Jak jsem kdysi pocítil potřebu něco psát a vytvořil tenhle blog, tak podobně jsem nyní pocítil potřebu nic nepsat a pozastavit tento blog...takže díky všem, co to zde četli a bavilo je to! Byla tu občas docela legrace:-). A ať to leze!!! A opatrně!!!
OS v Krase
Pavel Kubík mi poslal fajn mail, který docela výstižně vystihuje problematiku OS v Krase docela výstižně - ...Jak jsi psal o Rudici, ten starší lezec co jim poradil, hádej kdo ???? :-) No samozřejmě!!! Já musel na odpoledne do práce, to jsme se minuli jen o fous. Když oni si první cestu naslaňovali a zkoušeli z vrchu. A to Knoflíkovou válku !!! :-) tak ta má rada zase nebyla tak nesmyslná, co ??? :-) Z velkého hnusu do menšího !!!! :-) Ale ber to jako příklad na to snižování obtížností . Když dojede někdo cizí a zkouší ty naše prásky na OS, to musí být maso. Takových lidí by se měl Vlk optat.To psyché a OS musí být v klase také zahrnuto. Pak se stává, že dojedou lidi, poprvé něco podle průvodce zkusí, velký zklamání a již sem nechtějí jezdit !!!! Znám jich takových z Brna hodně !!
10.4.2010
10.4.2010. Hospoda Pod Hradem, Holštejn - střídmá oslava "zisku" z prodeje Žlebského kalendáře. Od 6 hodin pár zamluvených stolů, 3000,- na nápoje, zváni jsou všichni, kdo chtějí....
Zničující Kras
No, ani nevím, zda tohle psát...v pátek a v neděli jsem byl v Krase v plné kráse.
Pátek - s Mrndou máme sraz v Rudici pod skalama...nějak to zmenedžuju v práci a na místo dorážím s menším předstihem a tak můžu v poklidu pozorovat týpky, co solidně nadávají ve Výlovu...prý jim tento kultovní výmrd doporučil nějaký starší okolojdoucí lezec...v klidu tak mohu přemýšlet, co vlastně polezu. Mám totiž takový problém, že všechny lezitelné cesty jsem už vyšontal a jsem tak v prdeli. A po dalších třech hodinách jsem ještě hlouběji...zvolená kombinace cest se neosvědčila - popořadě:
Jirůškova - AF
Poslední pomník - TR AF, naprostý, ale naprostý hnus
Ztopořená větev - ani AF, jsem strašně slabý
Skočná - mokrý hnus, tuhle cestu nesnáším, ani AF
Fiesta - nikdy ale nikdy nelez do cest, které jsi už kdysi vylezl, AF
Výlov - ideální cesta na dolez, AF
Sobota - rodinný výlet, nejhezčí část víkendu...
Neděle - v silné sestavě Stračena, Janis a Rada jedem plni optimismu na Vaňousy. V Brně prší, tam taky. Pod skalama bzučí alkáči po sobotní akci. Buril se málem zasekne poté, co nechápe mou snahu prostoupit nějakou pětku vlevo. Samozřejmě to nešlo vylézt. Tak jdem do hospody a krutě jsme se opili. Budu abstinovat....
Pátek - s Mrndou máme sraz v Rudici pod skalama...nějak to zmenedžuju v práci a na místo dorážím s menším předstihem a tak můžu v poklidu pozorovat týpky, co solidně nadávají ve Výlovu...prý jim tento kultovní výmrd doporučil nějaký starší okolojdoucí lezec...v klidu tak mohu přemýšlet, co vlastně polezu. Mám totiž takový problém, že všechny lezitelné cesty jsem už vyšontal a jsem tak v prdeli. A po dalších třech hodinách jsem ještě hlouběji...zvolená kombinace cest se neosvědčila - popořadě:
Jirůškova - AF
Poslední pomník - TR AF, naprostý, ale naprostý hnus
Ztopořená větev - ani AF, jsem strašně slabý
Skočná - mokrý hnus, tuhle cestu nesnáším, ani AF
Fiesta - nikdy ale nikdy nelez do cest, které jsi už kdysi vylezl, AF
Výlov - ideální cesta na dolez, AF
Sobota - rodinný výlet, nejhezčí část víkendu...
Neděle - v silné sestavě Stračena, Janis a Rada jedem plni optimismu na Vaňousy. V Brně prší, tam taky. Pod skalama bzučí alkáči po sobotní akci. Buril se málem zasekne poté, co nechápe mou snahu prostoupit nějakou pětku vlevo. Samozřejmě to nešlo vylézt. Tak jdem do hospody a krutě jsme se opili. Budu abstinovat....
Cyklistika v Brně
Využiji tenhle prostor mimořádně k něčemu jinému než k psaní o lezení...řeč bude o cyklistice, néé o té turistické, ale o používání jízdního kola jako rovnocenného dopravního prostředku na cestách do zaměstnání, na boulderovku, do školy, do hospody...
Nastalo jaro a spousta brňáků si určitě jako každoročně povzdechne, že s ježděním na kole je to v Brně dost na hovno. Chybí promyšlená koncepce podpory cyklistické dopravy, chybí kvalitní a bezpečná infrastruktura pro cyklisty, pozemní komunikace jsou uzpůsobené potřebám automobilistů atd atd a tak raději jezdíme autem či koupíme šalinkartu a jezdíme šalinou...a přitom by to nestálo ani moc peněz a Brno by se mohlo přiblížit ke stavu, který je v mnoha evropských městech normální - kdy jízda na kole není adrenalinovým bojem o přežití ale levným, zdravým, rychlým, zábavným a bezpečným způsobem dopravy...no nic, momentálně se v Brně zpracovává generel cyklistické dopravy, tak snad z toho vzejde něco smysluplného...
No a ty, které zajímá problematika nejen cyklistické dopravy ve měste bych rád upozornil na následující akci:
Nastalo jaro a spousta brňáků si určitě jako každoročně povzdechne, že s ježděním na kole je to v Brně dost na hovno. Chybí promyšlená koncepce podpory cyklistické dopravy, chybí kvalitní a bezpečná infrastruktura pro cyklisty, pozemní komunikace jsou uzpůsobené potřebám automobilistů atd atd a tak raději jezdíme autem či koupíme šalinkartu a jezdíme šalinou...a přitom by to nestálo ani moc peněz a Brno by se mohlo přiblížit ke stavu, který je v mnoha evropských městech normální - kdy jízda na kole není adrenalinovým bojem o přežití ale levným, zdravým, rychlým, zábavným a bezpečným způsobem dopravy...no nic, momentálně se v Brně zpracovává generel cyklistické dopravy, tak snad z toho vzejde něco smysluplného...
No a ty, které zajímá problematika nejen cyklistické dopravy ve měste bych rád upozornil na následující akci:
V rámci festivalu Jeden svět 2010 bude opět v Brně promítán film Auto*mat a to v pondělí 29. března 2010 v 19:30 sále Břetislava Bakaly. Po projekci bude panelová debata za účasti:
- náměstka primátora města Brna Martina Andera
- dopravního projektanta Adolfa Jebavého
- zástupce Brna na kole o.s. Víta Moštěka
- představitelů pražské iniciativy Auto*Mat
S.O.S. ppppp
Zážitková agentura LANO byla postavena před závažný úkol - připravit prodloužený adrenalinový víkend pro plyšové medvěda od Koloucha. Náš tým ve složení Doktor, Mrnda, Trenér a Infarkťák vyzvedl tedy medvídka u jeho paničky a jelo se do Ospu...policejní kontrola a následný bivak na sněhu medvídkovi nečinil problémy, nás však poměrně rozhodil a tak jsme se přemístili do Xaxid hostelu (reklama! - http://www.hostelxaxid.si/index_en.html). "Překvapivě" nás možnost dokonalé regenerace (teplá sprcha, ochutnávka biovína, teplá postel, posezení u krbu atd) naprosto lezecky zdegenerovala...
Naštěstí jsme měli Trenéra, který nás svými cennými radami a postřehy občas vybičoval alespoň k pokusům o pokusy...a nakonec jsme i nějakou tu cestu zřetězili...základní poučka - "když se chceš v něčem zlepšit, tak tomu věnuj 10 000 hodin navíc!!!" - to znamená že mi chybí 50 roků tréninku na Fritu...
Ale medvídek si užíval...lozil po krápnících, souložil se psem, zúčastnil se kultivované narozeninové oslavy (díky Kolouchu za dort!), kde neodolal Hormonovu sexapealu a lezl mu stále do kalhot, chodil na výlety a smál se Mrndovi, když padal pod slaňákem, věnoval se filozofickým hovorům...
více viz následující mozaika fotek...
Pavel Weisser - rozhovor
Všichni, co trošku lezou v Krase, se potkali s jeho cestami..."to je sedmička od Wajzra = to zas bude kurva těžké:-)"...V Krase dělal cesty od roku 1982 a stále přibývají nové, i když ne v takovém tempu jako v osmdesátých letech
Záznam části rozhovoru zde - http://www.stream.cz/video/438800-rozhovor-s-pavlem
Celý rozhovor se snad objeví 11.3.2010 v textové podobě zde - http://www.lezba.net/
celkem má těch cest na svědomí přes 100, což je asi desetina všech cest v Krase!!! Schválně jsem si to spočítal a dosud se mi podařilo přelézt pouhých 32 jeho cest a v naprosté většině případů se jednalo o bezvadné a nezapomenutelné cesty. Má sice na svědomí i pár "zajímavých" cest - např. jeden z kultovních výmrdů Výlov či Jarní deštík a Opocenou, ale hlavně spáchal perfektní túry typu San Diego, Jasná páka, Amnesty International, Fiesta, Náhradní program, Dítě času, Jedna dvě,spadlá jde, Čí je?, Přeslechy, Holé neštěstí...atd, a to můžu jmenovat pouze to, co jsem lezl...
Dovolím si zde publikovat text medailonku, který byl sepsán Jiřím Růžičkou a uveřejněn v HOTEJLU:
Dětství strávil na skalách s rodiči, kteří se ho posléze snažili zachránit a přivést k romantice chatových oblastí. Pozdě, lépe mu svědčil Kružberk a jiné skalky, kterými severní Morava zrovna neoplývá. Začátkem osmdesátých let, kdy byla "znovuobjevena" Stránská skála, se mezi tamními notorickými škodiči Šusterem a Šimonem objevil "synek z Orlové" a pěkně všem motal hlavu. A nejen tím, že značil své cesty stejnou barvou. Sotva se rozkoukal a začal svou první vysokou školu ("vejška není rychlokurz") začal stoupat i v Tatrách - inu, geny jsou geny. Šlo to dobře. Až tak jednou sestupovali z Malého Kežmarského po zopakování "Blues na cestu poslední" a málem to bylo naposledy. Dlouho nemohl ani chodit, ani lyžovat, o odskočení nemluvě. Pak prošel tím obdobím co všichni, pravda. A když jednou zaplatil v barové euforii v Krkonoších za rumového panáka (omylem) 40 bonů, hluboce se nad životosprávou zamyslel. Přešel na další školu a jiný styl. Zřejmě z lítosti nad neschopností vojenské služby se dal na skalky a dokonale se tam našel. Jeho cesty v Krasu mluví samy. Občas zajel i na písek, ale vápenec má nejraději. Bude asi dost dlouho "krasovou jedničkou", na jarních závodech se na jeho cestě nechytali ani superfinalisté. Ba, naučil se toho za pár let dost, někteří říkají, že by to už mohlo stačit. Ale má ještě rezervy. Tuhle koukal přes okno do bazénu. Když přišli ostatní a hrozilo namočení, vrátil lístek se slovy: "ještě jsem nepřišel na to, jak to, že ti lidi plavou".
Dětství strávil na skalách s rodiči, kteří se ho posléze snažili zachránit a přivést k romantice chatových oblastí. Pozdě, lépe mu svědčil Kružberk a jiné skalky, kterými severní Morava zrovna neoplývá. Začátkem osmdesátých let, kdy byla "znovuobjevena" Stránská skála, se mezi tamními notorickými škodiči Šusterem a Šimonem objevil "synek z Orlové" a pěkně všem motal hlavu. A nejen tím, že značil své cesty stejnou barvou. Sotva se rozkoukal a začal svou první vysokou školu ("vejška není rychlokurz") začal stoupat i v Tatrách - inu, geny jsou geny. Šlo to dobře. Až tak jednou sestupovali z Malého Kežmarského po zopakování "Blues na cestu poslední" a málem to bylo naposledy. Dlouho nemohl ani chodit, ani lyžovat, o odskočení nemluvě. Pak prošel tím obdobím co všichni, pravda. A když jednou zaplatil v barové euforii v Krkonoších za rumového panáka (omylem) 40 bonů, hluboce se nad životosprávou zamyslel. Přešel na další školu a jiný styl. Zřejmě z lítosti nad neschopností vojenské služby se dal na skalky a dokonale se tam našel. Jeho cesty v Krasu mluví samy. Občas zajel i na písek, ale vápenec má nejraději. Bude asi dost dlouho "krasovou jedničkou", na jarních závodech se na jeho cestě nechytali ani superfinalisté. Ba, naučil se toho za pár let dost, někteří říkají, že by to už mohlo stačit. Ale má ještě rezervy. Tuhle koukal přes okno do bazénu. Když přišli ostatní a hrozilo namočení, vrátil lístek se slovy: "ještě jsem nepřišel na to, jak to, že ti lidi plavou".
-šp-
No a v rámci takového nového projektu, kdy se snažíme ve spolupráci se Staníkem, Asuem, Mrndou a dalšíma trochu zmapovat historii lezení v Krasu, vznikl i následující rozhovor...tak si to užijte...
Záznam části rozhovoru zde - http://www.stream.cz/video/438800-rozhovor-s-pavlem
Celý rozhovor se snad objeví 11.3.2010 v textové podobě zde - http://www.lezba.net/
Únorový Kras
Tak už to začíná - sezóna za humny! Sobotní nahřívání kostí v prosluněné Rudici...
V neděli jsme se Stračenou zvolili zážitkový den. Ráno jedem obhlédnout bouldrovou oblast do Kuniček, před námi jedoucí auto dostává na cestě z Ochozu do Křtin smyk a ladně doklouže do lesa...narveme tedy tlustého řidiče pod bouldermatku a hodíme jej k pile, ať si sežene traktor...v Kuničkách je docela dost sněhu, nevíme kde se boudery nachází, tak zvoníme na Juraje (reklama - www.horomaterial.cz), který to tam čistí a on nás provede mokrými šutry...někdy na pozdní jaro fajn rozptýlení...ještě se vrátíme...
slunce mizí za mraky, míříme na Vaňousovi díry, durch mokré boty, trochu zima a celkový třas, pod skalama sníh a Mrnda zkouší Epitu, Pavel Kubík s Honzou boudrují k prvním borhákům, ze skály jde chlad a vládne pohoda, probíraj se ženský a to nás s Mrndou baví:-).
Stračena se rozhodne nastoupit do Phar Lapa bez jakéhokoliv předchozího zkoušení, takže se máme na co těšit...akorát sem nemusel brát to nové lano, bo kluka vyloženě baví lítat...no aspoň je prdel...koukněte na video...po 3 poletech i Sttračena uznává, že by se asi hodilo to aspoň zkrokovat na druhým...konec zábavy
Phar Lap shazuje Stračenu
ale štafetu přebírá Mrnda, padá v Epitě až ze závěrečného madla, styl na Pokáče...já také padám, i když raději trochu dříve...holt na to asi nemáme koule, nerozlezení po zimě...takže vzhůru do hospody, zdražili fazole, cizí borci si na stěně prohlíží kalendář s holkama ze žlebů, tak to pozorujem ...jo holky, jak říká pavel, některý jsou všechny stejný...a po cestě zpátky, skončíme málem v lese taky...
Subscribe to:
Posts (Atom)