Nedělní Pálava

Nádherný podzimně-letní nedělní den nás zlákal k návštěvě Pálavy. Hlavním bodem programu byl průstup Černým rysem (na fotkách uprostřed ta černá kouto spára). Udělal jsem z toho pětidélkovou cestu, jelikož jsme začínali cestou Přes Špunt (což je kámen zaklíněný mezi Obřím kamenem a Martinkou - viz poslední fotka), která ve své druhé délce nabízí perfektní exponovaný překrok a traverz. Katka to zvládla úžasně, v pohodě jsme dolezli na štand pod Rysem a za cca 3 hodiny jsme se již opalovali na vršku, poslouchajíc dunivé zvuky plynových protišpačkových děl. Nádherná cesta, dokonce je i poměrně dobře přejištěná. Po zaslouženém pozdním obědě jsme si na dolezení dali 2 cesty v nástupové plotně a hurá na pivo do Brna.

Shrnutí: Pálava je super, s sebou rozhodně helmu a možná i trochu morálu a chutě k přebírání volných kamenů...

Agregátor

V sobotu odpoledne, hned po příjezdu ze Švýcarska, jsme se Stračenou, kterému se povedlo koupit borháky a sehnat vrtačku s benzínovým agregátem, vyjeli do Stěn nad Rudickým propadáním. Agregát mě trošku překvapil. O půl čtvrté jsme zaparkovali v Rudicích, přenesli aparát nad propadání a začali pracovat. Pro někoho poměrně všední zážitek dělání nové cesty byl pro nás něčím neobyčejným:-). Stračena poctivě vyvrtal díry a osadil jištění, vznikla tak nová cesta s názvem Agregátor, jejíž obtížnost je něco kolem 6+ či 7-, nechali jsme prostor i pro smyčky. Nastupuje se sokolíkem vlevo od cesty Smyčka přes stříbrný borhák dále sokolíkem (hodí se smyčka) na balkónek, překřížuje se Žandova kolem jejího 1. borháku a nahoru a doleva k ponechané založené smyčce a dále spárkami ke slanění. Ty kroky ke smyčce jsou asi tím nejlepším, co se v této cestě nalézá. Zkoušeli jsme znovu Žandovu a zase nic, je to fakt těžké...

Rudický amfiteátr nad propadáním, Agregátor vede v levé části zadní stěny

Lezci nastupují do Sto roků samoty, krásné plotny

Sto roků samoty

Sto roků samoty

Agregát

Stračena vrtá slaňák

Lepení

Nával

Novinky z Rudic

V Rudicích je nádherně, v Rudicich to žije! Šípkový král mě kopl do zadku silou koně...lezl jsem to mnohem hůře jak na jaře...a to jsem si docela věřil...Z propadání zněla vrtačka a pak se objevil Vlk s tím, že přejistil 2 cesty ve stěně Nad Propadáním, o kterých jsme si se Stračenou mysleli, že to jsou volné směry...bohužel nejsou. No každopádně další dvě staronové cesty. Hned jsme se do nich s Katkou vrhli...ta co se napojuje do Jako jed se jmenuje Smyčka a je krásná, obtížnost něco kolem 6+/7- . No a ta věc vlevo, Žandova cesta, to je už docela těžké...Vlk udává 7+, ale mě to přijde těžší, spíš 8-, chce to dost síly nahoře - nastupuje se šikmým listnatým koutem (trochu morálu se hodí) do šikmé převislé spáry. Každopádně tam zůstává jeden volný směr sokolíkovým nástupem mezi dvěma výše uvedenými staronovými cestami a překřížením Žandovy nahoru doleva...snad to zvládnem navrtat!

Jo a Janis objevil dobrý blog - http://pimpinandcrimpin.blogspot.com/ , zvláště rubrika "lezkyně týdne" je velmi pohledná - http://pimpinandcrimpin.blogspot.com/search/label/cute%20climber%20of%20the%20week

Deštivý lezecký víkend

Poslední zpráva o Hnědákovi - fajn video z akce lze nalézt na adrese
http://www.climbers-uh.net/videa/chribskyhnedak2008.wmv

No a co se dělo tenhle týden? Počasí je počasí a tak již začala sezóna na Fritu a Průmyslovce...ach jo:-) Pěkné motivační video pro indoor sezónu - http://www.youtube.com/watch?v=PdwrtK6EJfw

Ani nepříznivá předpověď však neměla sílu odradit Katku a mě od výletu na Vysočinu, cílem se stala Bílá skála, kde jsem ještě nebyl a o které píší, že má nejkrásnější stěnu v oblasti. Za vydatného mrholení jsme po půlhodince chůze z Moravských Křižánek minuli Ostrou skálu, kompletně prochcanou, a pak jsme již stanuli u Bílé skály... kromě několika cest na JV stěně byly všechny cesty nelezitelné. Utábořili jsme se pod převisem a na rozlez si dali cestu Macek (V-), docela boj v mokrém a dost studeném nakonec i s odsednutím:-). Shodný slaňák s cestou Ještě jsme se nedohodli (VIII+) určil další program. Zkusil jsem si ji na TR, napodruhé už to docela šlo, mezitím jsme ještě vylezli Večernici (pěknou krátkou výživnou pětku) a já zkusil ostrý pokus ...no bohužel jsem spadl až nahoře při poskoku do madla...každopádně krásná cesta po dobrých chytech a hodně o vytrvalosti..no mohl bych se vymlouvat na podmínky, počasí bylo počasí. A Katce respekt za to, že si to užívala i v takovém marastu!

Zima, déšť, proč lezem?

Jihozápadní stěna Bíle skály

Pod převisem

Prasečí ráj v Blatinách

Nedělní probuzení na Blatinách do dalšího deštivého dne a telefonická konzulatace s Janisem rozhodli o tom, že jsme se sbalili a vyrazili na cestu do Sloupu, kde jsme si ještě perfektně zalezli v lehčích cestách, které jsem ještě nelezl...no nakonec docela povedený víkend zakončený večeří v Holštejně...tak to má být:-)

Katka baletí na Evropě

Katka Papala Lulu

Několik lepších fotek

Na stránkách http://radmilschneider.xf.cz/ umístil Radmil, který rozhodcoval na Osvětimankách, několik ujetých fotek z Hnědáka. Konečně mám nějakou pěknou lezeckou fotku (ty poslední dvě, z cesty Kanta). A na http://slovacky.denik.cz/zpravy_region/chribskeho-hnedaka-vyhrali-zavodnici-z-brodu.html je taky pár fotek. Super je zejména to horské dvojkolo...
Takže tady jsou ty fota od Radmila:

Bronzový Hnědák

Ve vší pokoře a skromnosti musím zvolat: "byli jsme s Davidem úžasní!!!". Třetí místo ze šestnácti dvojic je super výsledek...a to jsme ještě přišli o druhé místo díky zdržení při defektu, což nás stálo dojezd v limitu a penalizaci - odečtení 42 bodů.

Jak to tedy probíhalo?

Pátek

Podvečerní přesun na Břestek s večeří v dobré restauraci ve Stupavě, registrace na závod a vzájemné hlídání se s cílem moc se neopít. Nakonec to docela ustojíme (5 piv a 2 rumny:-) a v 11 jdeme spát. Budíček na 6:30. Dáváme si za cíl přežít kolo a zkusit vylézt co nejvíce sedmiček, mohli bysme každý dát cca 30 cest. Taktiku volíme osvědčenou, nejprve pěšky na Břestek, pak pro kola do hospody, přesun na Barborku, Osvětimany, Kozel, Gavendova skála (nová skála u Vlčáku), Budačina...

Sobota

Ráno se překvapivě dobře vstává a je i docela teplo. 7:30 je závod odstartován, do 18:30 bysme se měli vrátit, jinak za každou minutu nad limit se odečítá jeden bod, cesty na skále se bodují dle klasifikace (např. 7- je 6,8 bodu). Pěšky valíme na Břesteckou skálu, většina dvojic zvolila taktiku jet nejprve na Budačinu, takže zde ani není moc narváno. Dáváme každý 6 cest (7-, 6, 5, 5, 7-, 8+) a vracíme se zpět do hospody pro kola.

Krásné staré stroje

Zájem novinářů

Start

Břestek

Jízda na blízkou Barborku nás docela vyčerpává, naštěstí je příjemně chladno a slunečno, což šlapání docela zpříjemňuje. Na Barborce dáváme 9 cest (5, 7+, 7+, 7, 7-, 7, 7-, 8, 6-) a odjíždíme na Osvětimanské skály.

Na Barborce

První náročnější kopec dáváme docela v pohodě, jede se fakt dobře, na Osvětimanky dorazíme skvěle rozlezení. Panuje zde docela kosa, dáváme 9 cest (7+, 7, 7+, 7-, 8, 5, 5, 6, 9-), ničíme docela lano a hurá na Kozla, kde máme naplánovaný piknik.

Závodník vzlína Fontainblue

Autoportrét

Zničené lano a šťastný David

Na Kozla už dojíždíme docela unavení, je už poměrně dost hodin (14:15) a před náma nejdelší část trasy. Dáváme proto pouze jednu cestu (6+), oběd a hurá na Vlčák.

Před Starýma Hutěma nás zláká značená odbočka s údajem "Vlčák 6km". Tato značka je bohužel první i poslední, po chvíli se cesta začíná větvit a my po citu tlačíme kola někam, kde tušíme Vlčák. Po hodině jsme u cíle, Gavendovu skálu nalézáme pomocí fáborků a milá rozhodčí nám ukazuje pěknou cestu (5+), kterou vybíháme a rychle zpátky na kolo, čas nás tlačí. Po pár set metrech David prorazí duši, kterou vymění za jinou, bohužel jsme si nevzali pumpičku...ojojoj, běžíme s kolama a asi po 3 km potkáváme bikera, co nám ji půjčí. Pak zabloudíme po cestě na Bunč, kde nakonec dojíždíme v 17:15 a David má zadní kolo opět prázdné. Lepíme tedy původní duši, znovu si půjčujem pumpičku a na Budačině jsme 17:40. Dáme poslední cestu (5) a co nejrychleji spurtujem do 15km vzdáleného Břestku. Jedem po silnici přes Staré Město, cestou potkáváme závodnickou dvojku, co jede na horském dvojkole, bo Roman je slepý...neskutečné.

Jedeme v docela dobrém tempu a tak jsme v cíli pouze 45 minut po limitu, úplně vyždímaní. Rychle guláš, pivo, rum a čaj. V 9 je vyhlášení a jsme zvědavi, jak dopadnem. No a jsme TŘETÍ, což jsme absolutně nečekali, paráda, pocit velké spokojenosti. Nebýt toho defektu, tak jsme byli druzí. První místo bylo nedosažitelné, vítězové nalezli 540 bodů (my měli 281...).

Oslava byla docela mohutná, popíjení rumů s Davidem a s rozhodčí Marcelou nás pustilo do postele až po třetí ráno...

Defekt

Vítězná dvojice a putovní pohár

Poslední minuty před Hnědákem

Významnou změnou v mém bídném životě znamená kromě nově nabytého single statusu také to, že jsem se stal hrdým majitelem Toyoty Corolly (na plyn!). Takže jsme ve čtvrtek podnikli s Janisem, Davidem, Stračenou a Markétou zkušební jízdu do Holštejna...

Kluci lezli na Vaňousech, kde David vylezl konečně Phar Lapa - gratulace veliká!. Já s Markétou trávil příjemné chvíle nad Holštejnskou jeskyní, kde jsem lezl Novou Variantu - krásně dekadentní záležitost, dole mechový kout, nahoře docela nepříjemná koutospára...a pak dvě krátké ale pěkné sedmičky po lištách - Padající listí a Objevná, obě vřele doporučuji. Pak jsem se ještě nasral v Trestu za lásku, tahle cesta mě fakt trestá...už jsem to lezl asi 5x a vždy tam něco poseru...

Mé nové kaktusy a auto

2.půlka Nové Varianty

O víkendu pro mě nastane jeden z vrcholů letošní sezóny - hardcorový závod Chřibský Hnědák. Pojedem ve dvojici s Davidem, takže by jsme možná mohli mít i nějaké ambice (já mám teda ambici přežít...).

Zatím jsem se zúčastnil všech tří ročníků, v roce 2004 jsme s Haveláčem šokovali hlavně sebe třetím místem (čas 7:40), v roce 2005 jsme klesli na desáté místo (čas 11:20). Ten rok jela i Marta s Pavlínou. V roce 2006 jsme dojeli s Pavlínou až po limitu...a vloni se závod nekonal...

a tady je pár fotek z předchozích ročníků:

Stupně vítězů

Pavlína asi na Budačině

Doktor Prase

Haveláč asi na Osvětimankách

Satan Pilka

Haveláč s cenou pro nejstaršího matadora

Haveláč v uměleckém ztvárnění

Marta ladí cestu i barevně

Holky i něco vyhrály

Tak nám držte palce!

více je na http://www.climbers-uh.net/hnedak.htm

Nic se neděje

Nevím, zda se náhodou nedostavuje lezecké nasycení, přece jen už lezu venku v kuse od února, a tak se poslední dobou dokodrcám maximálně do Krasu. Jak tedy bylo minulý týden? Jak jinak než dobře...Janis a spol odjeli vychlastat Ostaš, takže jsme tady řádili pouze s Davidem a částečně s Katkou. V úterý odpoledne jsme se ocitli v Holštejně a nic jsme v podstatě nevylezli, David zkoušel Phar Lapa na prvním, což je docela legrace a já s Katkou lezl jenom Starou cestu, což je moc pěkná pětka s šestkovým začátkem. Ještě jsme viděli srny...

V pátek jsem jel s Davidem busem do Sloupu a konečně jsem vylezl Variantu Mauglí - Šufánek na Hřebenáči, což je dle mého názoru nádherná cesta. David si ale myslí něco jiného...každopádně je to hodně o nohách, což je na Hřebenáči vždycky problém. Na rozlezení jsem se odhodlal do Hrany za 6-, kde je pouze jedno jištění. Uf, docela jsem se zapotil, ale super cesta...no a pak ve Starých jsme lezli Moonlight Shadow a Unru. Na ty tři hodiny, co jsme tam byli, to bylo docela výživné. Čekání na bus v hospodě a následný krátký ale intenzivní pobyt v Artu nás dokonale připravil na sobotu, kdy jsme v rámci tréninku na Chřibského hnědáka nabalili batohy a na kole se vydali do Holštejna. Koupel v Blansku, oběd ve Sloupu, brutal kopec do Šošůvky a David už zase visí ve Phar Lapovi. Kurňa, tentokrát to málem dal...Já vylezl Myší šeď a jednu pěknou dlouhou cestu vpravo od Maskované Judity a jeli jsme zpět, bohužel ne do Blanska na vlak nýbrž do Brna a já málem zdechl vyčerpáním...holt roky jsou roky:-) Nevím, zda Hnědáka přežiju, budu muset Davidovi dát nějaká sedativa...

Kras, Břestek a neukojitelná slečna Kateřina

Čtvrteční odpoledne jsme strávili ve Sloupu, kde jsme nikdo nic zajímavého nepřelezli...Pár zoufalých pokusů v Psycho Light, nenastoupená UNRA a Moonlight Shadow, pád v posledním kroku Varianty Mauglí-Šufánek, zničená lezečka. Tak to je má neradostná bilance. Tak jak se nedařilo na skalách, tak se naopak dařilo v hospodách. Po pár pivech ve Sloupu následoval přesun na Šelepku a pak ještě do Alterny, v důsledku čehož Janis nepochopitelně odjel domů rozjezdem a po dvou hodinách cestování v čase i prostoru se mu povedlo někde ztratit batoh s kompletním lezeckým vercajkem...poor boy (nebo že by rich boy?)

David se rozlézá v Cestě pro Ditu

Na víkend odjelo hafo lidí do Adršpachu na fesťák...já však s Davidem zamířil opačným směrem a tak jsme v sobotu navštívili Břestek...byl z toho krásný den bez lidí. Davidovi se podařilo přelézt Tonsai (9-, lehčí), já spadl klasicky na konci a ještě k tomu ulomil stup a možná tak cesta zlehkla. Ale moc pěkné technické polezení...A hlavně jsem Davida překecal k účasti na Hnědákovi, což je super!!!

David v Tonsai

Břestek - spodní sektor

Společný nástup několika cest a Davidovi oblíbené duňáky

Krásný den jsme ukončili v Artu solidním večírkem do brzkých ranních hodin, což ovlivnilo k dobrému nedělní plány. Koupání v Blansku, polévka v Holštejně a pak již lezení tentokráte pouze lehkých cest s cílem uspokojit touhy nenasytné lezecké nymfomanky - slečny Kateřiny. Takže Bajo, Deli, Maskovaná Judita, Koutem, David zkusil párkrát Phar Lapa, Mariu Blizzard dal na OS a mohli jsme jít konečně na fazole...vrcholem posledního prázdninového dne pak byla masáž hlavy, kterou nás Katka obštastnila po cestě do Brna...