foto by Mára
Při studování průvodců a různých textů o Moravském krase jsem narazil na zmínku o lezeckém průvodci na okolí Byčí skály (s názvem „Kletterführer durch die Rabensteinwand und Stierfelswand bei Brünn"), který publikovala skupinka německých lezců (pánové Czerny, Krammer a Wagner) již v roce 1938 jako přílohu časopisu Bergwart. Obsahoval popisy dvaceti horolezeckých cest a čtyři schematické mapky v textu. Nemá jej někdo k zapůjčení???
Internet zjistil, že kompletní ročníky jsou uloženy ve vědecké knihovně v Olomouci, Mára to objednal, průvodce tam však bohužel nebyl...zato ochotný Mára ofotil dva články z roku 1933 popisující prvovýstupy na Krkavčí skále (Weruta, Direkta, Kubáskova cesta). Paráda. Až na ten schwabach...no nic, oprášil jsem gymnaziální znalosti němčiny a strávil několik večerů přepisem do normální němčiny a snahou o překlad do češtiny...a vybrané vám nabízím k přelouskání...zároveň to může Vlk třeba použít i jako podklad pro opravu pár detailů v novém průvodci...
Jeden z článků, jehož autorem je Oswald Bernhardt, popisuje první přelezení Weruty v letech před 1. světovou válkou a také první průstup celou stěnou. Weruta se totiž původně nastupovala slaněním seshora, dnešním Třetím komínem..a z toho pochází i její název, neboť cesta tak měla tvar W. Hlavně nás však seznamuje s tehdejším lezeckým mistrem, Karlem Kubáskem z Bílovic, podle kterého je pojmenována Kubáskova cesta.
Takže jdeme na to...
Jeden zapomenutý výstup
autor:Oswald Bernhardt
časopis Bergwart, květen 1933
Byla překrásná červnová neděle roku 1913. V Josefově na louce u mohutné Krkavčí skály leželi v trávě dva mladíci, studovali pečlivě tu lákavou a zároveň výhružnou stěnu a občas pohlédli na oblaka plynoucí nad jejich hlavami. Tito dva lezci s oděvem opotřebovaným od tvrdé lezecké dřiny, byli můj přítel Bažant a jeho lezecký učitel a nedostižný skalní mistr Karel Kubásek, mezi předválečnými lezci známý pod přezdívkou Kubo. Jeho medvědí síla, kterou tak rád předváděl, byla příslibem, že další lezecký „problém“ v jeho domácké oblasti bude úspěšně vyřešen.
Už týdny ti dva, neděli co neděli, přicházeli k flirtující panenské stěně, s jejími dosud nezlezenými bezmála sta metry výšky, stejně jako doposud nezkrocená Martinka v Pavlovských vrších. Ze všech stran se oba dva pokoušeli o průstup. Nejprve to zkusili zleva, od úpatí stěny u výrazné jeskyně (směr 1 -2 na obrázku), ale nahoře rozprostírající se abnormálně strmé až převislé hladké stěny zmařily jakýkoliv pokus o předvedení jejich lezeckého umění. Další pokus začali slaněním z vrchního zábradlí, za podpory přátel ze skupiny brněnských akademiků, kteří zde došli pěšinou se shora.
Skrz úzké komíny v pravé části stěny (a-b, c-d) sestoupili téměř do poloviny stěny na kazatelnu (d). Později objevili pokračování přes suťovisko k jeskyni (e) a zatloukli slaňovací kruh ve výšce pilíře (f), vzdušným slaněním dosáhli suťovisko a nakonec i velkou horní jeskyni (i). Tato jeskyně byla již dříve dosažena slaněním seshora a skrývala mužika s kartou prvovýstupců. Autor těchto řádků zde během lezení uložil s Karlem Kubáskem malou stěnovou knížku. Se značnými obtížemi, bez možnosti zajištění, se skalním lvům konečně podařil volný přelez vrcholové spáry (k) až na vrchol, vlevo od horního altánku. „Kubo“, který již zdolal Vajoletky a další těžké věže v jižním Tirolsku si myslí: „Horní spára na Krkavčí je sice krátká, ale nejtěžší spáry na Vajoletkách jsou oproti ní technické“. Poutníci, jejichž pobožné písně k nim doléhali zezdola z ulic Josefova, si ukazovali jejich směrem, vyděšení, když slyšeli pokřiky lezců ozývající se ze stěny a křižujíce se spěchali urychleně dál svou cestou. Nemohlo se přece jednat o nic jiného, než že ti nahoře byli spolčeni s ďáblem, když dokázali zdolat takovou stěnu.
Pak přišla 1. světová válka. Kamarádství bylo rázem přerušeno. Přítel Kubo strávil válku jako válečný letec. O jeho odvaze svědčí např. nouzové přistání na hladině Jadranu, kdy se zachránil na plovoucím trupu svého letadla, jehož zbylé části se potopily. Se svou kapesní pistolí se bránil před zajetím posádkou anglického torpédoborce. Nakonec skončil v důstojníckém táboře v Itálii. Zrada zabránila jeho útěku a uvrhla jej do kasemat v Janově. Tam našeho Herkula, kterému nedokázala ublížit skála či led, skolila zákeřná chřipka.
Ještě před tím, než byl Kubo povolán do zbraně, prohlásil: Pokud půjde Krkavčí nějak prostoupit, pak jedině v její pravé části.“
No a ty změny do průvodce?
