Hurá na jih

Zítra ráno nám s Davidem začíná dlouho očekávaný trip do Rodellaru, kde doufáme v zúročení naší dlouhodobé tréninkové přípravy:-). Určitě by jsme v tvrdé konkurenci měli obstát zejména v konzumaci piva a vína...budem vidět. Stračena mi dnes poslal odkaz na průvodce -http://www.climb.sk/data/sprievodca/rodellar.pdf, vypadá to, že nás čekají samé krasavice a perly. V kemu El Puente, kde budem asi žít, je možnost využívat internet, takže bych občas dal i něco na blog. Tak čus a 31.7. na viděnou v Krase:-)

Docela jsem zvědavý i na národní park la Sierra de Guara, v jehož východní části Rodellar leží. Rád bych o odpočinkových dnech podnikal výlety po okolí, které vypadá podle zdrojů na webu dost zajímavě (http://www.guara.org/ingles/Default.htm)

Další krasový týden

Krasová mánie pokračovala i tento týden. Už ani přesně nevím, kdy jsem byl kde a s kým.

Ve středu nás (Janise a mě) hodil David s Luckou do Sloupu, zatímco oni pokračovali dále do Holštejna, kde Lucka zkoušela přelézt svou první 7 v Krase - Menzes. Bohužel však spadla pod prvním až na holou zem a tak se raději přemístili s Davidem do sloupské hospody. Janis zkoušel Rekonstrukci 9+, já Schizofrenii 9- (konečně jsem to vymyslel a třikrát pád v posledním kroku). Spláchl nás poté déšť a my spláchli neúspěchy pivem.

V pátek jsme Janise, který se až do neděle raději věnoval pivu, vyměnili za Stračenu a odjeli do Holštejna, kde Lucka překonala Menzes (po roce lezení fakt cool). Stračena se proběhl v Porodním asistentu a protřepal se Momentem, který jsem nakonec proklepal i já. Fakt krásná a i docela odvážná cesta. Pak jsme se ještě přesunuli do Buče. Bouldr Gojka Mitice znovu odolal, fakt těžká sedmička, stejně jako klukům Věčně bez peněz. Alespoň Rosnička k nám byla pohostinější.

No a v sobotu jsme s Pavlínou zamířili Pustým Žlebem do Sloupu na Indii, očekávali déšť, ale až do pěti se dalo lézt. Poměrně dobré tření mi umožnilo vychutnat si rozpor mezi Evropou a Indií a Schizofrenie mohla propuknout. Taky jsem objevil jednu z nejzajímavějších osmiček - Paranoimia schovaná v zeleném povlaku na kameni mezi dvěma kontinenty. Přitmí a nečitelná skála schovávají opravdu krásné lezecké kroky přes lišty a bočáky stiskové. I přes čtyři pokusy jsem vždy spadl až v posledním kroku...klasika, v pět nás opět spláchl déšť . Dobrodružná byla cesta mokrým Žlebem do Blanska, neboť Stračena, který tam byl se svým bratrancem, píchl ještě ve Sloupu přední kolo svého biku a tak jsme různým stylem (po zadním, s kolem na zádech a bratránkem na řidítkách) spěchali na vlak...

Po celonočním dešti jsme si řekli, že raději pojedeme s Pavlínou na kolo, ale do batůžků jsme si pár věcí k lezení přece jenom vzali. Cílem bylo Rudické propadání, kde jsem se chtěl mrknout na to, co tam přejistil Vlk. Po čtyřhodinové jízdě a 30 km jsme dorazili nahoru na palouček, kde lezl Pavel a Luckou, posvačili a sjeli dolů k propadání. Neobjevili jsme žádné stopy Vlkovi působnosti (možná snad borhák vpravo od Chucka Norrise). Využil jsem příležitosti a za divokého hřmění jsem udolal Chucka, který je docela silákem s dobrou pravačkou. Pak začlo pršet, Pavlínka dala jednu cestu v převisu a v bouřce jsme prchli do Blanska.

Magoři

Co dělat když prší celý den a člověk má k dispozici káru? Nenapadá nás se Stračenou nic lepšího než odjet v šest večer do Rudic, že se jako mrknem, jak to tam vypadá v dešti...No jak v pralese. Masivek nad propadáním, kam se stěží probahnujem s bouldermatkou, je však suchý a tak jdem do toho. Na rozhýbání Miss (5C). Urve se se mnou vrcholová lišta a solidně se rozhýbávám zádama do bahna ze 4 metrů. Naštěstí vše OK, pouze odřený loket. Dá se to v klidu vylézt i bez té lišty, což demonstruje Stračena. Pak se nám podaří Pan Kvak (6B, nic moc) a já dokážu asi na desátý pokus překonat dírku v Panu Sekáčovi a vylézám ho. To jsem nečekal. Prší už docela dost. Jdem se teda mrknout na tu novou Čajdovu cestu Chuch Norris, vypadá až na jedno místo suchá, tak dáme pár pokusů, bohužel se na tu mokrou polici nad druhým (a posledním) jištění nedá dobře dostat, bahno a sliz. Ale kroky krásné a to hlavní jsme přelezli, za sucha to půjde již v klidu (snad:-). No byl to ale velmi zajímavý výlet. nejtěžší bylo dostat se dolů k propadání po totálně promočeném svahu...

Sloup

„David žere šušně“ ve Sloupu. No aspoň to píšou na lavičce na autobusové zastávce… Podařilo se mi přemluvit páteční opilce (Janise a Stračenu), aby aktivovali své tělesné schránky v sobotu už v 8 ráno a odjeli se mnou do Krasu. A oni to fakt dokázali! Velký dík. Zamířili jsme do Sloupu, jelikož dle předpovědi počasí se mělo ochladit a tudíž bylo možné očekávat zvýšení přilnavosti místních oklouzaných plošek, úchytek a jiných pofidérních uskupeních vhodných k postupu lezce různým, nejčastěji vertikálním směrem. Poté co nás v Blansku ve frontě na bus předběhli důchodci se slovy: „kdysi jsme bývali mladí a starší jsme pouštěli před sebe“ a „kdysi jsem jela na výlet do Letovic“ jsme se úspěšně přemístili do chladného Sloupu. Jedinci nevybavení dostatečným oblečením si v místních buticích nakoupili potřebné dlouhé rukávy a mohli jsme se vrhnout na skály. Na rozlez jsme si dali Kolaps, docela specifickou sedmičku, jejíž hlavní výhoda spočívá v tom, že má stejní slaňák s Rekonstrukcí, cílem Janise. Ale cesta je to pěkná, levá ruka si ji pár chvil pamatuje. Se Stračenou se pak vrháme do Číny, docela se mi daří a přelézám to na druhý pokus. Stračena je nějak out a ani pět pokusů mu nestačí, vždy spadne v posledním krokosledu. Janis mezitím zkouší Rekonstrukci a já objevuji naprosto dekadentní záležitost s názvem Myší díra (7-), což je jemná spárka jakoby v jeskyni, kde první půlka vede zeleným mechem, druhá oranžovým mechem a lezec si užije i rozpor mezi Indií a Evropou. Luxusní zážitek, kterému ani Janis neodolá. Na závěr si v klidu projdu Nemesis, zkusíme Schizofrenii (lezitelnou 9-) a s pocitem dobře vykonané práce se odebereme do místní hospody. Musím přiznat, že dnes jsem poprvé přišel na chuť lezení na Indii…Nakonec se se mnou kluci loučí u nádražního bufetu v Brně, odkud odjíždím na nedělní workshop do Čáslavi. Byl to vydařený den…

Nemesis

Stračena v Číně

Speleolog v Myší díře

Jedna z nejhezčích sedmiček - Trpělivá

Janis v Kolapsu

Stračena v Číně

Myší díra 2x

Bajerka - krasový klenot

Čtvrteční dusné odpoledne jsem odjel na Bajerku, do přítmí bukového lesa a chládku šedivého vápence. Skála byla v obležení (celkem 15 lezců - nejvíc co jsem tam kdy viděl) a bylo tam krásně. Spanilé lezkyně zdolávající dech beroucí spáry a kouty, zpocená svalnatá mužská těla plazící se v zamešených plotnách, nelezitelné nástupové boudery několika vypečených cest...Opět jsme se přesvědčili, že klasifikace je věcí ošidnou a zvláště na Bajerce pak asi i zcela vyšinutou. Ale docela se dařilo, Čert vylezl po velkém úsilí Povolávák, což je cesta klasifikovaná za 8+, klidně by to ale mohlo být 8-/8 :-). Rada se proboulderoval kolem jeskyní (8-) a já konečně zdolal nástupový boulder v Podzimní, nejzběsilejší šestce na Bajerce - reálně je to za 7-/7, možná i více (prý že jak jak si obhajím historicky první navýšení klasy v Moravském Krasu, za chvilku tu budu mít krasovo - klasovou policii, hoho)...Janis celou dobu zkoušel Jednonýtovou (9+), zběsilý boulder po malých mrdkách - respekt za vytrvalost! Ještě jsem pokoušel dvě nové 8-, ale ty plotny nešly ustát a neumím asi lézt a určitě to je těžší jak 8-! Vyvrcholení dne již tradičně proběhlo na ranči U jelena...

Radek v nástupovém bouldru pod jeskyní

Čert v Povoláváku


Já v plotně bez šance

Janisovo rozpětí v Jednonýtové

Skvělý jistič

Katka ve spáře

Vroucí Rudické propadání

Úterní odpoledne jsme se Stračenou hledali nové linie Nad Rudickým propadáním. Operoval tam i Čajda s Markétou. Poblíž té "naší" cesty jsme objevili 2 rezavé jištění, těžko říct o co se jedná, tož uvidíme, co na to řekne Vlk. Proslaňovali jsme to přes strom, trochu to očistili a protože původně zamýšlený nástup již někdo čistí (a stejně je příliš těžký:-), tak jsme se snažili vymyslet nový nástup - jedinou logickou možností je takový křehký 4 metrový sokolík...aspoň to bude celé takové spárovaté:-). Obtížnost by se měla pohybovat něco okolo těžší sedmy, bo ta horní převislá spára je docela namáhavá. Taky je možné udělat variantní nástup do cesty Jako Jed, i když je tam nějaká prehistorická skobka, tak budem vidět. Čajda očistil dvě nové linky vpravo vedle cesty Jako Jed, krátké stěnovky, a ukázal nám bouldery od Adama Ondry, 3 jsou lezitelné a dost pěkné. Chce to ale boudermatku.

Markéta v cestě Sto roků samoty (7+/8-)

Čajda v cestě Jako Jed (7+)

Možnosti nových cest tu jsou

Žlutá čára vlevo - návrh naší nové cesty, modrá čára vlevo - vyčištěná linie od někoho jiného, modrá čára vpravo - cesta Jako Jed, žlutá čára vpravo - variantní nástup, žluté kolečka - návrh nového jištění. Oranžové čtverečky - staré jištění.