PØK-BLOK

Deprese

Baira

skvělý auto...

Jsme v Krasu a je zima i vedro, kluci se potí v Depresi, já s Luckou oblézáme lehčí cesty. Po páteční práci se sbíječkou jsem unaven...

David leze Depresi, Janis taky

Janis zkouší Cestu Bílých

Rozhodujeme se pro pivní terapii, dáme škopka ve Sloupu a přesunujem se do Holštejna do hospody. Vše končí v Alterně...

Pilsner forever v Holštejně

Úderné komando Rudý květen

David s Luckou si pořídili auto se střešním okýnkem!!!

Ve středu odpoledne bez problémů dojíždíme kam jinam než do Rudic. Jsme tam sami, lezci využívají svátky a mizí z Krasu. Nám se daří - Janis překonává syndrom posledního kroku a přelézá těžší variantu Amnesty International (9), Čert konečně vojebe Šipkovou Růženku pomocí nové prstové sekvence, David vyběhne Anarchii a já na třetí pokus vylezu Amnesty International (dle průvodce 9-/9, mě se to ale zdá lehčí, max 9-). Pak si snížíme seběvědomí na Vosolsobě (8-) a valíme na Rosničku na pivo.

Ráno vyjíždíme na Osvětimanky, kde přelézáme co se dá, ukáže se i Haveláč s Evou. Čerta s Pavlínkou řádně potrápí Osvětimanské Blues. Přelézáme s Davidem Kantu, dle průvodce 9-, ale je to podezřele lehké...Nejhezčí cestou zdá se mi Sbohem, lady D. na Osvětimanskou jehlu. Malebný den nepokazí ani to, že nám David odmítá zastavit na nákup lahváčů...

Pavlínka padá pod prvním

Osvětimanské blues

Čert rád padá do bab

Čertova ruka

Máj v Sasku

1. května jsme odjeli s Fejťákama, Rampíkem a Betynou do Saska. Musím přiznat, že s určitými obavami. Přece jenom jsem na písku dost dlouho nelezl a Sasko je prostě monstrózní...

Původně jsme měli vyrazit již ve středu večer, ale předpověď počasí odsunula odjezd až na čtvrtek odpoledne. Již tradičně jsme se stavili na jídlo v loveckém hostinci u Lexů ve vesnici Kámen, políbili se na zahrádce pod třešní a po sedmé večer jsme dojeli na parkoviště u Beutenfall.

Odtud poměrně namáhavě jsme těsně před setměním vystoupali do bivaku u Friensteinu, který byl již téměř celý obsazen těmi, kdo přijeli na Máj v Sasku. Tenhle bivak má dva mínusy - je dost prašný a v jeho blízkosti není voda.

Páteční plán byl poměrně jasný. Chtěli jsme zkusit Direkte Südwand na Bussardwand, stěnovou cestu za VIIc od legendy saského lezení B.Arnolda. Rozlezli jsme se na nádherné Alter Weg na Heringsgrundnadel, dvoukruhové dvouhvězdičkové VIIa s pěknými výhledy a přesunuli se pod Bussardwand - monumentální, 50 metrů vysokou jižní stěnu s voštinami.

Heringsgrundnadel, Alter Weg po levé hraně

Heringsgrundnadel, Sasík leze Alter Weg

Jelikož jsem předchozí cestu lezl na prvním já, přebírá Pavlínka roli testovacího králíka a do stěny nastoupí. Odvážným stylem s minimem jištění (2 smyčky na 50 metrů a 4 kruhy) dolézá úspěšně na konec cesty a je řada na mne. K prvnímu kruhu je to pohoda, lehkých 8 metrů s dvěma smyčkami, pak 7 metrů převislou stěnou k druhému, následuje odvážných 12 metrů (lze rozředit smyčkou) ke třetímu, pak 10 metrů ke čtvrtému s jednou tutovou smyčkou a krásný dolez pod převis ke slaňáku. Naprosto dokonalá lahůdka!

Südwand nad druhým kruhem

Povzbuzena úspěchem, Pavlínka si vyhlídla cestu za VIIb, ale bohužel (nebo naštěstí?) nepřekonala obtíže u kruhu, nad kterým by ji čekala dlouhá spára, a slanila na zem.

U prvního kruhu VIIb

Naše další kroky vedly pod Fluchtwand, kde nám Rampík doporučil nádherné VIIa, bohužel však začala bouře a Pavlína to musela slanit pod kruhem ze smyčky. Bouři jsme strávili boulderováním pod převisem a v podvečer jsme dobrodružnými Rieberzahl Stiege vystoupali k bivaku.

Fluchtwand

Ráno nás probudila zima a mlha. Nakonec však v poledne vysvitlo slunce a ve trojici s Rampíkem se naším cílem stala Finneweg na Grosser Gratturm. Dvojhvězdičkovou VIIa s odvážnými dvaceti metry zářezem k prvnímu kruhu elegantně vyvedla Pavlína. Nádherná cesta. Při slanění komínem se nám kouslo lano a půl hodiny jsme ho dolovali v komíně Alterweg. Poté jsme ještě zapytlili vedlejší VIIc s podivným traverzem, já pak vzdal hranu za VIIa, bál se nastoupit do Alter Weg za III a mohl začít přemýšlet o smyslu mého snažení na písku. Absolutně mi ten den odešla chuť zdolávat strach a těšil jsem se do Krasu. Ten večer jsem nechápal, proč se bát nad či pod kruhem v cestách snadných obtížností, když na vápně si zalezu mnohem více...

Traverz hluboko pod kruhem, Finneweg

Zářez Finneweg

U druhého kruhu Finneweg

Na štandu Finneweg

Rampík pod 1.kruhem Finneweg

V neděli jsme vstali v 7 hodin do slunečného rána, já s myšlenkami na to, že to možná bude můj poslední den na písku...prostě morál v prdeli...

Došli jsme pod Satanskopf s doporučenou cestou Seibtweg za V. Na radu Gábiny ji zkusila Pavlínka nastoupit sokolíkovou koutovou spárkou jiné cesty, moc jí to ale nešlo. Nějak jsem se hecl a zkusil to na prvním. Poměrně to šlo a za chvíli jsem již štandoval u kruhu a užíval si to...asi na písek ještě pojedu:-). Pavlínka pak vystoupala vrcholovým komínem, já málem ztratil tužku z vrcholové knížky a slanili jsme.

Nástupová sokolíková spára

Začátek dlouhé cesty ke kruhu

Naší poslední cestou byl Himmelsleiter, nádherná VIIa na Frienstein, naše první cesta na písku (29.4.2004). Pavlínka ji tenkrát zapytlila, tož jsem ji vylezl já a letos jsem tak mohl dělat chytrého. Položená spára k prvnímu kruhu je pro neznalce dost nepříjemná, pak následuje žebřík z krachlí a komín na rozlehlý vrchol. Pavlínka dost bojovala ve spáře, pak odvážně vyšplhala po žebříku (nějak to od minula ztěžklo) a překonala mokrý komín. Dobrý výkon. Na vrcholu jsme si prohlídli vrcholovku a zjistili, že bergheil na Frienstein byl 1.1.2008 - v tu dobu jsme v Sasku byli a vše bylo pod sněhem a ledem... No a na závěr jsme cestou k autu pozorovali Jardu Maršíka při úspěšném přelezu Satanských Veršů (Xa na Satanskopf).

Jedovatá spára Himmelsleiter pod prvním kruhem

Žebřík nad druhým kruhem

Vrcholovka na Friensteinu

a náš zápis z roku 2004

Padání - výsledky

Takže tady máme výsledky. Dopadlo to myslím docela dobře, můj cíl byl překonat hranici 100 bodů, což se povedlo, pro příští rok je cíl jasný - minimálně 200 bodů a boulder za 7A...Důležité je si určit vhodnou strategii - otázkou je, zda je lepší zkoušet několik těžkých kousků a doufat v úspěch či sbírat 6B a 6C...budem vidět...

Kluci

1.Adam Ondra 5920 (6 kousků mezi 8A a 8A+)

2.Rostislav Štefánek 5080 (2+8A+, 2x8A)

3.Tomáš Mrázek 3830 (3x8A)

4.Jonas Junker (D) 1890 (1x8A)

5.Martin Spilka 1880 (1x7C+, 3x7C)

...

49.David Liškutin 180

50.Christian Hartl (D) 174

51.Hynek Stuchlík 167

52.Florian Dillinger (D) 164

53.Jiří Štencl 160

54.Filip Čech 155

55.Pavel Štědrý 150

56.Petr Pokorný 145

57.Jiří Honsa 127

58.-60.Petr Janhuba 120

58.-60.Petr Babinec 120

58.-60.Ondřej Pekárek 120

61.Dirk Ziegra (D) 110

62.Jakub Žítek 107

63.Radek Vykydal 105

...

78.Jaroslav Smetana 66

79.Marius Grüner (D) 65

80.Ladislav Petráš 62

...

Děvčata

1.Katka Fickuliaková (SK) 700 bodů, max. 7B+

2.Nell Kudrová 640, max. 7B+

3.Katrin Lehmann (D) 630

...

17.Pavlína Binková 68

18.Lidmila Sazimová 58

19.Kateřina Pintířová 35

20.Lucie Brešová 14

...

Seznam nejhezčích bouderů, co jsme lezli:

Mše (6A+) - technika medvědího úchopu oblé hrany, patička, přešah, vyšší výlez (číslo 5 na obr). Dle některých zdrojů 6B+...

Pokání a Vzkříšení (5C) - krásné vysoké "pískovcové" lezení, oblá spára (čísla 2 a 3 na obr)

Majonéza SD (6A+) - pěkná lištovačka na Vajíčko

Majdalenka (6B) - vyšší stěnka, po lištách

Doduněl (6B+) - pata pata pata a zdvih do bočáku

Vějířek (5C) - pěkná hrana

Děvečka s jetelem (4) - morálová sokolíková spára

Vzkříšení (foto JirkaS)

Vajíčko (foto by Vojtěch Vrzba)

Padání

Ve složení Lucka, David, Radek, Laďa, Pavlínka a já jsme se zúčastnili Petrohradského Padání. Páteční piva v jesenickém kempu nás přenesla na petrohadskou náves, kde se v sobotu ráno shromáždilo 244 bouldristů a bouldristek. Nekonečný štrůdl bouldermatek se po desáté hodině vydal nádherným zámeckým areálem s úžasnými stromy do závodních sektorů (Josemity a okolí). Do šesti jsme pak brousili kůži na prstech a marně se snažili o těžké kousky. Nutno říci, že klasa je tam opravdu tvrdá. S Pavlínkou jsme se snažili nalézt i co největší počet boulderů, já skončil na čísle 35, Pavlína na 26. Nejtěžím kouskem naší party se stala Vyhazovačka za 6C+ , kterou přelezl David a já (nutno říct, že to bylo lehčí než všechny 6B+, co jsme lezli). Je to opravdu obdivuhodné, že Adam Ondra za stejnou dobu vylezl 6 bouldrů za 8A a víc...

Po vyhlášení výsledků mohla být trochu smutná Pavlína, které unikl titul Nejpilnější sběračka o pouhé dva přelezené bouldery. Afterparty jsme strávili v hospodě, neboť venku, kde hrály kapely, byla dost kosa. Nutno poznamenat, že jsme se ani nějak extra nesejmuli, neboť únava byla značná. První pocit nedělního rána bylo brnění prstů. Soutěž o nejzmasakrovanější ruce s přehledem vyhrál Laďa, který krvácel ze všech deseti. I přes tento hendikep jsme se vrátili do lesa a několik hodin zkoušeli lézt, stupeň zničenosti byl však takový, že naše maximum se ustálilo v oblasti 4 až 5B. Ale bylo krásné počasí a stálo to za to. Pak ještě jídlo v Krušovicích a smutně do Brna.