Rozhovor

Dámy a pánové, je to tu!
Přinášíme Vám rozhovor s prvním členem HO Průmyslovka, který pokořil hranici 8a, Davidem "Mr. 8a" Liškutinem! Dozvíte se šokující okolnosti Davidova nelidského tréninku (a jeho následků), Davidovy názory na klasifikaci (8a možná jen 7c?! COŽE??!!) i jaké jsou jeho bizarní lezecké vzory, taktéž přiznání alkoholových excesů a naked climbingu, objeví se zde Ježíš, Alan Turing, sumec pod splavem, kapitán Bombardón, Klingoni, mlíkař Dan a mnoho dalších! A co víc, čeká Vás i LATINSKÉ RČENÍ!!
Neváhejte a račte vstoupit:

Ahoj Davide!

Nemohu odolat a vypálím to hned na začátku – tak jaký je to pocit, přelézt 8a? Slyší člověk ve slaňáku nějaké hlasy? Roztrhají se mraky a dopadne na tebe snopek slunečních paprsků?

Ano, nejsi sám, kdo to očekával. Také jsem si říkal, že se otevře nebe, pohlédnu do očí stvořiteli a smyjí se mi všechny hříchy. Ale nic se nekonalo, cvakneš slaňák, juchuchů, a tím to hasne.
Tak třeba až u 8a+, ale jestli ani potom nic, tak začnu pochybovat, že na mě ještě někdy prst boží pokyne..


Inkriminované 8a je cesta Kombinace Epita na Vaňousech, řekni nám prosimtě o této cestě něco.

Je to velmi klasický Krasový kvak. Je ztělesněním všeho nejbáječnějšího, co v Krase máme. Krátký štěk naroubovaný ze dvou cest. Jen zde chybí ojetý stupy, ale ty nejsou potřeba, protože to jde naštěstí celý vyshybovat. Venkovní friťákovský boulder. No prostě všechno to, co mají mazlíčkové rádi.

A je to skutečně 8a? Nevleze do toho Asu, Leošák nebo Náčelník a neshodí to na 7b+/7c-?

No vidíš, to je možná odpověď na tvojí první otázku. Nenahlédl jsem do anima mundi, protože je to jen trapně nadsazený 7c…
Mě to přišlo celkem příjemně lezitelný, některý 9viny mě přišly problematičtější. Ale do klasy se montovat nechci, to je pro povolanější štěňátka.

Jak si třeba vysvětluješ, že 8a vylezeš na pár pokusů a 7c nebo 7c+ jinde je snad nemožné přelézt?! Neměl by jeden zodpovědný člověk jít a přelézt všechny cesty a konečně napsat, za kolik to je všechno? Dopsat k těm cestám „M“ jako morfo (cesta těžší/lehčí podle toho, jaký má člověk tvar) nebo třeba „P“ jako psycho? „B“ jako blbost? Viz. Podnětná debata na http://www.climbers-uh.net/vzkazy/aktualne.aspx

Ano, všichni čekáme na znovuzrození mesiáše, který nám s konečnou platností řekne pravdu o klase.

Je asi jasný, že každýmu sedne trochu jinej typ cest (diskuze vysocí versus menší lezci je myslím dost rozšířený fenomén) a klasa asi jen přibližně nasměruje tvé ambice. Uvádění, že je cesta morfo-psycho-blbost, je samozřejmě pitomost. Cesty šité na míru by asi ani moc zábavný nebyly.

Každopádně se nabízí otázka – co teď? 8a+? Zatím to bylo jen takové nevinné laškování, kdo první přeleze 7a, 7a+, 7b+ atd., ale tohle už je trošku vostrý, ne? To je furt nezávazné soutěžení mezi kamarády a najednou máš výstup roku!

Ty vole, takhle s despektem se dívat na minulost. První 7a byla mnohem větší zábava, třikrát spadnout Pokáčovi prdelí na hlavu spod prvního bylo jiný dobrodružství. Taky sme to mnohem grandiózněji oslavovali. - Stránská rulez, Zkus se životu dál smát, obzvlášť.

Máš už vyhlídnuté nějaké další 8ačka, která chceš zkoušet? A 8a+ka?

Jasný, je jich plnej Kras. Ještě sem (krom Náladové a Barikády) žádný nezkoušel, takže těžko tvrdit, že bych měl nějaký vyhlídnutý. Ale neboj, až zas nějaký lezitelný najdu, tak to hned napráskám.

Myslíš si, že tvoje letošní fazóna je odrazem systematického tréninku v zimně? Trénoval jsi s Luckou, která taky jede jak pila, tak by to člověka i napadlo.

No jasný, já potřebuju tvrdou ruku, řádné vedení a program. Lucka a její excelové tabulky mě postavily do latě. Žádný bezúčelný bouldrování, ale poctivá posilovací drezůra.
S láskou spolu

Můžeš se s námi jen tak nezávazně podělit o svůj tréninkový plán? (v příloze ti posílám excelový dokument, do kterého prosím podrobně vyplň tréninkové hodiny, zaměření tréninku, objemy apod.)

Kontaktuj moji trenérku.

Massa Bob nic nevědět, mě říct co dělat, kolik zvedat, jak dlouho viset a já udělat.


A nyní naše obvyklá baterie otázek, aby byl tvůj obraz, řekněme, více plastický: Proč vlastně lezeš a jak jsi s lezením začal?
Protože sem zatím nenašel uspokojivější využití volného času. Je to jedinej sport, u kterého jsi se schopný zlepšovat i přes handicap alkokultury.

Moje začátky lezení jsou spojený s jeskyňařením, skrze který sem se poprvé dostal na Holštejn. Nějakej čas sme si užívali rochnění v bahně, a pak sme (s mým tréninkovým guru – Žluťákem) vylezli z temnot na světlo a snažili se plácat v holštějnských „lehkých cestách“. Překvapivě jsme nebyli schopní nic vylézt, tak jsme pro utužení kondice začali chodit na frit.
No a pak už je to ta tradiční procházka trnitou zahradou, co každej zná.

Jaký styl lezení preferuješ a na kterých skalách? Nejoblíbenější oblast?

Sportovní lezení spíše jednodélkový, ale nebráním se ani více délkám.

Teda teď jsme se ještě s Janisem v Tarnu začali více věnovat také naked climbingu, a i když je občas pro jističe trochu problematičtější neustále sledovat prvolezce, protože ne každý snese pohled do medvědího oka, tak mě celkově tenhle koncept přijde dost vydařený.. Back to the roots.

Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než zalamování lišt? Třebá... bambusy?

Bohužel bambusy, co nám rostly na zahradě, sem musel o víkendu pokácet. Takže už zbývaj jen ty vaše falusy..

Vzhledem k tomu, že sme se spolu poznali na fildě na filosofii, tak můžu předstírat, že se tomu věnuju ve volným čase, ale nevím, jestli sem k sobě úplně upřímnej. Eště onehdá sem snažil dopsat svojí diplomku o Turingově testu, ale nevím jestli se mi to ještě podaří dovést do konce.
Taky sem se snažil pochopit, o čem mluví ten chlápek na vozíku, tak si o tom občas něco přečtu, ale Alenku v říši kvant už mám taky hezky dlouho rozečtenou. Takže až na naše přínosná vědecká okénka v hospodě nebo na výjezdech, je to celkem bída. No možná, že až teď budu zas konečně nezaměstnanej, tak se zas budu moct věnovat těmhle důležitým věcem.

Lezecký vzor?

Šimpanz

Mít nosný klouby i na prstech, bych teď dost potřeboval. Moje zručnost je stejně někde na úrovni Homo Habilis, takže ztrátu jemné motoriky bych asi ani moc nepoznal.

A myslím, že by se dali vypozorovat i jiné společné dovednosti. Třeba v umělecké rovině jsem jim dost blízko už teď, viz
http://scienceworld.cz/biologie/simpanzi-kresby-diagnostikovany-jako-vytvor-psychotika-1930
Dost už jemné motoriky, ja chci mít prsty jak motyky. Ou jeee.

Nejoblíbenější alkoholický nápoj?

Kapitán Bombardón. Akorát už nevím, z čeho všeho sem si to onehdá namíchal, ale dalo by se to snad zjistit podle toho, co tam všechno měl Čert na té akci k dispozici, ale vím, že to byla lahůdka, jen samý tvrdý s trochou ovoce. No prostě svačinka šampióna. Navrch pět piv a sem jak beránek.

Nejodpornější alkoholický nápoj?

Kupovaná meruňka, taková ta lahodná sladká věc s příchutí PCBs. Bože, eště teď se mě z toho navaluje.
V 15 sem ji téměř na ex vypil pul litru. Pak sem pul hodiny skotačil, pul hodiny blil a tři hodiny spal na palouku.
No pak sme se vrátili domu z „projížďky na kole“ a zase bylo hej.
Kocovina tehdy ještě nebyla.
Jen ta pachuť zůstala.

Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer? A proč?

Za večer moc nevím, ale myslím, že nejvíc piv sem vypil v průběhu dne a večera na seleti.
Myslím, že jich bylo 18.
"Proč" není dobře položená otázka.
Pokud by jsi do konce života mohl vypít pouze jedno pivo, které by to bylo a při jaké příležitosti?

Jakýkoliv by se mě dostalo od ruky, než by mě v odmašťovně přikurtovali k pelesti.

Oblíbená sexuální poloha?

Sumec pod splavem.

Pokud by bylo možné sex rozčlenit do kategorií jako lezení, kam by jsi se zařadil? (sportovní, tradiční, highball, deep water solo, bouldering, zimní lezení, technické lezení, sólování, vícedélky...)

Traditional lowball, shallow water soloing.

Věříš v existenci UFO? Jsou už mezi námi? Případně kteří to jsou?

Vole s neviděl Nevělíka, E.T. jak když vyšije, by mě zajímalo, kde se od těch 80. let skrýval? A co takovej Náčelník, tutovej Klingon.

(Teď teda doufám, že si mě teď nenajdou a nebudou mě dělat tu jejich tradiční rektální analýzu.)

Oblíbení filmový, literární a komixový hrdinové a proč?

Moooc postav. Myslím, že s filmovýma postavama se celkem ztotožňuju s tvým leporelem z předchozího rozhovoru, eště bych tam doplnil Woodyho Harrelsona z Takových normálních zabijáků, Topola v Žiletkách, Millu Jovovich v Pátém Elementu…


Komiksová Tank Girl mě přišla vždycky úžasně sexy. Taky chlípný mlíkař Dan je sympaťák.

A můj oblíbený literární seladón je Arcibaševův Sanin.
Brněnské hospody, které můžeš doporučit.

Průmyslovka, HO prumka jede.

Alterna, Mýdlo.
Co bys rád dostal na Vánoce? Už jsi někdy někomu provedl Žanda slap?

Někomu dát na Vánoce Žanda slap? Inu proč , já sem za neortodoxní svátky.

Myslíš, že je důležité udělat shyb na jedné ruce? A na dvou? A KOLIK??

Jasný, myslíš, že eště existuje něco důležitějšího?

A kolik? No to je na každém, jak potřebuje, klidně jeden, když v něm chvilu vydržíš.

Na vysvětlenou: Zdroj této obsese se skrývá v pánských sprchách na fritu.

Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu lezeckého filmu, co by sis vybral do soundtracku?

Šílenou komtesu. Od puberty sem ji neslyšel, a rád bych ji zas poslechl.

Věříš na horoskopy? Na osud? Na lásku na první pohled? Na předpověď počasí?

Jakožto stoupenec filosofické skepse stojím na straně přírodních věd, takže věcem jako je horoskop a osud nerozumím.

Předpověď počasí je sice úžasný obor teoretické fyziky (tady si vydělávají odborníci na strunovou teorii), ale myslím, že praktické aplikace zatím dost pokulhávají.
Takže se asi až s Velkým sjednocením dovíme, jak to s tím počasím vlastně je.

Láska na první pohled

Nejinspirativnější lezec/lezkyně.

No chtěl bych mít někdy takový koule jako má Lisa Rands. Respekt jejímu lezení!!!

Značka lezeček?

„Svaly“. Zasvěcení ví.

Týpek, co nosí stejný lezky

Co jsi praktikoval za sporty před lezením nebo nyní současně s lezením? Nějaké úspěchy?

Jojo, dlouhá řada neúspěchů v mnoha různých sportech. Hokej, fotbal, baseball, karate, kickbox…

Teď občas kolo, beach, brusle a to je tak asi všechno.
Nejintenzivnější lezecký zážitek?

Všechny jsou pro mě dost intenzivní.
Jak jsme otevřeli brány Logu na Vaňousech a tys objevil, že Nic nicuje, to bylo myslím celkem intenzivní.
Jinak zimní lezení v Tatrách, spojený s každodenním vypitím 2 litrů vína, bylo taky dost intenzivním zážitkem. Ale tam to myslím dost deformoval neustálý strach o život, který celému tomuhle počinu zbytečně přidával grády.

Kde na světě by jsi si chtěl zalézt?

Chtěl bych si někdy zalézt v Ádru, ale eště furt čekám na ty „koule“. Tož třeba až přelezu nějaký 8béčko, tak už se možná odvážím do nějaké hvězdičkové troječky.

Jakou nejstupidnější věc jsi provedl ve stavu naprosté alko/drogové intoxikace?

No myslím, že celkem vydařená blbost bylo chtít se v pět ráno projít výstavištěm BVV. Přistižen ochrankou sem byl nucen svoji prohlídku značně zrychlit. Během úskočným, plným manévrů a matoucích odboček (né úplně zamýšlených), jsem utíkal před autem ochránců. Celá taškařice pak skončila ne příliš bezpečným, zato kvapným přelézáním hrotovaného plotu s ostnatým drátem a za bouřivého povzbuzování strážců („zastav a okamžitě slez dolů, nebo zavolám „státní“, snad neměli na mysli bezpečnost!!) jsem ustál plichtu s plotem i drátem. Doma se pak blbě mamince vysvětlovalo, proč mám místo kalhot třásňovou sukni.

Jakou nejbláznivější věc jsi udělal, aby jsi zaujmul nějakou dívku?

I´m soo shy.
Překonal svůj vrozený stud a oslovil ji. Bez pádu na zem, či podobného faux pas.

Nejzábavnější rande?

Všechny byly zábavné.

Máš nějaké lezecké cíle na další sezónu?

Asi se hlavně nezranit a zkusit pár cest v 8ačkovým stupni.

Jak kloubíš lezení s normálním životem?

Co na to říct; lezení = normální život.

Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?

rupes sunt virtutis iter

Jsem proto rád, že mohu být ve společnosti lidí, kteří jdou svojí cestou k ctnosti.

Topinka a pivo

Co dodat k nedělnímu Holštejnu? Partička lezců, potýkajících se s vleklými chorobami, vymknutými rameny, prosraným týdnem, nateklou pravou rukou, výpadky morálu a společně s nájezdy komárů.

Pod skalami jsme narazili na Vlka s Janzenem, podívat se přišel i Pilka a spíš jsme to nakonec pojali jako společenskou událost. Za zmínku stojí jen Pájovy a Radovy pokusy v Nejdelším dnu a Vlkův téměř úspěšný atak Letecké havárky, technické 9-/9 nad Holštejnskou jeskyní. Odděluje se u čtvrtého jištění Aerodromu doprava a pro případné zájemce je dobré si obhlédnout situaci u posledního jištění cesty, jinak lezení je to pěkné.

Nejdelší den

Pája trucuje

Vlk v Havárce


Clusterfuck

Rozhodl jsem se, že po dobu Pokovi nepřítomnosti zde zavedu týdenní rubriku Clusterfuck, kde se zmíním o tom, co mi za uplynulý týden cvrnklo přes nos a jinam se nevlezlo.

Nejprve fantastická zpráva, spíše osobní triumf. Někdy v minulém týdnu jsem dostal Tadeáše na hlídání a hnán obrovskou touhou si alespoň lehce zatrénovat, vzal jsem to nevinné dítko na Frit. Nejprve vše probíhalo tak, jak jsem předpokládal – Téčko řval jak tur, odmítal se na kohokoliv byť jen podívat a vzít ho přímo do té pekelné místnosti? Asi by zemřel. Poté jsem ho ale jistými subtilními psychologickými fintami, které si postupem času každý otec osvojí („to je ale pěkně barevný chyt, chceš si sáhnout?“, „no pojď se podívat, jak má ten pán velké bicepsy, tomu neuvěříš“ apod.), mírně nahlodal a nakonec, co to budu zdržovat, nechtěl ani odejít. Haleluja! Terezka mi sice doma výrobu minicampusu rozmluvila, ale jasno ohledně Tadeáše již stejně mám.
PS: děkuji všem zúčastněným za podporu a že si s Tadeášem hráli, když jsem lezl.
Tadeáš odpočívá po svojí první bouldrové session

Při pročítání komentářů k cestám jsem zjistil, že Náčelník se nachází v démonické formě! 9-, 9- a 9-/9 v jednom dni a nakonec padla i první 9, Epita! Taktéž Stračena píše, že za oceánem práskl svoji první 9-. Gratuluji!

A teď něco pro romantické duše. I na lezci informovali o "The North Face® 2009 Summit Series Road Trip" pánů Jamese Pearsona a Gaze Parryho. Zmíněn nebyl příliš Keith aka Unclesomebady, kameraman výpravy, ale zároveň i výborný lezec a bouldrista – viz. internetově známý snímek „L'Étranger – 85 days in Font“, který si zdarma můžete stáhnout v HD kvalitě a ve kterém autor přelézá ve Fontáči kdeco.
O tom, jak silné vazby se vytvoří na lezeckém tripu a o pocitech, které má každý z nás, když kamarád musí takový lezecký výlet opustit, pojednává toto video
http://vimeo.com/4746721?pg=embed&sec=4746721
Určitě se podívejte i na ostatní jeho videa, stojí to zato.

Od úterý do čtvrtka jsem měl perfektní průjem, takže se nyní nacházím ve fantastické lezecké kondici.

Gorges du Tarn aneb s onsajty jdi do prdele

Takže k letošnímu lezeckému tripu do Tarnu:

Termín jsme vybrali na základě Čertových atestací, které nakonec paradoxně přesně na tento termín připadly, takže chudák Čert nejel. Aspoň že to tedy udělal, hip hip hurá - jestli vy, nebo někdo ve vašem okolí šišlá nebo ráčkuje, tak si už na Fritu můžete domlouvat sezení.

Johohooo, Čert to dal!

My, tj. Lucka, Mr.8a Dejv, Rada a já, jsme vyjeli ve čtvrtek po 17h s bouřkou a Joy Division z Brna. Za konzumace redbulů, baget, hudby, vína a piva jsme v pátek v poledne dorazili do Le Rozier a omrkli místní kempy. Prozřetelnost tomu chtěla, že jsme si na poslední chvíli všimli nenápadného kempu u řeky, vmáčknutého mezi dva další. Jeho cenová výhodnost a celková sympatičnost způsobili, že jsme se rozhodli zde zůstat. Dobře jsme udělali!

Most u Mňau


Tarn

V kempu jsme byli celý týden skoro sami, takže se nikdy nevyskytl problém, že by si někdo stěžoval na naši hlučnost v rámci pravidelných večerních „vědeckých okének“ (vytvoří se tzv. panel expertů a zvolí se téma z libovolného vědního oboru, které se následně diskutuje až do vyčerpání tématu či expertů - nezřídka se při těchto sezeních odkryjí hluboké pravdy a doposud neobjevené přírodní zákonitosti).

Panel expertů začíná zasedání

Kemp vede manželská dvojice Andreas a Franziska Lareida, neuvěřitelně sympatičtí lidé, kteří nám vyšli ve všem vstříc a ještě nám započítali jen jedno zabrané místo v kempu. A pokud jste fanoušky Franka Zappy, budete to mít snad zadarmo (Andreas má vytetovaný Zappův label na rameni). http://www.camping-lespeupliers.com/ (zatím jen v němčině, další jazyky budou doplněny)

Le Rozier leží pod kaňonem Tarnu i Jointe, takže jsme se každý den mohli rozhodnout, kam za lezením vyrazíme. A ejhle, vždy jsme vyrazili do Tarnu. Ne že bysme nechtěli Jointe vidět, ale jak se jednou drápkem v Tarnu zachytíte…

Lucie v moři skal

Kaňon, který hádám vytvořila říčka Tarn, je skutečně impozantní a samotné lezecké sektory leží většinou až v jeho horní části na levé straně řeky, přičemž míjíte naprosto neuvěřitelné skalní masívy celou délku kaňonu, kde se nelozí. Člověku úplně hrknou slzy do očí. Vápno je to parádní, oklouzané bylo snad ve dvou lehčích cestách, jinak krása.

Malý a těžký sektor Dromadaire

Samotné lezení mne, jak to jen říct, překvapilo? Nejprve jsem vlezl do nějaké 6b a nenašel sem v ní vůbec problém. Potěšen, že by vše mohlo jít tak, jak si ve Francii představuji, jsem vlezl vedle do 6c nebo 6c­+ a ejhle! Chvíli jsem šátral nad sebou po všech dírkách, co tam byly a než jsem si je všechny osahal, natek jsem a samým překvapením si sedl. A takhle to bylo s onsajty už furt.

David si líže rány

Radek a hra bicepsů

Strkali jsme prsty do všech direk a kapes, rovně, zešikma, na spoďák, bočák, na článek či dva, koukali se zpod převisu na členitou skálu nad sebou, kde nějaký nebožák před námi ve frenetické snaze najít ten správný chyt zabílil každou blbost, ba co hůř, někdo vyloženě zlý udělal tagy ke špatným chytům, a natýkali jsme a natýkali.

Zatím se tvářím soustředěně, ale za chvíli letím

7a+, pokus o OS, poslední krok do madla. No ano, i tady poletím.

Avšak vyloženě krutá byla série pokusů o onsajty a flashe ve střední části našeho pobytu, kdy jsme v cestách kolem 8 až 9- létali v posledním těžkém kroku do madla. On by se to člověk ani nedozvěděl, ale cesty zde Vlk ještě nestačil přejistit, takže nemají borháky, alébrž nýty, takže člověk musí i cestu, o kterou již vinnou pádu nemá zájem, dolézt a skutečně se přesvědčit, že po nedoskočeném madlu je již jen lehké lezení k řetězu. To pak bylo možné po celém údolí slyšet velkou zlobu a ozvěna, vracejíce výrazy zde ještě neslyšené, lekala drobnou zvířenu i orlosupy.

Nutno dodat, že jedinou výjimku zde tvořila Lucie, která v cestách, které si vyhlídla, řádila jako černá ruka a myslím, že obměnila celý svůj top 10 na lezci. 6ačka a 6bpluska žádná míra. Respekt!

Lucie diktuje v 6b+!

My ostatní jsme si tedy alespoň vyhlédli projekty na RP po restdeji, abychom ulevili pocuchaným nervům. Radek si vyhlédl pěknou 7b hned vedle Davidova projektu Arnaque.com za 8a. Lucie zvolila 6c a já si vybral super natahovací bouldrové 7c+ a vytrvalostní (sic!) 7c.

Vypravujeme se na večeři do downtownu

Uklidněni myšlenkami na naše projekty jsme se po necelých 4dnech lezení oddali sladkému restdeji. Se stínem kocoviny z předchozího večera, kdy jsme popíjeli s majiteli kempu, poslouchali Zappu a inhalovali vonné byliny, jsme se odjeli zrekreovat do Saintes Maries de la Mer. Vanul svěží větřík a my skotačili na pláži, koupali se, jedli zmrzliny a popíjeli míchané nápoje, zkrátka klasický rest day.

Restday. Co dodat.

I o restdeji se snažíme něco užitečného naučit

Zrozen pro pláž

Žena, muž a bagr - takhle to má Radek rád

O restdeji rádi mlsáme

Některý z těchto dnů nám však idylu narušil strašlivý netvor řeky!

Nejprve jsme si mysleli, že někomu z nás byliny příliš stoupli předchozího večera do hlavy a rozházel u stanu Davida a Lucky odpadky a snědl jim všechny čokolády - jejich zbytky jsme našli na břehu řeky. Dalšího večera (celkově dramatický, vymítali jsme vosu ze stanu) se však Radkovi podařilo spatřit netvorův stín! V polovině úplňkové noci, kdy síly chaosu a temnoty nejsilnější bývají,vzbudil Radka pekelný hlomoz v předsíňce našeho stanu. Neznaje strachu, zahřímal Radek hlasem mohutným něco jako:“Ať již jsi kdokoliv, vary od našeho prahu, zde v tomto příbytku lidí dobrých a ctnostných nezmůžeš nic!“ a hrozil předsíňce smotkem s nedokouřenými bylinami. Tito tvorové primitivního zla nemají však žádný respekt a šramot pokračoval. I vrhl se Radek srdnatě na zteč, což konečně lapku obrátilo na útěk. A hle, tvor to byl spíš drobný,s dlouhým ocasem a svoji stopu nám zanechal i na kapotě auta. Asi nějaká lasice nebo co.

Můžeme se už nyní jen domnívat, co s takovým malým tvorem udělala krabice čokolády.

Kdo ví, kdo vzal Lucce s Davidem čokolády...

A když už jsme u sladkostí – marmelády Bonne Maman jsou ve Francii absolutní nutnost.

Poslední tři dny jsme dokonce i něco málo přelezli na OS a flash, ale k projektům jsme se skrze nestálé počasí již nedostali. Taktéž se dostavovala kumulovaná únava, kterou se nám ani s pomocí hroznového cukru, nutelly, bonne mamánů, bylin, koupelí v ledových řekách, transcendentálních meditací, holotropního kýchání a sleklajny chození, nepovedlo úplně rozptýlit.

Zvolili jse tedy volnější tempo, po dolezení cesty u řetězu jsme se i rozhlédli po okolí a zařadili jsme koupání v Tarnu. Voda byla osvěžující a dokonce jsme s Davidem vyzkoušeli i DWS! Vytýčená linie se však ukázala být nad naše síly a tak jsme alespoň dali volnost hipíkovi v nás a blýskali zadky pod Dromedárem.

Naked free solo, ceněný průstup

Sleduji Davida při naked free solo v horních pasážích skály

Lucie si předposlední den v lezeckém transu vymkla rameno, tudíž poslední den jen polehávala, četla si a popíjela Desperáda, šťastná a relaxovaná. Nu, měla již posekáno, tak si užívala. Zato David byl nastartovaný jak Tatra na svůj projekt, který však byl vlhký, takže upřel svou pozornost na kvatitativní lezení. To se mi skutečně náramně hodilo, jelikož jsem z mého prfojektu díky zateklosti jen taktak sundal presa a uvědomil si, že bolestivost kůže na prstech je ochromující a bez motivace přelezu projektu již jen pofňukávám. V závěsu za Davidem jsem se tedy ještě vybičoval k lezení, ale připadal jsem si jak malá mořská víla – daň za lezení byla krutá.

Lezecká mašina

Malá mořská víla a lezecká mašina

Po příchodu do převislého sektoru L´oasif jsme začali obdivovat skupinku svalnatých Francouzů,kteří viseli v hrozivě vypadajících cestách, které jsme tipovali na 8béčka a výše, neli projekty v devátém francouzském stupni. Když jsme zjistili, že se jedná o 7b+ a 7c, trošku jsme ke svým hrdinům ochladli. A poté, co dílo zkázy dokonal Švéd, který se prdelkoval pod skalami i s dvěma ratolestmi a obě cesty onsajtoval (ok, musím přiznat, že si zafuněl), jsme se klidně mohli odtrhnout od okounění a zalézt si.

Náš idol I.

Náš idol II.

Napodobuji idoly.

Radek poslední lezecký den raději strávil výletem ve společnosti orlosupů a focením silně avantgardních fotografií.

V sobotu jsme se již jen zbalili, rozloučili s majiteli a vyrazili zpět. Kromě vyplenění jednoho hypermarketu kvůli fazolkám a sýrům se již nic naštěstí nestalo.

Co tedy dodat? Snad jen s Čokovoko: po všem hovno, po čundru vzpomínka. Dejte to do fejdautu.

Šťastní parchanti. A Lucie