Krasová nostalgie

Lezení

Rozhodl jsem se přeložit několik textů z posledního čísla časopisu Urban Climber, které se mimo jiné věnuje hledání odpovědí na otázku, proč vlastně lidé lezou…(za případné chyby se omlouvám, nejsem překladatel)

Rychle, zkuste dokončit věty: Lezení je…. Lezu, protože….Docela obtížné, že?

Stejně jako surfaři sdílejí podobné pocity z přívětivosti i hrozeb oceánu, sdílejí i lezci po celém světě podobný pocit při cvaknutí řetězu, přelezení boulderového projektu, pocit strachu vysoko nad posledním jištěním. A to vše nezávisle na stupni obtížnosti, který lezou. I v Rudicích zažijete pocity jako Sharma při přelezu Jumbo love:-)

Takže si pusťte nějakou hudbu (co třeba Abel Okugawa http://www.myspace.com/abelokugawa ), uvolněte mysl, ubalte jointa, otevřete vínko či lahvoně, popřípadě si udělejte čaj a dejte se do čtení. Začneme rozhovorem s legendární Lynn Hill, matkou a královnou sportovního lezení.

Lynn Hill

Narozena: 3.1.1961

Bydlí: Boulder, Colorado

Povolání: Ambasador firem Patagonia, Petzl a Beal

Kolik roků leze: 33!!

Jak by jsi charakterizovala sama sebe?

Je obtížné charakterizovat sama sebe v několika slovech, ale řekla bych, že jsem: odhodlaná, soustředěná, optimistická, ráda se směji, ale pokud věci zvážní, tak jsem silná. Jsem přemítavá, idealistická, preferuji kvalitu nad kvantitou.

O co se v životě snažíš?

Inspirovat lidi k dosažení svých snů. Být soucitná a napojena na ostatní, odmítat stereotypy, omezující nebo zastaralou víru, zpochybňovat autority, vlastně pochybovat o všem.

Co je důležitější: úcta nebo peníze?

Myslím si, že úcta je základní kvalitou, podmínkou pro to, aby byl člověk dobrým. Peníze jsou umělým konstruktem, kterého se člověku dostane, pokud respektuje v životě ty správné věci. V dnešní moderní společnosti potřebujeme obojí, úctu i peníze. Úctu na prvním místě a peníze pak jako nutný způsob oceňování naších služeb společnosti.

Co je nejdůležitější vlastností člověka?

Integrita.

Kdo je nejdůležitějším člověkem v Tvém životě? A proč?

Momentálně je to můj syn, neboť je to můj nejdůležitější závazek, můj nejvýznamnější učitel a snad i někdo, kdo přinese mnoho lásky a vize příštím generacím.

Je důležité plánovat?

Mít plán je užitečné, ale důležitější je umět přizpůsobovat se proměnlivým požadavkům okamžiku.

Kterého lezce opravdu hodně respektuješ?

Chrise Sharmu. Nejen proto, že má vizi vytvářet nové standardy obtížnosti, ale protože je ryze dobrým člověkem, který má v sobě jak zanícený, tak soucitný přístup k životu.

Mohla by jsi jmenovat dva své nejdůležitější lezecké partnery, jednoho z minulosti a druhého ze současnosti?

Když jsem byla mladší, tak to byl John Long, z blízké minulosti bych jmenovala Pietra Dal Pra, protože důvěřuji v jeho lezecké schopnosti, úsudek a integritu. Oba dva mě posunuli způsobem, který byl nový a vzrušující. Pietro je velmi talentovaným italským lezcem, který má mnoho zkušeností se všemi typy lezení. Vylezli jsme spolu mnoho úžasných linií, od boulderů a big wallů v Yosemitech, v Dolomitech a v mnoha dalších evropských oblastech (Francie, Itálie, Švýcarsko), v Thajsku a všude možně v USA, od Gunks až po Smith Rocks.

Kam směřuje lezení?

Neustále k něčemu většímu, lepšímu, rychlejšímu, delšímu, k lepšímu stylu, k co nejvíce délkám za den v závislosti na stylu: OS, AF, nejrychlejší čas atd.

Proč lezeš?

Užívám si, když jsem při lezení plně pohlcena – je to způsob pohybové meditace.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější lezecké disciplíny?

Mými oblíbenými styly jsou sportovní lezení, bouldering a tradiční lezení. Jelikož jsem matkou, snažím se nevystavovat se příliš riziku alpským lezením.

Co bychom měli předat dalším lezeckým generacím?

Respekt k životnímu prostředí, k ostatním lidem, kulturám a tradicím. Měli bychom konat tak, abychom zlepšovali podmínky na tomto světě.

Jaký byl nejstrašnější okamžik Tvého života?

Když jsem téměř zemřela při pádu na zem ze 30 metrů. Skoro nic si z toho ale nepamatuji.

Největší zážitek?

Lezení poslední, strašidelné, špatně zajistitelné délky cesty Astroman (tradiční cesta na Washington column v Yosemitech) v absolutní temnotě. Po dolezení následovala noc na vrcholu bez vody, jídla, teplého oblečení a spacáku. Ráno jsme sestoupili naprosto vyčerpání, ale jinak „v pořádku“. Výsledkem bylo, že jsem kvůli nedostatku vody skončila s velmi bolestivou infekcí močového měchýře.

Kde jsi prožila svůj nejkrásnější západ slunce?

Na Madagaskaru. Lezli jsme v oblasti jménem Tsaranaro, kde se nachází několik úžasných žulových stěn. Bylo to tam krásné, exotické. Divoké a barevné prostředí, na obloze dvojitá duha a pocit starobylého míru…Bylo to jedno z málo míst, které jsem navštívila a kde jsem na obloze neviděla žádné stopy letadel či světla z velkých měst poblíž.

Technika nohou, síla nebo vytrvalost: Co je pro dobrého lezce nejdůležitější?

Všechno

Pro co jsi zrozena?

Předpokládám, že je to lezení a vše, co je spojeno s mým životem lezkyně.

No a nyní si můžete přečíst, jak lezení vnímají a jak o něm přemýšlejí někteří vynikající američtí lezci současnosti.

Tommy Caldwell

Dva tisíce stop nahoře na gigantické patagonské věži cítím to ticho pode mnou. Slyším vítr vyjící okolo věže a šustot padajících ledových krystalků, to vše proloženo občasnou hlasitou explozí. Při pohledu zpět přes nevypočitatelný, trhlinami posetý, úžasně bílý ledovec, vidím tyrkysové jezero, a za ním mírumilovné planiny. Ulamuji tající rampouch a nechávám z něj na jazyk odkapávat osvěžující studené kapky. Pohlédnu nahoru a nevidím nic jiného, než strmou žulovou stěnu a modrou oblohu a vím, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Uvědomuju si, že jediná cesta dolů vede přes vrchol.

Jsou okamžiky jako tyto, kdy cítím boha ve všem. Strach z chybování spojený s předtuchou realizace svého cíle, pouto, které se utvoří mezi lezeckými partnery, dech beroucí krása okolí. Ten moment je mnohem větší než já. Spojuje mě s okolím. Otvírá mé uvědomění, zapojuje mé smysly, vdechuje do mě život. Hory jsou mým kostelem a lezení je pro mě uctívání.

Kevin Jorgeson

Mezi emocemi, které cítíme a metaforami, kterými se je snažíme vyjádřit, leží jazyková bariéra. Pocity nemají vlastní jazyk. Jestliže svým emocím nastavíte zrcadlo, neuvidíte nic. Ne proto, že emoce neexistují, nýbrž proto, že emoce nemohou být svázány do pozorování a jazyka. Lezení vás transportuje do říše opravdového lidského zážitku, osvobozeného od slepoty a váhy pozorovatele. Nejde o drásající důvěrnost pod vašimi prsty, neboť adrenalin a radost ji stlačují do zážitku. To, co vás tam dostane, je promyšlené rozhodnutí, ale to zmizí, jakmile jste tam. Když se emoce odhalí , avšak nevysvětlují se, objevuje se spirituální zážitek. Jste jednoduše další kusem přírodního světa a ne pozorovatelem vašeho místa v něm. Věřím, že jako lezci jsme všichni nějakým způsobem spojeni stejným pozvedávajícím pocitem.

Chris Sharma

Lezení je pro mě pohybovou meditací. Koncentrovat svou mysl na jeden bod, kdy vlastní já je odplaveno pryč, rozpuštěno, a zbudou pouze čiré uvědomění, energie a emoce. Tlačí nás to k našim limitům, nutí nás zavrhnout zbytečné myšlenky (na minulost, na plány do budoucna, co budeme jíst k večeři atd.) a umožní nám být plně ponořeni v současnosti, živě, propojit se s přírodou, být člověkem. V tyto momenty existuje to pravé fanatismo, pro které žiji.

Emily Harrington

Lezu, protože mě to osvobozuje od světa pode mnou a umožňuje mi to testovat limity mé mysli a mého těla. Je to činnost, která se vzpírá lidské povaze a logice. Gravitace mě tlačí zpět na zem a já se snažím dostat výše. A tento boj miluji. Je to boj instinktů a emocí: strach, touha, selhání, úspěch. Toužím po úspěchu, ale ne bez toho, aniž bych zažila strach a selhání.

Lezení je výjimečné v tom, že nikdy nepřestane rozvíjet a vyzývat ty, kteří chtějí posunout své osobní hranice. Bojuji s tím, že vím, že nikdy nebudu spokojená a stále budu hledat nové výzvy. A příroda mi vždy připraví další. Každá linie představuje unikátní pohyby, překážky a komplexnost. Lezení nikdy nezestárne. Nikdy nebude nudné. A nikdy nebude snadné. Nacházím se v neustálé snaze po dokonalém pohybu, jednotě těla a mysli. Zasvěcuji svou energii a ducha k dosažení tohoto ultimativního cíle. Lezení je mezi těmi, kdo jej dělají, sdílenou vášní. Do tohoto úsilí jsme spirituálně investovali. Je to středem našeho světa, naší vírou a naším těžištěm.

Lisa Rands

Bez lezení jsem mrzutá. Mé tělo je naplněno adrenalinem a nervózní energií a já začínám cítit, že můj život ztrácí rovnováhu. Při lezení do sebe vše zapadá a vše má zase své místo. Chaos je nahrazen řádem. Energie je pryč a já se zase cítím klidná. Když se 100% soustřeďuji na svůj cíl, jde vše ostatní stranou. Mé plány do budoucna, mí přátelé, můj svět, vše co dělám, se točí okolo mé lásky k lezení. Nerozumím úplně přesně tomu, co je na lezení takové, že mi to poskytuje takové potěšení, bezpochyby je toho spoustu, mnoho aspektů. Ani nerozumím těm náladám, které cítím když nemůžu jít ven. Co vím je to, že když lezu, tak to úsilí, které do toho vkládám, vychází cele z mého srdce. Ten pocit dělání něčeho z naprosté lásky k tomu – a z žádného jiného důvodu – je asi to, po čem nejvíce toužím.

Joe Kinder

Lezení je hlavní náplní mého života. Upřímně, jsem jedním z těch lidí, kteří jsou lezením kompletně posedlí a dopřávám si ho naplno. Nemám práci. Nemám podnájem. Nemám dluhy. Vášeň pro lezení mi zformovala život tak, jak ho žiju. Někdo může namítnout, že jsem „vložil všechny vejce do jednoho košíku“, ale já věřím tomu, že to je ten nejlepší způsob, jak se zlepšit a jak naplno dělat sport, který miluju.

Poté, co jsem přelezl Kryptonite (zatím můj nejtěžší výstup), jsem si povšiml určité emoční změny. Jako lezec jsem vyzrál v posledních dvou třech letech, kdy nacházím v pokroku v přelézání mých projektů nové významy.

Radost pro mě přichází díky přehlcení senzorů – jízdy do lezecké oblasti, vůně skály, pozorování mága poletujícího vzduchem…vše je tak osobní. Když jsem plně pohlcen lezením nalézám lásku, dobrotu v mém světě. Komunita v lezení je jednou z nejcennějších subkultur světa, a ti co to myslí vážně, to ví. Má vášeň pro lezení nebyla nikdy otřesena. Je to jediná věc v mém životě, která trvá tak dlouho a zůstává stále tak ryzí. Respekt!

Dave Graham

Můj zážitek – mé jednání, pohyb, rituál, normálnost – je mou formou modlitby, a mé božstvo je vším. Kámen – nestálý a energetický – je tím bodem přírody, se kterým komunikuji.

Nejvíce cítím to kdo jsem, ve spojitosti s dávnými lidmi, i když jsem vůči nim relativní a existuji až po nich. Tato představa mě přivádí k víře, že mnoho věcí, které dělám, je intuitivních a přirozených. Když lezu, jsem napojen na tu část sebe, která je minulostí, historií, starobylou. Kmeny, ohně, jazyk, primitivní jednání se nevztahují k současné kultuře, a přesto mě formují. Nejsou mou sociální reflexí nebo mým obrazem světa. Naprosto chápu náboženství, avšak pouze takové, které odráží mé vlastní přesvědčení. A pro mě přesvědčení znamenají všechno. Zážitek božství přichází zevnitř, když se nacházím ve svém prostředí. Krásné a svobodné, existující bez potřeby něco dokazovat, to je úžasné. A to je pro mě lezení.

Rozhovor

Vážení, je to tady. Dlouho avizovaný rozhovor s Janisem! Chlapec si našel čas a mezi intenzivním lezeckým tréninkem, vyčerpávající starostí o rodinu a pobyty na Průmyslovce ze sebe vydal, jak je jeho dobrým zvykem, to nejlepší. Takže pojďme na to. Odpovídá sportovní lezec Petr Janis Janačík, člen HO Průmyslovka.

Proč vlastně lezeš a jak jsi s lezením začal?
Vnuknutí. Přikázal mi to bůh.

Nepodobá se trošku Slépovi?

Jaký styl lezení preferuješ a na kterých skalách? Nejoblíbenější oblast?

Preferuji krátké bouldrové úderky, na delší patlání nemám čas a vytrvalost. Vyhovuje mi udolat bouldr a užít si konečně těch pár metrů k řetězu, a ne se celou cestu strachovat, že mi dojde. Rád bych lezl víc na OS, ale vzhledem k tomu, že se kvůli rodince méně dostanu na výjezdy, tak se musím plácat v Krasu na RP,PP. To je poměrně malá oblast, takže si člověk pokusy vystřílí na RP, když na to zrovna má a nenechá si moc cest na OS ve stejném stupni, až na to OS bude mít. Je to těžký.

Jinak nejhloub v mém srdci je pochopitelně... Kras.

Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než zalamování lišt? Třebá... kaktusy?!
Ty kokso, já a kaktusy? Jak tě to napadlo?

Já rád čtu populárně naučné knihy s tématem teorie čísel, astronomie nebo obecně fyziky (musí tam být obrázky), čímž zřejmě podvědomě řeším svoji praktickou neschopnost v těchto oborech. Také občas sáhnu po filosofii, ale už to nemá ten drajv jako na škole, kde se aspoň posléze dalo s někým pohádat nad ránem dole na Skleněnce.

Také hraji šachy na internetu (sachy.sk) a bavilo mne studovat různá zahájení, ale už jsem všechno zapomněl a porazí mne každý idiot. Obvzlášť na internetu, kde má člověk rozehráno více partií a v dalších oknech otevřeného lezce, pokáčův nebo čajdův blog, případně to vše plus nějaké porno, je těžké se soustředit.

Ale co si budeme nalhávat, lišty jsou lišty...

Lezecký vzor?
Pokáč. A nejen v lezení.

Je to prostě miláček!

Nejoblíbenější alkoholický nápoj?
15 piv.

Jinak jsem si oblíbil Mojito a Teqilu Sunrise. Oblíbený Huhukoktejl (alpský rum, absinth a curacao) zanikl bohužel i s hospodou Naftaři (Katarína: “Nevím, co s tím máte, už mám třetí a vůbec to necítím...” – potom si spletla patro a spala na schodech u půdy).

Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer?
21, ale pil jsem i přes den. Byl sem potom strašně unavenej...

21 piv je už spíš dřina

Pokud by jsi do konce života mohl vypít pouze jedno pivo, které by to bylo a při jaké příležitosti?
Představa vypití jen jednoho piva se bohužel vymyká mojí představivosti.

Oblíbená sexuální poloha?
Je jich několik – rákosová píšťala, jasmínový květ, drak snášející se na horu... A nakonec, věren odkazu pionýra a odvážného průzkumníka v této oblasti, Petra “Jašouna” Jaška, i Koleso.

I IT-ci jsou jen lidé

Pokud by bylo možné sex rozčlenit do kategorií jako lezení, kam by jsi se zařadil? (sportovní, tradiční, highball, deep water solo, bouldering, zimní lezení, technické lezení, sólování, vícedélky...)
No, sportovní už asi od puberty ne, spíš nadšený tradicionalista. Varlata mi sestoupila obě, takže highball taky ne, s deep water se mi nedaří najít paralelu. Někdy bouldering, někdy vícedélky, záleží to taky na spotřebě alkoholu. Zimní, jarní, letní, podzimní lezení, to je jedno. Technické lezení? Nejsem fanoušek, snad jednou... A sólování? Kdo tvrdí, že nesóluje, sóluje doteď.

Věříš v existenci UFO? Jsou už mezi námi? Případně kteří to jsou?
AO

Oblíbení filmový, literární a komixový hrdinové a proč?
Není pro mne možné vybrat z té nekonečné řady filmových hrdinů...

Kdo z čtenářů blogu uhodne nejvíc ze 34 fimů z koláže, vyhrajee... balení čaje! Původně to měla být Plzeň, ale když se teď všichni zbláznili do toho čaje...

I zde je to těžké, ale třeba Potok ze Sestry, Dean z Na cestě, tajný agent Pankrác Tangent a komisař Bambus.

V komixech se asi moje největší sympatie tříští mezi čtveřici ze Čtyřlístku a “Velkého Šéfa” Loba.

Lobo vs. Čtyřlístek – námět na nový crossover?Co by na Loba vymyslel Myšpulín? Byl by Bobík silnější? Pinďa rychlejší? A Fifinka...

Brněnské hospody, které můžeš doporučit.
Průmyslovka, ale už teď se tam nedá skoro sednout i ve všední den. Jinak Alterna je prima, Pomalej bar a Skleněná louka nahoře a dole.

Co bys rád dostal na Vánoce?
Fixy.

Není nad dobré fixy

Už jsi někdy někomu provedl Žanda slap?
Nee, ale občas, když se kamarád sklání ve sprše na Fritu pro mýdlo…

Myslíš, že je důležité udělat shyb na jedné ruce? A na dvou? A KOLIK??
Je to otázka maximální priority! Kvintesenciální, kruciální podstata lezení! Na jedné, na dvou, na noze, uchu, za zuby, se závažím, s outěžkem, v astrálu, futrálu, na Fritu, furt a za všechno nekonečně moc! AŹ TO VŠECHNO VYBUCHNE!

No prosím, profesor matematiky!

Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu lezeckého filmu, co by sis vybral do soundtracku?
http://cz.youtube.com/watch?v=Hr0b0SSZ-Hs

Věříš na horoskopy? Na osud? Na lásku na první pohled? Na předpověď počasí?

Jasně, teď jsem si třeba po tréninkově skutečně náročném týdnu v horoskopu přečetl, že bych měl alespoň minimálně sportovat, jinak že prý ztloustnu. Mám snad zkolabovat?! Moje osudová láska Terezka byla na první pohled. A předpověď počasí? Šarlatáni!

Nejinspirativnější lezec/lezkyně.
Pokáč (váhal jsem s Huberem) a Věra Kotasová, ee Kostruhová.

Prostě Věra

Značka lezeček?
La Sportiva Miura! Nadčasová klasika, řekla by módní policie.

Teď už se člověk nemůže na nic vymlouvat

Co jsi praktikoval za sporty před lezením nebo nyní současně s lezením? Nějaké úspěchy?

Na základce jsem chodil do řeckořímského zápasu a volného stylu, taky jsem za školu skákal do výšky. Úspěchy nestojí za zmínku, na tréninku jsem složil mistra republiky z lehčí váhové kategorie (asi ob dvě). Jinak jsem od dětství závodně hrával fotbal, ale ve chvíli, kdy se z toho začala z kamarádské zábavy po nějakých postupech stávat vážná věc, mě to přestalo bavit. Pak jsem chodil do kung fu, ale alkohol mi znemožňoval spávně pracovat se svou cchi. Teď už jen chodím hrát pátky za tepla voliš a občas si zaplavat a zaběhat, jinak všechen čas na sport sežere lezení.

Běžně jsme trénovali s walkmanama

Nejintenzivnější lezecký zážitek?
Jsou různé druhy intenzivních lezeckých zážitků – např. intezivní pocit nasrání při několikátém pádu v bouldru cesty, intezivní pocit bezmoci při zranění... Ale naštěstí masivně převládají ty pozitivní - intezivní pocit štěstí, když se vyvaluju v Rudicích na slunci a za zády mi kamarád funí v cestě, extáze, když cvakám řetěz u projektu a řvu u toho jak pavián, nadšení, když ožralí na zahrádce plánujem výjezd a co všechno tam prásknem (všechno!!), intezivní pocit dobře odvedené práce, když odcházím z Fritu celej opuchlej a zakyselenej...

Jakou nejstupidnější věc jsi provedl ve stavu naprosté alko/drogové intoxikace?
Bohužel zde nechybí také projížďka autem v podnapilosti (neřídil jsem teda...), po které jsme si, ač se nic nestalo, přísahali, že už nikdy více.

Jinak dost stupidní byly dialogy, když nám se zhoubovanými kamarády vypnuli na malé chatě na horách proud a my chodili i s jinými lidmi po temných chodbách a snažili se navzájem nějak identifikovat.

Taková nenápadná houbička...

Jakou nejbláznivější věc jsi udělal, aby jsi zaujmul nějakou dívku?
Vždy jsem se snažil zůstat nenápadný. Jsem ztrémovaný introvert. Takže nejbláznivější věc asi bylo, když jsem přišel a slušně se představil.

Nejzábavnější rande?
Co si pamatuju, tak dost zábavné bylo rande s Terez, když za mnou přijela s kamarádem Blekem do Prahy na vojnu. Sraz sme si dali na Staromáku na demonstraci za legalizaci konopí, kde jsem alespoň v uniformě mohl demostrovat, že Hradní stráž drží s huliči. Potom jsme se motali po Praze a skončili nahoubovaní v mojí oblíbené hospodě Černá labuť na Smíchově. Blekovi neustále tekly sliny, který plival pod sebe a na stole bylo neuvěřitelné množství věcí, který jsme si vytahali z kapes a fascinovaně se jimi přehrabovali. Pinglice vše naštěstí brala s ledovým klidem. Potom jsem chytl stíhu, že nás vedlejší stůl Jugoslávců chce podřezat (možná taky jo, pokud tam někdo takový vůbec byl) a tak jsme vypadli spát nahoru nad hospodu do parku. Lehli sme si do prvních keřů, na které jsme narazili, byly však hned u cesty, takže nás dopoledne probudili pejskaři svými komentáři. Hned jsem zjistil, že jsem si ustlal v hovně, ve kterém uvízla bohužel čepice půjčená od bratra ve zbrani. Naštestí jsem byl jeho”starej”, tak mi ani nedal do držky. Pokud to čteš, tak ještě jednou :”Promiň...”.

Máš nějaké lezecké cíle na další sezónu?

Nezranit se, to je jasný. Pokud vyjde tohle, tak konkrétnější cíl je ta podělaná Rekonstrukce a Jednonýtová. Ale co si budem nalhávat, hlavní je si lezení užít a lézt furt, co to dá.

Jak kloubíš lezení s normálním životem?
Nikdy jsem netoužil vést normální život.

Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?
Mier.

To byl ale krásný rozhovor. Díky Janisi, básníku devonských vápenců. Připojuji ještě bonusovou otázku k soutěži o filmové hrdiny - kdo uhodne následujícího týpka, má u mě konzumaci jakýchkoliv nápojů po dobu 3 hodin ve zvoleném podniku....

Na prahu ráje

Na stránkách http://bishopbouldering.blogspot.com/ na mě zaútočil následující obrázek...V porovnání s boulderama, co jsme přeplácali v jeskyni v Rudicích je to poměrně jiná dimenze:-)

This side of paradise, V9/10 (7C+), leze Kanaďan Jeremy Smith

Možná si boulder This side of paradise pamatujete z filmu Sharp End, kde tenhle high ball přelézá Lisa Rand. Myslím, že nejpozději ve třetině kamene by se téměř všichni čtenáři tohodle blogu rozzzttřřřřásli jak sulc, pokud by tam vůbec dolezli:-).

No a Jeremy tenhle kousek přelezl pravděpodobně jako šestý na světě a bez toho, aniž by jej nacvičoval s lanem! Což je po Charliem Barrettovi teprve druhý takový přelez. Cool!! Podle přelezce nejspektakulárnější linie v oblasti...

Literární okénko

Boulder je pojmenován podle první novely F.S. Fitzgeralda, který ji publikoval 26.3. 1920, poté, co celé léto strávil v alkoholickém opojení ve snaze vyléčit se z milostného zklamání se slečnou Zeldou Sayre...tuhle zřejmě divokou dívku si ale nakonec vzal...Zelda byla ikonou 20. let - její manžel ji nazýval "první americkou žabkou". Moc extravagantně to teda nezní, ale asi byla jiná doba:-). Zelda byla výstřední a manželé vedli jak v USA, tak i v Evropě velice zajímavý život. Napětí v jejím bouřlivém manželství, Scottův vzrůstající alkoholismus a její rostoucí nevyrovnanost byly předzvěstí Zeldina vstupu do sanatoria v roce 1930 s diagnózou schizofrenie...

Název knihy "Na prahu ráje" byl převzat z básně Tiare Tahiti anglického básníka Ruperta Brooka (https://tspace.library.utoronto.ca/html/1807/4350/poem234.html).