17. listopad

Volná středa, to by mělo být pravidlem každý týden...vyjíždíme na Krkavčí skálu, mit meinem Freund Afu Abft, významným Bergführerem Marconim a dívkou P., která byla letos protažena neznámou, kocovinou či alelují. Přítel Afu se nachází v krasovém transu, leze pátý den v kuse a je schopen všeho...Peklo se na Krkárně nachází v horních patrech, své lišty tam brousí v podzimním mlžném slunci samotní Satanovi soustružníci. Lanové družstvo Pokorný - Abft se ubytovalo v jeskyňce a nastoupilo po důkladných přípravách do stěny těsně vpravo od svého tábořiště. Všemi mastmi mazaný a silný Abft zevrubně prozkoumal túru s horním jištěním, stejně jako jeho kolega Pokorný, zvaný Jekot.

přítel Abft

kolega Pokorný

Taktéž Marconi seběhl ze své značky a ochutnal ladnost pohybů v této krátké boulderové cestě. (video z přelezu uherskohradišťáckých soudruhů zde). Následoval ostrý výpad kolegy Afua, který překonal obtíže i svůj třes při cvakání posledního jištění a Josefovským údolím zazněl mohutný oslavný výstřik radosti. Kvalita Šumperské školy je nepopiratelná. Jeho partner již tolik vůle a síly neměl, ale i on nalezl ve stěně uspokojení. Shodujeme se, že je to velmi lezitelná 9-, takže kluci a děvčata všech oddílů, spojte se a vyražte. Docela to stojí za to a v pekle je teplo i v zimě.

mezitím se ve 3. WC komíně objevil neznámý výletník...

aaaa, je to pan Mariconi...

Když už budete nahoře, tak zajímavou cestou je také 1. Komín, až na krátký lokrový úsek krásné lezení tak za 5-. A Vlku, ta cesta vpravo od tohoto komína, 1 skoba v plotně a slaňák, to jest co? Kolem té skoby je prasklá skála, chtělo by to borhák a mohla by to být ladná linka.
Za stmívání šťastně na zemi, ještě 2 staré cesty na dolez, s novým motivačním zvoláním do cest do 6 stupně - již žádné "Aba", nýbrž "Jirůšek"!!!

Berg heil, meine liebe Freunde!

Duše hoří

Opět si dovolím mírně nelezecký zápis... potřeba prezentace? ... Velmi silným zážitkem minulého týdne byla návštěva pražského koncertu německé kapely Einstürzende Neubauten - pro představu zde. Mírně destruktivní zážitek nastolující otázky. Překlad názvu kapely Zborcené novostavby může vytanout na mysl při lezení nekompaktních cest na Rorejsech:-). Nedělní den strávený hledáním suchých hnusů se díky vlhkosti od kosti přesunul totiž na Rorejsi. Na rozlez Smích v tabletách, kdy se mnou nad první skobou upadly oba stupy... dobrá zpráva - skoba drží. Docela zajímavá cesta, pokračuju směšně dolním traverzem do spodní jeskyně, abysme s Asuem líbali dědečka. Asu nemá rád dědečka. Sedí všude. Já už jsem v tom potřetí, tak nějak zabojuju a už se třepu pod převisem, lezecky nejtěžší pode mnou, ale rozchrast nade mnou. Podivné kroky, kdy není možné brát chyty, za kterými piští netopýři, zalamování nesmyslů, jekot. Proč??. Od štandu by se mělo lézt ještě dál podivnou skálou za 5+ přes nějaké plechy asi, "normální" člověk zmizí na zem...Hlavní otázka dne: je možné se zbláznit vdechováním žlebského prachu a meditováním nad tím, co zvuk skály znamená?

Tour de Hnus

Lezci využívají přívětivý listopad co to dá. Podmínky jsou ideální nejen pro těžké cesty, ale i pro ty hnusákové. Páteční Rudice se nacházejí v obležení ambiciózních. Cíle jsou různé.
S Asuem se rozhodujeme zasvětit 2 dny hnusákům. Uzávěrka se blíží...Poslední pomník mě trápí již dost dlouho, nakonec se osvědčuje má oblíbená strategie nasázet co nejvíce pokusů v co nejkratším čase, aspoň pobavím přítomné... přesun na 11. přikázání. Neskutečný kentus, taktak cvaknu první jištění a balím to. Je to Vlkova perla, pouze sikované chyty, velmi nepřátelské pro prsty. Asu se pokouší taktéž marně, zanecháváme tedy preso v prvním jištění a mizíme Nad propadání. Staré varhany od majstra Kolomajzny jsou opravdovou lahůdkou. Mezi netopýry, ve vlhké tmě, pouze po erárních smyčkách, rozpory, stropové spáry a top sestupem na zem. Totálně na křeč to nakonec dolezu, špinavý až za ušima. Úžasná cesta! Další výzvou je Žanda slap - sólo nad propadáním, "kultovní" kousek. Bohužel zjišťujeme, že to je fakt lezitelné, nahážeme pod skálu 3 bouldermatky a po chvíli koncentrace a řevu "Zpiczak" oba dáváme. Nechceme totiž vyplavat až u Býčíny. Jsem štastný, tohle jsem nečekal. Pak ještě zjišťujeme, že někdo ukradl expresku z 11. přikázání (tohle fakt nechápu!) a hurá na tlačenku.

Zpizcak - postava z jesenických mýtů a bájí, či místní obdoba Aba

Sobotní den - další atak, tentokráte do Žlebů. Začínáme na Koňovi, dvoudélkovou Alpskou probíháme celkem v klidu, jen to nechce nahoře neuhnout do komína, to si to pak docela "zpříjemníte", pocity jak na písku.

odlez od štandu Alpské

najdi svého Asua

Rychlý přesun na Rorejsi, Starý kozel Asuovi nedělá problémy, já se do něj raději nepouštím.

najdi svého Asua

Přebíháme do Suchého žlebu, pod Saxinu na Neznámou, kterou se autoři ani neodvážili uvést do průvodce, tak krásná cesta to je. Poté, co pozoruju Asua, se rozhoduju, že tohle taky musím zkusit. Pouze prvních 8 metrů lezete po skále, pak následuje lezení za 5 v lese. Pětkové kroky typu "na bekend do kořene, tam je dvojprstovka a křížem do stromku". Když dojdou stromky, je nutné hrabat po lokty v hlíně a listí a vytvářet postup. Ruce jako motyky, skálu 20 metrů nepotkáte, pokud nějakou nevyhrabete. Neskutečné.

najdi svého Asua

A na závěr Za zrcadlo, kde čeká avizovaný Petříčkův přídavek, Odyssea...lahůdka od Zdenála. Zjišťování programu a čištění zabírá hodinu (15 metrů). Vyklube se z toho velmi zajímavá túra na horní hranici osmého stupně, se spoustou zajímavých kroků, které gradují pod slaňákem. Zvládáme pouze TR s odsedem...ale víme jak na to, a to je "důležité". Pak ještě Pravý kout na Kateřinském prstu s čelovkou na dolez a 2 dny podivných cest, kdy každá mne připravila zajímavé zážitky, jsou u konce. Kras je pestrý, Asu míří na schůzi VHS (přednáška na téma "Žanda slap - dnes i zítra") já domů a s lítostí míjíme žlebské skály, které podzim odhalil a kde se nemůže lézt.

Odyssea vede tím vhloubením uprostřed

Tak ať se daří v čemkoliv, co vás baví...

Sni filmem

Nedá mi to a uvedu zde něco i z nelezeckého světa. Ale svým způsobem to sem patří. Od 26. do 31.10. probíhal v Jihlavě další ročník festivalu dokumentárních filmů. Pro ty z vás, kteří si pod tímto představí podivnou nudnou intelektuální akci - je to párty s inspirativními filmy, zajímavými lidmi a perfektní atmosférou, kdy se dá pařit a zároveň se i trochu vzdělávat a to téměř nonstop. Viděl jsem společně s Verčou a Pavlínou asi 10 snímků, každý byl naprosto odlišný a až na jeden velmi zajímavý. Od opuštěných polárních ruských stanic, přes mexické narkomafie, nošovické konfrontace s automobilovým průmyslem, ETA, fyzioterapii, Doors až po antropologické dokumenty o životě bolivijských indiánů z kmene Yamparaez - no a právě o jednom zvyku těchto indiánů bych rád napsal (a věnoval tento text Petříčkovi a Klingošovi alias Kolouchovi).

V dokumentu z roku 1971 s názvem Los Yamparades, který natočil Jorge Ruiz, byl představen proces dvoření až po svatbu. Jak to probíhá?

Mladík (i když díky žvýkání koky vypadá při pohledu do úst jako děda) si vyhlédne svou vyvolenou...ta pase v krajině ovce či lamy a přitom se zabává s vřetenem (něco tká). Mladík zabije pásovce a jeho části použije na výrobu hodně malé kytárky. S touto kytárkou vyšplhá na posvátnou horu, kopec, skálu a přes noc nechává bohy, ať dělají co umí. S nabitou kytárkou pak pronásleduje svou vyvolenou po pastvinách a brnká hitovou melodii. Dívka si ho nevšímá, přede a pase. Mladík se k ní přibližuje, hraje a najednou jí vytrhne vřeteno a utíká pryč...a teď nastává zlomový okamžik, vše je v rukou ženy...chce ho?...pokud ano, rozběhne se za mladíkem, vrhá po něm kameny a křičí...čím větší kameny a křik, tím větší naděje mladíka...pokud vše dobře dopadne, tak následuje svatba...koka...kukuřičná kořalka...veselí...a společné obdělávání půdy.

Och, jak by podobné jednoznačné rituály zjednodušily situaci při namlouvání u nás: -)

A pár fotek z mobilu: