Další krasový týden

Krasová mánie pokračovala i tento týden. Už ani přesně nevím, kdy jsem byl kde a s kým.

Ve středu nás (Janise a mě) hodil David s Luckou do Sloupu, zatímco oni pokračovali dále do Holštejna, kde Lucka zkoušela přelézt svou první 7 v Krase - Menzes. Bohužel však spadla pod prvním až na holou zem a tak se raději přemístili s Davidem do sloupské hospody. Janis zkoušel Rekonstrukci 9+, já Schizofrenii 9- (konečně jsem to vymyslel a třikrát pád v posledním kroku). Spláchl nás poté déšť a my spláchli neúspěchy pivem.

V pátek jsme Janise, který se až do neděle raději věnoval pivu, vyměnili za Stračenu a odjeli do Holštejna, kde Lucka překonala Menzes (po roce lezení fakt cool). Stračena se proběhl v Porodním asistentu a protřepal se Momentem, který jsem nakonec proklepal i já. Fakt krásná a i docela odvážná cesta. Pak jsme se ještě přesunuli do Buče. Bouldr Gojka Mitice znovu odolal, fakt těžká sedmička, stejně jako klukům Věčně bez peněz. Alespoň Rosnička k nám byla pohostinější.

No a v sobotu jsme s Pavlínou zamířili Pustým Žlebem do Sloupu na Indii, očekávali déšť, ale až do pěti se dalo lézt. Poměrně dobré tření mi umožnilo vychutnat si rozpor mezi Evropou a Indií a Schizofrenie mohla propuknout. Taky jsem objevil jednu z nejzajímavějších osmiček - Paranoimia schovaná v zeleném povlaku na kameni mezi dvěma kontinenty. Přitmí a nečitelná skála schovávají opravdu krásné lezecké kroky přes lišty a bočáky stiskové. I přes čtyři pokusy jsem vždy spadl až v posledním kroku...klasika, v pět nás opět spláchl déšť . Dobrodružná byla cesta mokrým Žlebem do Blanska, neboť Stračena, který tam byl se svým bratrancem, píchl ještě ve Sloupu přední kolo svého biku a tak jsme různým stylem (po zadním, s kolem na zádech a bratránkem na řidítkách) spěchali na vlak...

Po celonočním dešti jsme si řekli, že raději pojedeme s Pavlínou na kolo, ale do batůžků jsme si pár věcí k lezení přece jenom vzali. Cílem bylo Rudické propadání, kde jsem se chtěl mrknout na to, co tam přejistil Vlk. Po čtyřhodinové jízdě a 30 km jsme dorazili nahoru na palouček, kde lezl Pavel a Luckou, posvačili a sjeli dolů k propadání. Neobjevili jsme žádné stopy Vlkovi působnosti (možná snad borhák vpravo od Chucka Norrise). Využil jsem příležitosti a za divokého hřmění jsem udolal Chucka, který je docela silákem s dobrou pravačkou. Pak začlo pršet, Pavlínka dala jednu cestu v převisu a v bouřce jsme prchli do Blanska.