Na žádost Klingoše dávám na vědomí, že v sobotu 2.10.2010 se u Pepy v Holštejně koná tradiční uzavírání skal (není ještě brzy?). Celá akce má začít v 16:00 a k poslechu i tanci prý bude hrát Katapult Revival. Součástí akce bude i cyklus přednášek následujících autorů s těmito tématy:
Vlk - Logické prvovýstupy na skalách Moravského krasu Mrnda - Technika OS pokusu nejen na zahraničním výjezdu Klingoš - Názvy cest jako odraz životních událostí Asu - Alternativní způsoby jištění v nejistém terénu (lokry, kořeny, mechy, trávy) aneb byl Mauglí bůh? Čaj - Každá oblast má potenciál býti světovou! Svišť - Proč lezeš tak špatně? Kuba Novák - Jít za svým cílem!
Děvčata lezou letos jak bohyně...Martina nám v pátek předvedla takovou Extázi, až se z toho můj minimozek málem nevzpamatoval... při sobotním vyhřívání na Čertovkách pak bylo povinností zkusit prý snadnou Poruchu mozku, no dírky nejsou moje hoby, ty dírka, já chuj, prohrál jsem na body... Katka na pohodu běhá šestky, i když leze tak maximálně jednou za měsíc, Linda umí sebrat z podlahy zátku od vína ústy, když se podlahy dotýká pouze jednou nohou... co s tím? Trénink dle Čaje? Intenzivně jak chceš? Začít navštěvovat kurzy třepání?
jen čumím
Někteří říkají že někdo vypadá jako někdo a potom někdo jiný řekne ano a pak se oba smějí a potom vyprávějí o tom někomu jinému a všichni se pak smějí a neustále se potom tomu dlouho smějí a začínají o tom jeden druhému vyprávět a občas potom nevyprávějí o tom nikomu jinému ale pak to jistě vyprávějí a potom se smějí. Někteří říkají že někdo je jako někdo a ten kdo to vypráví je rozhněvaný a je více a více rozhněvaný čím více to vypráví zatímco ten co to vypráví jistě neříká že on sám nalézá tu podobnost, která jeho sama přesvědčuje. Občas někteří začnou o něčem vyprávět a potom určitě mnozí něco řeknou a určitě mnoho z nich je rozhněváno a potom mluví a mluví a mluví a vyprávějí o tom a všichni pořád jsou rozhněváni. Určitě někteří si o tom vyprávějí a všichni pořád jsou rozhněváni...
I když v připravovaném průvodci na Moravské skály (aktuální info zde) nebudou opraveny již zažité názvy cest na Krkavčí skále, což je logické (bylo by to asi násilné), tak si je aspoň připomeňme výtahem z tehdejšího německého průvodce. V dalším historickém okénku pak ještě nahlédneme do cest na Modrém Rysu a Býčí skále...
Kurzívou je uveden stav v aktuálním průvodci, zbytek je překlad ze starého německého průvodce. Čísla v závorce korespondují s označením cest v nákresu (mimojiné perfektně zpracovaného - autorem je Ing. Arnold Czerny) z toho německého průvodce.
Normalweg (č.1)
Normální cesta, klasifikace IV, autoři O. Bernhardt, F. Lejhanec a O. Berntoner, 2.květen 1916. Koncová spára a sestup pilířem vylezeno Karlem Kubáskem již v roce 1911.
V aktuálním průvodci uvedena jako Weruta, autoři Kubásek, Bažant, 1941.
Pfeilerweg mit Gloriettausstieg (č.2)
Tato cesta je zde popsána na dvě části – 1) Pilířová cesta, klasifikace V, autoři E. Sudasch, R. Czepek, 21. května 1933 a 2) Výstup k altánku, klasifikace IV, autor E. Sudasch, 6.listopad 1932.
V aktuálním průvodci uvedena jako Direkta, 5-, autoři Sudasch, Czepek, 1933.
Mausiweg (č.3)
Mausiweg, klasifikace V, autoři W. Czerny, K. Janda, 21.květen 1933.
V aktuálním průvodci uvedena jako Kubáskova cesta, autoři Czarny, Janda,1933, klasifikace 5+,IV A0.
Arminkante (č.4)
Arminkante, klasifikace V, autoři Krammer, Wagner, 3.října1934. Cesta se nachází ve vrchní části skály vlevo od 2. bivakovací jeskyně. Jedná se o vrchní část dnešní Rohačky, která je celá psána v aktuálním průvodci za 6+, autoři Krammer, Wagner, 1934, původně V- A0.
Spodní část dnešní Rohačky tvoří pak cesta Schleier Kante(č. 6), neboli Záhadná hrana, klasifikace VI, hákovačka od autorů E. Křivy, F. Ertl, 29. srpen 1937, která začíná vpravo pilířem od Mausiweg.
Bubokante oder Himmelsleiter (č.5)
V aktuálním průvodci se jedná o cestu Korzo, klasifikace 5+, autoři Wagner, Krammer, 1934. Původně byla cesta lezena na dvě části – spodní část vylezli 3.10. 1934 pánové Wagner a Krammer, vrchní část pak pánové Czerny a Musil – 28. 5. 1935, obtížnost V. Název Bubova hrana?? nebo Žebřík do nebe.
IV. Kamin (č. 7)
Klasifikace II. V aktuálním průvodci 4. komín, autoři Kubásek, Bažant, 1941, klasifikace 3.
III. Kamin (č.8)
Klasifikace II, autor Karel Kubasek, 1911. V aktuálním průvodci 3. komín, klasifikace 3, autoři Kubasek, Bažant 1941.
II. Kamin (č.9)
Klasifikace IV. Autoři Czerny, Kunisch, 3. října 1934. V aktuálním průvodci 2. komín, autoři Czerny, Kunisch, 1934, klasifikace 5-.
I. Kamin (č.10)
Klasifikace IV. Vylezeno 26. dubna 1934. V aktuálním průvodci 1. komín WC, klasifikace 4, němečtí lezci před rokem 1945.
Grosser Quergang durch die ganze Rabensteinwand (č.11)
Velký traverz Krkavčí skálou, klasifikace dosahuje až stupně VI. Autoři Czerny, Wagner, Krammer, 1934. Původně vylezeno na čtyři části. Lze lézt oběma směry. V aktuálním průvodci uveden není. Podrobný popis lze nalézt v Sitařově průvodci (kde je traverz rozdělen taktéž na čtyři délky: na pravou část, přechod pilíře, střední část a levou část)
To zas byl víkend...už mě ty lokry nebaví, půl cesty ťukat do skály a podle nějakého podivného rozhodovacího algoritmu vyhodnocovat, zda ten kus skály upadne či neupadne...a proto, hurá do kompaktu!!! A dokonce i Macocha něco jako kompakt nabízí... a při přelézání pěkných exponovaných jednodélek můžete naslouchat rachotu lokrů, které na dno jícnu shazují lezci z vícedélkových cest typu "má to teď třetí opakování po 20 letech" apod. I když ani tomu jsem neunikl...když je člověk s Asuem, tak je to jisté:-). Takže na závěr dne Kyselé ryby, první půlka těžká a pevná a zajištěná, druhá hnus lokrovatý... a to pod nama zrovna lezl Berny cestu Na smrk...no naštěstí už jsme v tom terénu dost vycvičeni a tak dolů létali pouze větve...
Botanické lezení - Berny v cestě Na smrk
Pokažený flash pokus v posledním kroku, aspoň si to dám ještě jednou
No a nedělní Pálava, lokroviště ráj... už to popsal Čaj zde. Naštěstí jsem dojel až v neděli ráno, ve Věstonicích to vypadalo jak ve vinném ležení...ale aji se lezlo, se smíšenými dojmy, a při odjezdu si říkáme s Asuem...zlatý Kras...
Mrnda aka "Sud střelného prachu a papinův hrnec v jednom" v úspěšném OS pokusu v Supervěšáku
Asu zkouší cosi zapytlit, a opět úspěšně...to nám v neděli šlo dobře
Předkládám vám autentický záznam dojmů jistého Kotěboře, co vyrván z lišt boulderovky na Fritu, odtržen od svého Náčelníka, vydal se na dalekou cestu...
Můj prvnílezecký víkend strávený v Labáku mě naprosto uchvátil. Děkuji Petře, že jsi mě vzal s sebou. Vše začalo tím, že v Tatrách nasněžilo a my s Peťanem nemohli odjet na Hororškolu. A potom se odehrálo něco šíleného ….Vojta mi něco dal, Pokáč něco měl a Mára to většinou balil… výsledkem toho všeho byl parádní týden strávený s těmito lidmi:
Trochu blíž k tomu, co jsem zažil. Borci a Kotě mě naložili do služebnídodávky a v pátek ve 12:30 jsme vyrazili směrDěčín. Pokáčova služebnícesta spočívala v kontrole lidí, co sčítají po celé republice v určitou dobu průjezd aut.Výběr kontrolovaných míst byl z části na navigátorech, kteří se během naší pouti střídali. Parádní práce – průběh měření trval od 14 do 18 hodin. Poslední dvě kontroly jsme provedli v 17:53 a 17:58 – nemilosrdný šéf ( výmluva jedné z kontrolovaných byla, že v autě na hodinách už měli 18 hod . Byl z toho jen vykřičník v papíru , nuda).Čtyři dny se zeleným kamarádem a s Kotěbořem v dodávce utekly všem jak voda a byli jsme na místě.
Ráno s čistou hlavou a plným žaludkem (měl jsem strašný žrací syndrom)“ Hurá do skal“.
Potkali jsme kamarády z druhého břehu, ti nám poradili co kde lézt a my šli na to! Lezl jsem s Márou, Mrnda s Kotětem a Pokáč s Peťanem. Během dopoledne se stalo to, čeho se obzvlášť na písku nejvíc bojím. Pokův kamarád letěl do Děčína s otřesem mozku, zlomenými žebry a propíchnutou plící.Brrr. (Více o nehodě zde). Zbytek dne jsme se vzpouzeli v cestách, které jsem si ani ve snu nedovedl představit … Petře díky. 60-ti metrové cesty přes 12 BH, krása.
Večerjelen, daněk, kanec a zase zelený kamarád nás doprovodili na naše romantické místo na spaní. Dnešní večer s námi ulehal i Stračena se synovcem …. Díky Petře
Ráno mě(a nejen mě) probudila neuvěřitelná věta : „ To je krásný den“. Když někdo uhodne, kdo to z naší posádky řekl, tak mu dá ve čtvrtek Kotěboř odměnu!
Stračena nám vysvětlil, že na jídlo v Labáku není čas, natočil si power vodu ze studně přímo na hřbitově a odplul na druhý břeh. Udivilo nás, že místnímu Cháronovi stačí pouze 8 kč. Je to Boží kraj… Díky Petře
V neděli jsme se pokoušeli lézt celý den, ale nebyla nějak šťáva, někomu zůstaly ruce v křeči i 20 min po slanění, někdo ztratil v romantických chvílích pojem o čase a někdo se těšil na cestu domů v obětí zeleného kamaráda.
Prostě parádní týden se super partičkou…. díky Petře, ale díky i tobě Ivano.
Co jsem poznal během výpravy? Že je důležité míti Petříčka. „Tady to znám“……. parádní věta. Taky proč práská bič a hlavně, že do Labáku nejmíň na týden!
S pozdravemKoťebořUkrutný.
A ještě trocha fotek z levého břehu od mocného Stračeny, který by měl Koloucha dostat do parády na týden:-)
Na žádost Klingoše dávám na vědomí, že v sobotu 2.10.2010 se u Pepy v Holštejně koná tradiční uzavírání skal (není ještě brzy?). Celá akce má začít v 16:00 a k poslechu i tanci prý bude hrát Katapult Revival. Součástí akce bude i cyklus přednášek následujících autorů s těmito tématy:
