Devítky

Uááááá, Janis nás svým textem zavede do hájemství krasových devítek....moc vydařený článek! Názorný příklad toho, že pivo neničí mozkové buňky:-). Doufám, že to není jeho poslední dílo na tomhle blogu...

Nutno předeslat, že jistě nejsem na tuto klasu odborník, takže v komentářích klidně doplňujte a upřesňujte. Podržím si Pokem zavedené rozdělení na výmrdy a krasavice, přičemž za označením výmrd může stát někdy jen odraz zhrzené snahy, někdy širší konsensus, ustřelená klasa, sporé odjištění apod., stejně tak pěknou cestu pro mne může dělat její snadná zdolatelnost, ale i objektivnější kritéria, jako linie, zajímavé kroky nebo paradoxně její obtíže. Takže krátce - nic moc rozumného v tom nehledejte.

Výmrdy
Začnu v Rudicích. Člověk po zimě vyleze z Fritu, sílu a vzezření jako gorila, a po zralé úvaze („…šak sem celou zimu bouldroval, né?“) se postaví pod Knoflíkovou válku (9/9+). Záhy zjistí, že necvakne druhý, v bouldru se nepohne a skok neskočí. Pak tam přijede Stráník z bouldrsvětáku, kde skončil druhej, dá to flash sólo a shodí klasu. To je na betlu v šaškecu, ale nenecháme se tak snadno odradit.

Na jaře se opět potkáme s kamarády na skalách

Pouze o kousek dál je Šípkový král (9-), přísnější příbuzný Růženky. Cesta, která u mne stojí na pomezí mezi výmrdem a kráskou. Na devětmínusku je těžká, v tom je její vymrdanost, avšak kroky jsou excelentní – jednoprdka, skok, souvisle těžké kroky až ke slaňáku a vypadnout se dá i pod řetězem...

Nejen Šípkový král vás vyvede ze světa pohádek

Sousedí s ní cesta Ztopořená větev (9+), ve které jsem pouze viděl Davida a myslím, že ten by ji zařadil mezi výmrdy ihned. Alespoň soudím podle toho, jak se při zkoušení vyjadřoval o klíčovém místě, používaje nejrůznějších anatomických přirovnání.

Poslední pomník (8+/9-) – chcete se zabít?!

I v Rudicích se můžete zrakvit

Pokud člověk vlezl zrovna do těchto cest, může se akorát nasraně sbalit a z Rudic vypadnout. Po cestě se určitě Pokáč pokusí prosadit Žleby, ale je dobré si vzpomenout, jak na mne naposledy ze spáry (ve které jsem měl ruku!) pištělo nějaké agresivní zvíře a taky na ty obrovské lokry a není tam hospoda a… Prostě se jede do Holštejna, tam je aspoň jistota té hospody.
Avšak pozor, číhají tam na skalách záludné cesty!! A některé ani tak nevypadají. Např. Labutí píseň (9+). Celá cesta může být pěkná, ale pokud je tam ten hororový spoďák, tak se nedá nic dělat, prostě výmrd. Co už.
Cestu Volání divočiny (9-) člověk rád mine, protože to jištění nespraví žádné krásné kroky – tady by snad jeden SPADNUL AŽ NA ZEM!!Na spravení chuti si můžeme jít vykloubit palec do Teletabis (9+), cesty, jejíž klasa se po Svišťově návrhu za 9 zatím zastavila na 9plusce.

Takhle se na Vaňousech určitě cítit nebudete

Páápááá Vaňousy, nejhezčí z cest tady je prostě ta do hospody. Tam na nebohé lezce číhá fantastická dvanáctka plzeň a naprosto kultovní topinka, celá skrytá pod neuvěřitelnou hromadou nivy. Tufi by nad takovou dietetickou chybou zaplakal, ádié devítky…

Pokud člověka lezecky nezdecimuje posezení u Pepy, může vyrazit směr Sloup. Zde číhá hned z kraje na Indii výmrd, typický pro Kras – Předstartovní (9-) s povinnými chyty. Takže pokud nemáte za zadkem Vlka nebo některého místního matadora, tak to ani nezkoušejte. Ale hned za rohem tu máme na Evropě skutečnou lahůdku – Boulder bez hrany (9-? 9?). První dáma mého devítkového shitlistu. V nějaké velice slabé chvilce jsem si ji vybral jako adepta na moji první 9- a pak si nějakou dobu každé lezení ve Sloupu zpestřoval kloubením prstů ve dvouprdce a zoufalými fixy v mizerných dírkách. Vzdal jsem to až poté, co jsem si na lezci.cz přečetl Uhřův komentář a že si to napsal za 9. Aspoň že transparentně nese zápletku s povinnými chyty již v názvu a hrana je tak zřetelná, že se nespletete. Spletete se však již tím, že do ní vlezete, to vám říkám. Respekt prstům Pavla Weissera.
Na Starých skalách se každá z cest může stát výmrdem při jistých podmínkách, které souvisí s místním mikroklimatem – nemusí pršet a všude ve Sloupu se leze docela dobře, ale na Starých to prostě nemusí být ono a poznáte to. A pokud vlezete do Překvapení (9), tak to poznáte zcela jistě. Tato cesta na svůj problém poukazuje už v názvu – nejdřív devítka zadarmo a pak… Pok by mohl povídat.
O kousek dál se vypíná nenávistná kráska Sofie (9+), opět cesta mezi výmrdem a úžasem. Těžká od začátku do konce s nejtěžším na konci, fuck! Tohle už musíte myslet vážně, jinak tam ani nelezte, škoda sil.
Cestou do Brna se ještě zastavím na Bajerce, protože mi Qido říkal, že Jednonýtová (9+) je pro dlouhány za osm a je to jednokrokovka. Ok, krok udělám - jen abych s hrůzou zjistil, že pro mě je to dvoukrokovka, kde neudělám ten druhý krok. Nojo, kluci si holt někdy neuvědomí, jakou mají sílu… Po téhle anabázi můžu jet zpátky na Frit trénovat shyb na jedné ruce na liště, abych utrápil aspoň tu Mouchu (9+).

Další výlet naplánuji pečlivěji.

Pustím se sám sobě po stopách, již však poučen z předchozího fiaska. Rudice. Posílen na lištách vrhnu se na Fiestu (9-) a voila, pěkný název, pěkná cesta.

Fiestáááááááááááááá

Hned o kousek dál dvojice angažovaných cest Amnesty internacional (9-/9 a 9). Na svůj stupeň obě příjemně přístupné, trošku síly a vytrvalost, v lehkém dolezu k řetězu se člověk ještě může pokochat malebným paloučkem, než opustí horní skály a vstoupí do amfiteátru nad propadáním. Zde, díky sympatickému snažení lezců v posledním roce, vznikly nové cesty, o čemž Pokáč na svém blogu již informoval. Devátý stupeň je zde zastoupen cestou Dekadentní (9) od slovutného mistra Čajdy. Cestu jsem zařadil mezi krásky, jelikož je krátká, úderná, s pěkným silovým bouldrem do těla i prstů. Může se však stát, že bude mít po nějakém čase vlivem oklouzání tendenci se přesouvat do výmrdů – je v kolmém a stupy nejsou nijak obrovské. Zatím za 9 po jednom přelezu samotného autora. Gratulujeme.

Dekadentní není žádná dávačka!

V Holštejně již na nás čekají moje srdcovky – Princ a Chuďas a Rukama to není, obě úžasné cesty. Princ a Chuďas (9) je krásná cesta na Lidomorně vpravo, středem plotny vedle Kotašla. Smělá, přímá linka plná technického lezení ve spodní lehké pasáži, následuje nohand police, kde se dá piknikovat a potom, po pár metrech subtilního lezení v kolmém, zlatý hřeb (na jazyk se dere „výmrd“). Dlouhý deadpoint/skok z noh na tření nebo oblez zprava, jak mi radil Vlk, ale to mi snad přišlo ještě těžší. Bacha, sletět se dá i nad tímhle místem!

Rukama to není (9/9+). Provokativní název, provokativní cesta. Lezení tak za 5 až k bouldru kolem posledního jištění pod slaňákem, kde až na jedno madlo začínají krasové lišty, které končí až v díře vedle řetězu, která vypadá jak navrtaná zbiječkou. Dlouhé tahy do prstů, pro malé totálně krutá cesta. Osvědčil se mi zenový přístup, ale obávám se, že je to dost nepřenosná zkušenost. Každopádně rukama to není. Je to hlavou.

Rukama to není, ale biceps gutt jako Toni Lamprecht neuškodí

Hned vedle je Epita (9), Holštejnská klasika stavěná pro nás, kluky z umělek. Skok na začátku, těžké místo u druhého a pak už jen vydržet. Má ještě nějaké varianty, ale tam už to myslím dost houstne. Je tu ještě slavný kůň Phar Lap (9) s krásnými technickými kroky v mělkých lištách. Má s tím nějakou souvislost Pilkova cesta Koňomrd opodál? Těžko říct. V Buči na nás čeká cesta s příznačným názvem Věčně bez peněz (9-), vytrvalostní prověrka hodně do kopce.

Proč lhát, věčně bez peněz jsme skoro všichni…

Pokud si chcete zalézt v Krase na ještě neoklouzaném vápně, spěchejte Nad Holštejnskou jeskyni, kde vpravo nahoře vede Vlkův nářek (9-), pěkná a hodně lezitelná lištovačka.

Vlka odhaduji, že by naříkal až v těžších cestách

Když už jste tam, tak rovnou zkuste Nejdelší den (9-), taky přístupná devětmínuska. Má dokonce díky Vlkovi i krásný řetěz nahoře, takže slaňák už nejde vytáhnout rukou a tak to má být, ne? Na Lidomorně úúúplně vlevo potom novinka z letošního roku z dílny bouchačů Qida a Pitera, cesta, která se nedá onsajtovat, protože už svým názvem vyslepičila řešení jejího problému – Krucifix (8+/9-).

Je zde potřeba válečný kříž nejméně 2. řádu

Vedle Krucifixu je ještě kousíček zamešené plotny, kterou bych si tímto rád zamluvil pro svoji krásnou, vzdušnou a monumentální cestu. Nebo to nechat jako bouldr? Ještě uvidíme…
Teď však hurá do Sloupu, sou tam devítek mrtě. Tak třeba hned na Indii zleva, Rekonstrukce (9+). První devětpluska v Krase údajně. Nebo ve Sloupu? To je fuk, každopádně krásná cesta se svižným bouldrem hned nad prvním, pak už jen vydržet ke třetímu. Dolez je za odměnu v lehkém rajbáku, tam už člověk může extaticky pištět na celý Moravský kras.
To hned o kus dál No future (9-) a Real future (9), to je zase téměř čistě vytrvalost bez nějak výrazně těžšího místa. Nějaký vtipálek nám namluvil, že se tam v koutě dá udělat nohand, tak se tam celý vysílení cpeme a odíráme si ramena, ale nevím. Každopádně to pouštím dál teda, supr nohand, děcka.

To je furt No future…

…až je tu Real future

Úplně bych minul Depresi (9-/9)! To asi kvůli tomu, že jsem ji původně chtěl zařadit do výmrdů, ale pak jsem si řekl, že k ní nebudu nespravedlivý. Je to pěkná cesta s pěknými technickými kroky a patičkami a označit ji jako výmrd jen proto, že jsme ji jako idioti neúspěšně zkoušeli v létě na přímém slunci, by bylo vážně nespravedlivé.
Zprava Indie je ještě jedna diagnóza, a to Schizofrenie (9-)- lahůdka v položeném, takže je jasné, že se musí vědět, jak na to a hlavně trošku toho tření, že. Nakonec tak často se člověk z Indie do Evropy nedostane.

Na Indii se myslelo i na psychicky nemocné

Podobného charakteru je potom i Direkt drive (9-) za záchody, kolmá ladička, která má, na rozdíl od Schizofrenie, i chyty. Chci srát venku (9+) hned vedle se mi líbilo názvem, pak ale Pólo říkal, že si tam ten bouldr musí vždycky znovu vymyslet, a tak jsem si řekl, že cestu,ve které Pólo musí něco vymýšlet, já ani nemusím zkoušet. Cestou na Starý se člověk ještě může ze slušnosti stavit za Matkou, kde vede Madrid (9-), což, když o tom tak uvažuji, není kdovíjak krásná cesta. Pozor na záda. Na Starých si pak vyberte cokoliv a bude to těžký, převislý a možná i vlhký, za devět a víc to bude asi taky. A ještě všude kolem budou lidi, kteří jsou mnohem silnější než vy. Prostě peklo.

Tak naviděnou v krasových devítkách…

Takže tolik asi z mé strany ke krasovému devítistupňovému peklu a nebi...

Osmičky

Ležatá osma – symbol nekonečna. Osmička v Krase – moje onsajtová konečná :-).
Pomalu se blížíme k mé výkonnostní hranici...Ani nevím, zda jsem dostatečně kompetentní nějak krasové osmy hodnotit, vylezl jsem jich zatím něco málo přes 30 (od 8- do 8+)...První čistou osmu se mi podařilo udolat na Stránské skále na podzim 2005 (Zkus se životu dál smát) společně s Davidem...pořádně jsme to tenkrát oslavili :-). Je to taková specifická jednokroková cesta, větší radost jsem tenkrát měl z Michalovi cesty na Holštejně, která je sice klasifikována 7+/8-, ale je to docela výživná a hlavně moc krásná cesta. Davidovi se tenkrát podařilo vypadnout úplně nahoře v lehkém a pěkně se proletěl.

Opět, klasické srovnání s evropskými (a i tureckými či novozélandskými osmičkami, neboli 7a) – v Krase jsem osmičku nikdy nedal na OS, zatímco jinde ve světě to docela jde....

Mentální trénink před krasovou osmou

No a jaké osmy se mi tedy nejvíce líbily?

Začneme v Rudicích, kam jsme se vždycky v brzkém jaru přihnali silní z bouldrovek, že vylezeme Šípkovou Růženku (8). No některým se to už povedlo...a některé ten poskok do dvouprstové kostičky straší dodnes...

Šípková Růženka - jako někde ve Francii

Rudice v únoru

Hned vedle bych rozhodně doporučil Jasnou páku, která je sice říznutá (7+/8-), ale s přímým nástupem to má blíže k tomu mínusu. Supr cesta. No a na zkažení náladu trochu té boulderové Anarchie (8).

V Rudicích se mi ještě hafo líbil Samson (8-), dole u propadání, krásná vytrvalostní cesta, spárky, lišty, erární friend. No a nesmíme zapomenout na Žandovu cestu ve stěnce nad propadáním, která je sice klasifikovaná jako 7+, ale podle mě je to 8-. Už to konečně někdo zkuste, ať vím, na čem jsem. A kdo to vlastně byl ten Žanda?

A co nejlehčí osmy v Krase? Překvapivě na Bajerce jsou tři, které by bylo možné zařadit do této kategorie– Stromová, Přeříznutá, Povolávák. A navíc jsou to pěkné cesty, takže v létě ideální odpolední volba - stín, klíšťata a Ranč u Jelena...

Čert leze Povolávák

Radost na Bajerce

No a docela schůdné jsou taky mínuskové osmy na Vaňousech - Stopy ve skle a Jiné Časy. Když už jsme na těch Vaňousech, tak se zdržíme na Moment (8), morálovou luxusní záležitost, och, to bylo radosti, když jsem to letos vylezl...

No a z Holštejna zamíříme do Sloupu, kde je toho opravdu hafo. Co doporučit? Pokud je fakt parno, tak je nejlepším řešením zalézt mezi kontinenty a v zeleném přítmí zkrokovat Paranoimiu (8), pro mě jedno z nejhezčích lezeckých překvapení letošního léta. Závěrečný poskok, kdy drolíte levačkou sintrový chyt a pravou míříte do dvouprstové dírky...ach.

Paranoimia vede v té stěnce vpravo ode mne

Mezi povinné cesty lze asi zařadit osmičky na Indii, ale ty já nemám moc rád, takže zalezeme do Starých a strašně se nasereme ve Staré plotně (8/8+), nádherné, ale nepoddajné cestě. Hned vedle je supr nová cesta Překvapeníčko (8+), letošní dost populární záležitost.

David baletí v Překvapeníčku

No a když už jsme dost prochladlí, tak na Hřebenáči probaletíme Variantou spojením cest Vzpomínka na Maugliho a Šufánku (8/8+), nádherné technické vychytávce.

Rád bych se zmínil ještě o dvou krásných cestách – Zodiak (8) na Henryovce, to je naprosto luxusní lezení (a "šokující" flash přelez Pavlínou) a taky Bláznovina (8-) na Krkavčí je moc pěkná. Je toho fakt zase hodně, co by se mohlo zmínit, takže vzhůru psavci a pište něco do komentářů. Janis už má nachystané devítky, takže je se na co těšit...

Sedmičky

Krasové sedmičky…hmm no už abychom byli u osmiček, ty jsou občas lezitelnější a hlavně jejich přelez vás naplní radostí, zatímco výstup většiny krasových sedm vás naplní spíše pochybnostmi o vašem lezeckém umu…Holt byl to kdysi nejtěžší stupeň a tak je k němu nutno přistupovat…Ano, OS sedmičky v Krase je pro mnohé z nás stále radostnou událostí! No ale i v Krase lze nalézt dost krásných cest, které aspoň trochu odpovídají tomu „ubohému“ evropskému ekvivalentnímu stupni 6b,v němž se mnozí tak rádi na zahraničních výjezdech rozlézáme (no před dvěma lety bych to napsal trochu jinak:-).

Takže v dnešním výplodu si představíme TOP sedmičky, tak jak to vnímám já. A taky několik výjebů, jejichž přelezení vás naplní docela intenzivním zážitkem. Nutno podotknout, že výjeb se mnohdy rovná něčemu zajímavému, což u mě znamená něco, co mám rád...

A opět, pište vaše názory a dojmy do komentářů, bo ty jsou tím nejzajímavějším zde…

TOP sedmičky

A začneme Menzesem (7), jedné z prvních, co jsem přelezl. Je krásná a vede v úžasně kompaktních Vaňousech. Oklouzaný a zákeřný nástup, pak paráda, super bouldřík a snadný dolez…absolut must. A když už jsme tady, zkusíme i Přes ten les (7+), bo ten morálový traverz k prvnímu jištění a následné šponovací cvakání druhého, po kterém následuje krásný poskok do madla, to stojí za to…

Z Vaňousů se přesuneme do Buče, kde vyzveme na souboj Gojku Mitiče (7+). On je to vlastně nástup do cesty Několik roků, no ale my to polezeme dohromady…krásné, krásné, natýkací….

A jdeme dál, Nad Holštejnskou jeskyní čeká Cesta Pardů (7), pěkná linka, která na pohled vzbuzuje pochybnosti o dostatečném jištění, ale je to úplně v pohodě…Dalšími krásnými sedmičkami jsou zde cesty Objevná a Padající listí

No a u Lidomorny si na dolezení vylezeme Kotašlovu variantu (6+/7-), markantní kout s nepříjemným prvním krokem, který je ale u jištění, zbytek je nádhera. Je zde i několik dalších docela zábavných sedmiček (Zbrojnoš, Ležák...), ale ty neutečou…

Úspěšný den zakončíme nejméně sedmi půllitry Plzně u Pepy v Holštejně a ráno se nějak přepravíme do Sloupu. Co si dát v té kocovině na rozlez? Rozhodně ne sedmičkuJ. Takže po Duralovém koutku opustíme Hřebenáč a po cestě na Indii se stavíme za záchody, kde jsou dvě pěkné mínuskové sedmy – Ještěrčí a Saské triky. No a na Indii rozhodně nevynecháme Cestu bílých (7+) a Cestu černých (7). Pak přelezem za Indii a nastoupíme do Trpělivé (7), což je jedna z nejhezčích – převislá spára, plotna, rajbas, věžička…No je těch cest tam hafo, stojí za to třeba Botulín, Robinova, Tanec s Vlkem, Květy zla direkt, Variant Horní atd…ale Kras je velký…

a tak sednem třeba na kolo, spustíme se Žlebem a zastavíme u Henryovky…pěkná to stěna….no ale sedmičky jsou zde vypečené (možná Koutem je docela lezitelná 7-) a tak přejedem na Saxifrágu, kde si dáme Starou Saxi (7), na OS velmi náročnou akci s klíčovým chytem hooodně hluboko v jeskyni, Pavlína v tom kdysi brečela vzteky…a vlevo na spravení nálady technickou Zimní cestu (7+).

Den se krátí, a tak po cestě do Blanska stihnem pouze minout Kateřinský prst, kde jsou taky moc pěkné cesty…

No ale jelikož je prodloužený víkend, tak objedem i další oblasti. Co zbývá? Rudice! Tady je těžké radit…prostě vše Nad propadáním a Vedle propadání je super, nahoře stojí za to asi pouze E55. Z Rudic se po cestě do Brna můžem stavit ještě na Bajerku, kde se mezi pěkné sedmy můžou řadit cesty Koutem nebo Mezi Meles.

Samozřejmě, nesmíme zapomenout na Krkavčí a Modrého rysa s cestami Superlesnická, Žlutý petrklíč, Na Macochu s cestami Vršek Macochy a Dítě času, na Masiv Berana a Rorejsů s luxusními Rorejsi a Kouřilkou a na mnohé další….sedmičky v Krase jsou prostě mega záležitost a není v mých silách napsat zde aspoň trochu vyčerpávající přehled.

Výjeby (pouze stručný výčet, je jich mnohem více)

Opocená (7+)
Tak tahle cesta na Henryovce od Pavla Weissera mi dala pořádně pohulit. Připadá mi to stejně těžké jako vedlejší 8-/8. Nástupový boulder jsem zkoušel opravdu mnohokrát, než jsem se dostal přes převísek do stále zajímavého lezení...

Cesta ke křížku 7-
Hřebenáč a tahle docela pěkná cesta s jedním pošahaným krokem

Vosí Rojení 7
Co jsme se v Rudicích natrápili...asi mi tahle cesta nesedne, ale poté, co jsem to kdysi vylezl, už nemám žádnou chuť si ji zkusit znova.

Výlov 7-
Opět Rudice a téměř kultovní výmrd po oklouzaných lištách.

Čertova spára 7-
Haha, to je velmi vypečená záležitost na Krkavčí. Minimálně 7+.

Good Bye Stračeno

Stračena odlétá za velkou louži a tak jsme vyrazili na poslední krasové lezení s cílem prostoupit Rorejsi v Masivu Berana a Rorejsů, 100 metrů dlouho klasiku, která byla nyní nově přejištěna, takže nabízí docela pohodový lezecký zážitek, který si lze samozřejmě různě „okořenit“J. Počasí naprosto luxusní, plech a lezení v tričku. První délka je fajn dekadentní lokrový pilířek a vede na pohodlný slunečný štand. Nad vámi už jenom masa vápence. Následuje krásný traverz a klíčový výlez přes bříško k jeskyňce se stěnovou knížkou. Třetí délka je perfektní koutek a čtvrtou nedoporučuju lézt – nezajistitelné lokroviště do trav.
No a slanění…kdybychom to co dnes prováděli v horách, tak tam asi visíme dodnes. Napřed nám lano nešlo stáhnout ze stromu, takže znovu na vršek, nové slanění z menšího stromu, pak slaňovací traverz k prvnímu štandu, při stahování lana zapomenut uzel a to znamená další lezení. Nejprve zkouším lézt někudy přímo k lanu, cca 15 metrů traverz s pochybným jištěním, nedávám poslední 2 metry, takže zpět a lézt znovu tu druhou krásnou délku nahoru i dolů….no pěkně jsme si zablbli. Na dolezení jsme si dali ještě dvakrát první délku Kouřilky, jedné z top cest v sedmém stupni. Nově přejištěná, naprosto nádherná 20 metrová lahůdka s jedním těžkým místem…a naprosto ukojeni odjeli zpět do víru malovelkoměsta.

Tož Stačeno, take care in Canada and give Žanda slap to every cute japanese girl you meet there!

Rorejsi:

Nástup

Nad prvním štandem

Výhled z prvního štandu

Klíčové místo

Klíčové místo

3. délka

Poslední těžký krok

Borci pod nama

A ještě 2x poslední těžký krok - výlez do 4. délky

Sedmičky

Sedmička, poměrně populární číslo...

Kdo je zná všechny jménem?

A tyhle chlapíky?



Na tohle děvče pozor, aneb Sedmá z Devíti ze Star Trek

Sedm bylo i hříchů (P. Bruegel)

Posádka Mercury

Sedm divů světa

A co lezení??? Kde je lezení??? Jojo, už to mám sepsané, sedmičky v Krase, tak příští týden to sem dám

A znovu pár fotek z Macochy

A znovu pár fotek z Macochy, co mi poslal týpek, co tam zrovna taky lezl...jo a jinak, jsou prý přejištěni Rorejsi! Jedna z nej sedmiček v Krase, 4 délky (5,7,6,5), tož huráá do toho! Není lepšího závěru sezóny než toto...co takhle se domluvit na společenském průstupu někdy o víkendu??

Stračena dolézá na konec a čeká ho fikaný travino-kořeno-výlez

Kdo nás najde ve stěně? Stračena pod můstkem, já na štandu v půlce stěny


Poslední délka

fota z Macochy

Pár fotek od Stračeny z cesty Dítě času...

Na první fotce je nástupový traverz, za mokra docela legrace, cvaká se i elektrokabel a uklouznout se dá nejen na skále, ale i na bahně, listí, mechu, lišejníku či mincích od turistů. Zbytek je výlez z poslední (třetí délky), kdy nejtěžší je to až nahoře, kdy je nutné držet trávy a hledat kořen:-)

no a ještě trocha info k lezení v Hranicích, co mi poslal mailem správce oblasti Jirka Babača:

Hranická propast je Národní přírodní rezervace (NPR) což je nejvyšší stupeň ochrany maloplošného území ! Horolezecká činnost je ze zákona zakázána. Flastr za porušení ochranných podmínek je tuším do 100 000,- Kč! Vyjímku ze zákona uděluje Ministerstvo ŽP. Vzhledem k tomu, že v lokalitě se vyskytují chránění živočichové a ohrožené druhy rostlin je šance na úspěch žádosti o výjimku rovná nule. Je to smutné, ale je to tak. Co se týče Tebou zmiňovaných smyc, tak nevím oč se jedná, ale svého času mi vyprávěl jeden borec středního věku, že když byl malý kluk, tak že tam vyděl nějaké borce slaňovat, jestli to má nějakou spojitost a nebo ne nevím. V každém případě bych nedoporučoval cokoli zde podnikat.

Co se týče Infarktu, tak to je stará známá záležitost, kde před vytvořením Černotína se vcelku běžně chodívalo trénovat, pravdou je, že Infarkt je součástí Národní přírodní památky (NPP) Zbrašovské Aragonitové jeskyně, kde je ze zákona horolezecká činnost rovněž zakázána. Pravdou je, že předmět ochrany je jiný než u Propasti a tak možná proto zatím nikdo neprudil ohledně lezení zde, a nebo mi to alespoň není známo. Pravdou je, že veškeré lezecké aktivity jsou na Infarktu v rozporu se zákonem a v případě, že by někdo byl přistižen při lezení, tak mu hrozí rovněž flastr do 100 000,- a stejné je to se skalkou u pramene na promenádě. V každém případě to osobně mám tak, že raději si zajedu na Potštát, Helfštýn nebo do Černotína, než bych mněl riskovat konflikty s orgány OP.