Lezci nelezci

na Bišíku a Supích skalách hledáme romantiku
na lezení baví mne teď spíše ty chvíle nelezení...

Na vrcholu Růže

Debil a Pok sledují Superkomu supícího k fichtli

Ukazujem sval z vrcholu Trnu

Führer - radosti dealer

Se Stračenou ve stěně (foto Štěpánka)

Každoroční Sasko, tentokrát v horkém létě se silným týmem v zádech, beach boys and girls. Věže se třásly v základech. Stračenův vítězný řev shazoval Sasíky z vrcholů věží, před Dr. Láskou se rozevíraly komíny...a já neustále volal "dober". Plchové jen zírali. Kdo někdy byl, zná... kdo nebyl, jako by nebyl...

Štěpánka, Leon a Linda na vrcholu Lehnsteigturm

já v závěrečném komínu Häntzschelweg na Fluchtwand

Dr. Láska se blíží na vrchol Fluchtwandu

a opět Dr. Láska, tentokráte v komíně Talweg na Muschelnkopf...odvážný výkon...

Oliver Perry-Stračena a kačena

Reprezentant musí plnit plán - Direkte O-Wand na Teufelsturm - krásný výkon

speciální foto pro Celofána - Sport Sand Illustrated

Dr. Láska mi plní sny - Alterweg na Teufelsturm nabízí krásný koncetrovaný zážitek, dokonalé zakončení třídenního lezení. Nejtěžší prvovýstup P. Perryho Smithe - tehdy se psalo „close to the limit of the possible“ (Fritz Wiesner o Perryho výstupu na Teufelsturm)

Začátek Alter Weg leze Louka (foto Štěpánka)

Teufelsturm

Krasavec

Louka kouká na skálu, Němec kouká na Louku, Štěpánka kouká na Němce

Bunte Wand (vpravo) na Bussardwand - nádhera!

jedno z klíčových míst Bunte Wand v podání Stračeny, těsně nad 1. kruhem (foto Štěpánka)

momentka u Heringsgrundnadel

Fotky od Štěpánky lze shlédnout ZDE
Fotky od Davida lze shlédnout ZDE


SEZNAM CEST (5-7.7.2013)


Lolaturm

·  Lolakante varianta VIIIc (Potyka a spol, 1973) – Stračena, Pok, Leon, Linda

·  Himmelsrichtung  VIIIc (IXa) (Treppte, 1982) - Stračena, Pok, Leon, Linda

·  SW – Wand VIIIa (VIIIb) (B.Arnold, 1966) – Louka, David

III. Lehnsteigturm

· Schwarzer Streifen VIIIb (Munde, 1983) – Louka, David

II. Lehnsteigturm

· S-Weg VI (Schmidt, 1962) – Pok, Štěpánka, Stračena

· Gute Zeiten, Schlechte Zeiten  VIIc (Heinicke, 1997) – Leon, Linda, Štěpánka

Böser Turm

· AW III (Schuster, 1983) – Pok, Štěpánka

· N-Wand VIIb (Hasse, 1954) – Louka, Štěpánka

Fluchtwand

· Häntzschelweg VIIa (Häntzschel, 1933) – Stračena, Pok, Louka, David)

Bussardwand

·Bunte Wand VIIIa (VIIIb) (Rudolf, 1980) – Stračena, Pok, Louka, David, Leon

· S-Wand VIIc (Griesbach, 1968) – Leon, Linda, Štěpánka

· Gerade S-Wand  VIIIa (VIIIb) (Hübsch, 1992) – Leon, Linda

· Direkte S-Wand  VIIc (B.Arnold, 1977) – Stračena, Pok, Louka, David, Leon, Linda

· Michael Jackson VIIIb (Tannenberger, 2009) – Louka, David

Heringsgrundnadel

· AW VIIa (Baudisch, 1907) – Linda, Pok

· Nordwand VIIc (VIIIa) (Schöne, 1937) – Stračena, Leon

Muschelkopf

· Talwand VIIIb (B. Arnold, 1975) – Louka, David (nedolezeno)

Teufelsturm

  AWVIIb (VIIc) (Perry-Smith, 1906) – Louka, Pok

· Talseite VIIIa (VIIIb)  (Stolle, 1936) – Louka, Pok, Leon, Linda, Štěpánka

· Direkte O-Wand VIIIc (IXb) (B.Arnold, 1977) – Stračena, David

Spitzkegel

· Mäusezähnchen VIIc (Lange, 1996) – Leon, Linda

     Pfadfinder
  AW II - Pok, Stračena, Louka, David

Palstorp

Poslední lezení ve Švédsku se neslo ve znamení zmaru. Kluci mě nalákali do oblasti Palstorp, což je mikro oblast s 20 cestama, které vedou v převislé břidlicožulo desce. Vše je mírně až více oslizlé a koncentrace komárů a much převyšuje mockrát počet metafor v Čajových textech. Navíc většina cest začíná pro mě nelezitelným boulderem...Pod skalou nás čekal Andreas, kterému se poměrně nepochopitelně podařilo spadnout po patách na zem od 3. jištění. Krásný začátek lezení. Tak jsme ho odtransportovali do auta, já pak vylezl 2 jakési cesty a raději jsem utekl do vod blízkého jezera... Dobrou zprávou je, že borec si nic nezlomil, ale i tak se mu nožka pěkně vybarvila. Na stránkách zde si můžete poslechnout ukázky Andreasových hudebních kompozic - borec skládal hudbu pro vícero známých lezeckých filmů a myslím, že se objeví také ve filmu The Change.

 

Solvik

V malebné krajině u městečka Björsäter, hodinu jízdy jihovýchodně od Linköpingu, se nachází nádherná červená žulová stěna Solvik, vysoká až 25 metrů, která v odpoledním stínu nabízí lezcům pořádnou porci solidního lezení. Nejlehčí kousky představují 4 cesty za 6c, pak už to skáče strmě vzhůru a stupnice se zastaví až na 8c. Je zde i pár tradičních cest, nejtěžší v obtížnosti 7c+ (25 metrů mikrospárky kompletně po vlastním!). Jelikož svět je malý, lezl jsem s Andreasem, který jistil v pár cestách v Norsku A. Ondru, který tady má neuvěřitelný kredit...

Jsem fakt rád, že jsem zde byl, protože to bylo zatím nejlepší lezení ve Švédsku a podle místních je to jedna z významných oblastí celé země. Průvodce a info o oblasti možno nalézt zde a zde.

Daniel v cestě Akapella (7b+), nádherné lezení

celá stěna je mírně převislá

místní lezkyně v cestě Tröttkeps (6c+)

nádherný Ali Baba (6c)

jedno z klíčových míst v cestě Akapella

a na závěr koupání v jezeru Risten

Ageljsön

V sobotu jsem měl to štěstí a podařilo se mi sehnat spolulezce s lanem, takže jsme vyrazili do oblasti Ageljsön, která se nachází několik km severozápadně od Norrköpingu. Prý jedna z nej oblastí ve Švédsku. Žulové stěnky a stěny jsou rozházeny v borovicových lesích na břehu jezera Ageljsön, dá se zde krásně kempovat, koupat se, rybařit, jezdit na lodi, opalovat (ano Petříčku, byly zde opalovací týmy!) a samozřejmě lézt. Lezení je již klasicky různorodé - od tradičních spár kompletně po vlastním jištění až po sportovní stěnovky, v zimě i v létě. Spolulezec Jonatán s lezením teprve začíná, takže jsme měli k dispozici pouze 7 expresek, ale naštěstí měl pár smyček, takže jsem mu mohl předvést český styl:-). I tak jsme byli nedostatkem materiálu trošku omezeni, ale na jeden den lezení to nehrálo moc velkou roli. Celkem je v oblasti přes 200 cest, většínou kratších, kolem 15m, ale hlavní stěna má 40 metrů a vedou v ní krásné klasiky i několik sportovek. Část průvodce je možno nalézt zde

Sektor Lila berget je nejblíže parkovišti a hned u vody, ideální pro děti

The Nose - lokalita pro DWS

hrana Vagen till Asgarn nebyla ideální rozlezovkou - poměrne náročné lezení na hraně neustále na hraně pádu

hlavní stěna - Stora berget

Stora berget a místní lezec v klasice za 5

krásné jezero Ageljsön

obálka průvodce po místních oblastech

v zimě na běžkách či bruslích pod jeden ze sektorů. v létě na lodi

leze se tady i na ledu

the Nose v zimě

Knutby III

Pomalu se můj pobyt zde krátí, zatímco dny se stále prodlužují...jednu z posledních návštěv Knutby provází lenost. Navíc zapomenem vodu, tak musíme pít pivo, co Vlado pořídil na grilování...tak alespoň vyrobíme dva nové boudlery, opravdové perly plné mechu a dunivých chytů...

na rozlez zapomenutý Ryggen, Mad Hooker

konečně "normální" pivo

POKus v 6C

červená linie - Vlad's Arete (6A), žlutá linka - Pok's Chimney (6A)

tahle hrana je monstrózní, cca 6 metrů, obtížnost 6B, vypadá to těžké ve výlezu...opět si netroufám:-)

Kjugekull

Na prodloužený víkend hlásili jak jinak než krásné počasí a tak jsme se rozhodli vyrazit daleko na jih, neb jsem měl v plánu trošku prozkoumat velkou boulderovou oblast Kjugekull. Bližší info lze nalézt zde  a článek na lezci  zde

tam někde to je...foceno z kajaku z jezera Ivosjen

No ale počasí bylo až tak krásné, že na nějaké žulové šutry nebylo moc nálady a raději jsme jeli omrknout blízký národní park Stenshuvud (starobylý les na pobřeží Baltu, krásné prázdné pláže). No a jelikož počasí než na žulu bylo opravdu spíše na písek, tak jsme se odpoledne posunuli ještě kousek dál, do další přírodní rezervace, tentokráte dunové - Sandhammaren.Takže pokud pojedete boulderovat do Kjugekullu, tak tohle jsou super tipy na rest day:-). 

výhled z vršku Stenshuvud

staré stromu v lese

a super pláže, aji koupat se dalo

Sandhammaren

 Po cestě od moře jsme neodolali a jelikož celá oblast se nachází cca 5 km od Ivo kempu (na ostrově Ivosjen), kde jsme se ubytovali (taktéž možno doporučit - přívoz na ostrov je zdarma a kemp je fajn, přímo u vody), tak jsme tam přece jen zajeli. Ale po 20 minutách nás vyhnala hejna komárů...takže jen letmé dojmy - petrohradská žula, obrovské kameny, krásné prostředí, ideální doba návštěvy asi podzim či jaro, repelent s sebou...

trajekt na ostrov - jezdí denně co 20 minut, 24 hodin

moc tady lidi nestanují, takže prostranství pro stany zaručují soukromí

Kjugekull

Kjugekull