Na žádost Klingoše dávám na vědomí, že v sobotu 2.10.2010 se u Pepy v Holštejně koná tradiční uzavírání skal (není ještě brzy?). Celá akce má začít v 16:00 a k poslechu i tanci prý bude hrát Katapult Revival. Součástí akce bude i cyklus přednášek následujících autorů s těmito tématy:
Vlk - Logické prvovýstupy na skalách Moravského krasu Mrnda - Technika OS pokusu nejen na zahraničním výjezdu Klingoš - Názvy cest jako odraz životních událostí Asu - Alternativní způsoby jištění v nejistém terénu (lokry, kořeny, mechy, trávy) aneb byl Mauglí bůh? Čaj - Každá oblast má potenciál býti světovou! Svišť - Proč lezeš tak špatně? Kuba Novák - Jít za svým cílem!
Děvčata lezou letos jak bohyně...Martina nám v pátek předvedla takovou Extázi, až se z toho můj minimozek málem nevzpamatoval... při sobotním vyhřívání na Čertovkách pak bylo povinností zkusit prý snadnou Poruchu mozku, no dírky nejsou moje hoby, ty dírka, já chuj, prohrál jsem na body... Katka na pohodu běhá šestky, i když leze tak maximálně jednou za měsíc, Linda umí sebrat z podlahy zátku od vína ústy, když se podlahy dotýká pouze jednou nohou... co s tím? Trénink dle Čaje? Intenzivně jak chceš? Začít navštěvovat kurzy třepání?
jen čumím
Někteří říkají že někdo vypadá jako někdo a potom někdo jiný řekne ano a pak se oba smějí a potom vyprávějí o tom někomu jinému a všichni se pak smějí a neustále se potom tomu dlouho smějí a začínají o tom jeden druhému vyprávět a občas potom nevyprávějí o tom nikomu jinému ale pak to jistě vyprávějí a potom se smějí. Někteří říkají že někdo je jako někdo a ten kdo to vypráví je rozhněvaný a je více a více rozhněvaný čím více to vypráví zatímco ten co to vypráví jistě neříká že on sám nalézá tu podobnost, která jeho sama přesvědčuje. Občas někteří začnou o něčem vyprávět a potom určitě mnozí něco řeknou a určitě mnoho z nich je rozhněváno a potom mluví a mluví a mluví a vyprávějí o tom a všichni pořád jsou rozhněváni. Určitě někteří si o tom vyprávějí a všichni pořád jsou rozhněváni...
I když v připravovaném průvodci na Moravské skály (aktuální info zde) nebudou opraveny již zažité názvy cest na Krkavčí skále, což je logické (bylo by to asi násilné), tak si je aspoň připomeňme výtahem z tehdejšího německého průvodce. V dalším historickém okénku pak ještě nahlédneme do cest na Modrém Rysu a Býčí skále...
Kurzívou je uveden stav v aktuálním průvodci, zbytek je překlad ze starého německého průvodce. Čísla v závorce korespondují s označením cest v nákresu (mimojiné perfektně zpracovaného - autorem je Ing. Arnold Czerny) z toho německého průvodce.
Normalweg (č.1)
Normální cesta, klasifikace IV, autoři O. Bernhardt, F. Lejhanec a O. Berntoner, 2.květen 1916. Koncová spára a sestup pilířem vylezeno Karlem Kubáskem již v roce 1911.
V aktuálním průvodci uvedena jako Weruta, autoři Kubásek, Bažant, 1941.
Pfeilerweg mit Gloriettausstieg (č.2)
Tato cesta je zde popsána na dvě části – 1) Pilířová cesta, klasifikace V, autoři E. Sudasch, R. Czepek, 21. května 1933 a 2) Výstup k altánku, klasifikace IV, autor E. Sudasch, 6.listopad 1932.
V aktuálním průvodci uvedena jako Direkta, 5-, autoři Sudasch, Czepek, 1933.
Mausiweg (č.3)
Mausiweg, klasifikace V, autoři W. Czerny, K. Janda, 21.květen 1933.
V aktuálním průvodci uvedena jako Kubáskova cesta, autoři Czarny, Janda,1933, klasifikace 5+,IV A0.
Arminkante (č.4)
Arminkante, klasifikace V, autoři Krammer, Wagner, 3.října1934. Cesta se nachází ve vrchní části skály vlevo od 2. bivakovací jeskyně. Jedná se o vrchní část dnešní Rohačky, která je celá psána v aktuálním průvodci za 6+, autoři Krammer, Wagner, 1934, původně V- A0.
Spodní část dnešní Rohačky tvoří pak cesta Schleier Kante(č. 6), neboli Záhadná hrana, klasifikace VI, hákovačka od autorů E. Křivy, F. Ertl, 29. srpen 1937, která začíná vpravo pilířem od Mausiweg.
Bubokante oder Himmelsleiter (č.5)
V aktuálním průvodci se jedná o cestu Korzo, klasifikace 5+, autoři Wagner, Krammer, 1934. Původně byla cesta lezena na dvě části – spodní část vylezli 3.10. 1934 pánové Wagner a Krammer, vrchní část pak pánové Czerny a Musil – 28. 5. 1935, obtížnost V. Název Bubova hrana?? nebo Žebřík do nebe.
IV. Kamin (č. 7)
Klasifikace II. V aktuálním průvodci 4. komín, autoři Kubásek, Bažant, 1941, klasifikace 3.
III. Kamin (č.8)
Klasifikace II, autor Karel Kubasek, 1911. V aktuálním průvodci 3. komín, klasifikace 3, autoři Kubasek, Bažant 1941.
II. Kamin (č.9)
Klasifikace IV. Autoři Czerny, Kunisch, 3. října 1934. V aktuálním průvodci 2. komín, autoři Czerny, Kunisch, 1934, klasifikace 5-.
I. Kamin (č.10)
Klasifikace IV. Vylezeno 26. dubna 1934. V aktuálním průvodci 1. komín WC, klasifikace 4, němečtí lezci před rokem 1945.
Grosser Quergang durch die ganze Rabensteinwand (č.11)
Velký traverz Krkavčí skálou, klasifikace dosahuje až stupně VI. Autoři Czerny, Wagner, Krammer, 1934. Původně vylezeno na čtyři části. Lze lézt oběma směry. V aktuálním průvodci uveden není. Podrobný popis lze nalézt v Sitařově průvodci (kde je traverz rozdělen taktéž na čtyři délky: na pravou část, přechod pilíře, střední část a levou část)
To zas byl víkend...už mě ty lokry nebaví, půl cesty ťukat do skály a podle nějakého podivného rozhodovacího algoritmu vyhodnocovat, zda ten kus skály upadne či neupadne...a proto, hurá do kompaktu!!! A dokonce i Macocha něco jako kompakt nabízí... a při přelézání pěkných exponovaných jednodélek můžete naslouchat rachotu lokrů, které na dno jícnu shazují lezci z vícedélkových cest typu "má to teď třetí opakování po 20 letech" apod. I když ani tomu jsem neunikl...když je člověk s Asuem, tak je to jisté:-). Takže na závěr dne Kyselé ryby, první půlka těžká a pevná a zajištěná, druhá hnus lokrovatý... a to pod nama zrovna lezl Berny cestu Na smrk...no naštěstí už jsme v tom terénu dost vycvičeni a tak dolů létali pouze větve...
Botanické lezení - Berny v cestě Na smrk
Pokažený flash pokus v posledním kroku, aspoň si to dám ještě jednou
No a nedělní Pálava, lokroviště ráj... už to popsal Čaj zde. Naštěstí jsem dojel až v neděli ráno, ve Věstonicích to vypadalo jak ve vinném ležení...ale aji se lezlo, se smíšenými dojmy, a při odjezdu si říkáme s Asuem...zlatý Kras...
Mrnda aka "Sud střelného prachu a papinův hrnec v jednom" v úspěšném OS pokusu v Supervěšáku
Asu zkouší cosi zapytlit, a opět úspěšně...to nám v neděli šlo dobře
Předkládám vám autentický záznam dojmů jistého Kotěboře, co vyrván z lišt boulderovky na Fritu, odtržen od svého Náčelníka, vydal se na dalekou cestu...
Můj prvnílezecký víkend strávený v Labáku mě naprosto uchvátil. Děkuji Petře, že jsi mě vzal s sebou. Vše začalo tím, že v Tatrách nasněžilo a my s Peťanem nemohli odjet na Hororškolu. A potom se odehrálo něco šíleného ….Vojta mi něco dal, Pokáč něco měl a Mára to většinou balil… výsledkem toho všeho byl parádní týden strávený s těmito lidmi:
Trochu blíž k tomu, co jsem zažil. Borci a Kotě mě naložili do služebnídodávky a v pátek ve 12:30 jsme vyrazili směrDěčín. Pokáčova služebnícesta spočívala v kontrole lidí, co sčítají po celé republice v určitou dobu průjezd aut.Výběr kontrolovaných míst byl z části na navigátorech, kteří se během naší pouti střídali. Parádní práce – průběh měření trval od 14 do 18 hodin. Poslední dvě kontroly jsme provedli v 17:53 a 17:58 – nemilosrdný šéf ( výmluva jedné z kontrolovaných byla, že v autě na hodinách už měli 18 hod . Byl z toho jen vykřičník v papíru , nuda).Čtyři dny se zeleným kamarádem a s Kotěbořem v dodávce utekly všem jak voda a byli jsme na místě.
Ráno s čistou hlavou a plným žaludkem (měl jsem strašný žrací syndrom)“ Hurá do skal“.
Potkali jsme kamarády z druhého břehu, ti nám poradili co kde lézt a my šli na to! Lezl jsem s Márou, Mrnda s Kotětem a Pokáč s Peťanem. Během dopoledne se stalo to, čeho se obzvlášť na písku nejvíc bojím. Pokův kamarád letěl do Děčína s otřesem mozku, zlomenými žebry a propíchnutou plící.Brrr. (Více o nehodě zde). Zbytek dne jsme se vzpouzeli v cestách, které jsem si ani ve snu nedovedl představit … Petře díky. 60-ti metrové cesty přes 12 BH, krása.
Večerjelen, daněk, kanec a zase zelený kamarád nás doprovodili na naše romantické místo na spaní. Dnešní večer s námi ulehal i Stračena se synovcem …. Díky Petře
Ráno mě(a nejen mě) probudila neuvěřitelná věta : „ To je krásný den“. Když někdo uhodne, kdo to z naší posádky řekl, tak mu dá ve čtvrtek Kotěboř odměnu!
Stračena nám vysvětlil, že na jídlo v Labáku není čas, natočil si power vodu ze studně přímo na hřbitově a odplul na druhý břeh. Udivilo nás, že místnímu Cháronovi stačí pouze 8 kč. Je to Boží kraj… Díky Petře
V neděli jsme se pokoušeli lézt celý den, ale nebyla nějak šťáva, někomu zůstaly ruce v křeči i 20 min po slanění, někdo ztratil v romantických chvílích pojem o čase a někdo se těšil na cestu domů v obětí zeleného kamaráda.
Prostě parádní týden se super partičkou…. díky Petře, ale díky i tobě Ivano.
Co jsem poznal během výpravy? Že je důležité míti Petříčka. „Tady to znám“……. parádní věta. Taky proč práská bič a hlavně, že do Labáku nejmíň na týden!
S pozdravemKoťebořUkrutný.
A ještě trocha fotek z levého břehu od mocného Stračeny, který by měl Koloucha dostat do parády na týden:-)
přeložil a upravil Petr Pokorný v září 2010 dle textu v lezeckém průvodci Kletterführer durch die Rabensteinwand (Stierfelswand) bei Brünn z roku 1938
Krkavčí skála byla známa brněnským lezcům již v období před 1. světovou válkou. Do této doby také spadají první pokusy o průstup jejími strmými stěnami. První cesta byla udělána někdy v roce 1911 Karlem Kubáskem a jeho přítelem Bažantem. Díky tvaru své linie byla nazývána W-cesta. Kubásek byl jedním ze zakladatelů tehdejšího lezeckého oddílu a je považován za jednoho z nejlepších lezců tehdejší doby. Společně se svými přáteli Klugem a Bažantem podnikali v té době nejobtížnější túry v Dolomitech a ukazovali již tehdy světu kvality brněnské lezecké školy. Tzv. W-cesta je z velké části společná s nynější Normální cestou (nyní Weruta[1]). Lezec prostupuje východními komíny, dále pak přes pilíř a záverečnou spáru. Kubásek tvrdil, že obtížnost této spáry překonává tehdy nejtěžší místa jižních věží Vajoletek.
Přímý průstup stěnou ležel Kubáskovi velmi na srdci, neděli co neděli se ubíral do Josefovského údolí a pokoušel se o výstup. O jeho marné snaze svědčí jím zatlučené jištění, tzv. Kubáskův hák, v cestě Mausiweg (nynější Kubáskova cesta, klas. 5+). Během světové války pak byli brněnští lezci rozptýleni po všemožným bojištích.
V roce 1913 byl založen v rámci Moravské sekce DAV[2] lezecký oddíl Die Deutsch-akademische Alpenvereins-gruppe Brünn. První průstup Krkavčí skály se jejím členům podařil 2. května 1916 pod vedením Prof. Ing. O. Bernhardta, který se spolulezci Lejhancem a Perntonerem využili k úspěšnému pokusu své válečné dovolenky[3]. Jejich cesta, tzv. Normalweg, je dodnes jednou z nejoblíbenějších a nejopakovanějších. V následujících letech se na Krkavčí skále příliš nelezlo. Mladá generace z našeho lezeckého oddílu byla nejprve zaměřena spíše na Pavlovské vrchy – Pálavu.Ale touha po novém a nepoznaném rostla a tak nás Prof. Ing. R. Neumann 6. listopadu 1932 poprvé zavedl na Krkavčí skálu, kde jsme několikrát vylezli Normálku. Ing. Sudasch svým tehdejším výstupem vedoucím z pilíře k altánku načal novou historii lezení na Krkavčí skále. Vyhlédli jsme si nové směry stěnou, avšak jejich zdolání muselo být odloženo na následující léto. Také článek Prof. Bernhardta v Bergwartu popisující jeho prvovýstup nás velmi inspiroval. V neděli 21. května 1933 se dvěma lanovým družstvům: Ing. Sudasch – R. Czepek a W. Czerny – K. Janda podařilo po namáhavé práci prostoupit stěnou dvěma novými směry[4] - Pílířovou cestou (nyní Direkta, klas 5-) a Mausiweg. Po této neděli se Krkavčí skála stala místo Pavlovský vrchů naší prioritou. Stále častěji jsme hledali nové směry ve stěně. Obtížnost cest na Krkavčí ty na Pavlovských vrších překonává, pouze nové cesty na Martince se s nimi dají porovnat.
Kromě Krkavčí skály jsme přiložili ruku k dílu také na okolních stěnách. Ing. Czerny prostoupil 14. října 1934 Věž modré spáry (nyní je skála nazývána Modrý rys) a společně sW. Jelinkem také Býčí skálu (25. listopadu 1934 – nynější cestou Platina IV, klas.3 a 4. listopadu 1934 - nynější cestou Idaho, klas. 4). V posledních letech byly na Krkavčí skále prostoupeny také extrémně obtížné hákovačky jako např. Bubokante (nyní Korzo, klas 5+) a Schleierkante (nyní Rohačka, klas. 6+). Autory těchto cest byli Ing. Czerny, Fr. Ertl a E. Křivy.
Také čeští lezci si v poslední době oblíbili Krkavčí jako cvičné místo. Jeden z nich zde 22. září 1935 v převisu cesty Mausiweg dokonce zahynul - první oběť Krkavčí skále[5].
Tímto průvodcem chceme uctivě přiblížit naši oblíbenou stěnu a ne opovážlivě vnucovat lidem novésměry. Tato mohutná skála nám není ani hřištěm, ani tělocvičnou. Hora a skála, jako posvátné místa bojů, jsou našimi přáteli, svobodnými a upřímnými, kouskem vlasti.
Jak jistě víte, Mrnda strávil několik týdnů ve Francii s Kolouší familií. Zřejmě mu to docela prospělo, neboť hned po návratu konečně vylezl Předstartovní ve Sloupu. Úspěchy ale nikoho nezajímají, naopak zvědavost, proč zas nevylezl 7a na OS, hlodá...bohužel, Koloušek se projevila jako taktní partnerka a neprozradila nic z jeho mizérie...takže jdeme na to....budem ale muset Mrndu vytáhnout na pánský trip, ať něco vyleze...
Mrnda se olizuje nad snadnou klasou ve Francii
Pokáč mě požádal, jestli bych nevytvořila nějaký popisek, jak to tam probíhalo……tak jsem to zkusila takto v bodech:
1.Byly to překrásné tři a půl týdny plné lezení po božích skalách, kultury, přírody a kávičky.
2.Nejdůležitější bylo samože lezení. Jak taky jinak, když jedete s lezeckým maniakem:-). Na přiložené fotce lze spatřit Mrndislávka, jak vypadal při pobíhání pod stěnama vždy, když jsme dorazili do nějaké nové oblasti. Ručičky se mu jen třepou do lezení:-))).
3.Ještě před prázdninami jsem od něj dostala skvělý dárek-houpací síť. Sice jsme si přála knížku, ale ta bude muset počkat až do narozenin, hamaka je potřeba už na léto. Byl moc hodnej a vždy mi ji někam pověsil.
4.Bohužel je to trošku trubka, nedává si pozor na svoje věci a nechal si zmoknout foťák. Takže fotky od něj máme jen z prvních pěti dní. To už ale stačil nafotit plno uměleckých fotek, jako například následující. Poznáte, co to je?
Houba:-).
Ale je to škoda, fotí moc pěkně….
5.Vylezl spoustu těžkých cest, jakby ne, když si umí ve stěně najít odpočívací místečka….
6.Teď jedna vtipná příhoda. Nechtěně jsme se zúčastnili jedněch městských oslav. Spousta stánků, lidí, frmol na ulici a na podiu měly představení polonahé sličné Francouzsky, Mrnda měl oči navrch hlavy…:-).
7.Nejvíc se nám líbilo asi v Tarnu a to taky díky parádnímu koupání v řece, kde se nesměli koupat psi, protože tam byli nějací paraziti a psi by umřeli, my jsme to naštěstí přežili.
8.Mrndislávek se při lezení nesmírně snažil a tuhle cestu nevylezl jen díky tomu, že je malej. Jak je vidět na fotce, vždy dolezl až k řetězu a necvaknul ho, protože nedoskočil do toho velkýho bílýho madla.
9.A já jsem ho při opakovaných pokusech jistila vždy s úsměvem:-))).
10.A Mrnda i nakupoval! Byl nucen koupit si kraťásky, protože svoje oblíbený si roztrhnul až po rozkrok. A na hrabacím trhu si koupil krásnej obleček, ve kterým se vám jistě někdy ukáže:-))moc mu sluší…
11.Byla i kultura, návštěva městeček a kavárniček. Největší problém bylo dát si presso s mlékem. Slovo „milk“ se do Francie ještě nedostalo, ale časem jsem pochopila, že mám říct „kafe o lé“ a něco takového dostanu. Taky jsme navštívili jeskyni s překrásnýma krápníkama a pozorovali vystoupení šikovného hadího muže ve městě Carcassone.
12.Po večerech byla mega zima, tak jsme dělali oheň v krbíku v kempu u Tarnu a opíkali v něm grilovací párečky a každý večer si nacpávali bříška..
13.Jo a ještě jsme se byli podívat na takových roztomilých skalních hříbečkách.
A v národním parku Kamark (takto se to asi nepíše) jsme byli na corridě a pozorovali různá zvířátka v lagunách.
Byl to moc krásný pestrý výlet a vůbec jsem nechtěla jet domů, do auta mě museli nacpat násilím.
Nějak teď není čas odjíždět z okolí Brna, takže se motám po Krase...a potkávám starší mudrce z kmene s jejich moudry:
- psovi je nutné to občas udělat, aby byl v klidu - ta fena za to nemůže, že hárá - chlapi mají nohy do oo, proto dobře patují, na rozdíl od žen, které mají nohy do x a dobře proto kozí - Rorejsi jsou jak vztahy ve VHS, nedrží tam kámen na kameni (to je starší moudro) - já ten kras nenávidím, ale vždycky na to zapomenu, jak je hnusný a jedu sem znova - teď tady budem jezdit, je tu zima a mokro
Na dovršení všeho si mě lezci z Prostějova pletou s děvčetem, a není to kvůli ladné technice lezení...aby toho nebylo málo, tak i No Future lezu dívčím způsobem, Janis z toho chytá Depresi až u řetězu...aspoň něco
No ale byly to fajn momenty v milé společnosti, fotky zde jsou od Lindy, s kterou jsme udělali v sobotu na Rorejsech rekord v počtu odsednutí na počet vylezených metrů...
Jo a Mrnda nedokázal za 3 týdny lezení ve Francii vylézt 7a na OS, čímž získal titul šontáka roku! Z celého srdce upřímně gratulujeme i jeho úžasné Kolouší partnerce, která naopak řádila jak černá ruka!
Dnešní lezení v prosluněném Sloupu jsme s Lenkou začali cestou Sezóna v pekle, moc pěknou delikátní cestou vedle Květů zla...ale mohlo to dopadnout zle, neboť když jsem stepoval nahoře v plotně, uslyšel jsem nade mnou podivný rachot a najednou se na mě valila z lesa nad skalou solidní kládička...fascinovaně jsem na to zíral, čas se zpomalil, trochu jsem ječel, přitiskl se ke skále, kláda mě přeskočila a zabořila se těsně vedle zkamenělé jističky do země. Solidní kousek...takže nejen lokry, ale i klády číhají na sportovní lezce...
Na žádost Klingoše dávám na vědomí, že v sobotu 2.10.2010 se u Pepy v Holštejně koná tradiční uzavírání skal (není ještě brzy?). Celá akce má začít v 16:00 a k poslechu i tanci prý bude hrát Katapult Revival. Součástí akce bude i cyklus přednášek následujících autorů s těmito tématy:
