a uvnitř
P.S. : A pokud jste jestě neviděli film Machete, tak vřele doporučuji. Mexiko, korupce, ženy, krev, nadsázka a parádní herecké obsazení. Upoutávka zde
podzim to rozjíždí
Papež a koníčky, zvířecí meditace
Dle nejaktuálnějších zpráv od Krasových zvědů dnes ráno padal ve Sloupu bílý poprašek zvaný sníh...
V Krase to žije!
Nevím jak vám, ale vždy, když jsem v průvodci na Kras spatřil název Idaho, nechápal jsem přesně souvislost. Proč se tak jmenuje několik smělých starých cest? Co mají společného se státem v USA, který je znám mimojiné i svou drsnou přírodou?
Miss Idaho 2010
Nejprve si tyto túry zrekapitulujme. Celkem se jich v Krase nalézá osm:
Centrální kout – Idaho - Nad Hamerníkovou jeskyní, autoři Konečný, Pastorek, klas. 6+
Zbojnické Idaho – Zbojnické Idaho, Gryc, Kalovský, 1963, klas. IV A1, 5
Rytířské Idaho – Rytířské Idaho, Plšek, Gottwald, 1945, klas.V+A0
Sloupské Idaho – Plšek, Soška, Schwarz, 1947, klas.V A0, 5+
Idaho - Býčí skála – Czerny, Jelinek, 1934, klas. IV
Zavřelovo Idaho – Býčí skála, Vl. Zavřel, klas. V A1 – varianta býčískalského Idaha
Jidášské Idaho – Jidáška, O. Hlavenka, J. Jirůšek, J. Vlach, 1944, klas. 4+
Rudické Idaho – Skála vedle rudického propadání, J. Vlach, J. Jirůšek 1944, klas.V, 7-
Napsal jsem tedy Celofánovi (V. Gregor), který se o historii Krasu intenzivně zajímá, zda nezná vysvětlení, a zde je jeho odpověď:
Za všechno zřejmě mohou pánové Walter Jelinek a Arnold Czerny s jejich cestou Stierfelsriss na Býčí skálu.
Idaho na Býčí skále - středem stěny nad jeskyní
Českým lezcům se tento název nelíbil a tak ji z mne neznámých důvodů překřtili na Idaho. Pepa Jirůšek byl do býčískalského Idaha zamilovaný: „Jen několikrát v roce nastaví Idaho tvář slunci a dovolí lezcům aby jej navštívili“ - to byl jeho výrok. Já sám si tu změnu nazvu vysvětluji následovně. Jednou přišel k Býčí skále starší pán s vnoučkem. Vnouček spatřil ve Stierfelsriss horolezce a pravil, "podívej, dědo, horolezec!" Starý pan zdvihnul hlavu a zvolal, "Vida ho!" No a ten horolezec, neznaje jméno cesty, ve které visel, to pochopil jako "Idaho" a název se ujal... :-) :-)) :-D
S touto historkou je zřejmě možno spojit název cesty Vidaho (klas. 5), kterou udělali Beneš s Vlčkem v roce 1979 na Prasečí ucho. Jak dále Celofán poznamenává: Býčískalské Idaho je v podstatě koutová spára nad klenbou jeskyně. Z toho vznikl copycat trend, nazývat všechny výstupy nad klenbami jeskyní, zvláště spárou nebo komínem, Idaho.
A pohled do starých průvodců to potvrzuje, namátkou:
….přímo nad vchodem do jeskyně se táhne hluboký černý komín
….nad vchodem do jeskyně vede do jejího stropu mocnou, ve spodní části převislou stěnou svislá trhlina
…výstup vede středem stěny v místě, kde vidíme nápadný převis. Pod tímto převisem je nástup. Velmi těžce převisem asi
Celofán také toužil po tom zanechat svou Idaho-stopu: V roce 1966 jsem chtěl vyrobit Kateřínské Idaho. Až jsem se do něj nasral, tak mne došlo, ze lezu už vylezenou cestu -- Stropem, V. Pípal, J. Zrnéčko, J. Sýkora, J. Jančík, 1963. Cestu nazývanou Celofán ve stěně V Buči na Holštejně jsem původně nazval Bučí Idaho. O názvu Rudické Idaho jsem nevěděl až do dnešních dnů. Když jsem tuto cestu ponejprv lezl v r. 1965, tak se jí říkalo Cesta nad Propadáním (J. Vlach, J. Jirůšek, 1944).
David a Wildova guma v Guma Guar
Louka Kořistí OS
Blueberry Hill, supr rajbasy na dopoledním slunci
ale odpoledne tam slečny postávají v chladu a tmě (Verča v Hašiši Kriste)
a lozí v siluetách (Šárka v Nebeských pastvinách)
Pozitivista v nájezdu do Hašiši kriste
Louka ve Ferum
a Petříček v pozadí tamtéž
Hlavu vzhůru! Dodaný kruh se moc hodí
Písečná bouře nastupuje
skvělé pokusy v Alzhajmru, 15 pokusů v nástupu do VIIb, nakonec lano shora a jediný kolaps výletu:-)
A pokud chcete zažít v Krase neoklouzané vápno v exponovaných rajbasech, mohu jen doporučit. Ideální destinace na podzimní slunné odpoledne. Jelikož nákres cest v aktuálním průvodci je poněkud matoucí, je dobré se řídit podle Asuových náčrtů (k vidění zde). Sehnat spolulezce po sobotních rutikách byl trošku problém, ale nakonec se zjevil beach boy Kolomajzna, a tak jsme za zpěvu písní slanili ke štandovacímu stromu a lebedili si. Za přelezení stojí nejvíce 3 cesty - Sokol (7-), stará cesta se zapeklitým boulderem v plotně, který nás dost potrápil, Zlaté homolulu, pohodová 7- a Krádež, cca 8- od Pilky s trochu morálovým charakterem.
takhle Toma v Krase neznáme:-)
první metry jsou trochu hnusné, ale pak to stojí za to
Blauer-Riss-Turm neboli Věž modré spáry, dnes Modrý rys
Pojmenování této skály vychází z nápadně modře zbarvené spáry (německy blauer Riss), procházející středem horní poloviny stěny. Už v Sitařově průvodci z roku 1960 je skála uvedena pod názvem Věž Modrého rysu (Riviéra). Těžko říct, zda jde o špatný překlad či o záměr, jak dodat skalám v Josefovském údolí do jména dalšího zástupce z říše zvířat. Důvod použití názvu Riviéra netuším. Asi nejvýraznější „pochybení“ v aktuálním průvodci představuje připsání traverzu stěnou Flekovi a Plchovi, neboť cesta byla vylezena nejpozději již v roce 1938, tedy 11 let před nimi a to pod názvem Stuha (Band).
Modrá spára - Blauer Riss (č.1)
Klasifikace VI. Autoři A. Czerny, R. Kunisch, 14. října 1934. V aktuálním průvodci cesta Modrý rys, klasifikace 6- nebo V A1. Pod závěrečnou krátkou spárou prvovýstupci uložili stěnovou knížku.
Normální cesta - Normalweg (č.2)
Klasifikace IV. V aktuálním průvodci cesta Riviéra, klasifikace 4, němečtí lezci před rokem 1945.
Vzpírací komín - Stemmkamin (č.3)
Klasifikace IV. V aktuálním průvodci cesta Vzpírací komín, klasifikace 4, němečtí lezci před rokem 1945.
Stuha - Band (č.4)
Klasifikace V. Traverz stěnou, nejlépe zprava doleva. V aktuálním průvodci cesta Traverz lavicí stěny, autoři A. Flek, S. Plch, 1949 (v Sitařovi uveden rok 1944), klasifikace 5 nebo V A0.
Roztomilý výstup - Trautlsteig (č.5)
Klasifikace I. V aktuálním průvodci Oblíbený výstup, klasifikace 3.
Býčí skála
Na tuto impozantní stěnu vedly v době vydání průvodce pouze dvě cesty. Zbývající německé „chuťovky“ jako Kuloár či Komín byly tedy zřejmě vylezeny až po roce 1938. Jak vzpomíná z Kanady Celda (V. A. Gregor aka Celofán):
V r. 1976 jsem měl přelezeny všechny do té doby existující štreky na výše jmenovaných skalách, většinou opakovaně. Výjimkou je jediná cesta -- tu jsem lezl pouze jedenkrát a dodnes ve mně budí hrůzu. Komín na sz. okraji Býčiny, nalevo od okna do Předsíně BS. Hrozná šotolina, hlína, převislé trávy a nakonec vosí hnízdo :-(.
P.S. Sokol na Býčině, údajně F. Plšek a B. Gottwald, 1945. Tuto cestu jsem lezl čtyřikrát a slyšel jsem pamětníky, že její starší název je německý, Einfingerloch. Další z mnoha záhad Býčí skály...
Popis cesty Sokol v Sitařově průvodci s ruční poznámkou o německém názvu...ta dírka na skoro 2 prsty je fakt klíčová
A ještě jednou Celofán, více viz komentář (dávám to ale i sem, aby to v té změti pochybných komentářů nezapadlo):
Ještě k cestě Sokol resp. Einfingerloch na Býčí skále. Omluvte, prosím, můj "professional bias" -- jsem geolog specializující se na karbonáty. Navíc speleolog, v letech 1971-1977 profesionální, a v letech 1970-1976 bádající v Býčí skále.
Ten Einfingerloch, dír(k)a či záchyt pro jeden prst, je zcela anomálním jevem. Ta plotna je malým tektonickým zrcadlem (terminus technicus) se subhorizontálním rýhováním. Nejsou v ní zřetelné známky koroze, a už vůbec ne dolíčkové-dírkové (další term. tech.). Podle mého nejlepšího soudu jde o umělý otvor, navrtaný korunkovým vrtákem. Během mých přelezení byl na velikost prvního článku prostředníku mé pravé ruky -- ten jsem k tomuto "finger-fucking", dámy snad prominou moji francouzštinu :-), používal. Okraj dírky byl už tehdy značně ohlazený a nažloutlé barvy. Mezi námi děvčaty, tu plotnu jsem přelezl bez použití té dírky, s chytem v nepatrné vrásce (rýhování) napravo (?)od dírky. Samozřejmě s horním jištěním.
Kdo tu dírku vyvrtal nevím. Možná Franta, možná někdo před ním. Rok 1945 byl stále bouřlivý, lezli i lidé německé řeči a v jejich hantecu mohli cestu nazývat Einfingerloch navzdor tomu, že ji vyrobili čeští lezci.
Naokraj, ta pravá varianta dolezu Sokola je dílem mým, V. Gregor, B. Pacholík, 1967.
No a následuje popis cest ze starého průvodce:
Výstup stěnou - Wanddurchstieg (čárkovaná čára)
Klasifikace IV, autoři W. Jelínek, A. Czerny, 25.11.1934. V aktuálním průvodci cesta Platina IV, klasifikace 3, autoři W. Jelínek, A. Czerny, 1934. V průvodci z roku 1990 (Moravský kras III), stejně jako v Sitařově průvodci uvedeno jako Platina I.
Býčí spára – Stierfelsriss (plná čára)
Klasifikace VI, autoři A. Czerny, W. Jelínek, 4.11.1934. V aktuálním průvodci cesta Idaho, klasifikace 4, autoři Czerny, Jelinek, 1934.
