Zas po dlouhé době s Asuem po práci do Krasu, což slibuje zábavu. a taky že ano... Chlapec se zálibou v čichání žlebských lišejníků mne naviguje na Macochu, sjedem lanovkou pod Masiv nad Punkevní jeskyní a že prostoupíme celou stěnu kombinací cest Smích v tabletách (Šustr, Piňos, 1982), Dolní traverz (Bajer, Hýsek, 1961), Hvězdné nebe nad Atlantidou (Konečný, 1984), Rorejsi - 4.délka (Zavřel, Vlach, 1949) a Narovnaní Rorejsi (Páleníček, Myslivcová, 1971). To už je solidní krasová sebranka...celkem šest délek lezení a čtyři hodinky v podvečerní stěně, za zvuků blízké bouře, kličkujeme stěnou tam a zpátky a užíváme krásný letní den. Těžko říci, zda je tento průstup možné doporučit všem, přece jen pár míst je docela křehkých a zvláště boulder v druhé délce Hvězdného nebe je takový jakýsi podivný, že jsem byl rád na druhém konci lana. Ale pokud máte rádi traverzování a nevadí vám rozbitější místa, tak budete nadšení. Naproti tomu Narovnaní Rorejsi nabízí krásný kousek skály a ideální alternativu k poslední délce originálních Rorejsů, neboť původní, hrůzu nahánějící nýt, je nyní vyměněn za blyštivě nový kousek.
 |
| Sestup do první traverzové délky Hvězdného nebe, která je až na výlez do trav na první štand Rorejsů velmi pěkná |
 |
| No nechtěli by jste tohoto milého chlapce? V první délce Hvězdného nebe |
 |
| U prvního nýtu druhé délky Hvězdného nebe...před asi nejtěžším místem cesty. |
 |
| Narovnaní Rorejsi |
