Celofán na reportáž o Drobkově stropu a foto pozůstatků uhynulých netopýrů upozornil člena speleologické skupiny Býčí skála, chiropterologa Vlastislava Káňu. Ten podal následující vysvětlení:
Podle fotografií se jedná o netopýry rezavé (Nyctalus noctula). Tito netopýři spáry ve stěně Býčí skály, především ve stropě, pravidelně obývají již od osmdesátých let. Nedávno jsem diskutoval na toto téma s Dr. Řehákem, který na netopýrech v Býčí skále prováděl dlouhodobý výzkum. Netopýři rezaví ve spárách klenby Býčí skály, přesně tam, kde to dotyčný lezec popisuje, sídlí snad od nepaměti; přerušení výskytu je známo z devadesátých let (pomrzli?). Od roku 2004 do letoška ani jednu zimu nevynechali. Stropní spáry v této části Býčí skály nepromrzají, často se však zvodňují a pak se netopýři musí stěhovat nebo uhynou.
místo nálezu
Kadávery na snímku pocházejí od netopýrů rezavých, kteří buď nepřežili zimu (hlad, málo tukových zásob etc.) nebo byli přepadeni náhlým náhlým zvodněním spáry a podchlazení spolu s promáčením už nerozdýchali. Drápky mrtvých netopýrů drží i po smrti, tudíž pokud se nerozpadnou nebo je někdo neuvolní, zůstanou viset tam kde uhynuli, i ve spáře. Podle stavu kadáverů tipuji, že tam nejsou déle než jednu dvě sezóny. Při dalším sčítání v únoru 2012 (a kontrolách během zimy a jara) uvidíme, zda to nemělo nějaký následek na celkovou populaci netopýrů rezavých na Býčí skále (pokud by vymizeli nebo značně ubyli); myslím ale, že takové i hromadné ztráty jsou pro netopýry rezavé běžným jevem. Nicméně, je to dobrý důkaz o jejich opravdu pravidelném výskytu ve spárách klenby nad vchody do jeskyně Býčí skály.
Tolik Vlastislav Káňa.
Celofán připojuje geologický komentář – ať lezci ví po čem lezou.
Dnešní tvářnost (morfologie) Býčí skály, tak jako ostatních skal, je výsledkem dlouhého vývoje. Svrchnodevonské vápence budující Býčí skálu jsou givetského stáří. Ve spodních polohách vystupují vápence josefovské, výše vápence lažánecké. Obsahují poměrně vysoký podíl magnesia (až 6-8 %), většinou ve formě diagenetického dolomitu, CaMg (CO3)2. Z typických fossilií lze uvést amphipory (větvičkovité stromatopory), dále kulovité a bochníkovitě stromatopory, silnostěnné skořápky ramenonožců (brachiopodů, obzvláště Bornhardtina sp.) a čtyřčetné drsnaté korály (Rugosa). Hrubá vrásová a zlomová struktura vápenců Býčí skály vznikla během variského (hercynského) vrásnění, patrně ve spodním karbonu, v nejvyšším visé. Některé variské zlomy a je doprovázející pukliny byly reaktivovány během saxonské tektogeneze ve spodní až svrchní křídě, alpinského vrásnění (paleocén až svrchní miocén) a posvrchnomiocénní neotektoniky. Hloubková eroze původního zarovnaného povrchu začala ve starších třetihorách (paleogénu?) a kulminovala v nejmladších třetihorách (pliocénu) a čtvrtohorách (pleistocénu). Zarovnaný povrch (peneplén) Moravského krasu byl rozryt hlubokými, kaňonovitými údolími – dnešními žleby. Při okraji vápencového území vznikla slepá a poloslepá údolí, ve kterých, do vznikajících jeskynních systémů, se ztrácely allogenní toky přicházející z okolních nekarbonátových výšin, specificky z kulmu Drahanské vrchoviny na severu a na východě, a z brněnské vyvřeliny na západě. Eroze obnažila a vypreparovala dnešní skalní útvary. Na jejich další modelaci se podílely především vnější (exogenní) geologické síly, jmenovitě koroze atmosférických (meteorických) vod a mrazové větrání (pleistocén, holocén a recent). Nejnápadnějšími rysy v morfologii Býčí skály jsou relativně hladké stěny (plotny), klenba nad vchodem (Drobkův strop) a koutová spára nad klenbou (Idaho). Hladké stěny jsou pravděpodobně výsledkem tektonických pohybů – tzv. tektonická zrcadla. To dokládá subhorizontální rýhování, které je místy stále viditelné (Sokol, Zrcadlo). Původní tektonická modelace zlomových ploch byla později zastřena korozí (včetně drobné dolíčkové – Einfingerloch a zřejmě další) a větráním. Drobkův (Drobek-Kouřilův) strop je pozůstatek klenby větší jeskynní prostory, jejíž součástí byl Komín alias Brána v klenbě, ústící na povrch. Jeskyně se zřítila v důsledku neotektonických pohybů (?) a intenzívního mrazového větrání. Zřícený materiál (suť) je z větší části zakryt holocénními sedimenty (hlíny, půdy). Mrazové větrání a koroze srážkových vod jsou stálými faktory v modelaci Býčí skály a všech ostatních krasových stěn i v současnosti. Srážková voda sestupuje podél puklin, smáčí je a koroduje. V zimě v nich zamrzá a led trhá skálu jako klínem. Nu, a také se postarala o ty ubohé brutopýry...
jistič z Chrlic a Asu z Jesu
klíčový krok
i David Bowie si oblíbil jeskyni
Ježíš a Ďábel, kdo zvítězí v nebesko-pekelné páce?
Komiš tu chlapeckou kapelu opravdu založil...
Užívejte parádní tření a ať se daří!
