkou učitelkou. Děti dělaly bordel, odhazovaly kolem sebe kelímky, sáčky a papíry. Fery soužku decentně napomenul, ale ona, namyšlená arogantní kráva, se na něj obořila. “To můžete posbírat vy. Stejně nemáte co dělat.” To neměla říkat. V okamžiku měla na krku celou naši partu a byla to téměř nadzvuková rychlost s níž soužka a haranti posbírali odpadky nejen svoje, ale na celém kilometrovém úseku cesty.

Konečně jsme se dostali pod Orla. Vlado se Žížalou tam krátce předtím vytvořili novou cestu, variantu na Západní kosmonauty. Nazvali ji Nudistická. Velice zajímavá a dost těžká cesta. Západní kosmounauti sami o sobě nebyli promenádou (béčko nebo céčko, už jsem zapomněl), no a ta varianta jim dodala. A že prý uděláme druhý přelez. Packa se od prvního kruhu vrátila – ta noc byla opravdu těžká – ale Vlado a já jsme pokračovali. Pak se pod věží objevil nějaký lezec, a prý jestli by se mohl navázat – opuštěné Pacčino lano bylo stále volné a vyzývající. A za ním další a další včetně Feryho; zájemců přibývalo, lana se jen přecvakávala, byl to vlak celkem šestnácti lidí. Důstojné druhé přelezení!

Celofánova sekera

Matka Němcová byla benevolentní a tak jí ve futrech občas uvázla sekera. Při vyrovnání nájemce sekery obvykle zaplatil nějakou tu kačku navíc, jako dík za laskavost. Aby nedošlo k omylu: Matka nikdy nepřipočítávala úrok, co jsi propil to jsi zaplatil, a ani halíř navíc. Třebaže Němcová, byla to velká a dobrá česká žena. Moje poslední sekera byla asi dvě stě kačen, ale díky emigraci jsem ji už nezvládnul zaplatit. Co se stalo jsem se dozvěděl až v Kanadě.

V sobotu, asi týden po našem odchodu, byla u Matky velká sestava – stará Karabina, jeskyňáři a lezci včetně několika Jizeronošů. Tam se ponejprv dozvěděli, že Celofán s Packou a Martou (naše dcera) pláchli za kopečky. Podle vyprávění jednoho z účastníků nálada v sále spadla pod bod mrazu. Potom se začalo diskutovat a vzpomínat. Do obrazu vstoupila Matka: “Ale ten pan Celofán tady nechal dluh, 200 korun.” Dotyčný povstal, sundal klobouk, vhodil do něj bankovku a řekl, “složíme se na něj?” A začal obcházet stoly. Vybral hodně přes tisíc korun – náš jizerský Kmotr Jirka sám do něj vhodil roličku stovek. Můj dluh byl zaplacen a za “zbytek” se celý večer a následující den pilo “na paměť”. Tahle vzpomínka není zrovna veselá, spíše naopak, ale vypráví o skutečných, dobrých kamarádech...


A dva tipy na zajímavé osvěžovače:

Krambambule

Krambambule byl a stále je oblíbeným nápojem Jizeronošů. Krambamuli nás naučil vařit Kmotr Jirka. Byl to nápoj obřadní, podávala se a pila kolem stolu, zásadně po směru hodinových ručiček. Krambambulový obřad dosahoval klimaxu na Hubertce, při svíčce a zpěvu jizeronošské hymny,

Starý mlýn už nemele, mlynáře už to sere,

sedl si na vantroky a po prdeli sjel až do Napajedel.

Starý mlýn znárodnili, údolí združstevnili,

modrej stín na rudej přebarvili, a tak jen tahle píseň má zůstala soukromá...

Recept: klasickou hořčicovou sklenici (2 dl) naplníme až po okraj rumem. Rum zapálíme a nad modravým plamínkem tavíme na ocelové vidličce dvě až čtyři kostky cukru – to podle gusta a stadia cukrovky. Skapávající karamel tvoří na dně sklenice krambambuli. Omočíme si rty a fousy vodou, nadechneme se a zvrátíme do sebe první lok hořícího rumu (je to pouze pro drsňáky, ale plamen v ústech ihned uhasne). Rum vypijeme a krambambuli je možno žvýkat. Jak vzpomíná Krasonoš Kelf, krambambule se řadila do kategorie nebojsů. Po požití se člověk nebál opravdu ničeho a hrdě vystupoval na vrcholy nebo sestupoval do hlubin. Navíc, při nekontrolovaném, vícenásobném použití i pod stůl.

Upozornění: Pouze na vlastní riziko! Nepodávejte dětem bez dozoru rodičů! Fatální pokud spolknete i sklenici!


Celofánův grog

Byla to specialita. Vařil jsem jej na kamnech U Matky Němcové, na naší chalupě ve Sloupě, na býčiskalské chajdě, ba i u nás v Brně.

Do hrnce nalejeme 0.5 l vody. Přidáme (množství podle osobní preference) celistvou skořici, hřebíček, badián (star anise), celý sušený zázvor a zrnka černého pepře. Necháme mírně vřít pod pokličkou 20 min, pak odstavíme a luhujeme dalších 20 min. Zcedíme. Zpět na hořáku, vsypeme šálek cukru a zvolna mícháme. Když začne cukr karamelovatět, přidáme 1/8 másla nakrájeného na plátky. Necháme rozpustit, zalijeme 1 litrem rumu a okamžitě přidáme další nakrájenou 1/8 másla. Zvolna zahříváme – máslo zabraňuje vypařování alkoholu – dokud povrchovou vrstvou tuku nepronikne první bublina.

Grog popíjíme horký, z porcelánových šálků. Doporučuji prádelní kolíček na nos – nekoordinované nadechnutí může vést k záchvatu kašle. Máslo obalí ústa a zažívací trakt ochranným filmem. Brzdí také účinek alkoholu – ten se dostaví naráz, jako blesk z čistého nebe.

Upozornění: Pouze na vlastní riziko! Nepodávejte dětem bez dozoru rodičů! Zcela nevhodné pro koloušky, kojence a těhotné ženy!

Výlet do Bosny

Minimum lezeckých postřehů z nelezeckého rodinného výletu do Bosny

Mohla by to být ideální destinace pro tým objevitelů ve složení Asu – Vlk. Většina území mimo používaných cest je totiž stále zaminována a tak by se pánové mohli patřičně stmelit při hledání nových oblastí, kterých by se v Bosně mohlo nacházet opravdu hodně. Na území Bosny se totiž nachází rozsáhlé krasové oblasti a vápencová pohoří, akorát že lezení zde ještě není vůbec rozšířeno. Okukoval jsem pouze krajinu po cestě Sarajevo – Mostar a objevilo se třeba toto:

Z pohledu z dálky to vypadalo fakt velmi zajímavě, evropský vápenec, blízkost letiště a atraktivního Mostaru, jižní stěny...ideál na zimu? Navíc podle turistického průvodce se v bosenských horách nacházejí obrovské vápencové stěny...

u cesty do Mostaru

U samotného Sarajeva se nachází takový Rorejs, pouze s hustším jištěním…

Přímo nad Sarajevem se rozkládá nádherná krajina...v dálce i zajímavé skalky...

Jinak musím říci, že je to krásná země s příjemnými lidmi, úžasnou krajinou a jídlem a už se těším, až ji objevím trošku více...